Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopisNadílka

Zaměstnanec, nebo podnikatel? Sdílené platformy dostaly tvrdou ránu

Matěj  Schneider
Matěj Schneider | 8. 11. 2021 | 2 komentáře | 5 054
lyftpodnikánísoudyuberUSAzaměstnanecké benefity

Řeší to celý svět, respektive minimálně ta část, kam vstoupily platformy jako Uber, Lyft či AirBnB. Jsou lidé vydělávající na těchto službách jejich zaměstnanci, nebo samostatní podnikatelé? V Kalifornii se v tomto boji otevřela nová bojová linie. Ale za jakou cenu.

Zaměstnanec, nebo podnikatel? Sdílené platformy dostaly tvrdou ránu

Platformy takzvané zakázkové ekonomiky dostaly v USA tvrdou ránu (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Kalifornie má za sebou vcelku turbulentní období. V půlce září vyvrcholila několikaměsíční kampaň před referendem, ve kterém guvernérovi Gavinu Newsomovi hrozilo, že ho předčasně odvolají. Kdyby se tak stalo, mohlo to spustit celou kaskádu proher demokratů, se kterými by už jen stěží něco mohli dělat.

Jakkoliv byla nervozita mezi demokraty velká, Newsom nakonec svou funkci pohodlně obhájil. S víc než 63 procenty hlasů byla jeho dominance jednoznačná.

Gig economy

Zakázková ekonomika (z anglického gig economy) je jedna z oblastí sdílené ekonomiky. Předmětem jejího sdílení je pracovní činnost, která je získávána na základě dočasných flexibilních smluvních dodávek. Preferuje se tedy pracovník na volné noze na smluvní bázi před stálým zaměstnancem. (Wikipedia)

O několik týdnů předtím ale kalifornské soudy rozhodly v sice na první pohled nenápadnější kauze, která ale podobně jako zažehnané odvolání Newsoma může mít dalekosáhlý dopad i mimo Kalifornii. Týká se zdánlivě nezáživného tématu klasifikace pracujících v rámci takzvané gig economy (zakázková ekonomika, viz box vpravo). Tedy typicky třeba řidiče Uberu.

Po velké loňské výhře platforem právě jako Uber, Lyft, nebo Doordash, jim teď kalifornský soud zasadil klíčovou ránu. Nejprv ale trocha kontextu...

Platformy působící v této šedé zóně do kampaně za toto téma nalily zcela bezprecedentní peníze.

Hra na střední cestu

Ve velké části amerických států probíhají (stejně jako v Česku) souběžně s prezidentskými či jinými (i lokálními) volbami referenda o nejrůznějších tématech. Celou řadu takových zažila v loňských volbách i Kalifornie. A mezi nimi bylo jedno, o kterém se hlasovalo pod názvem Proposition 22, tedy Návrh 22. V amerických médiích se většinově zkracoval na Prop 22 a šlo v něm právě o klasifikaci pracujících v zakázkové ekonomice.

Platformy působící v této šedé zóně do kampaně za toto téma nalily zcela bezprecedentní peníze. Úhrnem utratily přes dvě stě milionů dolarů (téměř 4,5 miliardy Kč!), což bylo víc než téměř všechny loňské federální senátní kampaně dohromady. A vůbec nejvíc v jakémkoli jiném referendu v celé historii Spojených států.

Švarcsystém
Shutterstock

Proklínaný švarcsystém očima expertů. Má smysl s ním bojovat?

Takzvaný švarcsystém, tedy zaměstnávání podnikatelů, je z pohledu českého práva nelegálním pracovněprávním vztahem. Přesto je nejen v Česku hojně využíván, v poslední době zažil renesanci hlavně ve sdílené ekonomice. Má tedy smysl proti němu bojovat? A proč? Neosvědčuje se náhodou?

Proč to? Zmíněné platformy se tímto návrhem snažily ukončit dlouhé soudní tahanice, které vedou po celém světě a které mohly vyústit ve velmi nepříjemné rozhodnutí: že by je kalifornské soudy nutily klasifikovat lidi pro ně pracující jako plnohodnotné zaměstnance a nikoliv jen jako „nezávislé živnostníky“. A to by bylo drahé…

V celé kauze jde především o nejrůznější zaměstnanecké benefity, pracovněprávní ochrany, nebo například o právo na kolektivní vyjednávání. Prop 22 tedy byl šalamounským řešením ze strany platforem, které se snažilo vytvořit jakousi třetí zaměstnaneckou kategorii. V praxi by šlo říct, že firmy nabídly drobné ústupky svým řidičům (jelikož většina dotyčných pracujících je skutečně řidiči) de facto výměnou za to, že nebudou mít pracovněprávní status zaměstnance.

Jednou z největších vábniček byl příslib příspěvků na zdravotní pojištění (které je v USA na naše poměry enormně drahé). „[Kalifornská obchodní komora] se, zdá se, naučila cynickou lekci z Proposition 22, že můžete osekávat práva pracujících a vydávat to naopak za jejich rozšiřování,“ komentoval mimo jiné loňské referendum šéf Berkeley Center for Labor Research and Education Ken Jacobs. Kalifornská obchodní komora patří po boku platforem khlasitým podporovatelům tohoto návrhu.

V době, kdy řidiči čekají na jízdu, dělají zadarmo. A i když zrovna pro zákazníka jedou, dostávají ryze symbolických 30 centů za ujetou míli.

Výhody jen na oko

Přes velké sliby Prop 22 zlepšení poměrů řidičů nepřineslo. Podle průzkumu od Natinal Equity Atlas z letošního srpna dosáhlo na příspěvky na zdravotní pojištění jen deset procent řidičů. Dvě pětiny z víc než pětistovky dotázaných pak vůbec netušily, že na něco takového mají teoreticky nárok.

To koresponduje i s výsledky loňského průzkumu sanfraciské firmy Tulchin Research, podle kterého drtivá většina řidičů neměla ani potuchy, jaké podmínky musí splnit, aby příspěvky na zdravotní pojištění dostali; tedy především odjezdit aspoň 15 hodin týdně (na proplacení 41 procent ceny průměrného „bronzového“, tedy nejlevnějšího zdravotního pojištění).

Problém neřeší jen v USA

USA samozřejně nejsou jediné, kde problém s platformami zakázkové ekonomiky řeší. Otázka, zda lidé, kteří pro ně pracují, jsou zaměstnanci, nebo samostatní podnikatelé, se praktici řeší ve kterékoli zemi, kam tyto služby vstoupí. Včetně Česka, kde na to zatím jednoznačná odpověď neexistuje. Například v Nizozemsku ovšem letos v září tamní soud rozhodl, že řidiči alternativní taxislužby Uber jsou zaměstnanci a náleží jim všechny s tím spojené ochrany a benefity. Firmě také vyměřil pokutu padesát tisíc eur (asi 1,3 milionu Kč) za neplnění podmínek kolektivní smlouvy pro řidiče taxislužeb. Na růžích ustláno tato služba nemá ani ve Velké Británii, kde zas pod tlakem nejvyššího soudu musela řidičům přiznat minimální mzdu, ale třeba i dovolenou či důchody. A z některých trhů se firma pro řadu žalob, nejčastěji pocházejících od různých odborových organizací, dokonce musela zcela stáhnout.

Stejně tak se nenaplnily vágní sliby týkající se navyšování mezd. Ty byly už od začátku problematické. Zatímco platformy lákaly na hodinové sazby ve výši 120 procent kalifornské minimální mzdy, tento tarif platí jen po čas samotné jízdy. Ten však podle výzkumu výše citovaného Kena Jacobse a Michaela Reicha z Berkeley Center for Labor Research and Education tvoří jen asi třetinu celkového času, který řidiči aplikaci typu Uber věnují. A stejně jako u mezd se jen samotný čas jízdy počítá do výše uvedené podmínky pro nárok na zdravotní pojištění.

Jinými slovy: v době, kdy řidiči čekají na jízdu, dělají zadarmo. A i když zrovna pro zákazníka jedou, dostávají ryze symbolických 30 centů za ujetou míli. I americký daňový úřad (IRS), který si stanovuje odhady pro své vlastní potřeby, si přitom interně stanovil náklady na provoz takového vozidla na 58 centů na míli.

Jacobs a Reich sice upozorňují, že se k této částce reálné proplácení ujetých mil přibližuje tím, že se připočte platformou hrazené pojištění v ceně 20 centů, jenže k tomu, aby se řidiči dostali aspoň na úroveň minimální mzdy (v Kalifornii 14 dolarů, tedy asi 310 Kč/hodinu), to rozhodně nestačí. Podle jejich výpočtů vycházela reálná mzda na 5,64 dolaru (124,50 Kč) na hodinu.

A co víc: deník The Guardian uvedl, že po schválení Prop 22 dokonce vychází reálné mzdy mnohdy ještě nižší.

Zákaz legislativy umožňující kolektivní vyjednávání řidičů (...) chrání jen ekonomické zájmy firem, protože díky tomu mají v odborech neorganizovanou pracovní sílu.

Pýcha předchází rozsudek o protiústavnosti

Paradoxně ale nic z uvedeného nebylo tím hlavním důvodem, proč na sklonku léta soudce z Alameda County Frank Roesch celé Proposition 22 shodil s tím, že tento návrh je v rozporu s kalifornskou ústavou. Za nejproblematičtější označil klauzuli, která v souvislosti se zakázkovou ekonomikou značně znesnadňuje jakékoliv změny pracovněprávní legislativy. Platformy si totiž do zákona vepsaly podmínku, že případné budoucí změny musí odsouhlasit kalifornský sněm víc než sedmi osminami hlasů.

Podle Roesche tím Prop 22 protiústavně omezoval moc kalifornského sněmu upravovat pracovněprávní ochrany v případě zranění pracujícího. A stejně tak podle něj překročil zákonné meze tím, že se nevázal na jedno téma, jak vyžaduje kalifornská legislativa.

Taxi
Shutterstock

Proč udělat z taxislužby volnou živnost

I fotografování bývalo koncesované řemeslo, digitální technologie ale umenšily rizika, před kterým regulace víc než sto let chránily. Teď je na řadě taxidoprava, rozebral už před čtyřmi lety problematiku tehdy čerstvě řešeného Uberu v Brně Michal Kašpárek.

„Zákaz legislativy umožňující kolektivní vyjednávání řidičů nepodporuje právo na to živit se jako nezávislý živnostník, nechrání pracovní flexibilitu a pro tyto pracující ani nezajišťuje minimální standard bezpečnosti či mzdy. Zdá se, že chrání jenom ekonomické zájmy firem, protože díky tomu mají rozdělenou, v odborech neorganizovanou pracovní sílu, což ovšem není deklarovaným cílem této legislativy,“ odůvodňoval Roesch své rozhodnutí.

„Pro řidiče a další pracující v zakázkové ekonomice je tohle VELKÉ a zasloužené vítězství,“ komentoval rozsudek odborový svaz California Labor Federation. Jeho oslavy jsou ovšem dost možná předčasné, protože Prop 22 prozatím zůstává v platnosti a proti rozhodnutí se hodlá odvolávat kalifornské ministerstvo spravedlnosti i skupina podporovatelů návrhu skrývající se pod hlavičkou Protect App-based Drivers & Services Coallition.

„Dnes jsme vyhráli, ale nepleťme se… Vítězství pracujícím nikdy nepřiřkne jen soudní rozhodnutí. Právě naopak, naše kolektivní snažení teprve začíná,“ komentovala rozhodnutí profesorka Veena Dubalová, která u soudu vypovídala proti Prop 22.

Neplatit řidičům za čas mezi jízdami je podobné, jako kdyby obchody platily pokladní jen v momentě, kdy má u pultu zákazníka.

Když nevyjde Kalifornie, zkus Massachusetts

V Kalifornii se tak v závislosti na tom, jak dopadne odvolání, možná bude začínat odznova. To ovšem neznamená, že by se platformy zakázkové ekonomiky vzdávaly. Naopak: ihned po prosazení Prop 22 v Kalifornii rozjely kampaně za obdobnou legislativu v dalších amerických státech. V současnosti už ji zvažují třeba v Coloradu, Illinois, New Jersey či Washingtonu. Nicméně jako největší boj se rýsuje podobný návrh v opačném cípu USA: v Massachusetts.

Na případný efekt massachusettského návrhu, o kterém by místní občané mohli v referendu hlasovat na podzim roku 2022, se zaměřuje další nedávná studie Berkeley Center for Labor Research. Podobně jako v Kalifornii zde platformy lákají na příslib 120 procent minimální mzdy pro řidiče a stejně jako v případě Prop 22 se ovšem tato částka počítá jen v momentě, kdy má řidič v autě zákazníka.

Podle autorů studie tak reálný výdělek řidičů padá hluboko pod minimální mzdu, která by příští rok v Massachusetts měla činit 15 dolarů (asi 330 Kč). Reálně odhadují výdělek 4,82 dolaru (106 Kč) na hodinu pro řidiče, kteří nedosáhnou na příspěvky na zdravotní pojištění, a 6,74 dolaru (téměř 150 Kč) na hodinu pro ty, co na ně naopak dosáhnou.

Paragraf
Shutterstock

Situace se od loňského roku přece jenom změnila. Jacob Silverman z časopisu The New Republic tvrdí, že loňská kampaň byla do velké míry založená na „matení voličů“. Poukazuje na průzkum, podle kterého si 40 procent z těch, kteří hlasovali pro variantu propagovanou platformami, myslelo, že hlasují pro návrh, který by měl zajistit, že řidiči si vydělají dostatek, aby se uživili.

Že kampaň skutečně zavádějící byla, ostatně ukazuje i dosavadní praxe. Jak uvádí Michael Sainato v deníku The Guardian, firma Lyft dostala v souvislosti s kampaní symbolickou pokutu ve výši 3 371 dolar (asi 74 400 Kč). Jednak platformy slibovaly, že po referendu nebudou zvyšovat ceny, což stejně řada z firem udělala.

Pokud tedy kalifornský soudní systém definitivně Prop 22 zvrátí, šance na to, že by v podobně verzi prošlo znova, je rozhodně menší.

Za nedostatečnou kompenzaci mezi jízdami, respektive i po cestě za zákazníky, autoři studie návrh kritizují. „Uber rozporoval dva body naší analogické analýzy Proposition 22 v Kalifornii. Firma odmítala myšlenku, že by měla být zodpovědná za hrazení času mezi jízdami. Dle nás je soudným náhledem na věc kompenzovat řidiče za veškerý čas, kdy mají zapnutou aplikaci a jsou dostupni pro případné jízdy,“ píšou Jacobs a Reich.

„Neplatit za tento čas je podobné, jako kdyby fastfoodová restaurace nebo obchody platily pokladní jen v momentě, kdy má u pultu zákazníka. Zaměstnanecké a pracovněprávní ochrany tu máme přesně pro to, aby pracující před tímto vykořisťováním chránily,“ vysvětlují.

Oba výzkumníci také tvrdí, že z analýz napříč různými jurisdikcemi pravidelně vychází nižší čistý výdělek řidičů než místní minimální mzda. „Ve srovnání s platnými zákony by tak tento [Massachusettský] návrh snížil mzdové standardy řidičů o dvě třetiny, a současně by zrušil pracovněprávní ochrany, které tu platí od 30. let minulého století,“ uvádějí. Cílem firem podle nich je pouze to, aby „získaly zákonné svolení k nižší než minimální mzdě“.

Budoucnost pracovněprávních vztahů v zakázkové ekonomice tak aktuálně visí na čtyřech propletených budoucích vývojích.

Spor o více neznámých

S tím souhlasí i Sandeep Vaheesan z thinktanku Open Markets Institute. „Platformy zakázkové ekonomiky si udržely kontrolu typickou pro tradiční zaměstnavatele, ale zároveň se zbavily právních povinností, které svým lidem dluží,“ píše v článku pro Dissent Magazine.

Anketa

Tak jak?

Vysvětluje také, jak se paradoxním historickým vývojem amerických antimonopolních zákonů dostaly Spojené státy do situace, kdy sice „nezávislí živnostníci“ typu řidičů Uberu nemají možnost zakládat odbory, ale zároveň velmi laxní výklad antimonopolní legislativy dává jejich zaměstnavatelům volnou ruku v dominanci nad příslušným segmentem trhu.

Budoucnost pracovněprávních vztahů v zakázkové ekonomice tak aktuálně visí na čtyřech propletených budoucích vývojích. První otázkou je, jak dopadne odvolání platforem proti rozsudku ve věci kalifornského Prop 22. I kdyby to ale nevyšlo, mají tu v záloze další referendum, které proběhne pravděpodobně za rok v Massachusetts. Jenže v něm už voliči budou mít o dost víc zřejmých informací i právě díky kontroverzi kalifornského předchůdce.

Další dvě potenciální změny se dějí ve Washingtonu. První už probíhá v podobě sílící vůle amerických zákonodárců a regulačních úřadů zakročit proti dominantním firmám pomocí antimonopolních zákonů. Ke druhému by se museli odhodlat demokraté pod vedením Joa Bidena – v Kongresu aktuálně leží zákon (Protecting the Right to Organize Act), který by umožnil zakládat odbory i „nezávislým živnostníkům“. Jenže s jeho schválením to nevypadá příliš nadějně.

160 STRAN FINMAGU

Finmag říjen 2021Zdroj: Finmag

Devadesátky zlatý, budoucnost nejistá. Rozhovor Petra Fischera s Radovanem Vávrou a Dominikem Stroukalem. Dva ekonomové. dvě generace, dva pohledy na devadesátá léta i roky budoucí

MAG. Téma čísla: knihy • Radim Kopáč a kniha za časů korony • Jak Knihobot recykluje miliony knížek • Metoda zettelkasten: jak nikdy nezapomenout, co jste četli • Mistr, Markétka a Audioteka: audioknižní jednička natáčí velké dramatizace • Jakub Žofčák a nerozumná investice – 20 let od zfilmování Pána prstenů • Tři hrsti tipů

FIN. Jiří Hovorka s šéfem pražské burzy: proč se na ni českým firmám nechce? • To se vám vrátí! Mockrát. Dominik Stroukal o magii ekonomických multiplikátorů • Kdo chce bitcoin bít Josef Tětek o lidech, co to neradi krypto

Autor článku

Matěj  Schneider

Matěj Schneider

Publicista. Redaktor serveru A2larm, kde mimo jiné ve spolupráci s projektem Voxpot připravuje podcast Redneck o americké politice. Na Radiu Wave několik let vedl technologickou rubriku Děrné štítky, momentálně připravuje komentáře v rubrice Ucho. Převážně o americké politice píše samozřejmě pro A2larm, pak také na Aktuálně, občas pro Český rozhlas Plus. Možná tíhne doleva, ale rád čte American Conservative.