Vpředu luxus, vzadu práce. Americké pickupy osloví i české podnikatele

Když nějaká postava v americkém filmu nebo seriálu jezdí pickupem, zvlášť starším, bývá to obvykle symbol. Jeho majitel bude nejspíš prostý, ale upřímný, tvrdě pracující chlap, poctivý Američan a zkrátka ten, kterého by si měla hlavní hrdinka vybrat. Ostatně se podívejte třeba na toho chlápka s kavárnou v Gilmorových děvčatech nebo truhláře ze Sexu ve městě. A na spoustu dalších.

Asi žádný jiný druh auta nemá pro Ameriku takovou symboliku jako právě pickup. Možná si jako americké auto první představíte padesátkové bouráky s obrovskými ploutvemi, nadupané muscle cars let šedesátých, obří kupé ze sedmdesátek, kombíky z let osmdesátých, které pojmuly celou rodinu na cestu napříč Amerikou, nebo třeba moderní SUV.

Josefina Anastasie Khunová / TheMoorah

Josefina Anastasie Khunová / TheMoorah

Další obrázky v galerii (5)

Pickupy byly ale pro Ameriku typické ne v nějaké konkrétní dekádě, ale vždycky. Vznikly už před více než sto lety, když zemědělci a řemeslníci potřebovali auto, které bude schopné převážet vpředu svého majitele nejen do práce, ale třeba i do kostela a vzadu odvézt nářadí nebo materiál.

Stejně jako jsme my Evropané dotáhli téměř k dokonalosti malé hatchbacky, Američané si podobně vypiplali velké pickupy.

Změna v macho styl

Zpočátku se lehké náklaďáky od osobních aut moc nelišily z principu – takový Ford T mohl být obojím. Postupem času se ale tyto dva světy začaly čím dál víc oddělovat a mezi nimi vznikl právě pickup. Někdy v padesátých letech se ustálil do podoby s o něco vyšší karoserií než běžné „osobáky“, robustnější konstrukcí, ale stále podobným motorem a rozumným komfortem. Pořád to byl pracovní nástroj, ovšem nástroj, který jste mohli používat i na každodenní ježdění.

Podobná řešení se objevila i v jiných částech světa, ale nikde se nerozmohla tak masivně jako právě v USA. Tam na sebe vzala řadu úkolů malých nákladních a užitkových aut, dodávek a nakonec i osobních aut pro lidi, kteří potřebují vozit věci nebo se tak alespoň tvářit. Už v šedesátých letech jste si mohli koupit pickupy v komfortnějších nebo stylovějších verzích, s cool názvy, dvoubarevnými kombinacemi laku, silnými motory a tak podobně.

Teprve relativně nedávno ale začaly pickupy nabírat úplně jiný „drajv“. Spustil to Dodge asi v roce 1994, kdy představil druhou generaci svého modelu Ram. Ta z relativně účelného a utilitárního designu předchozí generace přešla na výrazný „macho“ styl s masivní kapotou, čnící nad křivkami blatníků, a mohutnou chromovanou maskou chladiče. Vypadalo to trochu jako futuristická variace na staré pickupy, nebo dokonce obří tahače. A zákazníci si to zamilovali.

Kristýna Betlachová

Superkombík pro manažery. V Audi RS6 si můžete připadat jako Superman

Tak jako se v komiksech mění obyčejní chlápci na superhrdiny, změnil se tenhle rodinný kombík na supersport. Na první pohled je to pořád to staré dobré manažerské Audi A6, které je ideální i pro rodinu s dětmi a psem v kufru. Na ten druhý je ale něco divně. Co vše je na téhle upravené manažerské modle jinak? Čtěte v další autorecenzi Vojtěcha Dobeše.

Tehdy začaly mezi automobilkami americké „velké trojky“ (Ford, General Motors a Chrysler, pod který patřil i Dodge) závody ve zbrojení, které trvají dodnes. Výrobci se neustále předhánějí, kdo vyrobí větší, drsnější a působivější pickup. Přitom ale pickupy nižších řad, takzvané „půltuny“, cílí stále více na soukromé zákazníky, kteří je nepoužívají primárně k práci. Takže musí nabídnout i všechno to, co čeká majitel dnešního osobáku. A to včetně nejmodernějších technologií a luxusních prvků, protože pickupy dokážou být pěkně drahé.

Zároveň si automobilky do jejich vývoje mohou dovolit investovat obrovské množství peněz, protože v principu jednoduchá konstrukce a obrovské počty vyrobených kusů (počítající se u většiny z nich ve vyšších statisících ročně) z nich dělají fantastický zdroj příjmů.

Stejně jako jsme my Evropané dotáhli téměř k dokonalosti malé hatchbacky, Američané si podobně vypiplali velké pickupy. V mnoha ohledech jsou to už dnes téměř dokonalé odpovědi na celou řadu otázek. Záleží ale na tom, jestli se právě na ně chcete ptát.

Ram 1500 má sice hrát i roli osobního auta, ale na naše poměry je bližší skutečnému náklaďáku.

Kam se s tím vejít

Když Ram 1500 – dnes už ne Dodge, z Ramu se stala samostatná značka – uvidíte poprvé zblízka naživo, budete si ale asi klást otázku trochu jinou. Chci tuhle věc řídit po českých silnicích? Tohle auto je totiž zatraceně velké. Určitě jste už nějaké potkali na silnici, v Česku jich jezdí docela dost. Ovšem teprve až když k němu přijdete blíž a začnete se na jeho rozměry soustředit, uvědomíte si je naplno.

Technické info

Josefina Anastasie Khunová / TheMoorah

Ram 1500 Limited 5.7 Hemi

Motor: Osmiválec, 5 654 cm3

Výkon: 295 kW (406 k) při 5 600 ot./min

Točivý moment: 558 Nm při 3 950 ot./ min

Převodovka: Osmistupňová automatická

Pohotovostní hmotnost: 2 424 kg

Akcelerace 0–96 km/h: 6,1 s

Maximální rychlost: 190 km/h

Spotřeba (kombinace): 12,4 l/100 km (metodika EPA)

Rozměry (délka/šířka/ výška): 5 916 / 2 085 / 1 968 – 2 012 mm

Nosnost: 880 kg

Cena testovaného vozu: 2 468 400 Kč vč. DPH (u společnosti Tucar)

Dnes už neplatí, že by všechna auta zpoza Atlantiku byla v porovnání s těmi našimi tak obrovská. Evropská auta se zvětšila, americká o něco málo zmenšila, a tak třeba typický americký sedan, Ford Fusion, můžete u nás koupit téměř beze změn jako Ford Mondeo. Ale trucky jsou něco jiného. Ram 1500 má sice hrát i roli osobního auta, ale na naše poměry je bližší skutečnému náklaďáku. Na řidiče dodávek se díváte shora, velká SUV vám připadají jako hračky.

A stejný pocit máte na začátku i ze silnic a hlavně parkovacích míst. Tohle auto má 5,9 metru na délku, podle nastavení vzduchového podvozku přes dva metry na výšku a skoro dva metry deset na šířku. Míst, kam se nevejdete, je opravdu hodně – zaberete zhruba stejný prostor jako ty velké dodávky, kterými vám domů vozí balíky.

Jenomže uvnitř si jako v dodávce nepřipadáte. Když našlápnutím na elektricky vysouvanou stupačku vyšplháte do kabiny, budete mít pocit asi nejbližší tomu, který zažíváte v luxusních SUV. Jen je tu všechno o hodně větší a také o něco levnější. Přece jen je to pořád Ram, a ne Mercedes, takže nemůžete očekávat stejnou kvalitu koženého čalounění a (pseudo)dřevěného obložení. Stále to ale na pohled vypadá slušně. A prostoru je tu až neuvěřitelné množství.

Nečekejte taky žádnou konzervativnost či staromódnost. Palubní desce dominuje displej infotainmentu, za který by se nemusela stydět ani Tesla. Vnitřní zrcátko se umí přepnout na obraz z kamery, najdete tu průhledový displej na čelním skle, vyhřívané a ventilované sedačky i vzadu, elektronické kolečko na ovládání automatické převodovky a tlačítka na přepínání čtyřkolky; samozřejmě taky bezklíčový vstup a startování nebo prémiové audio Harman Kardon.

Dichotomie pracovního a luxusního auta se ale prolíná celým vozem.

Schizofrenie v celém voze

Asi nejironičtěji působí tenhle střet tradičního pracovního nástroje s moderní technologií, když zase vystoupíte a dojdete k zádi vozu. Výklopná vrata korby totiž obsahují nejen senzor pro detekci klíče kvůli bezklíčovému odemykání, ale mají i ambientní nasvícení zámku a můžete je otevírat na dálkové ovládání. Tahle dichotomie pracovního a luxusního auta se ale prolíná celým vozem.

Nekončí ani po rozjezdu. Zatímco my v Evropě dáváme do užitkových aut naftové motory bez velkých snah o jejich kultivovanost, Američané používají to, co byli zvyklí používat vždycky. Benzinový osmiválec. Tedy, v nabídce jsou i ty diesely – původem italský 3.0 Ecodiesel se ale v Evropě moc neprodává, protože kdo tu chce americké auto, chce ho „plnotučné“, a obří šestiválec Cummins se montuje jen do pracovnějších verzí 2500 a výše.

Takže v „pracovním“ autě najdete motor o objemu 5,7 litru a výkonu 400 koní, naladěný na co možná nejkultivovanější a ekonomický chod, kvůli kterému má i systém odpojování válců za jízdy.

Josefina Anastasie Khunová / TheMoorah

Josefina Anastasie Khunová / TheMoorah

Další obrázky v galerii (5)

Uším Evropana to zní trochu šíleně, ale pak zjistíte, že klidnou jízdou po okreskách se dostanete i na nějakých 10 až 12 litrů a celkově většinou kolem 15. Nad 20 snad jen v městském provozu. To může vypadat děsivě, ale takový Kodiaq RS v benzinové verzi je na tom sotva o 10 procent lépe a leckterá velká evropská SUV stejně nebo hůř.

Podobně schizofrenní je i technika podvozku. Na jednu stranu dostanete to, co od velkého pracovního pickupu nejspíš čekáte, tedy manuálně nebo automaticky připojitelný pohon všech kol s uzávěrkou diferenciálu. Na stranu druhou tu je vzduchové odpružení s pěti nastavitelnými výškami, od nejvyššího nastavení do terénu po snížený aerodynamický režim na dálnici, a s patřičným jízdním komfortem. A také dvacetipalcová kola, která zase část toho komfortu smažou na jakýchkoliv ostrých nerovnostech.

Dokonce ani pověsti o „amerikách, které neumějí zatáčet“, se tady nenaplňují nijak zásadně. Ve srovnání s běžnými evropskými auty je tenhle mastodont samozřejmě neohrabaný a těžko zvladatelný, ovšem to je dané spíš rozměry. Po podvozkové stránce je to zase takové přerostlé SUV. Nekoná se žádné nekontrolovatelné plavání, houpání ani jiné nešvary přisuzované autům zpoza velké louže.

Nebudete zrovna sedět v limuzíně, když potřebujete táhnout bagr, ani nepojedete na schůzku dodávkou.

Špalky a pytle

Oproti všem SUV se ale Ram i jiné pickupy liší tou nejpodstatnější věcí, kterou je samozřejmě korba. Ta má sice na délku podle zvolené verze jen 180 až 190 centimetrů, ale to pořád stačí na převážení nejrůznějších věcí, které byste si dovnitř do auta dát zkrátka nechtěli.

I kdyby se do velkého SUV vešly špalky dřeva nebo pytle cementu, nebude se vám taková věc chtít dělat. Tady můžete mít čistý a nablýskaný vnitřek kabiny, ze kterého vystoupíte v obleku a půjdete na schůzku, a cestou zpátky můžete na jedné pobočce firmy nabrat elektrocentrálu a pytle cementu a vyložit je na jiné.

To si to mám jako dovézt?

Josefina Anastasie Khunová / TheMoorah

Častá obava z amerických aut je, jak je u nás servisovat. Kdysi to byla starost docela oprávněná – americké vozy se k nám vozily po jednotkách kusů, na objednávku nebo úplně individuálně a stejně tak se i přihlašovaly. Se servisem to nebylo o mnoho jiné.

Dnes ale na českém trhu působí celá řada dovozců, kteří sice nemají oficiální posvěcení automobilky, ale jinak fungují vlastně jako docela běžný dealer aut. Jedním z nich je i firma Tucar, která nám konkrétní Ram 1500 na test zapůjčila a další má k dispozici i skladem.

Proto jsou také americké pickupy tak oblíbené zejména u menších podnikatelů. Pokud role majitele firmy může stále zahrnovat potřebu převézt bagr na přívěsu nebo přivézt nářadí, ale zároveň už po většinu času spíš jezdíte po schůzkách a potřebujete pohodlí a eleganci, je takové auto řešení. Tažné schopnosti menšího náklaďáku, nákladní kapacita malé dodávky, průchodnost lehkého offroadu a přitom jízdní komfort luxusního SUV. V podstatě máte přinejmenším dvě auta v jednom a navíc stále u sebe. Nebudete zrovna sedět v limuzíně, když potřebujete táhnout bagr, ani nepojedete na schůzku dodávkou.

U většiny lidí, kteří nepotřebují tahání těžkého vleku nebo převážení věcí při práci, je ale samozřejmě otázka, nakolik skutečné schopnosti pickupu dokážou využít a nakolik jsou zbytným luxusem. Většina z nás – a stejně tak velká část amerických majitelů pickupů – by využila možnosti korby párkrát za rok při cestě do obchodu s nábytkem nebo do hobbymarketu, sem tam na odvezení nepořádku, ale to je vše.

Tedy až na to, že není. Hlavním přínosem pickupu je, že vám dává pocit, že můžete dělat ty chlapské věci, které se s pickupem dělají. Ačkoli to má i nevýhodu v tom, že se stanete „kámošem, co má pickup“, a bude vám občas někdo volat, že potřebuje něco převézt nebo že ho máte jet vytáhnout z bahna, do kterého zahrabal svou škodovku.

V zemi, kde patří ke společenskému bontonu „postavit barák se starou felicií a vlekem“, se takové schopnosti mohou zdát až absurdně přehnané a zbytečné. Ale na druhou stranu, které zajímavé auto takhle přehnané není? A schopnost vozit věci, tahat opravdu velké a těžké vleky nebo projíždět kudykoliv kamkoliv dost možná využijete častěji než třeba schopnosti sportovního auta. A navíc to bude mnohem méně nebezpečné.

I když patří na úplně jiný kontinent, dokáže být americký pickup užitečný i na tom našem. A přežijete-li spotřebu a komplikace při parkování, dokáže jeho užitečnost převážit i jeho poměrně očividné nevýhody.

Baví vás styl Vojtěcha Dobeše? Jeho testy a recenze aut patří mezi tradiční rubriky tištěného Finmagu. V tom aktuálním se dočtete o Volkswagenu ID.Buzz.

Kam dál? Automobilový průmysl na Finmagu:

• Překvapení z Mladé Boleslavi. Elektrická budoucnost je blíž, než jsme čekali
• Evoluce pro VW, revoluce pro škodovku. Elektromobil ID.2 zamíchá kartami
• Nerovný souboj s USA. Český průmysl musí zezelenat, jinak nepřežije
• Závod o klíčový byznys budoucnosti začal, Evropa těžce zaostává za USA
• Tichý bojkot elektromobility: německé firmy zůstávají u dieselu

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag