Západní investoři utekli z východní Evropy zbytečně rychle, říká Šimíček

Valori Fund nabízí investici do firem, které se dostaly do problémů a které jsou z pohledu zakladatelů fondu ještě zachranitelné. Petr Šimíček jako jeden ze zakladatelů fondu vidí velký potenciál mimo jiné u pohledávek ve střední a východní Evropě, které ještě donedávna spravovali západní investoři. Ti ale ze strachu z války na Ukrajině rychle utekli a nechali tu načatý byznys. Dobrý byznys.

Mají investoři dnes zájem o pohledávkový byznys?

Zatím se nám fond naplňuje podle plánu. Tím neříkám, že by to nemohlo být lepší. Křivka každého fondu začíná pozvolně, pak to začne akcelerovat a následně klesat, protože se fond naplní. My jsme momentálně ve fázi pozvolného nárůstu a děláme vše pro to, aby se to dostalo do té exponenciální části.

Petr Šimíček

Valori

Má dvanáctiletou praxi z oblasti private equity i z oblasti investic do problematických pohledávek, nemovitostí a firem. Pracoval ve finančních skupinách J&T, KKCG, APS a dalších jako investiční manažer. Byl členem představenstva APS Credit Fund SICAV nebo Volksbank Leasing. Vedl nejméně deset velkých transakcí s kombinovanou kupní cenou nad 200 milionů eur (4,7 miliardy Kč). Je držitelem prestižních oborových titulů CFA (Chartered Financial Analyst) a CAIA (Chartered Alternative Investment Analyst). Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Nabízíte konzervativnější seniorní akcie a rizikovější juniorní. O které z nich je větší zájem?

Výrazně vyšší zájem je o ty rizikovější. Je to asi osmdesát ku dvaceti.

Rozšiřujete stále portfolio firem, do kterých investujete? Je kde brát?

Ano, portfolio stále rozšiřujeme. Aktuálně jednáme intenzivně se dvěma firmami, tam je dohoda na spadnutí, ve hře je dalších zhruba šest dealů.

Mohl byste pro lepší představu popsat, v jakém stavu ty firmy přebíráte?

V jednom případě jde o poskytnutí bridgeového financování (krátkodobá zápůjčka nebo úvěr s vyšší úrokovou sazbou kvůli vyššímu riziku, pozn. red.). Druhá firma sídlí v Rumunsku, je v insolvenci, má ale poměrně velké množství nemovitostních kolaterálů (majetek daný do zástavy věřiteli, pozn. red.), což je pro nás určitě zajímavé. Současní věřitelé nechtějí restrukturalizaci a chtějí firmu poslat do konkurzu. My věříme, že určitá forma velmi tvrdé restrukturalizace s výměnou managementu dává smysl. Máme tedy předběžnou dohodu s věřiteli, že odkoupíme jejich pohledávky, abychom ovládli věřitelský výbor.

Zmínil jste Rumunsko. Jak je pro vás důležitý zahraniční trh?

Je pro nás určitě důležitá teritoriální diverzifikace, už kvůli různým měnám.

Co je aktuálně velkým trendem, jsou starší hotely, které se přebudovávají na apartmány. Obrovský hit jsou teď apart-hotely.

Tvrdíte, že během následujících dvou let bude přibývat firem v úpadku, a tedy i příležitostí pro investice do pohledávek. Dokážete odhadnout, jaký typ firem to nejvíc postihne?

My sázíme na to, že nás nečeká stejná krize, jaká nás potkala mezi roky 2009 až 2012. Pravděpodobně nedojde k tomu, že patnáct procent nemovitostí bude mít potíže se splácením hypoték a banky nezačnou prodávat obří balíky rezidenčních nemovitostí. Ty situace budou mnohem víc specifické. Problémy se splácením na rezidenčních nemovitostech mohou být výrazné hlavně mimo Českou republiku.

Podle čeho soudíte?

V Česku už teď máme jen velmi mírné zvýšení defaultů na nemovitostech, asi o dvě desetiny procentního bodu oproti minimu, které jsme zažívali několik posledních let. I když se situace možná zhorší, osobně nevěřím, že víc než tři procenta dlužníků budou mít problém se splácením hypoték. To by byl zhruba dvojnásobek dnešního stavu. Banky jsou zdravé, mají přebytek likvidity, takže ani nejsou tlačeny k odprodeji nemovitostí.

Kde bude situace horší?

Rumunsko je dobrý příklad. To bylo hodně zasaženo krizí kolem roku 2009. Míra defaultu mu stoupla z asi tří procent na dvacet. Také teď se dá očekávat, že to tam bude intenzivnější než u nás. Odhadoval bych mírů defaultů na šest procent. Velké příležitosti jsou už teď i v dalších zemích, kde působíme. Například v oblasti Balkánu, zemích bývalé Jugoslávie.

Příležitosti jakého druhu?

Co je aktuálně velkým trendem, jsou starší hotely, které se přebudovávají na apartmány. Obrovský hit jsou teď apart-hotely. To znamená, že si můžete vařit na pokoji, máte pohovku a dva pokoje, ale zároveň třeba chodíte na snídaně a čerpáte základní hotelové služby. Kombinace airb’n‘b a hotelu. Bere si to výhody z obou, není to vůbec levné, ale zažívá to ohromný vzestup.

Koupit hotel už přepokládá slušný finanční základ.

Například v Chorvatsku je průměrná vstupní investice dva až pět milionů eur (asi 50 až 120 milionů Kč). Což jsou přesně relace, ve kterých se pohybujeme. Na konci letošního předpokládáme, že budeme mít fond o velikosti 15 milionů eur (354 milionů Kč), to je konzervativní odhad. Vyšší investice už by přilákaly zahraniční investory, v nižších řádech je v každém státě také spousta konkurence.

V souvislosti s energetickou krizí se dají čekat potíže u energeticky náročných odvětví průmyslu. Cena energií sice teď klesla, ale pravděpodobně se už nikdy nevrátí na původní hodnotu.

Proč nepůsobíte také na trzích západní Evropy?

Prvořadě je to velikostí fondu. V Německu, Itálii nebo Španělsku bychom potřebovali začít s desítkami milionů eur. To v tuhle chvíli nejsme schopni a nebudeme minimálně v dalším roce. Je tam také mnohem větší množství konkurentů a celá řada z nich se financuje levněji než my. Jeden moment je tam ale pro nás velmi zajímavý. Západní investoři, kteří investovali do střední a východní Evropy, se stáhli kvůli válce na Ukrajině. To se týká i těch amerických. Prostě utekli. Rebalancovali svá portfolia. Podle našeho názoru zbytečně agresivně a rychle. Na druhou stranu z jejich pohledu jsou to země vzdálené pár set kilometrů od válečného konfiktu, což je pro ně nepředstavitelně malá vzdálenost.

Takže pro vás velká příležitost?

Je to pro nás velká příležitost, myslíme si, že riziko tam není zdaleka tak velké.

Kdybychom se podívali na firmy, které se pravděpodobně dostanou do potíží, přes sektory, kde předpokládáte největší problémy?

V souvislosti s energetickou krizí se dají čekat potíže u energeticky náročných odvětví průmyslu. Cena energií sice teď klesla, ale pravděpodobně se už nikdy nevrátí na původní hodnotu. Takže zvýšení o třicet, někdy i padesát procent, může být pro spoustu firem zničující a znamená to, že nebudou mít peníze na investice třeba do technologie, která by snížila energetickou náročnost. Takže nebudou schopny se postavit velké konkurenci a zvýšit ceny, protože v mnoha dalších zemích zůstává cena energií stejná.

Co s takovou firmou uděláte, když ji budete chtít zachránit?

Je celá řada strategií, jak s tím pracovat. Například zvážit, zda takto energeticky náročnou výrobu neukončit a naopak nepodpořit některé její jiné části.

Máte na mysli třeba sklárny?

Ano, sklárny jsou dobrý příklad.

Jak vám hraje nebo nehraje do byznysu inflace?

Obecně bohužel hraje. Když koupíte například nemovitostní portfolio za nějakou částku, dají se předpokládat nějaké výnosy v čase. Za předpokladu, že se zvýší inflace, která se kompenzuje tím, že lidé mají vyšší příjmy – což je děsivá představa, protože se tím inflace zabuduje do ekonomiky a vede to k inflační spirále – tak se zvyšují i výnosy z portfolia. Lidé jsou schopni více platit, nafukují se hodnoty nemovitosti o inflaci.

Díky AI zjistíte například, zda nejsou koncoví vlastníci nemovitosti namočení v jiných insolvencích. Nebo to dokáže rozlišit podepsaný a nepodepsaný dokument.

Dostali jste se do fáze, kdy vám umělá inteligence byznysově pomáhá?

Z principu ano. Zejména díky OCR, tedy digitalizaci tištěných a veřejně dostupných dokumentů například z insolvenčních řízení, jsme se hodně posunuli. Umíme díky umělé inteligenci data roztřídit a následně zanalyzovat. Takže pak jdeme mnohem hlouběji v analýze trhu než jen na základě statistických dat. V západní Evropě nebo ve Spojených státech je to dnes běžné, v našem regionu ještě ne. V tom vidím naši konkurenční výhodu.

Šlo by uvést nějaký konkrétní příklad využití?

Zjistíte například, zda nejsou koncoví vlastníci nemovitosti namočení v jiných insolvencích. Nebo to dokáže rozlišit podepsaný a nepodepsaný dokument. To byste ani nevěřil, jak často takové maličkosti rozhodují mezi bytím a nebytím.

NextPage Media

Kam dál? Investice na Finmagu:

• Jak zbohatnout na startupu? Statistiky mluví jasně
• Kam zaparkovat peníze, aby neztrácely, ale byly po ruce? Čtyři možnosti
• Investorky jdou s věkem do většího rizika. Muži to mají naopak, říká průzkum
• Koupit investiční byt? Ceny šly nebývale dolů, říká šéf Next Reality
• Nejen cihly, ale i víno či startupy. Čechy alternativní investice lákají, říká Král

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag