Pět minut v hale a dva dny mimo. Jak jsem se nechal očkovat proti koronaviru

V posledních týdnech jsem si všiml v českých médiích, především v souvislosti s britskou vakcínou Astra Zeneca, rozpínání clickbaitového moru, který rozežírá důvěru v očkování. Donutilo mě to sepsat vlastní zkušenost, jak očkování probíhá a jaká je reakce na preparát samotný.

Clickbait neboli chytlavý titulek, který vás donutí na text kliknout, ale zbytek článku ho fakticky popírá, je vlastně standardní žurnalistická praxe. Pravděpodobně neexistuje novinář, který by tuto zkratku za vyšší čteností někdy nepoužil. Ale tentokrát jde o lidské životy a zahrávat si s důvěrou čtenářů, kteří na novináře často spoléhají z důvodu neexistující vlastní zkušenosti, se opravdu nehodí.

První dávku jsem v USA dostal už 22. ledna, a to jen díky naprosté náhodě. A protože chápu, proč na vás už po víc než roce pandemie nezabírají moudré řeči expertů a lékařů, nabízím zde svůj příběh o průběhu očkování. Nadto taky slibuju, že nebude obsahovat ani jednu knížecí radu à la Petr Ludwig.

Dva dny OFF

První dávku vakcíny jsem (tak trošku náhodou – viz box Vakcína od supervizora) dostal v obří sportovní hale Pinnacle Bank Arena 22. ledna. Dva dny před tím jsem od Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) dostal stoh dokumentů ke každé v USA schválené vakcíně a sadu formulářů k vyplnění – ohledně zdravotního stavu a podobně. Ty jsem pro zkrácení nutného času pobytu v hale předem vyplnil a donesl.

Samotný proces očkování trval zhruba pět minut. Odevzdáte papíry, přidělí vás dobrovolnici (často jsou to sestry ze soukromých klinik) a ta vám vakcínu píchne. Hotovo. Do ruky dostanete kartičku od CDC, která potvrzuje, že jste očkovaní. Další „zdržení“ pak představuje deset či patnáct minut (podle vašeho zdravotního stavu), po které musíte počkat na židličce v místnosti. Pak můžete jít. V dané termíny zde takhle v lednu očkovali i pět tisíc lidí za den.

Byl jsem unavený, měl jsem i horečku. Celý den jsem fakticky prospal, jen jsem se došoural do jídelny najíst.

Já osobně jsem dostal Modernu, reakci jsem neměl okamžitě poté žádnou a odpoledne šel zase testovat. Druhý den ráno (v sobotu) mi bylo špatně, byl jsem unavený, měl jsem i horečku. Celý den jsem fakticky prospal, jen jsem se došoural do jídelny najíst. To stejné, už v menší míře, další den.

Michael Durčák

Michael Durčák

Chci víc fotek

Druhou dávku jsem dostal o měsíc později. Hlásit jsem se nemusel, termín (19. února) mi přišel v SMS necelý týden předem s tím, že pokud nebudu moct přijít, další možnost bude minimálně za šest týdnů. Žádné dokumenty s sebou nebyly třeba, tedy kromě I.D. (čti řidičáku).

Vakcína od supervizora

Na začátku jarního semestru jsem sháněl brigádu a dostal jsem nabídku pomáhat přímo v kampusu University of Nebraska-Lincoln (UNL) s testováním na covid-19. Vyžadovaly to místní úřady s tím, že se zprvu opakovaně testovali všichni návštěvníci kampusu v rozmezí maximálně dvou týdnů.

Hned první týden, kdy se testování rozjelo, byla vakcína nabídnuta i supervizorům projektu. Ze své funkce byli součástí kritické infrastruktury. Docela dost jich ale odmítlo, a dostalo se tak i na nás, studenty. Důvody pro odmítnutí měli lidé různé, třeba moje nadřízená má panický strach z jehel. Když tedy bylo očkování nabídnuto mně, neváhal jsem a okamžitě se přihlásil. První termín byl za dva dny.

Na pomoc s testováním jsem ovšem s vidinou toho, že bych vakcínu dostal, rozhodně nešel. Nikdo nám to ani nenabízel a nikdy by mě ani nenapadlo říct (jako některé učitele v USA), že snad nebudu testovat (učit), dokud nebudu očkovaný. Chtěl jsem zkrátka jen pomoct a něco si přivydělat. Brigáda to navíc nebyla nějak skvěle placená – za hodinu o dolar víc, než je místní minimální mzda.

Poučen od minula jsem si zrušil předem všechny plány na víkend, dojel se naočkovat, počkal patnáct minut. Okamžitě se mi začalo chtít spát, dojel jsem zpátky na kolej a usnul. Utahaný jako kotě jsem polehával ještě den poté (opět sobota). Tím ale byla celá věc vyřízená.

Mé následné zkoumání potvrdilo, že neznám nikoho (mladšího či staršího), kdo by měl stejně silnou reakci na vakcínu jako já. Pravda ale je, že většina z nich dostala Pfizer/BioNTech. Někoho bolela ruka, někdo byl půl dne ospalý. Koronavirus jsem nikdy neměl, reakci na žádnou vakcínu předtím také ne. Ve výsledku to ale ani pro mě nebylo nic dramatického a podobné reakce jsou ostatně důkazem toho, že vakcína na imunitní systém působí. Mít silnější reakci na preparát je pak sice vzácné, ale pořád normální a lepší než chytit koronavirus.

Preparáty se o politiku nezajímají a na Voloďu z Moskvy budou fungovat úplně stejně jako na Pepíka z Česka.

Politizace vakcín

Co naopak za dramatické považuju, je politizace vakcín. Nejen té britské (na začátku zmíněná Astra Zeneca), ale třeba i čínské a ruské. Vykřikovat, že si něco nenecháte píchnout, protože to pochází z Ruska (Číny, Británie... doplň si sám), je hloupost a člověk tím jen vysílá negativní signály ke stále dosti početné mase nerozhodnutých. Samy preparáty se o politiku nezajímají a na Voloďu z Moskvy budou fungovat úplně stejně jako na Pepíka z Česka.

Tím nijak nerozporuji zcela pochopitelné obavy a vyčkávání, než třeba takový Sputnik V schválí Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA). Pokud nevěříte něčemu, co není schválené v Evropské unii, je to racionální přístup.

Problém je, že ona politizace se postupně přelila i ke schváleným vakcínám jako Astra Zeneca. V Česku skrze clickbait a šílence typu Lubomír Volný, v západní Evropě zas z mého pohledu politicky motivovanými rozhodnutími tamních vlád. Výsledkem toho všeho mimo jiné je, že jen v USA je podle tohohle únorového průzkumu soukromé Monmouthské univerzity k vakcinaci stále skeptických 25 procent (dospělých!) Američanů.

Ono dospělých vypichuji z jednoduchého důvodu: dohromady s dětmi a teenagery, kteří tvoří 24 procent americké populace a pro něž nejsou vakcíny dosud schváleny/povoleny, je to téměř polovina obyvatel. To k vytvoření takzvané kolektivní imunity, která počítá se 70 až 80 procenty lidí s protilátkami (tedy nejen očkovanými, ale třeba i po prodělané nemoci) ovšem nestačí.

Účinná reklama

Osobně si myslím, že blahosklonný přístup vůči lidem, kteří se nechtějí nechat očkovat, či nařizování čehokoliv shora fungovat nebude. Chcete nejlepší reklamu na vakcínu? Koukněte se na život v Tel Avivu po izraelské očkovací kampani. A podobné rozvolnění už nastalo i v řadě států v USA.

Z dostatečně vypovídajících dat z Izraele už také víme, že vakcína (zde jde o Pfizer/BioNTech) je z 94 % procent efektivní proti bezpříznakovému průběhu nemoci a z 97 % proti průběhu s příznaky. Stejně tak redukuje počet přenosů a účinná je i vůči v Česku tolik skloňované britské mutaci.

Ukazuje se tak, že všechny ty lockdowny, zákazy vycházení, a všechno ostatní jsou jen dočasné nástroje na získání času a tou jedinou cestou, jak nyní porazit koronavirus, je právě vakcína.

Cestou, jak se svobodně toulat po nocích venku, jak beze strachu opět navštívit prarodiče, jak si zajet na dovolenou nebo jen tak zajít na pivo (dalši si doplňte sami). Mně bude stačit, že budu moci obejmout svoji mámu, které je 60 let, je invalidní a na vakcínu ještě v Česku nárok nemá.

Vakcína vám, minimálně mně tedy, také fakticky dodá mentální pocit, že pro vás pandemie skončila, a můžete bez obav zase normálně žít.

Zní to nabubřele? Asi jo. Ale věřte mi, že po vakcíně budete dost možná cítit takový pocit úlevy jako já.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag