Důstojný důchod očima expertů. Stačí živnostníkům našetřit dva miliony?

8. 9. 2023

17 004

Při debatách o zajištění důstojného důchodu podnikatelů se delší dobu zmiňuje potřeba našetřit si na penzi alespoň dva miliony korun. Platí ale tenhle cíl i dnes? Není potřeba už vyšší naspořená suma? A může v tomto směru pomoci vládní plán zvýšení záloh na sociální pojištění? Zeptali jsme se odborníků.

Důstojný důchod očima expertů. Stačí živnostníkům našetřit dva miliony?

Aby se živnostníci při odchodu do penze vyhnuli dramatickému propadu životní úrovně, měli by mít podle odborníků našetřeny alespoň dva miliony korun, ne-li víc. Pro zmiňovanou sumu existuje jasný výpočet.

„Pokud mají naspořené dva miliony korun, mohou ze svých úspor ročně utratit sto tisíc, tedy 8 333 korun měsíčně. Tato částka jim doplní důchod od státu,“ říká Monika Hrubá, manažerka finančního zdraví a zákaznické zkušenosti České spořitelny.

Shutterstock

Na důchody v Česku nespoléhejte, to si radši založte vlastní penzijní fond

V české politice se nenajde nikdo, kdo by byl ochotný se ohledně penzí inspirovat v zahraničí a něco odvážného podnikat. Všichni politici odkazují řešení tohoto problému svým nástupcům. A tak nám nezbývá, než se spolehnout sami na sebe. Investujte, ideálně do zahraničních akcií, radí v komentáři ekonom Pavel Kohout.

O budoucích nedostatečných důchodech OSVČ se znovu začalo mluvit při oznamování takzvaného konsolidačního balíčku, který vláda představila v květnu. Zajistit živnostníkům vyšší příjmy po odchodu do důchodu by podle vlády mělo i zvýšení minimálních záloh na sociální pojištění. V příštích třech letech se minimum u sociálního pojištění OSVČ má zvýšit ze stávajících 25 % průměrné mzdy na 40 %. Při současné úrovni průměrné mzdy by to odpovídalo zvýšení z 2944 na 4710 korun.

Vláda chce zároveň motivovat lidi k aktivnímu investování v rámci třetího penzijního pilíře, kdy vznikne takzvaný dlouhodobý investiční produkt, který bude další daňově podporovanou formou důchodového zabezpečení.

Podle průzkumu České spořitelny, projektu Evropa v datech a agentury IPSOS má pouze dvanáct procent Čechů naspořený (nebo zainvestovaný) alespoň desetinásobek měsíčních příjmů domácnosti. Právě u těchto lidí existuje podle průzkumu předpoklad, že si dokáží naspořit odpovídající rezervu k pokrytí patnácti až dvaceti let, které Češi v důchodu v průměru stráví.

Na zmíněné dva miliony pak v rámci dlouhodobé rezervy dosáhnou podle zmíněného průzkumu dokonce jen čtyři procenta Čechů. „Z Čechů, kteří si dlouhodobou rezervu tvoří, má 36 % našetřeno méně jak sto tisíc korun, 18 % dokonce méně než padesát tisíc korun,“ doplňuje analytik Evropy v datech Milan Mařík.

Mezi důvody, proč si stále velké procento lidí u nás neodkládá na důchod dostatečné prostředky, patří vedle slabé finanční gramotnosti Čechů i rychle se zvyšující inflace. Ta by ostatně mohla mít vliv i na budoucí zvýšení tolikrát zmiňované potřeby našetřených dvou milionů korun.

Kolik by si měli živnostníci odložit k zajištění důstojného důchodu? Platí ještě často zmiňovaný cíl dvou milionů korun? A pomůže v tomto směru zvýšení záloh, které vláda naplánovala v rámci konsolidačního balíčku?

Pokud se člověk rozhodne vydělávat si na život jako OSVČ, zpravidla počítá s tím, že určitá volnost jeho podnikání a možnost být pánem svého času je vykoupena právě i nižšími sociálními jistotami. Živnostníci nemají nárok na dovolenou jako zaměstnanec v hlavním pracovním poměru, stejně tak se při nemoci většinou finančně spoléhají jen sami na sebe, respektive na svoji peněžní rezervu. Podobné je to i s důchody a zajištěním na stáří.

Živnostníci si uvědomují skromnější podporu státu při odchodu do penze, proto se podle našich zkušeností mezi členskou základnou Hospodářské komory snaží na stáří zajistit během produktivního života a nastřádat si dostatečnou finanční rezervu svépomocí. Podle našeho názoru proto není rolí státu určovat nebo nařizovat OSVČ, kolik by si měli na důchod odkládat. Případná aktivita státu by měla směřovat spíše k informovanosti všech drobných podnikatelů o souvislostech jejich finančního zajištění ve stáří. Podnikání vedle volnosti a možnosti být svým vlastním pánem přináší i vyšší zodpovědnost, kterou si OSVČ uvědomují.

K samotné dvoumilionové hranici: Tento údaj se uvádí delší dobu, což už jenom vzhledem k cenovému vývoji nemusí být relevantní. U OSVČ ovšem závisí výše částky zejména na době, po kterou živnostník plánuje být na penzi. Nelze opomíjet ani fakt, že řada profesí umožňuje pracovat a přivydělávat si i ve vysokém důchodovém věku. Nepochybně tak existují i živnostníci, kteří se „na odpočinku“ spokojí i s poměrně nízkými úsporami.

Naše doporučení k cílové částce v penzijku se odvíjí od průměrných starobních důchodů a v tom případě stále doporučujeme mířit alespoň ke dvěma milionům korun. Podle aktuálních výpočtů stráví lidé ve starobním důchodu průměrně 21,5 roku, a aby zmírnili finanční propad po nástupu do penze a měsíčně si ke starobnímu důchodu polepšili řekněme sedmi tisíci korunami z penzijka, musí naspořit 1,8 milionu korun. Tedy po dobu 35 let ukládat měsíčně tisícovku do dynamického fondu, který zhodnocuje přes 6 % ročně.

Otázka samozřejmě je, kolik podnikatelé v režimu OSVČ odvádějí na sociálním pojištění, a tedy jaký ten jejich starobní důchod bude. V případě těch, kteří odvádějí pouze zákonné minimum, je tedy spíše otázka, jak moc hluboko budou pod průměrným důchodem.

Plánované zvýšení odvodů živnostníků ale nemusí být univerzální řešení – rozumím tomu, že některé OSVČ na stát a jeho starobní důchod nespoléhají a zajišťují se po vlastní ose. Není výjimkou, že živnostníci investují do penzijka měsíčně tři tisíce korun i více a jejich cílová částka se pohybuje kolem pěti milionů. S takovou investiční strategií pak OSVČ svou měsíční rentou z penzijka výši svého starobního důchodu i překoná.

Proto doporučujeme investovat v penzijních fondech již s prvními příjmy, ukládat částku s nárokem na nejvyšší státní příspěvek a většinu ekonomicky aktivního života mít v doplňkovém penzijním spoření vybrány vyvážené, lépe ale dynamické fondy.

Jsem názoru, že výše „odložených“ prostředků k zajištění důstojného stáří (důchodu) je velmi individuální a lze ji jen těžko paušalizovat. Každý žijeme jiný život, máme od něj jiná očekávání a nároky a máme tedy i různé představy o životě ve stáří.

Co se týče živnostníků, již opakovaně jsme za AMSP ČR tuto problematiku komentovali ve smyslu, že obecně živnostník-podnikatel má poněkud jiný „mindset“. Tedy, že ve stáří nespoléhá na stát a důchody, ale především sám na sebe a tomu uzpůsobuje své podnikání i způsob života. Argumenty o „přepadávání“ živnostníků v důchodovém věku do sítě různých dávek (z důvodu nízkých důchodů) není podle nás podloženo čísly, minimálně nebyla žádná čísla zveřejněna a domníváme se tak, že jde pouze o snahu státu zvýšit příjmy rozpočtu (jakkoliv je tato snaha pochopitelná).

Ostatně živnostník-podnikatel na těch penězích, které mu stát nesebere, nebude „sedět“. A už vůbec je nepošle do světa, tedy je nevyvede pomocí dividend a dalších nástrojů do zahraniční, jak je v určitých sektorech běžné. Živnostník bude utrácet doma a pomůže tak vlastní ekonomice. A taky si samozřejmě něco odloží na „stará kolena“. V důchodu státní pokladnu určitě nadměrně zatěžovat nebude.

Částku k zajištění důstojného důchodu není podle mě možné jednoznačně definovat. Každý by si měl zhodnotit své výdaje a porovnat je s očekávaným starobním důchodem. Konkrétnější odhad pomohou získat například dostupné on-line kalkulačky. Většina z nás bohužel dojde k závěru, že vznikne rozdíl, který bude nutné doplnit z jiných zdrojů, pokud si člověk bude chtít zachovat stávající životní úroveň. Víc jak polovina OSVČ v současné době odvádí pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Tyto osoby pak mají také minimální důchod (přibližně deset tisíc korun), který sám nemůže zabezpečit důstojný život ve stáří.

Obávám se, že plánované zvýšení minimálního vyměřovacího základu OSVČ pro odvod pojistného z 25 % na 40 % průměrné mzdy (měsíční základ by se tak zvýšil z 10 081 Kč na 16 130 Kč) tento problém plně nevyřeší. Dojde ale k přiblížení se k minimálnímu vyměřovacímu základu zaměstnance (nyní 17 300 Kč), což povede podle řady odborníků ke spravedlivějšímu přispívání do pojistného systému.

Současný průměrný důchod činí zhruba 20 tisíc. Průměrná hrubá mzda je přibližně 43 tisíc, medián mezd je 36 800 Kč a z něj odvozený čistý příjem 29 800 Kč. Pokud tedy velice zjednodušeně porovnáme průměrného seniora s průměrným zaměstnancem a uvažujeme, že průměrná osoba stráví v důchodu 21 a více let, tak úspory ve výši dvou milionů korun by měly být minimem pro zachování životní úrovně. Více našetřených zdrojů pak budou potřebovat osoby s nadprůměrnou výší příjmů, jelikož budoucí důchody u nich budou proporcionálně podstatně nižší, než aktuální příjmy. Na druhou stranu mají tyto osoby během života více volných prostředků, které dále investují – například do cenných papírů nebo nemovitostí.

Domnívám se, že do budoucna je správnou cestou podpořit u široké veřejnosti různé formy investic tak, aby se i ty staly běžnou součástí zabezpečení na stáří.

Stanovit cílovou částku pro celou populaci českých živnostníků není dost dobře možné. Respektive je, ale číslo bude zákonitě velmi nepřesné, jelikož zprůměruje obrovské množství lidí různého věku, spotřebních návyků či majetku. Pro takovéhoto „průměrného“ živnostníka skutečně mohou dva miliony v dnešních cenách znít vcelku rozumně. Pokud v důchodu stráví dvacet let, může z těchto úspor čerpat zhruba osm tisíc měsíčně, což by v kombinaci se státním důchodem mělo stačit.

Většina z nás ovšem „průměrné“ parametry nesplňuje a odlišujeme se jedním, nebo druhým směrem. Je velký rozdíl, jestli bydlíte v pronájmu v centru krajského města, nebo ve vlastní chaloupce na venkově. Jestli jezdíte autem, nebo chodíte pěšky. Jestli je vám momentálně dvacet, nebo padesát. A koneckonců, i jestli platíte na sociální pojištění zákonné minimum, nebo více.

Vypočítat si potřebnou rezervu pro vlastní potřebu ale není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Většina z nás má alespoň rámcovou představu, kolik měsíčně stojí náš životní styl. Pokud se chystáte do důchodu v dohledné době, můžete si představit, že vám stát bude vyplácet orientačně 40 procent vašich stávajících pracovních příjmů. Pokud vám do důchodu ještě zbývá dlouhá doba, čekejte od státu spíše 30 procent. Prostým odečtem pak zjistíte, kolik vám bude měsíčně scházet na živobytí. Tento obnos vynásobte 240, což vás zajistí na dvacet let v důchodu. K tomu přihoďte 20 % jako rezervu a zajištění proti inflaci.

Výpočet důchoduVěk odchodu do důchodu

Orientační výše starobního důchodu

Další kalkulačky

Jedná se o velice individuální záležitost. Vždy záleží na požadavcích daného jedince a také na tom, kolik historicky odváděl na sociálním pojištění, vychoval dětí a podobně. Pokud bychom pracovali s tím, že se jedná o OSVČ, který většinu svého podnikatelského života odváděl povinná minima na sociálním pojištění, měl by dnes starobní důchod přibližně deset tisíc korun měsíčně (průměrný starobní důchod v ČR činí 20 200 korun měsíčně). Pokud by ke svému starobnímu důchodu chtěl pobírat ještě měsíční rentu ze svých úspor například 20 tisíc měsíčně včetně navyšování o inflaci po dobu 25 let, potřeboval by ke startu renty přibližně čtyři miliony.

Dva miliony korun představují měsíční rentu ve výši deset tisíc měsíčně po dobu 25 let (včetně navyšování o inflaci). Takže pokud někomu podobná renta stačí, tak stačí zmíněné dva miliony.

Pokud se systém v budoucnu nezmění (což je nepravděpodobné, změny se provádějí neustále), tak vyšší zálohy pomohou. Na druhou stranu každá OSVČ by měla mít na paměti, že se na stáří musí připravit zejména po vlastní ose (rozvoj vlastního podnikání, tvořit majetek, úspory).

Určitě platí pravidlo, že čím více živnostník spoří, tím bude mít větší důchod. K fondům jsem ale trochu skeptický, moc bych si od nich nesliboval. Myslím, že méně rizikové fondy budou rády, když každý rok překonají inflaci. To znamená, že když si budu jako živnostník každý měsíc odkládat třeba 15 tisíc, tak až budu v důchodu, budu dostávat hodnotu, která bude odpovídat dnešním 15 tisícům.

K tomu je třeba vzít v potaz, jak dlouho spořit. Člověk musí odhadnout, jak dlouho bude v důchodu. Pokud to živnostník odhadne na 20 let, tak musí také 20 let spořit. Stanovit si cíl našetřené dva miliony neřeší otázku, kam je pak dát. Musíme peníze nějak zabezpečit před inflací.

Myslím, že optimální je našetřit na nějaký byt a pak v důchodu žít z jeho nájmu. Nájmy odrážejí inflaci a navíc tu máme hodnotu nemovitosti, kterou lze vždy prodat a pokrýt nečekané výdaje. Vím, že naspořit si na další byt je pro většinu lidí extrémně těžké, ale prostě zabezpečit se na důchod není lehké.

Jsem přesvědčen o tom, že až půjdou Husákovy děti do důchodu, budou zde stovky tisíc lidí, kteří nebudou mít na důchod nic. Prostě asi třetina domácností není schopna nic naspořit. Naše mzdy jsou zkrátka vzhledem k cenové hladině nízké. To se bude muset jednou nějak řešit, zvýšení záloh je málo.

Záleží na tom, jak moc živnostníci během svého ekonomicky aktivního života systém obcházeli. Pokud daný živnostník inklinuje k laissez-faire systému, fajn. Pak zřejmě třeba i podstatnou část svých příjmů zastírá a nepřiznává. S tím odkazem, že přece nebude cpát státu do chřtánu víc, než bezpodmínečně musí.

Pak je ale férové zůstávat mimo stát co možná nejvíc i ve stáří a v penzi. Je tedy férové, aby takový živnostník měl vlastně docela titěrný důchod. Nebude se mu to asi líbit, ale vždyť je to přesně to, co celý život chtěl a jak jednal – tedy tak, aby jim stát vstupoval do cesty co možná nejméně. Zejména tedy ti živnostníci, kteří trvaleji platí jen minimální zákonné odvody důchodového pojistného, se musí tím spíš postarat o sebe sami – a sami sebe na stáří zajistit.

Pokud jejich stáří v penzi bude relativně krátké, nebo pokud se spokojí se stářím o vodě a suchém chlebu, dva miliony jim společně s malou měsíční dávkou penze stačit mohou. Pokud ale někdo celý život podnikal a své příjmy „ulejval“ a zastíral před úřady, měl by mít ušetřeno a v zainvestovaném majetku – třeba v nemovitostech – nashromážděno zpravidla o dost víc.

Kdo se není schopen „po své ose“ zajistit na stáří s dostatečnou rezervou, ten asi opravdu není stvořený pro laissez-faire systém. Takový člověk by se spíš měl nechat státem paternalisticky vodit za ručičku. Problém je, když tuto svoji náturu odhalí až na prahu penze. Pak je z něj totiž jen amorální amatér. Když mu bylo hej, hlásal laissez-faire, přičemž nemyslel na budoucnost, ale jakmile ho budoucnost dožene, rád by „přepnul“ a místo toho kázal socialismus, a to ještě v jeho pokřivené podobě socialismu černého pasažéra. Morálně správný je ale buď ten postup, kdy daný živnostník celý život (i ve stáří) jede laissez-faire a zajišťuje se sám, nebo ten, kdy celý život jede „socík“ – platí relativně vysoké odvody – a pak, ve stáří, žije ze solidarity ostatních.

Varianta lassiez-faire v době jen do penze a „socík“ v době po odchodu do ní je amorální a odpudivá a systém a spoluobčany v něm zneužívá. I když si třeba myslíme, že systém je špatný, neospravedlňuje nás to být podobně špatnými.

Kam dál? Ankety s experty na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze

Adam Štěpánek

Editor Finmag.cz. Začínal ve sportovních redakcích, poté se přeorientoval na byznys a jako redaktor a posléze editor působil na webech týdeníků Euro a Hrot. Zajímá se o zahraniční politiku a rád se nervuje... Více

Další články autora