Články na téma: sociální dávky

Snižme odvody z nízkých mezd a kompenzujeme to jiným zdaněním. Tak zní jeden z celkem 37 návrhů prorůstových opatření Národní ekonomické rady vlády (NERV). Na první pohled to zní líbivě, kdo se ale na návrh podívá blíž, zjistí až neuvěřitelné souvislosti.

Česká republika chce využít prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost EU, aby se připravila na budoucnost a byla odolnější vůči krizím. Tak to alespoň píše vláda v aktualizovaném Národním plánu obnovy (NPO). Jistě se shodneme na tom, že země nějaký ten upgrade skutečně potřebuje. Jak by měl ale vypadat?

Nastává den daňové svobody, začínáme vydělávat sami na sebe – a to dřív než loni. Důvod bouchat šampaňské ale nemáme. Stát totiž s daněmi brzy přitlačí.

Vláda přichází s dalším nástrojem pomoci domácnostem s nízkými příjmy. Od ledna by se mělo zvýšit životní minimum a zvednout se mají i přídavky na děti. Jde o správný krok, nebo by byla vhodnější nějaká jednorázová opatření? Zeptali jsme se expertů.

Vláda konečně naznačila, jak chce zvládnout energetickou krizi. Podoba a výsledek jejího záchranného projektu je ovšem zatím nejistý.

Pomáhat v čase inflační a energetické krize přímo konkrétním lidem, kteří to životně potřebují, nebo pomoci všem, protože není čas rozebírat, kdo pomoc dostane, a kdo ne? Vláda Petra Fialy by byla pro první řešení, stále častěji se jí ale vnucuje to druhé. Bude k něčemu vznikající hybrid?

Fialova vláda tak dlouho upozorňovala, že nebude shazovat peníze z vrtulníku jako Babišův kabinet, až takovou vrtulníkovou akci sama schválila a začala ji připravovat. Jsme na tom už tak mizerně, aby stát vyplácel sociální pomoc rodinám s průměrnými příjmy?

Vláda se chystá podpořit rodiny s příjmy do jednoho milionu korun ročně mimořádnou dávkou pět tisíc korun na každé dítě. Tvrdí, že tím cílí na potřebné. Je tomu ale skutečně tak? Nerozhazuje náhodou peníze podobně, jako to dělala vláda předchozí?

Podzimní volby zvyšují pravděpodobnost, že důchodci i letos dostanou mimořádný příspěvek. Co doporučují experti?

Má smysl zvyšovat hranici životního minima, od kterého se odvozuje řada sociálních dávek, nebo v této oblasti není štědrost státu na místě?

„Obce a ani stát si nevědí rady, nedokážou dlouhodobě uplatnit politiku vedoucí k sociálnímu začleňování. Občas se sice najde výjimka, obecně ale vidíme hlavně řadu špatných rozhodnutí,“ říká Martin Šimáček, ředitel Institutu pro sociální inkluzi.

Kupte levný byt, najděte chudé nájemníky, nechejte si posílat státní doplatky, ale vodu a elektřinu neplaťte. Bez práce takhle můžete vydělávat několik let. Následky ponesou jiní. Přinášíme ukázku z reportáže ze severu Čech, kde stále kvete byznys s chudobou. Vyšla v aktuálním magazínu Finmag.

Kdo chce do penze, musí mít jednak věk, jednak odpracovaná léta. Pětatřicet let. Je tahle podmínka nutná? A co s lidmi, kteří mají problém ji splnit? Proč by se vlastně nedalo do penze jít po čtyřiatřiceti nebo po dvacíti letech, jen s patřičně nižším důchodem?

Místo daňové slevy na dítě běžná sociální dávka. Ministerstvo financí uvažuje o opatření, které by zamezilo podvodům s daňovým bonusem na dítě. Co si o tom myslí ekonomové, politici, analytici a daňoví specialisté?

„Nejde jen o větší zdanění vysokopříjmových osob. Musíme zvážit, jestli je ještě důvod pro některé daňové úlevy. Řešit by se měla také daň z příjmu právnických osob, daňové základy, paušály a odpočitatelné položky,“ říká předák Českomoravské konfederace odborových svazů v pokračování našeho rozhovoru.

Co kdyby se celý systém sociálních dávek a státních příspěvků od základů překopal, takže by každý mohl počítat s pravidelnou výplatou od státu – za nic, bez podmínek? Možná by to bylo levnější než dnešní systém…

„Většina Čechů, a dokonce i ti, kteří připadají v úvahu jako příjemci dávek, nechce, aby stát jen rozdával a utrácel,“ tvrdí ekonom Pavel Kohout. Proč ale sociální stát neustále bují a jakou roli hraje v současné migrační vlně? Nejen o tom jsme si s Pavlem povídali v rozhovoru, jehož první část si dnes můžete přečíst.

Řecká vláda prohrála na celé čáře. Zbývá už jen minimalizovat vzniklé škody.

Vědecké studie poukazují na úzký vztah důchodů a sociálních dávek, životního stylu, demografických trendů a ekonomik „pečovatelských států“. Sociální stát měl být vrcholným společenským zřízením. Jak se ale ukazuje, táhne ve skutečnosti Evropu dolů.

Nicholas Eberstadt napsal nevelkou, ale důležitou knížku, která břitce ukazuje, jak se rozšiřuje sociální stát, a odhaluje propast, na jejíž hraně nyní v důsledku této expanze balancují přetrvávající ideály republikánské vlády. Národ pobíračů: americká epidemie nárokování je poučný a alarmující. Avšak tomu, co je na našem nynějším politickém uspořádání skutečně zničující, se Eberstadt věnuje jen nepřímo.

Politici se před volbami předhání s návrhy, jak naložit s minimální mzdou. Jeden by ji zvýšil na deset tisíc, druhý dokonce na dvanáct, další by ji naopak nejradši zrušil. Tolik politici. Jak se ale na problematiku minimální mzdy dívají ekonomové, analytici, zástupci odborů a podniků či bývalý ministr práce a sociálních věcí?