Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis  

Kina umírají a z hudebníků jsou otroci. Temná stránka streamovacích služeb

Michael  Durčák
Michael Durčák | 14. 11. 2022 | 3 komentáře | 13 389
byznyshudební průmyslnetflixpředplatnéspotifytechnologie

Jestli nějaké odvětví ekonomiky změnil předplatitelský model od základu, je to jednoznačně zábavní průmysl. Zatímco sdílená auta a jiné další nápady paběrkují, hudbu a filmy dneska už dávno nevlastníme, ale sledujeme a posloucháme je online. Je tohle konec filmových svatostánků? A jak to dopadá na hudební branži? Vítejte u pokračování seriálu Život na předplatné.

Kina umírají a z hudebníků jsou otroci. Temná stránka streamovacích služeb

Netflix, Spotify a další. Jak fenomén subscription economy zcela změnil zábavní průmysl (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

To máte Netflix, Disney+, Amazon Prime, Hulu, Peacock… V hudební branži pak Spotify, Tidal, Qobuz a další. A k tomu připočtěte platformy velkých gigantů jako Apple TV/Google TV či Apple Music a Google Music.

Tahle mozaika služeb ovládá prakticky jakýkoli žebříček s nejpopulárnějšími předplatitelskými službami na světě. Ve všech jednoznačně dominuje právě zábavní průmysl. A jistojistě nebudeme daleko od pravdy, když odhadneme, že některou z vyjmenovaných služeb si platí aspoň každý druhý čtenář Finmagu.

Proč to? Co nás k tomu vede? Stojí za tím jen technologický vývoj, který zrod těchhle služeb umožnil? Nebo je za tím snad víc? Vítejte u dalšího dílu speciální série Život na předplatné.

Zabere to pár minut, jedno zadání údajů a potvrzení platby, a pak už se člověk o nic nestará. A za pár měsíců už o předplatném neví.

Netflix? Předplatné místo videopůjčoven

Základy fenoménu předplatitelské ekonomiky (subscription economy) jsme si popsali už v prvním díle speciálu, tím se dnes zabývat nebudeme. Už tehdy jsme ovšem nakousli jeden fakt: že výše zmíněné společnosti – a teď mluvíme ryze o videoobsahu – pro svůj úspěch prakticky jen využily už existující ekonomický půdorys videopůjčoven. Mladším ročníkům připomeňme, že to byly kamenné obchody plné videokazet (a dalších dalších formátů) s filmy k vypůjčení na den či víkend.

Kdo je tady jednička? Největší hráči videoobsahu

Mekkou streamovacích služeb jsou jednoznačně Spojené státy. Jejich trh je navíc relativně diverzifikovaný. Mnohé služby ovšem známe i z Evropy. Tady je výčet těch největších.

Netflix
Jednička na trhu s víc než 200 miliony předplatitelů celosvětově. V USA činí podíl Netflixu zhruba 23 %.

Amazon Prime Video
Amazon těží z toho, že pro mnoho zákazníků jsou jeho streamovací služby jen příjemný bonus k nakupování. Na americkém trhu má podíl zhruba 19 %.

Disney+
Společnost Disney se svým předplatným udělala před třemi lety díru do světa. Její podíl na trhu je už 13 % a do tří let by měla překonat Amazon.

HBO Max
Pro Evropany relativně novinka, která se podílí na přibližně stejném procentu trhu jako Disney. Trumfovou kartou pro platformu jsou exkluzivní a kriticky oceňované seriály jako Hra o trůny nebo Černobyl.

Miliony lidí po celém světě už byly zvyklé, že film nevlastní. Málokdo šel a koupil si drahou originální kazetu, když si ji mohl za rozumný poplatek půjčit. Málokdo navíc měl onu touhu daný film vůbec vlastnit; oblíbený biják si člověk stejně pustí maximálně párkrát ročně. To například u hudby až tolik neplatilo, ale o tom až později.

Jednoznačným tahounem tohohle segmentu trhu byl technologický vývoj. A to nejen rozšíření internetu a širokopásmového připojení obecné, což napadne asi každého, ale v posledních dvou dekádách taky obrovská popularizace elektronických plateb. Právě ty daly Netflixu, Amazonu či Spotify potřebné podhoubí: předplatit si službu na pár kliknutí a za pár minut.

Na tomhle celá předplatitelská ekonomika stojí. Zabere to pár minut, jedno zadání údajů a potvrzení platby, a pak už se člověk o nic nestará. A za pár měsíců se o předplatné přestane zajímat úplně: co měsíc se mu automaticky strhává z účtu, a je jedno, jestli službu využívá, nebo ne. Pohodlí na straně zákazníka a pro danou firmu jistý měsíční příjem. Win-win. Ostatně podle posledních průzkumů zhruba 42 % Američanů zapomnělo zrušit předplatné po zkušební době.

Pohodlí je ostatně právě ten rozdíl mezi Netflixem a například ručním obnovováním ročního předplatného časopisů a magazínů. Na tom musíme ještě my – novináři – dost zapracovat.

Pandemie návštěvnosti kin rozhodně nepřidala, různé průzkumy ale ukazují, že propad návštěvnosti nelze svádět už jen na ni.

Proč klesá návštěvnost kin?

A pak je tu samozřejmě cena. Stačí se jen zamyslet nad tím, kolik dneska stojí kino. Už to máte? Ano, i ten nejobyčejnější lístek stojí prakticky stejně jako měsíční předplatné Netflixu. Konzumentům se navíc v době pandemie přizpůsobili i velcí producenti, kteří dali vzniknout fenoménu Simultaneous release; souběžné vydání nového titulu na několika platformách.

Jak si stojí akcie Netflixu

Netflix byl hvězdou pandemie a odpovídal tomu i růst jeho akcií. Většinu investorů, kteří ale v uplynulých měsících s investováním začali, pravděpodobně pohled na jejich investiční portfolio příliš netěší. Akciová výkonnost od začátku roku je jednou z nejhorších za posledních několik desetiletí, Netflix nevyjímaje. Je tedy snad čas panikařit? Komentář Anny Píchové dění osvětlí.

Zdroj: peníze.cz

V praxi to znamená, že filmy jako Wonder Woman 1984, Black Widow, Mulan a další tituly vydané v pandemických letech 2020 a 2021 se dostaly na streamovací platformy HBO Max a Disney+ už ve chvíli, kdy ještě běžely v kinech. Kina tím pádem ztratila exluzivitu a dost možná jsme svědky poslední dekády filmových svatostánků. Dlouho se přitom mělo za to, že za vleklými problémy kin stojí především pandemie. Dneska je patrné, že svou roli tu mají i další faktory.

Život na předplatné - speciál Finmag.cz o subscription economyFinmag.cz

Jasně, pandemie návštěvnosti kin rozhodně nepřidala a dokazují to i různé průzkumy. Například tenhle průzkum společnosti Quorum z loňského listopadu tvrdí, že jen v USA ubylo vlivem pandemie 49 % pravidelných návštěvníků. Jenže šetření společnosti Morning Consult z letošního dubna ukazuje, že propad návštěvnosti nelze svádět už jen na pandemii: 36 % z víc než dvou tisíc dotázaných sice uvedlo, že hlavním důvodem jejich nezájmu o kino je koronavirus, víc než polovina ovšem tvrdí, že je pro ně pohodlnější sledovat filmy z domova. A pro padesát procent jsou kina prostě drahá.

Sport na předplatné

Speciálním případem videoobsahu na předplatné jsou sportovní kanály. V USA jsou populární například předplatná, která zajistí kompletní sledování ligy amerického fotbalu NFL za necelých sto dolarů, v přepočtu nějakých 2350 korun ročně. V obdobné formě a s obdobnou cenovkou pak funguje i předplatné basketbalové NBA, které už na webu dokonce přepočítávají i do české měny.

Svou roli tu kromě elektronických plateb hrají i sociální sítě. Mladší generace je zvyklá konzumovat takřka výhradně audiovizuální obsah. I proto jsou nejpopulárnějšími sociálními sítěmi v USA ty, které se na něj přímo zaměřují: Instagram, Snapchat a nově i prudce rostoucí TikTok. Služby jako Netflix jsou pak pro mnohé z nich už jen prémiovou verzí obsahu, který konzumují každý den.

Mimochodem, i v případě kin existovala snaha o přerod do předplatitelské ekonomiky. Snažila se o něj společnosti MoviePass, která nabízela za jednotné předplatné možnost jít každý den do kina. Jenže byť měla firma v roce 2018 zhruba tři miliony předplatitelů, ekonomicky to nedávalo smysl.

Hudebníci nejsou ze stejného těsta jako filmoví producenti a na rozdíl od nich nedokážou chrlit jeden song za druhým.

Jak Spotify změnilo hudební byznys

A pak je tu hudba, která vedle filmů a seriálů patří k nejvýznamnějším tahounům celého zábavního průmyslu. Tenhle svět za sebou ale žádné videopůjčovny nemá, přesto se vyvinul od gramofonů ke kazetám, z kazet k CD či minidiskům, z CD k MP3. A dneska jsme v éře Spotify, Apple Music či pro náročnější posluchače Tidalu.

Švédští hudební mágové

Málokdo ví, že firma Spotify pochází a sídlí ve švédském Stockholmu. Firmě se zároveň v posledních letech neobyčejně daří. Za posledních pět let ztrojnásobila obrat na necelých deset miliard eur ročně (zhruba 250 miliard korun). Aplikaci využívá 422 milionů uživatelů měsíčně, z nichž necelá polovina, konkrétně 182 milionů, jsou předplatitelé. Na platformě pak najdete víc než 70 milionů písniček a 1,8 milionu podcastů. Nejvíc lidí Spotify používá v Evropě – přes 120 milionů.

 

Tenhle rozkvět má tedy víc než u filmů na svědomí právě technologický rozvoj. Se zrodem prvních walkmanů v sedmdesátých letech minulého století se ukázalo, že hudbu člověk může poslouchat kdykoli a kdekoli. Walkmeny následně nahradily discmany, pak MP3 přehrávače, iPody. A dneska tohle všechno zvládne kdejaký mobilní telefon, o chytrých nemluvě. Mimochodem: Apple letos v květnu oznámil, že po víc než dvaceti letech iPod končí. Jen se doprodají zásoby.

I tady ale platí zbylé socioekonomické faktory jako u filmů: cena, pohodlnost, praktičnost. Není tak divu, že švédskou firmu Spotify, jednoznačného lídra ve streamovacích hudebních platformách světa, lze považovat za jediného skutečně evropského „technologického giganta“; na platformě Spotify se přehraje zhruba 70 procent veškeré hudby (další zajímavosti o téhle firmě viz box).

Jenže zatímco to zprvu vypadalo, že tyhle platformy jsou řešením pirátského stahování hudby a náhradou klesajících prodejů nosičů, opak je pravdou. A začněme třeba tím, jak si zakladatel Spotify Daniel Ek v srpnu 2020 naběhl na tvrdou kritiku za svá slova, že by muzikanti měli skládat a bavit své fanoušky neustále a ne vydávat alba či singly jen jednou za čas. Hudebníci ale nejsou ze stejného těsta jako filmoví producenti a na rozdíl od nich nedokážou chrlit jeden song za druhým.

Není navíc žádným tajemstvím, že pro talentované umělce je složité se v hudebním světě prosadit. Vždy platilo, že kromě vydávání hudby si člověk musí vydělávat živými vystoupeními, které v kalendáři nenechají jediný volný víkend. A s ohledem na směšné výdělky z platforem typu Spotify to platí dvojnásob: kolik takový umělec na Spotify utrží, si lze zkusit v téhle kalkulačce.

Pro nezávislé muzikanty nejsou streamovací služby geniálním vynálezem doby jako spíš úpisem k nekonečnému otroctví.

Kolik si lze vydělat na Spotify

Obecně platí, že za jedno přehrání dostane vlastník práv 0,003 až 0,005 dolaru. Tedy něco mezi sedmi až dvanácti haléři. Spotify si bere z veškerého obratu 30 %, zbytek připadá interpretovi (respektive kromě něj také vydavateli, studiu...). I kdyby tedy přehrání skladby dosáhlo stovky tisíc za měsíc, umělci přistane na účtu asi 437 dolarů, tedy něco málo přes deset tisíc korun. To vážně není moc.

Anketa

Kápnete božskou? Kolik služeb si předplácíte?

Zatímco tedy předplatné přineslo konzumentům pohodlí a shromáždění jejich milované muziky na jednom místě, interpreti mají ještě větší honičku se sháněním peněz. Kdo snad chce svou oblíbenou kapelu či interpreta skutečně podpořit, měl by si tedy občas koupit jeho/její tričko a zajít na koncert. Mají z toho vyšší příjem než z desítek tisíc přehrání na Spotify.

Právě drobné, které muzikanti za svou hudbu dostávají, jsou ostatně důvodem, proč řada z nich nemá streamovací platformy v lásce. Honba za získáním co největšího příjmu z licenčních poplatků za miliony přehrání totiž vyhovuje jen těm největším hudebním hvězdám. Jenže mezi ně je bez tlačenky nějakého velkého nahrávacího studia skoro nemožné proniknout.

Pro nezávislé muzikanty tak nejsou streamovací služby geniálním vynálezem doby jako spíš úpisem k nekonečnému otroctví. A místo možnosti trpělivě se věnovat umění často končí v prachprosté honbě za popularitou. A to je jen jeden z limitů, na které předplatitelská ekonomika naráží. Ne pro všechny je výhodná, ne všem dokáže pomoci. O tom zas ale někdy příště.

Když lidé odejdou

Problémem pro všechny v textu zmíněné společnosti a služby je nutnost své předplatitele neustále uspokojovat. Jednoho krásného dne totiž i toho nejloajálnějšího zákazníka může přestat bavit měsíčně posílat pár stovek, když nebude mít k dispozici zajímavý obsah. Něco podobného se stalo letos na jaře i Netflixu. Ten v rámci prvního kvartálu oznámil ztrátu několika set tisíc předplatitelů. Poprvé za víc než deset let. Trend pokračoval i ve druhé čtvrtině roku a výsledkem byl pokles hodnoty akcií Netflixu o zhruba dvě třetiny oproti hodnotám z minulého roku. Kromě stagnující předplatitelské báze pak byl Netflix kritizován za svůj připravovaný plán přidat formu zvýhodněného předplatného s reklamami.

Kam dál? Zábavní průmysl na Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsme dostupný luxus a lidé chtějí nějakou radost. Když už nemohou hýřit, tak aspoň budou mít na stole dobré pití,“ řekl Jiřímu Nádobovi šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale.

FIN V kanceláři šéfa Impact Hubu • Jakub Žofčák o byznysových souvislostech etikety • Robert Vlach o rozdílu mezi freelancery a zaměstnanci • Elonova obrana „čisté“ Tesly střílí vedle. • Mnohé firmy čekají problémy spojené s insolvencí a možná i trestní odpovědností. Jak se mají chovat?

MAG Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta zrekonstruovali bývalý klášter a vybudovali atypický domov pro seniory • Klára Moldová oživila historickou školu T. G. Masaryka • New York: hlavní město světa, nebo samozvaný král sebestředných sociopatů? • Conversky nosí hvězdy popkultury, to je ale až jejich druhý život

Autor článku

Michael  Durčák

Michael Durčák

Má rád fotbal a kočky. Kromě Finmagu píše pro magazín Reportér nebo komentáře o dění v USA pro Seznam Zprávy. Zároveň je redaktorem videoherního časopisu Score.