Články na téma: Jan Švejnar

Inflace v Česku se dál šplhá k rekordním hodnotám. Ekonomové odhadují, že by už brzy měla dosáhnout vrcholu, Jan Švernar ze CERGE-EI tak optimistický ale není. „Je strašně těžké něco takového určit. Může to být během šesti, devíti, dvanácti měsíců…,“ říká s tím, že dopady na české domácnosti budou čím dál větší. Kdyby bylo Česko v eurozóně, bylo by mu prý líp.

Česko nemá tolik nerostných surovin, aby na ně mohlo sázet při dalším růstu ekonomiky. Ten pravý potenciál země se proto skrývá v samotných lidech, lidském kapitálu. Jen investice do špičkového vzdělání, výzkumu a vědy nám prý může přinést podobnou životní úroveň jako v Německu či Rakousku. Být průměrní už zkrátka nestačí, říká ekonom Jan Švejnar.

Co je největší problém našeho důchodového systému? Potřebujeme zásadní reformu penzí? Ptáme se ekonomů, politiků, zaměstnavatelů i zaměstnanců.

Proč se nám nedaří dohánět západní ekonomiky a utíkají nám i země jako Slovensko, Polsko a Slovinsko? Máme při současném uspořádání Evropy šanci něco na tom změnit? A podaří se nám zbavit nálepky „montovna Západu“?

„Kdyby se Koženému povedlo zprivatizovat ázerbájdžánskou naftu – a nebyl od toho zas tak daleko –, tak by se nestal jen nejvlivnějším byznysmenem v Česku, ale v celé Evropě. Měl ovšem smůlu, že narazil na Alijeva a jeho rodinu, kteří byli očividně ostřejší hoši než on,“ říká otec kuponové privatizace Dušan Tříska.

Nápady obou prezidentských kandidátů na to, koho by navrhli do vedení České národní banky, ukazují na zoufalou personální vyprahlost české veřejné služby a neprůhlednost personální politiky.

Je mnoho důvodů domnívat se, že se podařilo vybudovat bezrůstovou společnost. Její reálná podoba se však od původního ideálu ekologů a humanistů liší stejně radikálně, jako se socialismus sovětského typu lišil od představ utopických socialistů, píše Petr Hampl v prvním dílu eseje o mechanismech, podle kterých funguje naše společenské, politické a hospodářské uspořádání.

Jan Švejnar a Vilém Semerák z institutu CERGE publikovali studii o možném rozpadu eurozóny a jeho pravděpodobném dopadu na českou ekonomiku. Výsledek – což asi nikoho nepřekvapí – je nepříznivý. Podle prezentovaných výsledků ekonometrického modelu by česká ekonomika poklesla nejméně o 4, 5 procenta, vývoz by poklesl o 11, 5 procenta a míra nezaměstnanosti by vzrostla nejméně na 10, 5 procenta.

Co by bylo, kdyby šla historie jinou cestou? Zkusme si představit, jak by se vyvíjela česká ekonomika a společnost v posledních dvaceti letech, pokud by velká privatizace proběhla jiným způsobem.

„Tedy, pane učiteli, chodit k Vám do školy je taky trochu návštěva pekla. Všecko, co se člověku zdá být smůlou, která potkala jeho zem jako blbé počasí, se po Vašem výkladu jeví být důsledkem neumětelství či ještě hůř hrabivosti a mocichtivosti politiků. Co si tedy lze podle Vás počít s těmi už třemi zakopanými psy, jakými jsou nepochybně zdravotnictví, penze a daně? Existuje vedle prázdných slibů a falešných nadějí i nějaký reálný recept, jak tu dlouho zadělávanou velkou reformu skutečně uvařit?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá:

„Pavel Kohout udělal tu zásadní chybu, že své návrhy v NERVu zpracovával právě pro ty korupčníky, proti kterým zamýšlel bojovat. A to pak jde těžko. Co se asi stane, když řeknete zloději, aby si sám usekl ruce? Chvíli bude souhlasně mlít pantem a pak celou věc potichu smete ze stolu,“ říká Karel Janeček ve třetím pokračování našeho rozhovoru. Tentokrát bude řeč o podivuhodných trampotách při zakládání Nadačního fondu proti korupci, akciích na doručitele a whistleblowingu.