Jak moc nás stát odírá? Den daňové svobody ukazuje, že brzy bude hůř

Věříte snad státu, že peníze, které vám bere v daních, utrácí rozumně? Mělo by vás to zajímat, protože vybírá pořádné sumy. Názorně to dokládá den daňové svobody, který poskytuje obrázek o tom, kolik stát ukrojí z výdělků.

Den daňové svobody ukazuje, do jaké míry může jedinec svobodně rozhodovat o tom, jak naloží s vydělanými penězi. Vytváří fiktivní situaci, pomyslnou hranicí rozděluje kalendářní rok na dvě části. V té první odevzdávají daňoví poplatníci všechny vydělané peníze státu ve formě daní, ve druhé pracují jen na sebe a peníze utrácejí podle vlastního uvážení.

Z kalkulací Liberálního institutu vychází, že daňová svoboda letos nastává v úterý 13. června. Poradenské společnosti Deloitte tento den vychází na čtvrtek 15. června.

Rozdílná data jsou způsobena rozdílnou metodikou. Liberální institut počítá den daňové svobody jako podíl veřejných výdajů státu na hrubém domácím produktu, staví tedy na státních výdajích. Deloitte daňovou svobodu zakládá na státních příjmech, vychází z podílu daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Takže si můžeme vybrat, kdy budete bouchat šampaňské. Máme k tomu však pádný důvod?

Daňová svoboda mnohých Čechů ostatně už dávno slunovrat překročila, protože se dá počítat i individuálně.

Posuneme daňovou svobodu za slunovrat?

Pokud bychom považovali peníze odevzdané státu za ztracenou investici a ohlíželi se pouze rok zpátky, pak ho máme. Podle Deloitte nastává den daňové svobody o tři dny dřív, u Liberálního institutu se doba, po kterou pracujeme pro stát, zkrátila dokonce o čtyři dny.

Poměřováno delší perspektivou je však část roku, po kterou odevzdáváme příjem státu, letos čtvrtá nejdelší za poslední dvě dekády. Ještě před nástupem covidové pandemie v roce 2019 jsme mohli den daňové svobody slavit koncem května.

To je však minulost, podstatná je perspektiva. Kam se tento den posune v příštích letech, případně desetiletích?

Pokračující válka na Ukrajině, stárnoucí populace v kombinaci s nereformovanými, ale pouze parametricky upravenými důchody, poptávka po dotacích a vyšších dávkách všeho druhu, bobtnající státní dluh i prodražující se dluhová služba – to vše dává tušit, že daňovou svobodu si můžeme v příštích letech připomínat na pochmurném večírku až poté, co druidové ve Stonehenge přivítají za východu slunce slunovrat. A bez toho, abychom se dočkali lepších služeb nebo vyšších důchodů.

Daňová svoboda mnohých Čechů ostatně už dávno slunovrat překročila, protože se dá počítat i individuálně. Někdo platí daně jako mourovatý, ale od státu nedostává téměř nic, jiný zase získá od státu víc, třeba formou sociálních dávek anebo v dotacích, než mu zaplatí.

Rumuni mají daňovou svobodu v dubnu a Švédové po slunovratu. Dali byste kvůli tomu přednost životu v Rumunsku?

Jaký stát vlastně chceme?

Pravda, stát by měl zajištovat určité služby, takže nějaké peníze mu odevzdat musíme. K tomu, aby mohl prosperovat a jeho obyvatelé žili blahobytně, musí mít řádnou infrastrukturu, především silnice, koleje, rozvody vody nebo elektřiny i trubky, kterými dopravuje ropu či plyn. A měl by zajistit i bezpečnost a také pečovat o ty, kteří se o sebe postarat nemohou.

Samotný den daňové svobody nelze brát jako měřítko toho, jak nás stát odírá. Důležité je také to, jaké služby za vybrané peníze poskytuje. Klasik Miroslav Kalousek kdysi přiznal, že není Bůh a švédské služby za rumunské daně neumí. To skutečně nejde dohromady. Proto také Rumuni mají daňovou svobodu v dubnu a Švédové po slunovratu. A dali byste kvůli tomu přednost životu v Rumunsku?

V Česku jsem v poslední době nezaznamenal průzkum na téma: Chcete nízké daně, ale štíhlý stát se slabým sociálním systémem, anebo sociální stát po vzoru Dánska, Finska či Švédska s vysokým daňovým zatížením?

Jinou kapitolou je samosebou hospodaření státu s penězi, které mu nedobrovolně odevzdáte. Nemáte pocit, že peníze odevzdáváte cizím lidem, nad kterými nemáte kontrolu? Nezdá se vám, že tito lidé s nimi nakládají nehospodárně? Nevadí vám, že z těchto peněz dotují byznys tučným kocourům? Je vám snad fuk, že přispíváte na úřednické pašalíky pro kamarády zvolených politiků?

O tom, jak stát hospodaří s tím, co od vás vybere, se můžete leccos dozvědět ve zprávách Nejvyššího kontrolního úřadu. A není to veselé čtení.

Kam dál? Pavel Jégl na Finmagu:

• Divoká jízda s vládou „rozpočtové odpovědnosti“. Skončí Česko ve smyku?
• Příliš obcí i úředníků. Stát má šetřit, obecní pašalíky si ale vzít nenechá
• Vláda firmy nešetří. Slíbila úlevy, místo toho jim naložila ranec
• Zvýšení záloh živnostníky zabolí. Proč se vláda neinspirovala Kalouskem?
• Technologičtí poustevníci končí se živností. Na vině jsou datové schránky

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag