Zrušme konečně zbytečné úřady. Je tu nová šance, jak upgradovat Česko

Ministerstvo průmyslu a obchodu předalo aktualizovaný NPO Evropské komisi začátkem července. Lidé se s ním mohou seznámit na stránkách Planobnovycr.cz. Vláda si v rámci něj slibuje od Evropy 179,1 miliardy korun na „upgrade Česka“.

Z tohoto balíku je bezmála 28 miliard alokováno na digitální transformaci země. Soustřeďme se teď přitom čistě na digitalizaci veřejné správy, na kterou má jít přes sedm miliard korun. A která by – jen tak mimochodem – měla být svázána s její racionalizací.

Personální úspory lze vynaložit na zlepšení kontroly: koho systém vytipuje jako potenciálního únikáře, může čekat daňovou kontrolu.

Zbytečné finanční úřady

Začněme třeba s finančními úřady, kterých Česko má celkem 201. Z tohoto počtu jich mělo být 77 zrušeno počátkem července 2023. Stále jich ale zbývá dost; například Velké Británii stačí celkem 14 finančních úřadů, neboť prakticky vše se odehrává elektronicky.

Podle tohoto měřítka by Česku měly stačit maximálně tři nebo čtyři. Proč jich musíme mít tolik?Slovy ministerstva financí: „Zejména při podávání daňových přiznání k dani z nemovitých věcí nebo k dani z příjmů fyzických osob veřejnost velmi oceňuje aktivní komunikaci a pomoc pracovníků finančních úřadů.“

Ale proč? Daň z nemovitostí je přece ta nejlépe automatizovatelná daň vůbec, a to bez ohledu na způsob výpočtu. Stát má databázi všech nemovitostí, jednou ročně zašle vyrozumění, a poplatník zaplatí, co má.

Počítačově méně gramotní Britové mají stále možnost používat šekové knížky, pokud si to přejí. Většina však volí platbu formou bankovního inkasa (v Británii zvaného Direct Debit). S pracovníkem finančního úřadu běžný Brit vůbec nepřijde do styku.

Něco podobného platí i pro daně z příjmu, ať už fyzických osob, nebo korporací. Portál Gov.uk umožňuje registrovat se k placení i podávat daňové přiznání online. Kdo si přeje využít služeb daňových poradců, má samozřejmě i tuto možnost.

Personální úspory vzniklé na úřadech touto cestou lze vynaložit na zlepšení kontroly: koho počítačový systém v Británii vytipuje jako potenciálního únikáře (zde je prostor pro módní téma umělé inteligence), může čekat daňovou kontrolu. Nikoli ovšem online, ale pěkně fyzicky, v místě bydliště či podnikání.

(Zde je třeba zdůraznit, že Británie je civilizovaná země, kde „zaklekávání“ mafiánského typu není provozováno. Totéž platí pro vymáhání dluhů a exekuce, ale to už je jiný příběh.)

Kdo chce pracovat, práci si najde i bez úřadů. A kdo pracovat nechce, ten zkrátka pracovat nebude a času úředníků je pro něho škoda.

Škrtat se dá, jen chtít...

Pokračujme se živnostenskými úřady. V jejich případě není vůbec zřejmé, proč existují. Podíváme-li se opět do Británie, podnikatel může veškerou agendu spojenou se zakládáním firem, změnami ve statutárních orgánech, v předmětu podnikání, v objemu kapitálu a tak podobně ovládat přes portál CompaniesHouse.gov.uk.

Michal Hron / Midjourney

Pozor, co sdílíte na sociálních sítích. Berňák vám to spočítá

V poslední době se množí příběhy o finančních úřednících čerpajících informace ze sociálních sítí. Pochlubíte se novým luxusním vozem na Instagramu – a máte na krku daňovou revizi. Čeká nás snad „Velký bratr“, který už léta řádí v Británii, i v Česku? Odpovědi hledá ve svém dalším komentáři Pavel Kohout.

Živnostenské úřady neexistují. Notáři sice ano, ale jejich služby jsou nutné spíše výjimečně; například v situaci, kdy anglická firma kupuje zahraniční firmu nebo nemovitost.

Český podnikový rejstřík byl přitom jedním z prvních digitalizovaných úřadů v Česku, který nabízel možnost nahlížení už někdy od 90. let. Jenomže dost dlouho se už píše 21. století a je dost anachronické, když je kvůli změnám nutné osobně chodit k notářům a pak čekat dlouhé dny, než se změna „propíše“.

Dále tu máme úřady práce. Jejich současná činnost je inspirována do značné míry skandinávským modelem. Podle této filozofie je i nezaměstnanost práce: nezaměstnaný má povinnost chodit včas a pravidelně na schůzky. Má povinnost hledat si práci, případně usilovat o rekvalifikaci. Pracovník úřadu s ním pak konzultuje jeho situaci, hodnotí vývoj, poskytuje rady... a všelijak jej směřuje k lepším zítřkům.

Taková je alespoň teorie. Beze vší ironie a bez jakéhokoli zlehčování úsilí zaměstnanců pracovních úřadů, praxe vypadá jinak. Míra nezaměstnanosti v Česku je setrvale nízká, prakticky na úrovni frikční nezaměstnanosti. Jinými slovy, kdo chce pracovat, práci si najde i bez úřadů. A kdo pracovat nechce, ten zkrátka pracovat nebude a dobrých úmyslů a času úředníků je pro něho škoda.

Vzniká myšlenka, zda i činnost úřadů práce nelze zásadně automatizovat. Kritéria pro podporu v nezaměstnanosti jsou celkem jasně strojově zpracovatelná.

V Česku sice už máme některé veřejné služby digitalizované, ale vše je vyvíjeno bez koordinace a je to znát.

Nepřehledné formuláře i metodika

Totéž platí i pro většinu jiných sociálních dávek, například pro podporu bydlení. Domníváte se, že pro žadatele by mohl být problém vyplnit internetový formulář? Pokud bude systém navržen uživatelsky přátelsky, včetně vysvětlivek a logicky vytvořeného rozhraní, nebude určitě větší problém než vyplňování dnešních strašidelně rozsáhlých formulářů v papírovém provedení.

Shutterstock

Známe letošní absurditu roku. Proč je lepší věc zničit než ji darovat charitě?

Už to zažila nejedna firma. Obnovujete techniku nebo nábytek v kanceláři, tak staré počítače nebo stoly darujete humanitární organizaci, která je využije v České republice. Vcelku logické. Jenže ouvej: daruj, ale zaplať DPH! Právě tenhle byrokratický nesmysl zvolila veřejnost za letošní Absurditu roku.

Kromě toho, hodnocení formulářů by probíhalo algoritmicky a hlavně jednotně. Dnes se může stát, že na dvou různých pracovištích může mít stejná žádost dva různé výsledky, podle toho, jak si úřednice vyložila obsah posledního metodického školení. (Což je ostatně i případ finančních úřadů, kde je problém odlišně chápaných metodik snad ještě palčivější.)

Obecně by se mělo stát pravidlem, že návštěva úřadu je speciální událost, která je nutná jen několikrát během celého lidského života a jen výjimečně v běžném provozu firmy.

Jak ale vládní informační systém má být provozován? Vrátíme-li se opět do Velké Británie, o tamní systém Gov.uk pečuje organizace zvaná Government Digital Service spadající přímo pod vládu. Všechny úřady používají stejné rozhraní, na které je uživatel zvyklý. Co je důležité: občan nepotřebuje řešit nepříjemnosti jako instalace certifikátů a práce s nimi. Běžný člověk nemusí být specialista na kryptografii.

V Česku sice už máme některé veřejné služby digitalizované – některé dokonce úspěšně fungující – ale vše je vyvíjeno bez koordinace a je to znát. Kromě toho je příliš důrazu kladeno na dávno už zastaralý systém datových schránek. Nástroj, který nedokáže nic víc než doručit ekvivalent doporučeného dopisu a ještě není schopen jeho obsah dlouhodobě uchovat, je bizarní věc.

IT zakázky bývají semeništěm korupce. Nafouknout cenu zakázky a přidat nejrůznější vícepráce je snadné.

Čas na změnu

Co je neméně důležité: zkušenosti ukazují, že IT zakázky bývají semeništěm korupce. Existuje zde značná informační asymetrie, což konkrétně znamená, že zadavatel nemá zdaleka takovou představu o skutečných nákladech jako zhotovitel.

Nafouknout cenu zakázky a přidat nejrůznější vícepráce je potom snadné. Objektivní kontrola je obtížná.

V tomto směru bychom se opět mohli poučit od zemí, které mají s elektronizací veřejné správy více zkušeností (může, ale nemusí to být rovněž Británie).

Je načase, aby papírové formuláře a přepážky na úřadech odešly do historie, podobně jako petrolejové lampy, koňská spřežení a kamna na uhlí. Život bez nich si lze snadno představit.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Finmag.cz

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Presumpce viny v moderním věku aneb Jak stát zametá s podnikateli
• Pozor, co sdílíte na sociálních sítích. Berňák vám to spočítá
• Kamarádíčkování po česku. Proč jsme po Rusech druzí nejhorší na světě
• Paradox zaměstnanosti. Krize nekrize, kvalitní zaměstnanci v Česku došli
• Pumpují nás pumpaři? Proč benzin zdražuje rychle, ale zlevňuje pomalu

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag