Na důchody v Česku nespoléhejte, to si radši založte vlastní penzijní fond

Když v 50. letech západní Německo reformovalo svůj penzijní systém (jehož počátky sahají až do Bismarckovy doby), ekonomové si lámali hlavy, co s rezervním fondem. V minulosti býval zainvestovaný do státních dluhopisů; ty však v důsledku válek, inflace a měnových reforem ztratily veškerou hodnotu. Co teď? 

Němci nakonec vyřešili tento problém šalamounsky: žádný rezervní fond prostě nebude. Penze se budou vyplácet rovnou z peněz, které byly právě vybrány na odvodech. Žádné rezervy, žádné investování, žádné riziko. Máte někdo lepší nápad? Nemáte, protože žádný lepší být nemůže.

Stejným směrem, pouze s mírně odlišnými parametry, se vydaly i jiné země. Včetně socialistických, protože problematika starobních penzí ve východním bloku se nijak zásadně nelišila od téhož tématu v kapitalistických ekonomikách. Socialistické země pouze neměly na výběr: jejich finanční trhy byly prakticky zrušeny, případný rezervní fond by ani nebylo kam investovat.

V rámci velkých amerických korporací vznikly sociální a zdravotní pojišťovny plně integrované do účetnictví těchto společností.

General Motors a odbory

Zhruba ve stejné době řešily velké americké automobilky, v první řadě General Motors, otázku koexistence s odbory. Odboráři požadovali vyšší mzdy a větší jistoty pro zaměstnance. Akcionářům a manažerům však bylo zatěžko zásadně zvyšovat mzdy: automobilový průmysl je vysoce konkurenční a zvýšené mzdové náklady by byly kontraproduktivní. 

Odbory tuto námitku přijaly, ovšem výměnou požadovaly o to štědřejší zdravotní a sociální jistoty. Manažeři na tyto požadavky kývli: jde o náklady velmi vzdálených příštích období. Závazky vůči zaměstnancům a budoucím penzistům nabydou významné velikosti až za desítky let. Tento problém už nebudeme řešit my, ale naši nástupci.

Kromě toho, příspěvky zaměstnanců na sociální a zdravotní pojištění budou investovány s péčí řádného hospodáře do příslušných rezervních fondů. Při dodržení pojistně matematických zásad a dobré investiční politice se naši následníci v manažerských křeslech ani naši akcionáři nemají čeho bát.

Shutterstock

Přiškrcení důchodů očima expertů. Asociální nápad, nebo nezbytný krok?

Prezident Petr Pavel podepsal vládní novelu týkající se snížení červnové valorizace důchodů. Vláda už však přemýšlí nad dalším zpomalením růstu penzí. Jednou z variant je i zrušení mimořádné valorizace, nově by průměrné důchody nemohly růst podstatně rychleji než průměrný výdělek. Neexistují ale lepší prostředky, jak zamezit kolapsu penzijního systému?

V rámci velkých amerických korporací (nejen automobilek) tak vznikly sociální a zdravotní pojišťovny plně integrované do účetnictví těchto společností. Mimochodem, každý analytik amerických akciových společností to zná: ocenění aktiv a závazků penzijních plánů je noční můra, nejobtížnější část analýzy finančních výkazů vůbec. Stačí malá změna výchozích předpokladů (například diskontní míry) a hodnota společnosti hned roste či klesá o desítky procent. I relativně malá změna finančních podmínek může způsobit pád firmy. Hodnota integrovaného penzijního plánu může mít větší váhu než samotný hlavní předmět podnikání analyzované firmy.

Zkraťme dlouhý příběh. Hodnota penzijních závazků General Motors časem neodvratně rostla. V roce 2005 společnost vykázala ztrátu 10,6 miliardy dolarů (tehdy 254 miliard korun). V roce 2006 požádala federální vládu o podporu pro financování svých penzijních povinností (neúspěšně). V květnu 2009 GM zkrachovala podle Kapitoly 11 amerického bankrotového zákona. Penzistů se bankrot nedotkl, protože závazky vůči nim převzala federální vláda. Majetek penzijních plánů je ze zákona nedotknutelný, takže GM si nemohla v nouzi „sáhnout“ na peníze penzistů.

V červnu byla na troskách GM vytvořena nová společnost se stejným jménem. Happy ending? Ne tak docela. Akcionáři zaplakali. Hodnota starých akcií šla ze 72 dolarů (1999) na nulu (2009). Hodnota nově vydaných akcií mimochodem od roku 2010 stagnuje.

Při roční diskontní míře 4,9 % se součet budoucích hodnot penzijních závazků bude blížit hodnotě 160 procent HDP.

Srovnání s Německem

Zpět však k Německu a dalším průběžně financovaným penzijním systémům. Na rozdíl od amerických účetních standardů, kde hodnota penzijních plánů má zásadní význam, hodnota implicitních závazků států se prakticky nevede v patrnosti. Makroekonomické statistiky ji ignorují, protože nejde o formální státní či veřejný dluh, za nímž stojí dluhopisy vydané vládou či jinou veřejnou entitou. Přesto tyto závazky nepochybně existují.

Shutterstock

Důchody znamenají moc, na reformu zapomeňte

Ministryně práce a sociálních věcí chce ze spravedlivých důchodů udělat chybějící předvolební téma sociální demokracie. Marně tím Jana Maláčová zakrývá fakt, že svou hlavní prioritu, tedy důchodovou reformu, vláda, v níž sedí, nesplnila. Důchody se tak dál lepí jen politicky výhodnými příplatky.

Kupříkladu Německo má podle statistik veřejný dluh ve výši 66,5 procenta HDP – což je hodnota nikoli nízká, ale stále snesitelná. Co by za ni dali Francouzi nebo dokonce Italové. Kdybychom však vyčíslili hodnotu implicitního dluhu německého penzijního systému, dostali bychom se do stovek procent HDP.

Příklad pro českou ekonomiku: Budeme-li předpokládat, že stát ročně vydá na penze osm procent HDP (což je optimistický předpoklad), pak při roční diskontní míře 4,9 % (odvozeno od výnosu státního dluhopisu splatného v roce 2057) se součet budoucích hodnot penzijních závazků bude blížit hodnotě 160 procent HDP.

Míň optimistické předpoklady vedou k číslům v řádech stovek procent HDP. (Itálie je na tom asi dvakrát hůř. Naopak americký systém Social Security má implicitní dluh „jen“ ve výši zhruba jednoho domácího produktu Spojených států.)

Už jen mírné zpomalení valorizací mělo za následek širokou nespokojenost. Češi jsou přitom poměrně flegmatický národ.

Politické harakiri

Tato situace nemá žádné dobré řešení. Z hlediska čistě finančního by bylo optimální průběžný systém postupně „odfázovat“, redukovat až do úplného zrušení. Z hlediska sociálního by se ovšem jednalo o velký problém a z hlediska politického se nabízí použití některých japonských termínů: harakiri, kamikadze, sepukku… 

Už jen mírné zpomalení valorizací mělo za následek širokou nespokojenost. Češi jsou přitom poměrně flegmatický národ, který nesdílí vášeň pro masové demonstrace spojené se zapalováním aut jako třeba Francouzi. Jak by veřejnost reagovala na zákon směřující k postupné likvidaci penzí, to nikdo nebude chtít vědět.

A co vícepilířový systém, o němž se v minulosti tolikrát mluvilo? Zde je problém v politice, neboť česká scéna napříč spektrem se o problematiku investic nezajímá, nerozumí jí a instinktivně se bojí v této oblasti cokoli dělat. Ani existující dobrovolné penzijní fondy nepředstavují velký úspěch, protože jejich chybné nastavení datující se až do roku 1994 většině z nich efektivně zabraňovalo investovat do jakýchkoli rizikovějších aktiv – což je přesně to, co by penzijní fondy s dlouhým investičním horizontem měly dělat.

Kromě toho jsme v Polsku a v Maďarsku viděli, že tamní vlády byly schopné bez jakýchkoli skrupulí penzijní fondy znárodnit. Dál tu jsou námitky ohledně vysokých nákladů. Všechny tyto problémy by byly řešitelné přijetím švédského systému, kde penzijní úspory jsou investovány do normálních podílových fondů.

Penzijní úspory by proto nebylo možné zabavit, protože jsou z hlediska státu nerozlišitelné od běžných investic. Navíc se projevují úspory z rozsahu, což do značné míry odbourává argument o vysokých nákladech.

Existuje nějaká dobrá rada? Pokud máte prostředky – alespoň řádově několik stokorun měsíčně – založte si vlastní penzijní fond.

Investujte, ideálně do zahraničních akcií

Jenže v české politice se nenajde nikdo, kdo by byl ochotný v tomto směru něco podnikat. Všichni politici odkazují řešení tohoto problému svým nástupcům. Navíc je zde další faktor: daně a odvody z mezd jsou už nyní tak vysoké, že pro další odvody (do fondů) by stěží byl prostor.

Nahradit možný výpadek zvýšením například DPH jsme již zkoušeli v rámci takzvané Kalouskovy reformy. Ta byla zrušena hned následující vládou, aniž by se DPH zároveň vrátila na původní úroveň (tedy 20 % základní sazba a 10 % zvýhodněná sazba).

Existuje nějaká dobrá rada? Pokud máte prostředky – alespoň řádově několik stokorun měsíčně – založte si vlastní penzijní fond. Investujte do rozumných podílových fondů nebo ETF spíš než do jednotlivých akcií (stejně nikdo neumí konzistentně vybírat ty nejlepší). Raději do zahraničních akcií než do českých (nenechavý stát má už nyní neblahé úmysly s ČEZem a o skopičině zvané windfall tax reději nemluvit). Raději do amerických akcií než do evropských nebo čínských (Evropa postrádá technologické tahouny a věřit čínským komunistům se nemusí v konečném důsledku vyplatit).

Nenechte se znervóznit řečmi o recesi nebo o úrokových sazbách a inflaci: až půjdete do penze, trh už na tuto pěnu dnešních dní dávno zapomene. Co alternativy jako bitcoin, umění nebo víno? Můžete to s nimi zkusit, pokud jim důvěřujete, ale nedávejte všechna vejce do rizikového košíku.

Pak jsou zde ještě další varianty, například početná rodina, která se o vás ve stáří postará. Ale tato cesta má rovněž svá úskalí, kterým se budeme věnovat možná někdy jindy.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Stroj versus lidské zvíře. Proč se nemusíme bát umělé inteligence
• Chaos, amatérismus a ignoranství. Nová bankovní krize se zapíše do učebnic
• Chceš volit? Zaplať daně! Ďáblův advokát radí, jak zalátat rozpočet
• Trpí víc Rusko, nebo Evropa? „Fatální“ ruské sankce mají nečekaného vítěze
• Desítky tisíc lidí na dlažbě. Jak číst nebývalý výplach v top firmách světa

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag