Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Valašský chleba vymazlili doma, dnes ho pečou po stovkách. A rozjíždějí franšízu

Marie Urubková
Marie Urubková
22. 5. 2023
 47 247

Z hromady šrotu si dva podnikatelé Rudolf Ševců a David Minařík svépomoci postavili pec. Když se chystali nastěhovat čtyřtunový kolos dovnitř, propadla se jim podlaha. V Sehradicích nechali kus života. Dnes jejich Valašský chleba ale znají až v Praze. A chtějí ho dostat i do dalších českých měst.

Valašský chleba vymazlili doma, dnes ho pečou po stovkách. A rozjíždějí franšízu
Podnikatelé Rudolf Ševců a David Minařík stojící za značkou Valašský chleba, kterou chtějí rozšířit po celé zemi / Zdroj: Valašský chleba
Podnikatelé Rudolf Ševců a David Minařík svépomoci postavili pec, ve které dnes pečou Valašský chleba.Podnikatelé Rudolf Ševců a David Minařík svépomoci postavili pec, ve které dnes pečou Valašský chleba.Cílem podnikatelů je dostat svůj chléb do většiny krajských měst. Sami to ale dělat nechtějí, volí cestu franšízy.Jeden umí péct, druhý má erudici v obchodních záležitostech. A dohromady jim to docela dobře klape.Značku Vlašský chléb chtějí dostat do celé republiky. A možná nejen do ní; zájem může projevit prakticky kdokoli.Mouka, voda, sůl. Nic víc netřeba. To je claim Valašského chleba.
Další fotky
v galerii (7)

Umělec a podnikatel. Spolu tvoří dokonalý tandem, který funguje jako dobře promazaný stroj. Už pět let jim to klape pod značkou Valašský chleba. „Chleba je živá kultura. Potřebuje naše emoce. Ten proces zkrátka musíte mít rádi,“ říkají. Desetimilionový obrat plánují letos zvednout na dvojnásobek.

Příběh, který stojí za jejich křupavým byznysem, začal na Zlínsku. A hodně rychle kyne. Do pohádky má ale rozhodně daleko.

Když vytáhnete chleba z pece, je tvrdý jak šutr. Musí mít tvrdou kůrku a dutý zvuk. Postupně měkne a pak zas tvrdne...

Byznys u rumu

Sehradice. Vesnička u Zlína s necelými sedmi sty obyvateli. Odtud pětkrát do týdne vyjíždí tranzit s několika stovkami bochníků do celého regionu. Valašský chleba nabízí jen na Zlínsku dvacítka výdejních míst.

Za to, že přistane nejpozději v sedm ráno na pultech, ručí Ruda. Do špičky střižená bradka, průhledné plastové brýle, ruce plné kérek. Poslední, co byste do něj řekli, že peče chleba. „Chleba je umění,“ tvrdí nadšenec do rallye, který má ke kumštu rozhodně blízko.

Maluje. Černobílé kompozice, jimiž si krátí čas v době volna, jsou pünktlich. A stejný musí být i jeho chleba. Křupavý zvenku, mechový uvnitř. Takový, nad jehož chutí se člověk pozastaví a vrátí ho v čase do dob našich babiček.

Jako hlavní pekař vstává ve tři hodiny ráno. Z Vizovic do Sehradic to má čtvrthodinku. Vyjme ošatky z chladicího boxu a začíná péct. Na kameni jako ve starověku. Za tři hodiny má hotovo.

„Když vytáhnete chleba z pece, je tvrdý jak šutr. Musí mít tvrdou kůrku a dutý zvuk. Postupně měkne a pak zas tvrdne,“ vysvětluje Ševců, který má dvacetiletou praxi v oboru gastro.

Chleba se naučil péct sám. V elektrické troubě v kuchyni, kdy to doma bylo pomalu na rozvod. Během roku a půl jej vyprecizoval k naprosté dokonalosti. Na tom, jak chutná dnes, mají velký podíl i jeho děti. V Sehradicích už nezadělává z kila, ale čtvrt tuny mouky, kterou si vozí přímo ze mlýna v Kelči.

Kdo je kdo

David MinaříkValašský chleba

Rudolf Ševců

  • Narodil se 9. ledna 1979, žije ve Vizovicích
  • Vyučený v oboru kuchař-číšník
  • Provozoval restauraci Pančava, rozjížděl Bistrotéku ve Zlíně
  • Projel kus světa jako fanoušek rallye
  • Maluje, fotografuje
  • Je ženatý, má dvě děti

 


Rudolf ŠevcůValašský chleba

David Minařík

  • Narodil se 3. ledna 1983, žije ve Zlíně
  • Vyučený autoklempíř-karosář, 20 let podniká
  • Podílí se na výrobě kontejnerů, modulárních staveb, provozuje dva e-shopy, vyrábí unikátní moto příslušenství, věnuje se revitalizacím nemovitostí a pracuje na autoservisu
  • Je fanoušek automobilů a motocyklů
  • Nadšený cestovatel, loni strávil měsíc v Himálaji
  • Je rozvedený, má jedno dítě

Na čtvrtou odpoledne přichází do pekárny další z pekařů. Promíchá kvas a hotové bochníky vloží do chladicího boxu, kde dalších dvanáct hodin kynou. A takhle to jde každý všední den. Teprve po čtyřiadvaceti hodinách, dvou fermentacích a samotném pečení se chleba dostává ke koncovému zákazníkovi.

Co když se nepovede? Stalo se to už někdy? „Jasně. Chleba je živá věc. Dělá si, co chce. Stává se, že přijdete na čtyři hodiny do práce a není nakynutý. Tak čekáte další dvě hodiny, než nakyne,“ zmiňuje Ševců.

Zákazník to ale nepocítí. Když se pečivo nepovede, nedostane se do prodeje. „Vzpomínám, že jsme kdysi měli naloženou pec a odešel hořák. Ale bylo to naštěstí z pátku na sobotu, kdy jsme pekli na trhy, takže jsme účast zrušili,“ prozrazuje pekař.

Valašský chleba zná dnes v regionu kdekdo. Nebýt ale Davida Minaříka, Ruda by možná dodnes pekl své domácí zlato jen pro hrstku známých. Společný byznys domluvili, jak s oblibou říkají, nad sklenkou rumu. „Já měl nápad, kolega zkušenosti a prostředky,“ vystihne během rozhovoru u kávy Ševců a zbožně při tom vdechne její aroma. Vůně zrnkové kávy patří vedle čerstvého chleba mezi jeho nejoblíbenější.

Vidíte barák a super prostor, ale nevíte, jestli je vhodný pro váš byznys. Všechno jsme řešili takzvaně punk style.

Tvrdá lekce

Minařík má horu zkušeností. Podniká už dvacet let. Vyučený autoklempíř-karosář je dnes aktivní v šesti společnostech. Valašský chleba je pro něj tou hlavní. „Rudu jsem sledoval dlouho a věděl jsem, že příběhy z garáže jsou ty nejlepší. Já byl ochotný jít tomu trochu naproti. A to se stalo v covidu. Tehdy jsme zažili ten největší upgrade,“ připomíná investor.

Dostat Valašský chleba za hranice regionu bylo nakonec jednodušší, než oba čekali. „Přijeli jsme na jednání do Prahy, paradoxně bez chleba, a ještě téhož dne jsme pro něj museli poslat kamaráda. Vzpomínám, že toto celé jsme řešili cestou zpět někde na benzince. Odtud pokračoval jeden speciální bochník k pánovi přímo do Prahy. Ještě ten večer jsme od něj dostali zpětnou vazbu, že chleba je úžasný,“ popisuje Minařík.

Valašský chleba obrazem (popisky v galerii)

Podnikatelé Rudolf Ševců a David Minařík svépomoci postavili pec, ve které dnes pečou Valašský chleba.Vlašský chleba
Podnikatelé Rudolf Ševců a David Minařík svépomoci postavili pec, ve které dnes pečou Valašský chleba.Vlašský chleba
Další obrázky v galerii (7)

A tehdy padlo to číslo. Tři tisíce chlebů jenom pro Prahu. Je to vůbec reálné? Už cestou zpátky oba pochopili, že na tohle jim obyčejný konvektomat stačit nebude.

V začátcích chtěli ušetřit, tak si do Sehradic přivezli z Bzence osmadvacet let starou kamennou pec. To se jim ale nejdřív šeredně vymstilo. „Ten šrot, co jsme si dovezli, jsme měli rozdělaný před naší budoucí pekárnou. Byla to hromada věcí, které jsme ani neuměli pojmenovat. A najednou jsme museli pec zrepasovat a naučit se o ní úplně všechno,“ vypráví Minařík.

Jan Hanžl mladší se z Londýna vrátil do rodného Vimperka
Se souhlasem Jana Hanžla

Rohlíky neděláme, říká pekař z Vimperka. V Londýně oslovil i Jamieho Olivera

Do učebního oboru pekař se studenti moc nehrnou, zato hobby pekařů je spousta. Jen někteří ovšem dokážou proměnit koníčka v podnikání jako otec a syn Hanžlovi.

Nejdřív si mysleli, že dají pec dohromady za měsíc. Zastavili výrobu a sem tam něco upekli na elektrických pecích, na které si Ševců vydělal prodejem hranolků na trzích.

Z měsíce bylo nakonec osm. Na konci ovšem zjistili, že svépomocí postavili pec, která by mohla fungovat dalších dvacet let. „A tehdy jsme pochopili, že tohle by mohlo být naše know-how. Známe každý šroubek. Nejsme úplně závislí na servisních technicích ani na externích dodavatelích. Co si sami uděláme, to máme.“

Velkou euforii ale znovu vystřídal šok. To když se rozhodli vymazlenou pec konečně umístit do své budoucí provozovny. S tím, že by v objektu mohl stát čtyřtunový kolos, při plánování původních kanceláří nikdo nepočítal. Jen co se pustili do osazování, podlaha se začala propadat.

„Vidíte barák a super prostor, ale nevíte, jestli je vhodný pro váš byznys. Nevěděli jsme, co přípojky snesou. Všechno jsme řešili takzvaně punk style. Do toho jsme navíc museli vyškubat celou podlahu a vylít ji zátěžovým betonem,“ přiznává po letech Minařík. S Rudou prý nechali v Sehradicích kus života. To nejhorší už ale mají za sebou. I díky lidem, kteří za nimi stojí.

Jsme ve věku, kdy to chceme dělat pořádně a nechceme tu být dva roky nebo tři roky, ale celé dekády.

Do každého města

Vloni se rozhodli své kruté zkušenosti využít. Z Ševců a Minaříka už nejsou jen pekaři. Staví pekárny. Společně rozjeli frenšízu a do konce roku plánují otevřít v republice další čtyři pobočky. Ke Zlínu tak přibude Praha, Brno, Ostrava nebo Kunovice, brzy nejspíš Olomouc, Mikulov a brněnské Modřice.

Pět zajímavostí o chlebu

1. Pro český chleba je charakteristický kmín. Valašský chleba přitom kmín vůbec neobsahuje. Jednou Ruda zkusil upéct chleba bez kmínu a zdál se mu lepší, tak peče bez kmínu.

2. Když Valašský chleba zamrazíte, nic se mu nestane. Zůstane stejně dobrý, jako když jej koupíte čerstvý. Pekaři to lidem dokonce doporučují a některé penziony objednávají chleba do zásoby.

3. Valašský chleba vydrží měkký několik dní. Záleží přitom, jak jej skladujete. V domě, kde je vlhko, jej můžete zabalit do utěrky. V bytě, kde je sucho, si vystačíte s mikrotenovým sáčkem.

4. Chuť chleba ovlivňuje sůl. Do Valašského chleba jde sicilská mořská sůl sušená sluncem. V případě mouky má velký vliv skutečnost, zda je namletá týden nebo měsíc.

5. Chleba potřebuje horkou podložku. Pokud jej pečete v troubě, je třeba dát chleba na horký plech. Po upečení se dává na rošt, aby mohl zespodu dýchat.

Valašský chleba může péct každý, s kým najdou majitelé společnou řeč. Jejich snem totiž je, aby se značka postupně objevila v každém větším městě. „Technické vybavení včetně zaškolení a odborného dohledu jsme schopni poskytnout do tří milionů korun v závislosti na cílovém objemu prodeje. Každé město je totiž specifické a od toho se odvíjí samotná poptávka, tedy i vhodné zařízení,“ zmiňuje Minařík.

Oba pánové už jsou dnes ale o něco chytřejší. Namísto šrotu si vytipují vyhaslé pekárny, kde slušnou pec odkoupí a zrepasují. Problém však může nastat s lidmi. „Pekaři už nerostou. Bereme lidi z gastronomie, ale i klasické dělníky. Je to normální práce, dá se to naučit,“ je přesvědčený Ševců. Podstatné je podle nich zaměstnance dobře zaplatit.

Valašský chleba tvoří tři základní ingredience: mouka, voda a sůl. Kromě klasiky si lze pochutnat třeba i na chlebu plněném sušenými meruňkami s chilli, žitném, čedarovém, škvarkovém, cibuláku nebo bochníku se sušenými rajčaty. Od května je v prodeji další pokušení: borůvkový s hořkou čokoládou. Kromě chleba mají v nabídce i bagety. Do ničeho dalšího se zatím pouštět nehodlají.

Regionální produkt, který lze najít i v gastromapě Lukáše Hejlíka, rozvážejí do nemocnic i do škol. Kvůli stavbě dalších poboček ho nyní peče sehradická pekárna v počtu několika set denně, kapacita zařízení je však dvanáct set kusů. Předpoklad Brna nebo Prahy může být podle Minaříka zhruba nad tisícovku. Stejnou poptávku očekává i v Ostravě.

Jen za loňský rok dosáhla společnost Valašský chleba na základní pekárně obratu deset milionů korun, letos předpokládají v jednotlivých společnostech jednou tolik. „Jsme ve věku, kdy to chceme dělat pořádně a nechceme tu být dva roky nebo tři roky, ale celé dekády,“ dodává Minařík.

Český zákazník je hodně vybíravý. Když máme chleba tmavý, chtějí světlý. Když míň propečený, chtějí víc propečený. Já mám naštěstí lidi rád.

Inspirace z Francie

Stejně jako on se i hlavní pekař Ševců po pěti letech každý den do práce těší. K provozu restaurace by se už nikdy vrátit nechtěl. Je to prý řehole.

Během pečení chleba ale přišel na jednu věc: lidi jsou stejní, ať si kupují chleba, nebo jdou na smažák.

Kolik jste ochotni dát za kvalitní chleba?

„Český zákazník je hodně vybíravý. Když máme chleba tmavý, chtějí světlý. Když míň propečený, chtějí víc propečený. Já mám naštěstí lidi rád,“ říká smířlivě Ševců.

Sám o sobě tvrdí, že je zodpovědný volnomyšlenkář. Nikam se nežene. Přesto jedno přání do budoucna má. Vyhlédl si jedno vyhlášené pekařství v Avignonu, kam se příští rok chystá na dvouměsíční stáž.

Ve Francii totiž žijí ti nejlepší pekaři na světě. A kousek z jejich umu přinese Ševců možná už brzy i do Česka.

Máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme! A třeba vám ho brzy naservírujeme podobně jako tento.

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

Přišla zima a s ní i nový Finmag. Co v něm najdete?

Kam kráčí nakladatelé? Český knižní trh je v dobré kondici. Nulová DPH na knížky ale cenovky na pultech nejspíš nezmění. Co bude s ušetřenými penězi?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

KNIHY JSOU BYZNYS

• Jak zacloumal knižním trhem nástup komiksu? • Proč si za sebe slavné osobnosti nechávají psát knihy? • Investice do knih se vyplatí, ale pro byznys se to dělat nedá.

BYZNYS JE HRA

• Než úspěšní podnikatelé zestárnou, musí vyřešit, co bude dál. Kdo převezme Pradu? • Hřbitovy mají problém: Velká poptávka nepřináší víc peněz. • Kolik platů stojí byt?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
46
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Marie Urubková

Marie Urubková

Editorka regionálního Deníku a redaktorka Magazínu Patriot. V médiích působí od roku 2007. V minulosti spolupracovala s regionální televizí TVS, vyzkoušela si práci tiskové mluvčí města. Pohybuje se v... Více

Související témata

byznyspodnikáníPodnikavé Českořemeslosuccess storyZlínský kraj
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo