Odrazil i krtky z Číny. Firma musí žít a dýchat, říká výrobce dřevěných hraček

To vezmete kus bukového nebo javorového dřeva a necháte ho vyzrát. Pak ho zkušený řemeslník pečlivě vysoustruží a jiný fachman výrobek obarví. Krabici polotovarů následně pošlete do domku v horách, kde mladá maminka během spánku svého děcka dílky spojí. Zbývá už jen domalovat oči a máte dřevěného pejska, princeznu do divadélka nebo třeba zdejší rodinné stříbro – krtka.

Jaroslav Zeman stojí v čele továrny Detoa letos rovných 30 let. Když 85 let starý podnik Tofa (z anglického Toys Factory) získal během privatizace za tehdy astronomických 120 milionů korun, bylo mu 33 let. Fabrika byla po sametové revoluci v žalostném ekonomickém stavu. „Mám uměleckou školu, nejsem ekonom naštěstí. To bych se musel tehdy oběsit na první bříze,“ vypráví majitel továrny s úsměvem.

Jaroslav Zeman

Daniel Hamerník

• Rodák z Jablonce nad Nisou vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu.
• Od dětství závodně lyžoval za TJ Bižuterie a roky pracoval v místním skiareálu. Roku 1984 nastoupil do továrny Tofa Albrechtice.
• V roce 1992 podal konkurenční privatizační projekt na továrnu, kterou následně získal a přejmenoval na Detoa.
• Od roku 2006 je rovněž starostou Albrechtic v Jizerských horách, od roku 2012 je senátorem za ODS.

Jenže továrnu chtěl zachovat, ne ji potopit. „Jsem místní, v Tofě jsem léta pracoval, a když jsem viděl, co za privatizační projekt připravil tehdejší management, nemohl jsem jinak. Byly to těžké doby, ale překlenuli jsme to. Stabilizace trvala asi dva roky.“

Při shánění financí se mohl opírat jen o kontakty, které měl z okruhu lidí kolem lyžování. Sám se tomuto sportu dřív závodně věnoval. Jinak byl pro bankéře, za kterými si pro peníze chodili šéfové státních podniků, pan Nikdo. Na koupi továrny získal Jaroslav Zeman nakonec úvěr s neuvěřitelnou 18procentní úrokovou sazbou. Firma ho splácela do roku 2014.

Divoké devadesátky nicméně přinesly i jednu velkou výhodu. Podniky pod hlavičkou Československých hudebních nástrojů (tedy i Tofa) mohly tehdy najednou prodávat napřímo za hranice a kurz dolaru byl víc než dobrý. Jak Jaroslav Zeman říká, byla to doba socialistických nákladů a kapitalistických výstupů. „My jsme chytili jen konec tohoto období, tak rok, dva. I tak jsme nikdy nikomu nic nedlužili a vždycky jsme všechno spláceli. Byli jsme někdy úspěšnější, jindy méně. Dodnes se držíme při zemi – třeba fasády by potřebovaly obnovu, ale na to teprve přijde řada, vše pěkně postupně.“

Detoa se dlouho držela díky třem pomyslným nohám: hračky, korále a pianinová a klavírní mechanika. To firmě umožnilo překonat všechny propady – když se jednomu segmentu nedařilo, nahradil ho jiný. Výrobu mechanik ale firma loni ukončila. „Za socialismu se dělalo 32 tisíc mechanik ročně – byli jsme tehdy třetí na světě. Než jsme výrobu v roce 2022 zrušili, dělali jsme jich třeba jen osm set za rok. V každé mechanice je přitom přes tři tisíce dílků a je to hodně složitá výroba. Už to bylo trápení.“

Krtek a Japonsko

Ročně továrnou projde zhruba dva až dva a půl tisíce kubíků dřeva v kulatině, ze kterých vzniknou statisíce hraček či korálů. Do zahraničí z toho jde zhruba čtyřicet procent. Dřevem vonící výrobky putují především do Německa, Švýcarska a Rakouska plus sousedního Polska a Slovenska. Kromě toho Detoa vyváží také do Jižní Korey, věrné zákazníky má i v Japonsku.

Krtek i figurky do her. Podívejte se do továrny Detoa

Daniel Hamerník

Daniel Hamerník

Další obrázky v galerii (7)

„To je velmi specifický trh. Naše hračky tam vůbec nejdou dětem. Japonky totiž hodně pracují a mnohdy jsou ještě ve čtyřiceti letech svobodné a bezdětné. Naše hračky si kupují pro svou zábavu. Figurky pro ně jsou i jinak designované.“ Japonci navíc chtějí mít na každé Vánoce zbrusu novou kolekci.

V dětských pokojíčcích byste od této značky našli nejčastěji divadla, skládací města, kostky či figurky do společenských her. A pak je to pochopitelně krtek. Detoa ho vyrábí přes dvacet let a může za to už zmiňované Japonsko. Japonci jsou totiž pověstní tím, že v Evropě vyhledávají umělecké a designové zajímavosti a právě krtek je zaujal.

Ohromný boom zájmu o krtka je sice už dávno pryč, ale tahle pohádková postavička zůstává dál fenoménem u nás, na Slovensku, v Polsku a částečně i v Maďarsku. I proto se firmě vyplatilo zabojovat u soudu o výhradní právo krtka vyrábět. Vrchní soud v Praze jí dal za pravdu na konci srpna 2020.

„Jednu dobu se na trhu začali objevovat krtci z Číny, což by otec krtečka Zdeněk Miler nikdy nedopustil. Teď už se naštěstí všechno srovnalo,“ usmívá se Jaroslav Zeman s tím, že legendární výtvarník se na výrobu krtka ve fabrice sice podívat nebyl, v Praze se s ním ale potkával a dřevěné krtky mu vozil.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Levná výroba z Číny je ale strašákem evropských hračkářů dodnes. A nejen hračkářů. „Čínské výrobky položily mnohé klavírní fabriky v Německu. Přizpůsobit jsme se tomu museli i my. Třeba tím, že vyrábíme menší série hraček,“ popisuje svou strategii Jaroslav Zeman.

Tržby podniku se před covidem pohybovaly okolo sta milionů korun za rok. Pandemickým vlnobitím se Zemanovi také podařilo proplout. Navzdory tomu, že zmizel turistický ruch a upomínkové předměty ani hračky se skoro neprodávaly. „Hodně ale stoupl segment deskových her. Díky tomu jsme nepropadli, ale šli jsme ještě o kousek nahoru. Až teď nás to trochu dohnalo, protože deskovými hrami jsou všichni přesycení. I s tím ale počítáme.“

Po svém v Detoa vyřešili i energetickou krizi. Dlouhodobě tu topí pilinami, kterých mají dost.

Hledá se superhračka

Zatímco krtek je už roky stejný, jak bude vypadat nová hračka a zda bude úspěšná, je prý vždycky trochu sázka do loterie. Podobně jako v módním byznysu se i tady trendy objevují a zase mizí. Recept na úspěšnou hračku podle Jaroslava Zemana neexistuje. „Nemá to vůbec logiku. Někdy se věci, které jsou pro vás skvělé, neprodávají a pak je zase trhák z něčeho, do čeho byste to nikdy neřekli.“

Nové trendy zástupci továrny načerpávají pravidelně i na veletrzích. „Navštěvujeme veletrh v Norimberku, kde se všichni navzájem obhlížíme. Taky máme zpětnou vazbu od prodejců. Navíc máme exportní oddělení, kde jsou odborníci na slovo vzatí. To jsou lidé, kteří pro nás pracují celý život, znají trendy a málokdy se spletou.“

Celý proces vzniku nové hračky může trvat třeba i dva roky. Vývojáři hledají nápady třeba i na zdejších designérských středních školách. Tam vznikají první skicy a posléze prototypy. Až když prototyp odborníci z odbytu posvětí, dostanou ho do ruky technologové, kteří rozepíší výrobu.

„Pak se nová hračka musí poslat do zkušebny ve Zlíně nebo v Českých Budějovicích. Tam ji rozlámou, rozbijou a vy za to hodně zaplatíte. Následně se začíná vyrábět, přičemž výroba samotná trvá klidně i půl roku. Na dětech novinky nezkoušíme. Občas si děvčata z exportního oddělení vezmou nové hračky domů, ale není to zásadní. Při koupi stejně vždycky nakonec rozhoduje maminka s peněženkou.“

Ženy se seženou snáz

Ale zpátky k výrobě. Do hry tady vstupuje další fenomén – domácí práce. V Jizerských horách je naprosto běžné, že senioři či maminky na mateřské doma sestavují či domalovávají výrobky nebo třeba navlékají korálky. „Domácí dělníci tu mají dlouhou tradici. Je to přivýdělek, ale pro mnohé z nich je to hlavně srdcová záležitost. I náš ekonom si pamatuje, že jako pětiletý kluk pomáhal své babičce stloukat vláčky. Pro nás je výhodou, že domácí dělníci jsou schopní splnit termíny. Máme sice chytré mašinky, ale ručně domalovaný čumáček je nenahraditelný.“

115 let v horách

Tofa

Když Johann Schowanek fabriku v Jiřetíně zakládal, psal se rok 1908. Vyráběly se tu dřevěné perly, knoflíky a jiné drobné soustružené dílky. Podnik se brzy stal nejvýznamnějším výrobcem v tomto oboru v celé Evropě. V roce 1927 se výrobní sortiment rozšířil o dřevěné hračky.

Jiřetín pod Bukovou celosvětově proslavily pianinové a klavírové mechaniky a klávesnice, které se tu začaly vyrábět v roce 1945 pro znárodněný Petrof a v 70. a 80. letech tvořily až 80 procent tržeb.

Dnes je továrna největším a nejstarším výrobcem dřevěných hraček, komponentů do společenských her a dřevěných perliček v Česku. Jako jediná smí při výrobě a prodeji používat dílo Zdeňka Milera „Krtek a jeho přátelé“. Ke své dlouhé historii se Detoa hrdě hlásí.

Sehnat šikovné lidi je ale obrovský problém, který souvisí s nezájmem o studium řemesel. „Já vždycky rostu, když vidím názvy různých škol zaměřených na volný čas a podobně, kde se učí takoví ti kulturní referenti jako z filmu Anděl na horách. Místo, aby se lidé drželi klasických řemesel, mají všichni vysoké školy a nikdo nechce dělat. Školství je špatně nastavené a ve fabrikách jsme pak závislí na pracantech ze zahraničí. My máme štěstí, že máme hodně žen, které se seženou snáz. Práce u nás se jim navíc snadno kombinuje s péčí o rodinu.“

V Detoa pracuje 110 zaměstnanců. Z pětice mistrů jsou čtyři ženy. Dámy ostatně najdete i ve zdejším návštěvnickém centru, které stejně jako muzeum vzniklo trochu jako z nouze ctnost v době ekonomické krize v roce 2008. „Tenkrát mi kolegové z KRNAPu vyprávěli, že ve Francii, se kterou mají družbu, má každý výrobce sýrů muzeum. Tak jsem se rozhodl jít stejným směrem.“

Žádné velkolepé otevření s přestřiháváním pásky si ale nepředstavujte. Zdejší muzeum začalo tak, že tu vyřízli branku v plotě a zájemci o prohlídku zvonili na zvonek. Nebylo tu žádné zázemí, nic. „Tehdy jsem si říkal, že kdyby se nám podařilo přitáhnout třeba tisíc návštěvníků do výroby, bylo by to skvělé. No a my jich udělali pět tisíc. Další rok už to bylo 16 tisíc. Rekord je 26 tisíc návštěvníků za rok.“

„Manželka mě pak přemluvila, abychom udělali ještě také dílny pro děti. A najednou se o nás začalo mluvit ne jako o továrně, ale jako o kreativních dílnách pro děti. Marketingově to skvěle funguje,“ pochvaluje si továrník a táta dvou kluků.

„Synové si také hodně hráli s vyřazenými dílky domina. Doma toho byla pořád plná podlaha,“ vzpomíná Jaroslav Zeman, který ve fabrice prožil 30 let. „Já se do minulosti moc nevracím. Ale třeba piánka byla mou srdcovou záležitostí. Dodnes, když do ní přijdu, tak mám divný pocit, protože si pamatuji, že tam pracovalo 120 lidí. A teď je to prázdné.“

STOP! Líbí se vám text, který právě dočítáte? Pak nám věnujte pár sekund vaší pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v našem tištěném magazínu Finmag. A i když jsme ten dnešní odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si náš magazín příště sami koupíte. Je tam toho mnohem víc...

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Děkujeme!

Kudy dál? Obnovení piánky, rozšíření výroby, nebo obří rekonstrukce? Žádné velkolepé plány majitel fabriky nemá. Na prvním místě je pro něj dobré řemeslo a klid. „Neřeším, jestli vydělám místo deseti dvacet milionů. Dva krajíce nesníte a dva kabáty neunosíte. Důležité je, aby firma žila a dýchala. Nechtěl bych, aby byl po mně konec.“

Od kouzelného Nosu přání, který dlouhá léta vítá návštěvníky muzea, by si prý přál hlavně zdraví. „Zrovna nedávno jsem byl na pohřbu jedné známé, kterou během několika měsíců skolila vážná nemoc. To je situace, kdy člověk začne být hodně pokorný. Já vždycky říkám, když pán Bůh dá, tak se zase potkáme.“

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Úspěchu se bojím, říká čilý podnikatel. Vymyslel unikátní plachty na bazén

• Z nouze ctnost. Brněnský Y Soft otáčí kormidlem, objevil zcela nový byznys

• Hudební nástroje z 3D tiskárny? Dodávat budeme klidně na Mars, hlásí výrobci