Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Máme „zachraňovat euro“?

Pavel Kohout
Pavel Kohout | 29. 12. 2011 | 10 komentářů | 1 673
CERGEekonometrieeuroeurozónaEvropská měnová unieJan Švejnar

Jan Švejnar a Vilém Semerák z institutu CERGE publikovali studii o možném rozpadu eurozóny a jeho pravděpodobném dopadu na českou ekonomiku. Výsledek – což asi nikoho nepřekvapí – je nepříznivý. Podle prezentovaných výsledků ekonometrického modelu by česká ekonomika poklesla nejméně o 4, 5 procenta, vývoz by poklesl o 11, 5 procenta a míra nezaměstnanosti by vzrostla nejméně na 10, 5 procenta.

Máme „zachraňovat euro“?

Jaký by byl praktický důsledek pro českou hospodářskou politiku? Švejnar a Semerák tvrdí:„Pokud existuje šance na takové přežití eurozóny, které by nebylo jen dlouhodobou agónií, je v životním zájmu České republiky takové řešení podporovat. Dokonce i solidarita ve formě účasti na financování některého ze stabilizačních fondů může být pro Českou republiku efektivní – reálný příspěvek (zvláště pokud by podpora měla formu poskytnutí záruk)může Česká republika zatížit méně než fiskální důsledky hluboké recese (úplný rozpad Evropské měnové unie by zřejmě zhoršil saldo rozpočtu o nejméně 100 miliard Kč).“ Tento závěr, stejně jako celá práce, má jednu ne tak zcela drobnou vadu. Slovo „rozpad“ v souvislosti s eurozónou se v článku, který má deset stran, objevuje dohromady osmadvacetkrát. Ani jednou však není vysvětleno, jaký mechanismus a za jakých okolností by měl rozložit eurozónu. Mlčky se předpokládá možnost rozpadu eurozóny, aniž by se řeklo, za jakých podmínek k němu vůbec může dojít. To je zásadní slabina této práce.

Závěry – z neúplné analýzy

Skutečně kompletní analýza vhodná jako podklad pro politická doporučení ve smyslu poskytnout či neposkytnout úvěr nebo garanci by musela obsahovat tyto části:

  • podmínky rozpadu eurozóny;
  • hodnocení pravděpodobnosti splnění těchto podmínek a uskutečnění rozpadu;
  • odhad dopadů rozpadu na růst, export a zaměstnanost v ČR;
  • odhad možných nákladů České republiky v případě spoluúčasti na záchraně eurozóny;
  • vyhodnocení pravděpodobnosti úspěchu záchranné operace;
  • srovnání všech dílčích výsledků a závěrečné doporučení.

Švejnarova a Semerákova analýza zahrnuje pouze třetí bod (odhad dopadů rozpadu na růst, export a zaměstnanost v ČR), a přesto si klade ambice poskytnout závěrečné doporučení. To je v nejlepším případě předčasné, a to i za podmínek časového stresu.

Česká republika byla v prosinci postavena před otázku, zda poskytnout, nebo neposkytnout Mezinárodnímu měnovému fondu úvěr osmdesát devět miliard korun na „záchranu eura“. Přitom není ani známo, kdo a proč vlastně euro ohrožuje, neboť vystoupení Německa je krajně nepravděpodobné (Německo by si instantně vyrobilo bankovní krizi vznikem oceňovacích rozdílů vzhledem k „nové marce“)a vystoupení slabších států rovněž, z přesně stejných důvodů.

Má někdo odvahu vysvětlit, proč sanovat západoevropské banky?

V situaci, kdy nikdo nechce vystoupit z eurozóny a zároveň nikdo nemůže být vyloučen, jsou diskuze o rozpadu poněkud zbytečné. „Záchrana eura“je ve skutečnosti spíše záchranou francouzských, německých a jiných bank, které rizikově půjčovaly peníze v rizikových ekonomikách, ať už ve formě státních dluhopisů, nebo soukromých úvěrů.

Zda se Česká republika má v budoucnosti zúčastnit podobných operací, je ovšem úplně jiná otázka. I kdybychom se přiklonili k názoru některých politiků, že pomáhat západním bankéřům je z čistě ekonomického hlediska racionální, neboť pomůžeme odvrátit hrozbu bankovní krize, je zde otázka, nakolik vůbec relativně malá česká účast může být efektivní. Zda pár miliard eur – vskutku velký objem peněz z hlediska české ekonomiky – opravdu něco zmůže tváří v tvář mnoha stovkám miliard rizikových úvěrů v západoevropských bankách.

Nehledě na to, jak velkorysou českou účast na záchraně cizích bank vysvětlit voličům. Upřímně řečeno, nechtěl bych jim to vysvětlovat z očí do očí.

Psáno pro Týdeník Rozhlas

Autor článku

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spolulyakl8dal finančněporadneskou společnost Partners. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS), později byl dlouholetým členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Patří též mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku a není členem žádné politické strany. Ředitel Algorithmic Investment Management.