Mezinárodní den piva je tak umělý a čerstvý svátek, že proti němu Valentýn působí jako Jom kipur: slaví se totiž od roku 2007. Letos připadá na pátek 2. srpna.
Napadají mě tři důvody, proč překonat odpor k marketingovým slavnostem, a tenhle víkend si pivem připít na pivo:
1. Dokonalost nikdy nebyla levnější
Nerozumím tomu, proč lidé nosí na návštěvy supermarketová vína za stovku: to rovnou mohli vzít stírací losy, šanci na výhru by měli podobnou a aspoň by si nenamohli záda.
Za stejné peníze si z pivotéky odnesete litrovku piva, u kterého si můžete být skoro jistí, že bude dokonalé. Se správným řízem, jiskřivou barvou, krásnou lahví a obvykle i zajímavým příběhem; kdepak smrad po špuntu nebo oxidu siřičitém. Běžte po Matuškovi – anebo po Nomádovi, nevadí-li vám PET lahev.
Ani pivu se pochopitelně nevyhýbá šroubování cen pro sběratele nebo jen obyčejné snoby. I jedno z nejdražších na světě si ale může dovolit obyčejný Čech, když oželí zájezd do Řecka: a to je patnáctitisícový ejl The End of History, zabalený do vycpané veverky.
Pokud vás víc než tyhle extravagance zajímá chuť, zajděte si prostě do některé z pár pražských nebo brněnských ochutnávkových pivnic, třeba do té s velkým O. Jak chutná dokonalost, to v nich zjistí i student s pár dvackami v kapse.
2. Pivo pomáhá prohlédnout národní stereotypy
„Češi mají nejlepší pivo na světě.“ To vám řeknou deset let před tím, než vám vůbec dovolí si loknout. Protože vás v té samé době informují, že se na horkou plotýnku nesahá a na červeného panáčka nepřebíhá, přijmete to za fakt a spokojeně s tím žijete… než v zahraničí poprvé ochutnáte něco jiného než Clausthaler. Prokousáte se saským urbockem, osvěžíte se bavorskou pšenicí, ztuhnete ze škály chutí ukryté v jediné sklenici britského India pale ale nebo belgického rouge.
Češi umí výborný světlý ležák. Což ale bohužel neznamená, že by byl každý český světlý ležák výborný.
Jakmile národní mýtus o nejlepším pivu na světě prokouknete, zaslepenost vás přestane opouštět i na dalších nacionalistických frontách. Možná se dobrá auta vyrábějí i jinde než v Mladé Boleslavi. Možná se proti nám nespikli všichni fotbaloví a hokejoví rozhodčí světa. Možná je opravdu unikát provozovat na místě koncentráku prasečák. Lhali vám o pivu: o čem dalším ještě lžou?
3. Někdy je dobré trochu zhloupnout
Taky si představujete prokrastinaci jako strach z prázdného papíru? Chyba! Bývá to přesně naopak: tvůrčí blok a odpor k práci často nevychází z toho, že by člověku scházely nápady, ale z toho, že jich má tolik. Hlavou se honí jedna myšlenka za druhou: uděláme to takový, uděláme to makový, no ale co tomu řeknou lidi…
Pivo je skvělý utišovač hlasů. Na rozdíl od vína, které umí v člověku rozezpívat sbor. Jedno - JEDNO! – pivo vás obrní mírnou dávkou flegmatismu a sebeironie, vyléčí vás z chorobného perfekcionismu a taky trošku unaví. Tím vám dodá motivaci oddělit podstatné věci od těch nepodstatných. Nesmělí hoši jako my pak v sobě navíc najdou chucpe na promazání doručených zpráv, aniž by ztráceli čas zdvořilým zamítavým odpovídáním.
Ve znalostní ekonomice je totiž občas klíčem k úspěchu trošičku, ale jen trošičku zhloupnout. Díky, pivo. Tak na tebe!
