Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Byznysplán: Bakšiš. Ropa páchne po korupci

| 12. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

Ropa zapáchá, peníze ale nesmrdí, bakšiš pomůže a korupce je věčná. Dokazuje to nejnovější aféra ze světa ropného byznysu.

Byznysplán: Bakšiš. Ropa páchne po korupci

Ropný průmysl je prolezlý korupcí. Nevěříte? Tak si přečtěte zpravodajský blok deníku The Age, v němž australský list popisuje byznys firmy Unaoil. Z tohoto rodinného podniku se vyklubala jedna z největších korupčních chobotnic, s chapadly obepínajícími několik kontinentů.

Firma Unaoil uplácela vládní představitele a šéfy státních ropných společností, aby svým klientům, nadnárodním korporacím, získala zakázky na ropných vrtech od Alžírska po Kazachstán.

Taková úctyhodná rodinka

Firma patřící íránské rodině Ahsániů, která se usídlila v Monaku, zprostředkovává zakázky v Iráku, Íránu, Kazachstánu, Libyi, Sýrii, Spojených arabských emirátech, Tunisku a dalších zemích Afriky, Blízkého východu a bývalého Sovětského svazu. Mezi jejími klienty jsou stovky korporací, kromě jiných Halliburton, Hyundai, MAN Turbo, Eni, Samsung, Siemens nebo Rolls-Royce – tady je ostatně podrobný seznam.

Na svém webu Unaoil píše, že poskytuje „průmyslová řešení energetickému odvětví“. Její zakladatel Ata Ahsání o firmě říká: „Spojujeme západní techniku a lokální kapacity.“ Ata Ahsání funguje jako „patriarcha“ společnosti, kterou teď vedou jeho synové Cyrus a Samán. Firma nabízí korporacím „znalost prostředí“ a expertízy, které jim pomohou získat výnosné kontrakty.

Jenže e-maily a další dokumenty, vynesené z firemní databáze, které měsíce zpracovávali novináři z australské skupiny Fairfax Media a z amerického zpravodajského portálu Huffington Post, ukazují, že podstatou byznysu je spíš než expertíza – bakšiš. Unaoil je především fabrikou na korupci. Jejím hlavním nástrojem jsou úplatky pro místní představitele.

V turistických průvodcích po zemích Orientu se často píše o umění dávat bakšiš. Unaoil ho ovládal dokonale. Deník The Age , který patří do skupiny Fairfax Media, píše, že tato firma „zkorumpovala svět“.

Ahsániové, kteří dělají v ropném byznysu už čtvrtstoletí, patří ke globální elitě. Podporují charitu, zasedají ve správních radách nevládních společností a mají otevřené dveře k evropským monarchům, arabským šejkům i šéfům největších korporací. Teď, když jsou vyšetřováni, se jim nepochybně uzavřou.

Chamtivci a kreténi

Daniel Kaufman z Institutu Světové banky pro globální řízení odhaduje, že společnosti i jednotlivci zaplatí na úplatcích pro státní úředníky ročně nejméně bilion dolarů [nejde o bloudění v překladu: milion miliard, pozn. red.]. Na této sumě má svůj podíl rovněž Unaoil.

Svědčí o tom stovky tisíc dokumentů z let 2003 až 2011, které vynesl anonymní zdroj. Z firemních e-mailů je patrné, že někteří klienti o metodách Unaoilu nevěděli (nebo spíš vědět nechtěli), jiní o nich tušili a další je znali. Z odhalené korespondence vyplývá, že jen v Iráku firma vyplatila úplatky ve výši 25 milionů dolarů. Byly určeny zejména vicepremiérovi pro energetiku Husajnovi Šahristánímu, ministru ropného průmyslu Abdalovi Karímu Luajbímu a představitelům státní ropné společnosti.

Jeden z e-mailů zaslaný obchodníkem Unaoilu, označuje irácké představitele za „chamtivce a kretény“, kteří se dají uplatit. V jiném zástupce kanadské firmy, která se v roce 2008 ucházela o zakázku v Libyi, Ahsániům bez obalu píše: „Jsme zvědavi, jaký typ bakšiše budou chtít.“

V komunikaci jsou často používána kódová označení. Představitel kazašské ropné společnosti je například označován jako šašlik, italská firma Eni jako špagetárna. (Výňatky z korespondence Unaoilu naleznete zde.)

Do dlouhého korupčního příběhu zapadá poznatek o tom, že Unaoil používá k úplatkářským transakcím síť desítek skořápkových firem v takových  konspiračních a daňových rájích, jako jsou Britské Panenské ostrovy, Marshallovy a Normanské ostrovy. Pomáhala je založit také panamská centrála právní skupiny Mossack Fonseca, kolem níž se rozbouřil skandál Panama Papers.

Odhalená korupce každopádně dává za pravdu hlasům, které varují, že uplácení pohlavárů z Perského zálivu a severní Afriky západními korporacemi nahrává islamistům. Islámský stát svůj džihád ospravedlňoval mimo jiné tím, že je nutné svrhnout Západem zkorumpované vládce.

V Koženého stopách

Australský deník The Age píše, že masivní únik důvěrných dokumentů jako první ukázal rozsah korupce v ropném průmyslu. Jenže o úplatkářství v tomhle byznysu už leccos vypověděla mise Viktora Koženého v Ázerbájdžánu – v zemi, kde dělal obchody také Unaoil.

Před dvaceti lety, poté, co odešel z Československa, kde slibem desetinásobku do svých fondů nalákal statisíce Čechů a Slováků, založil Kožený v Americe fond, se kterým se v postsovětské republice chystal ovládnout privatizovanou ropnou společnost SOCAR (představitelé stejné firmy figurují také na výplatní listině Unaoilu). Do fondu nalákal stovky investorů. Byli mezi nimi ti nejserioznější investoři, třeba manažer z Wall Streetu Leon Cooperman, špičkoví politici jako George Mitchell, tehdy vůdce demokratické většiny v senátu, i korporace, například pojišťovací gigant AIG.

Celkem do Koženého podniku vložili investoři 450 milionů dolarů. (Nejspíš neměli potuchy o jeho angažmá v kuponové privatizaci, v níž získal moc nad svěřenými penězi a vyvedl je do zahraničních firem.)

Kožený z peněz investorů uplácel ázerbájdžánské politiky a vysoké úředníky, kupoval jim dárky i dovolené v exotických destinacích, do Baku létal s kufříky napěchovanými dolary. Ázerbájdžánská vláda však otočila, privatizaci odpískala a rozhněvaní investoři Koženého zažalovali.

Ata Ahsání popírá, že by jeho rodina v Ázerbajdžánu i jinde uplácela. „Absolutně ne,“ odpověděl na přímou otázku Huffington Post a pochlubil se certifikací od antikorupční agentury Trace International.

Kožený korupci nepopíral. Poté, co byl u newyorské justice obviněn z uplácení, hájil se tím, že se na něj americké protikorupční zákony jako na cizince nevztahují.

Vrátí se republika pirátů?

Pirát z Prahy, jak ho nazval časopis Fortune, se uchýlil na Bahamy a nejspíš tam zůstane, protože právní bitvu o jeho vydání Američané prohráli. Bylo by to stylové. Ostrov New Providence, kde žije, byl vyhlášeným útočištěm pirátů a nejproslulejší z nich, Thomas Barrow, ho prohlásil za pirátskou republiku.

Ahsániové zatím zůstávají v Monaku. Vyšetřování jejich byznysu se však teprve rozjíždí.

Takže kdo ví, jestli se piráti z Monaka a pirát z Prahy jednou nepotkají v obnovené bahamské republice pirátů. Historie se přece občas opakuje.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK