Články na téma: sociální stát

Nastává den daňové svobody, začínáme vydělávat sami na sebe – a to dřív než loni. Důvod bouchat šampaňské ale nemáme. Stát totiž s daněmi brzy přitlačí.

Budiž sociální stát, usnesla se italská koalice. A bude. Kdo ho ale utáhne, anebo spíš odskáče?

Kvazináboženský kult všemocného státu je moderně neokázalý. A vytrvale posiluje.

Tématem uplynulého roku může být Řecko, Čína, migrace i kvantitativní uvolňování.

„Většina Čechů, a dokonce i ti, kteří připadají v úvahu jako příjemci dávek, nechce, aby stát jen rozdával a utrácel,“ tvrdí ekonom Pavel Kohout. Proč ale sociální stát neustále bují a jakou roli hraje v současné migrační vlně? Nejen o tom jsme si s Pavlem povídali v rozhovoru, jehož první část si dnes můžete přečíst.

Příval syrských uprchlíků změní Německo. Ale jak? Může povzbudit stárnoucího tahouna Evropy k většímu výkonu?

Řecká vláda prohrála na celé čáře. Zbývá už jen minimalizovat vzniklé škody.

Vědecké studie poukazují na úzký vztah důchodů a sociálních dávek, životního stylu, demografických trendů a ekonomik „pečovatelských států“. Sociální stát měl být vrcholným společenským zřízením. Jak se ale ukazuje, táhne ve skutečnosti Evropu dolů.

Dohánění Západu pokračuje! Je pravděpodobné, že bez zásadní změny bude český dluh kynout a za dvacet let důsledky ochromí hospodářský růst.

Vysněný cíl Pekingu dohnat Ameriku je v dohledné době splnitelný jen v disciplíně, která je nejméně důležitá.

Druhá část prázdninového rozhovoru s Petrem Robejškem o eurokriticismu Alternativy pro Německo, problémech tamější sociální demokracie, francouzském prezidentovi a chřadnoucím sociálním státu, jehož pád bude mít zásadní politické důsledky

Když dluhy nemají kam růst, ani ekonomika neroste. V České republice prostor pro růst dluhů stále je.

Když už levice neumí ekonomice pomoci, neměla by do ní raději zasahovat. Ekonom Pavel Kohout o zaměstnancích, parazitech, ceně práce a regulované ekonomice.

„Lidé se dnes víc starají o profil na Facebooku, než o to, kam směřuje jejich země. Pojďme si radši koupit láhev dobrého vína, a rozhodně nemusí stát majlant, a bavit se politice, filozofii nebo ekonomice.“ Na láhev sice nedošlo, rozhovor s hlavním ekonomem dánské Saxo Bank Steenem Jakobsenem přesto rozhodně nudný nebyl.

Penzijní systémy západního světa narážejí na hranici svých možností. Přesněji: na hranici možností populace. Věková struktura obyvatelstva se za sto let radikálně proměnila. A nejde jen o to, že žijeme déle, ale i o to, kolik se rodí dětí. Příčina? Jednou z hlavních, říká ekonom Pavel Kohout, je takzvaný první pilíř důchodového systému.

Třídní nenávist není dobrým rádcem v daňové politice. Stačí se podívat do Francie.

Autor Mechanického pomeranče nemohl tušit, že za padesát let bude tolik lidí dobrovolně vyměňovat svou dužninu za ozubená kolečka.

Až budeš dneska pospíchat z práce na fotbal, do kosmeťáku nebo na chatu, pořádně za sebou práskni dveřmi a pak si od plic odfrkni. Od začátku roku až do teď jsi dřel na Kalouska, od zítřka vyděláváš na sebe! Den daňové svobody je tu. Jak ho oslavíš? Dokaž si, že na to máš!

Chybí kreativita a chybí odvaha. Možných důvodů je víc: máme se příliš dobře, zpohodlněli jsme zkrátka. Anebo... anebo za to můžou přílišné regulace a rodičovský přístup státu, který už nás dávno chrání především před námi samotnými.

Senátor Petr Pithart přišel s tezí, že nechce, aby Česká republika byla konkurenceschopná vůči Číně a že bychom měli spíše uvažovat o jiném řešení – izolaci.

Bývaly doby, kdy ta či ona země nesla přezdívku „nemocný muž Evropy“. Dnes je náš kontinent daleko pokročilejší. Máme nyní v Evropě nemocnici, která sahá od mysu Finisterre až po Finský záliv, od ostrova Rhodos až po jezero Termoncarragh (asi uhádnete, že je to někde v Irsku). Proveďme nyní krátkou vizitu a podívejme se na několik zajímavých případů.