Putina izoloval covid, stojíme na prahu historické události, obává se vědec

Březen 2022 je měsíc, který se v médiích skloňuje jako dvouleté výročí pandemie covid-19 v Česku. Je to přesně dva roky od doby, kdy se na našem území objevily první případy onemocnění. A i když to vypadá, že si od covidu končeně oddechneme (ač ne úplně), svět zažívá novou válku: tu na Ukrajině.

Akademie věd ČR proto v rozhovoru s profesorem Miroslavem Vaňkem, ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny, hledá historické paralely a souvislosti. A pohled to není zrovna veselý. Podle Vaňka se Vladimir Putin stal daleko víc izolovaným než Stalin ve své době, což mohlo přispět k tomu, že dělá zcela nerealistická rozhodnutí.

Vaněk upozorňuje, že z historie známe příklady (španělská chřipka ve 20. letech 20. stol.), kdy po zdravotnické krizi přichází krize sociální a ekonomická a události spějí ke světovému konfliktu. Vědeckým poznatkům historiků by proto podle něj měly víc naslouchat i úřady a brát tyto historické paralely vážně.

„Chtěl bych věřit tomu, že zvítězí rozum. Kdybych se ale podíval do minulosti, pak by můj optimismus zřejmě dostal dost zásadní ránu,“ říká otevřeně Vaněk.

Prof. PaedDr. Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D.

Akademie věd ČR

Vědecký a výzkumný pracovník, vedoucí Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Mimo jiné působí v rámci pracovní skupiny pro výzkum doby (post)covidové. Absolvoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, docenturu získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a profesuru na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezké univerzity Opava. Má bohaté zkušenosti ze zahraničí a působí v několika mezinárodních vědeckých týmech a redakčních radách. Před vědeckou kariérou pracoval jako učitel.

Jak hodnotíte aktuální dění na Ukrajině?

Jsou to smutné události, které nás nepochybně ovlivní do budoucna.

Válka na Ukrajině přichází v době, kdy si připomínáme dva roky od prvního případu covidu v Česku. Vidíte tady nějakou spojitost?

Ač jsem historik a ne prognostik, dovolím si – možná odvážnou – hypotézu: zdá se mi, že obecně se autoritativní režimy v době covidu uzavíraly, izolovaly, a to i jejich vůdci. A to včetně Vladimíra Putina, který se i podle jeho nejbližších stal mnohem izolovanějším než třeba ve své době (Josif Vissarionovič) Stalin. Ta izolace a nekontakt s vnějším světem tak mohly přispět k tomu, že (Putin) dělá zcela nereálná, nerealistická a bůhví jaká ještě rozhodnutí. V tomhle covid vykonal své.

Opakuje se podle vás historie?

Když se podíváme dejme tomu na 90 let zpátky, neopakuje se to úplně, ale jsou tu jisté body, které jsou velmi podobné. Toho se já docela hrozím. Je to třeba pandemie španělské chřipky, která přichází ve 20. letech, potom následuje ekonomická krize, a pak to spěje k nějakému světovému konfliktu. Já se obávám, že po těch zdravotních komplikacích a té energetické a vlastně i ekonomické krizi, která aktuálně probíhá, najednou přichází to, co by nikoho z nás ještě ani před týdnem nenapadlo. A že se tady nejenom okupuje suverénní země, ale že se tu poprvé v historii lidstva, respektive po Karibské krizi, haraší zbraněmi, a to těmi nejhoršími.

Jadernými...

Ano, z toho mám samozřejmě obavy. Já jako občan, jako Mirek Vaněk, bych chtěl věřit tomu, že zvítězí rozum. Kdybych se ale podíval do minulosti, pak by můj optimismus zřejmě dostal dost zásadní ránu. Doufám tedy, že se historie neopakuje.

Jak může pomoci věda? Ať už u koronavirové krize, tak teď kolem invaze Ruska?

Věda do jisté míry při covidu utrpěla. Tím, jak byla nejednoznačná, jak vědci – a nemyslím tím z této budovy, ale třeba různí lékaři, kteří ani neměli tu správnou metodologickou a teoretickou výbavu – dostali svých pět vteřin slávy a začali něco vyprávět. Je tak třeba, aby se vědě začalo zas rozumět a důvěřovat. A i když nám možná nebudou věřit všichni, což ani není úkolem, měli bychom minimálně lidi přesvědčit, že máme nějaké cenné návody.

Dnes jsme tu například seděli se sociology a psychology a myslím, že právě tento historicko-sociologicko-psychologický pohled na krize je strašně potřebný. A možná by nás měli brát vážněji jak státní správa, samospráva. Chtěli bychom být oporou.

Na druhou stranu říkám, že i my vědci jsme v situaci, kterou jsme nikdy nezažili, kterou jsme nikdo nepředpokládali. O to víc mě vlastně udivuje, jak najednou mají všichni návody, jak to řešit. Kdyby řekli ano, tohle je pro mě nové a já tomu nerozumím…

Jak by se tedy měli nyní vědci chovat?

My stojíme na prahu něčeho, co jsme zatím v minulosti nepoznali. Já jako historik jsem velmi pokorný k tomu, co o tom zatím vím. Snažím se spíše shromažďovat prameny, aby je někdo v budoucnu mohl využít. To se ostatně dělo i v Americe při Velké hospodářské krizi ve 30. letech – vědci byli tehdy požádáni o to, aby shromažďovali informace, jak dopadá krize na občany a jak by to při další eventuální krizi mohlo pomoci. O to se teď snažíme i my.

Dnes žijeme v propojeném světě, válku můžeme sledovat doslova online. Jak se v tom množství informací vůbec vyznat? Jak odlišit propagandu?

To je otázka na hodinové teoretické výklady. Já ideologii vyučuji, ale je to strašně složité a vlastně jsme nikdy neřešili třeba to, jak moc se posunuly sociální sítě. Každopádně platí, že z válečných konfliktů se jakákoli informace nedá ověřit ze dvou nezávislých zdrojů, jak zní novinářský úzus. Na tuhle otázku tedy nemám jasnou odpověď ani já.

Není těch informací ve výsledku moc?

Kdyby tu byl kolega psycholog a sociolog, možná by v rámci péče o mentální zdraví doporučili, že stačí pět minut denně a ne víc. Člověk je z toho naprosto konsternovaný. A možná mnoho lidí končí špatně i kvůli tomu, že prožili covid, a teď nastává další situace, krize.

Možná to tady a teď nedoceňujeme, ale možná stojíme na prahu něčeho, co jsme tady nezažili. A čeho se já jako osoba velmi bojím. I já už sleduji jen výběrově nějaké zprávy a doufám, že nakonec zvítězí zdravý rozum.

Je podobné jako s pandemií covidu?

Nechci to moc srovnávat, protože to je podle mě nesrovnatelné. Co je ale podle mě nové, tak to, že i ten covid byl pro nás jakýsi společný nepřítel: chtěli jsme vynalézt lék, radovali jsme se z vakcín – alespoň na začátku – a spělo to pozitivním směrem. Teď je tu ale nejednou směr negativní, je tu nějaká destrukce nějakého uspořádání, je tu napadení cizího státu. Nejednou to vypadá, že jsme obětí nějakého rozhodnutí, momentálního a mentálního člověka, který má klíč k těm nejhroznějším zbraním. Z toho mi běhá mráz po zádech.

Bojíte se války?

Jsem už starší generace, nás válkou pořád strašili. Myslím ale, že jsem se tomu úspěšně bránil a překonal to, ale bál jsem se. Teď je ta situace stejná, společnost na to není připravená, dlouho jsme žili v míru, který jsme brali jako danost. Měli jsme své starosti. Teď to ale nemůžeme sami ovlivnit. A to je ten nejhorší pocit, který člověk může mít.

Kam dál? Věda na Finmagu:

• Kdo má větší superpočítač? Česko se zapojilo do novodobého zbrojení
• Být průměrný už nestačí, investujme do lidí, říká ekonom Švejnar
• Migrační krize byla jen demoverze, může být i hůř, varuje energetický analytik
• Vědci by měli říkat jen to nejnutnější, říká Přibyla. Moc informací škodí
• Kräusslich: Toužíme po odpovědích, jenže věda miluje otázky

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag