Regulace hazardu nefunguje, lepší je hráče včas varovat, tvrdí Řehola

Kolik je v Česku dnes hracích automatů?

Legálních jich je asi 28 tisíc dohromady v 834 hernách. Před deseti lety, kdy jsme patřili mezi země s největším počtem automatů na hlavu, tady bylo 8300 heren a v nich sto tisíc strojů.

Je to dobrá zpráva?

Sice výrazně ubylo kamenných heren, ale na celkovém objemu trhu se to neprojevilo. Hráči se spíš přesunuli k internetu. Nedá se zkrátka říct, že by počet hráčů klesl na desetinu stejně jako počet heren.

Jan Řehola

IPRH

Je ředitelem Institutu pro regulaci hazardních her (IPRH), největšího profesního spolku v Česku. Má více než deset let zkušeností v této oblasti. Na Právnické fakultě UK obhájil doktorskou práci zabývající se finančně-právními aspekty regulace hazardu. Dříve působil také na Ministerstvu financí ČR.

Ani těch problémových?

Máme ověřeno, že jakákoli regulace nemá vliv na podíl hráčů, kteří jsou nějakým způsobem problémoví. To platí všude na světě. Jak v islámských zemích, které mají úplnou prohibici, tak v zemích s liberálním přístupem k hazardním hrám.

Co přinesla státní regulace u nás?

Tím, jak se zvyšuje zdanění hazardu, státu z něj teče čím dál víc peněz. Dnes je daněný mezi 30 až 35 procenty, podle druhu her, dřív to bylo šest, později dvacet procent. V roce 2022 stát inkasoval na daních z něj 17 miliard korun. Před deseti lety to bylo kolem deseti miliard.

Je hazard pořád dobrý byznys?

Je to čím dál těžší byznys. Provozovatel platí 35 procent z tržeb, 21 procent ze zisku a ani si nemůže odečíst DPH. Kamenné provozovny dnes nejsou v podstatě schopné generovat zisk. I to je důvod, proč se byznys přesouvá do on-line prostředí.

Lze jednoznačně říct, že nejvíc příjmů z hazardu má stát. Vydělává dvakrát až třikrát víc než všichni legální provozovatelé dohromady. A je to víc, než kolik dostává na daních z vína, piva a lihu dohromady.

To je ale dobře, ne? Stát by ty peníze měl dávat do prevence a osvěty.

Stát dává na programy prevence, léčby a snižování rizik, jaké hazardní hry mohou přinášet, paradoxně každý rok méně a méně, a to se bavíme o nižších desítkách milionů korun – z inkasovaných nižších desítek miliard. Z hazardu se bohužel stalo víc politické než odborné téma.

Bez politického tlaku by se ale regulace neprosadila… Závislost na hazardu je přece problém.

Nechci to vůbec bagatelizovat, naopak. Kolik byste řekl, že je u nás procent lidí, kteří mají problém se závislostí na hazardu?

Řekl bych, že určitě méně než na alkoholu. Dvě procenta populace?

Ano, jsou to dvě až tři procenta, tedy nižší stovky tisíc lidí. Problémových uživatelů alkoholu je pro srovnání v Česku asi 1,6 milionu. Jinými slovy, 97 procent lidí buď vůbec nehraje – těch je asi polovina, nebo jsou to rekreační hráči, kteří nemají s hraním problémy. Přitom společnost se dívá na hazard jako na větší problém než na kouření nebo alkohol.

Zlepšuje se v Česku prevence?

Vidím u nás velký posun v tom, kolik provozovatelů chce spolupracovat na snižování rizikovosti hraní. Investují desítky milionů ročně na kampaně, kde vysvětlují, jak se rizikům vyhýbat. Oproti tomu stát dělá prevenci velmi neefektivně. Měl by podle mého víc spolupracovat s provozovateli. Nekoukat na ně skrz prsty – protože to je to místo, kde je cílová skupina, se kterou chce komunikovat.

Kolik provozovatelů kvůli silné regulaci podniká nelegálně?

Černé herny řeší celní správa. Za posledních šest let jich odhalila 1 257 – připomínám, že těch legálních je 834. A to nemám iluzi o tom, že by celní správa našla všechny. Máme tedy větší nabídku v nelegálních možnostech než v legálních. Hráči nemizí, poptávka tu je stále.

Jak je to s hraním na internetu?

Jen za poslední rok jsme odhalili asi 300 stránek, kde se provozuje nelegální hazard. Problém je v tom, že státu trvá přibližně rok, než podnět vyšetří, pak půl roku, než stránku zapíše na blacklist. Provozovateli trvá pak deset sekund přesměrovat stránku na novou doménu.

Finmag.cz

Co s tím?

Musíme jít po příčinách. Dlouhodobě za náš institut říkáme, že regulace musí být přiměřená. Přísná a s jasně danými pravidly, ale ne přehnaná. Když stát chce od provozovatele třeba kurzových sázek 30 procent z každé sázky a u nelegálního si nevezme nic, tak ten druhý může nabídnout hráčům o 30 procent lepší kurzy. Hráč chce vyhrát, tak půjde za výhodnější nabídkou.

Jak by regulace měla tedy vypadat?

Především nevěříme na plošné zákazy. Zkratka „zakážeme hazard a tím se vyřeší problémové hraní“ nefunguje. Dostupnost je jen jeden z faktorů, který může zvyšovat riziko. Ani zvýšená daň na hazard hráče neochrání. Regulátor musí znát především psychologii hráčů v závislosti.

Proč?

Uvedu příklad. Stát nařídil, že hráč musí vidět během celého času hry svoji bilanci. Tedy kolik v danou chvíli vyhrává či prohrává. To zprvu vypadalo jako dobrý nápad, ale když jsme dělali průzkum mezi hráči v léčbě a ptali jsme se jich, jaký to na ně mělo vliv, vyplynulo z toho něco jiného. Čím větší problém měli, tím byl ukazatel o míře prohry větší motivací k tomu vyhrát peníze zpátky – namísto ochrany je to opatření tedy v problému ještě utvrdilo. Typický příklad nepochopení hráčovy mentality.

Co navrhujete?

V hráčské populaci je asi deset procent lidí, kteří se chovají rizikově. To jsou ti nejohroženější a s těmi potřebujeme pracovat. Včas je rozpoznat, identifikovat a nabídnout jim pomoc. Snažíme se analyzovat hráčské chování tak, abychom zavčasu zjistili, že člověk začíná ztrácet kontrolu, a v ten okamžik k němu mohli přistoupit s cílenou intervencí. To je úplně nový koncept, minimálně v Evropě nic takového není. Projekt se jmenuje Zodpovědné hraní, vytvořili jsme odbornou radu uznávaných kapacit z oblasti adiktologie, se kterými se scházíme a vše konzultujeme – jak s hráči komunikovat, jak jim pomoct.

Jak se ke hráčům dostanete?

Spolupracujeme s největšími provozovateli – Tipsportem, Sazkou, Fortunou a Chance. Tím, že hráči dnes musí být registrovaní, tak provozovatelé mají o chování každého z nich enormně velké množství dat. Víme, jak často sází nebo zda sázky zvyšuje, když prohraje. My chceme využít těchto dat, soustředit se na historii hráčů, kteří skončili v léčbě, zejména pak na chvíli, kdy začali ztrácet kontrolu.

Když dáme všechna ta data dohromady, jsme díky použití umělé inteligence schopni rozpoznat v reálném čase riziko. Pokud se hráč dostane už na prošlapanou cestu svých předchůdců, kteří skončili s problémem, tak ho oslovíme.

Co mu řeknete?

Řekneme mu „Ahoj Pepo, zdá se nám, že začínáš hrát rizikově. Víš, že jsi tenhle týden vsadil o padesát procent víc, než je tvůj průměr? Nechceš si dát pauzu? Nebo nastavit limity?“

Takže provozovatel vlastně říká hráči, aby mu přestal dávat peníze?

Provozovateli se především nevyplatí hráče „svléknout z kalhot“ za jednu seanci. Aspoň čistě z byznysového pohledu je i pro něj lepší, když bude hrát dlouhodobě na rekreační úrovni.

Co na to Pepa?

Samozřejmě, že hodně takových Pepů odpoví, že jsou to jejich peníze a můžou si s nimi dělat, co chtějí. U některých ale máme šanci vyvolat pochybnost, zda mají vše pod kontrolou. Právě o tu sebekontrolu při hraní nám jde. Smyslem projektu je dát hráči co nejvíc informací, upozornit ho třeba, že kopíruje chování hráčů, kteří dopadli špatně.

Do ničeho ho ale netlačíme, na tom je celý projekt založený. Zastáváme liberálně-paternalistický přístup, kdy pošťoucháváme hráče k zodpovědnému chování, ale rozhodnutí už necháváme na něm.

Text vznikl ve spolupráci s Institutem pro regulaci hazardních her.

Kam dál? Hazardní byznys na Finmagu:

• Hazardní byznys v Česku aneb Kde se točí miliardy
• Gambleři jsou taky lidi. Kolik nás stojí hazard?
• Jak čtrnáctkrát vyhrát loterii? Rady pro začínající gamblery
• Dva světy, dva pohledy. Shodne se expert na závislosti s šéfem kasina?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Hazardní byznys v Česku aneb Kde se točí miliardy

• Gambleři jsou taky lidi. Kolik nás stojí hazard?

• Dva světy, dva pohledy. Shodne se expert na závislosti s šéfem kasina?