Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Facebook si s námi dělá, co chce. Jsme u něj obětí umělé inteligence, říká vývojář

Michal Hron
Michal Hron | 20. 6. 2022 | 6 428
automatizacebyrokraciebyznysrobotizacerozhovorumělá inteligence

Když se řekne umělá inteligence, řadě lidí vytane na mysl nějaký ten humanoidní robot ze sci-fi trháků. Sami při tom ani netuší, že se s ní už dnes a denně setkávají, nebo s ní dokonce i komunikují. Své o tom ví Mário Mitas, jeden ze zakladatelů pražské softwarové firmy Agnostix. Nadšenec, který si ovšem uvědomuje i rizika s touto technologií spjatá.

Facebook si s námi dělá, co chce. Jsme u něj obětí umělé inteligence, říká vývojář

Mário Mitas společně s Martinem Francem založili společnost Agnostix, která aktivně pracuje s umělou inteligencí na poli hlasových asistentů

Zdroj: Agnostix

Do pražské Hybernské ulice se vydávám, abych si s jedním ze zakladatelů firmy popovídal o dnešních možnostech umělé inteligence. Vyvíjejí tu totiž virtuální asistenty, které lze jen těžko rozeznat od živého člověka. Nesoustředí se přitom jen na jazyk, řeč či výslovnost, ale především na řízení samotného dialogu. Tedy na schopnost vracet se ke dříve započatým tématům, vytvářet si asociace a vést dostatečně košatou komunikaci na dané téma.

To vše se samozřejmě neobejde bez umělé inteligence. Neuronovou síť, která za podobnými hlasovými či textovými asistenty stojí, si lze představit jako sadu pečlivě navržených algoritmů schopných vyhodnocovat v reálném čase jednak slova klientů zákaznických center, stejně jako skládat věty tak, aby komunikace dávala smysl. Zajímalo mě, kam až podle Mitase tato technologie dospěje.

Mário Mitas

Mário Mitas, AgnostixAgnostix

Konzultant, manager a interim manager pro téměř vše, co souvisí s IT. Pochází ze Slovenska, vystudoval softwarové inženýrství na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě a následně studoval podnikový management na Ekonomické univerzitě v Bratislavě.

Ve své odborné praxi prošel mnohými pozicemi v technologických společnostech. Vyvíjel a analyzoval software, vedl projekty a programy, optimalizoval procesy dodávek IT projektů a podílel se na transformaci organizací. To vše zejména pro zákazníky z finančnictví, pojišťovnictví a telekomunikací.

Snaha přinášet efektivněji na svět IT inovace ho spolu s Martinem Francem přivedla k myšlence založit vlastní firmu. Tak vznikla v roce 2017 technologická společnost Agnostix. Ta se kromě dodávek standardních IT projektů pro korporátní klientelu zaměřuje na vývoj a implementaci aplikací založených na umělé inteligenci, zejména virtuálních hlasových asistentů.

Už dnes jsou takoví voice- či chatboti poměrně běžnou záležitostí. A to nejen u velkých korporací, ale například i větších eshopů. Jejich nasazení se navíc bude v budoucnu rozšiřovat, různé predikce mluví o dvouciferném růstu během pouhých pěti let. I proto se v Agnostixu aktuálně soustředí na vývoj uceleného balíku nástrojů, který následně poslouží jako základ pro vývoj jakékoli podobné aplikace v budoucnu.

Přesto se v rozhovoru shodujeme, že umělá inteligence (Artificial Intelligence, zkratka AI) zní mnohým lidem stále až příliš vzdáleně. A že nízká míra poznání se odráží i v nezájmu až strachu firem této moderní technologii svěřit byť jen část své agendy. Paradoxně k tomu si důležitost tohoto segmentu uvědomuje stát, který v adopci moderních technologií naopak často stojí na chvostu a firmám a podnikatelům nejde zrovna příkladem.

Výsledkem je široká státní podpora, díky níž ostatně Agnostix získal loni grant od Technologické agentury ČR (TAČR) v rámci programu ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) TREND. Hlavním cílem tohoto programu je podpora průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje a zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti podniků.

„Má to striktní pravidla, která musíte splnit, aby o vás TAČR jako o kandidátovi na tento typ dotace vůbec uvažoval,“ upozorňuje Mitas. Oblíbené mantry odpůrců, že umělá inteligence vezme lidem práci, se přitom nebojí. „Spíše vám pomáhá být efektivnější,“ říká. Současně se ale nevyhýbá pojmenování stinných stránek, které tato technologie přináší.

Nikdy nevytvoříme úplného člověka. Je to moje přesvědčení, které bych musel zdůvodňovat asi dlouho...

Pojďme si hned nalít čistého vína: nakolik je dnešní umělá inteligence skutečně „inteligentní“? Je to něco, co nám rozumí, co se dokáže samo rozhodovat?

Kdybyste se v 80. letech zeptali člověka, co je to umělá inteligence, pro některé by to byl pravděpodobně obyčejný počítač, který tehdy dokázal do té doby nepředstavitelné věci. Když se ale podívám na dnešek, lidé za umělou inteligenci považují cokoli, co v nějakém aspektu dokáže napodobit lidské chování či lidský vhled do nějakého problému. Příkladem může být samořiditelné auto, které prakticky emuluje chování živého řidiče. Anebo aplikace, která si s vámi dokáže popovídat, třeba Alexa od Amazonu.

Hlasové asistenty v češtině? Vědec Ondřej Dušek v to pevně věří.
Tomáš Rubín, MFF UK

Alexa v češtině? Už se na to těším, říká vědec, který učí mluvit stroje

„Naším cílem je vytvořit univerzální generátor přirozeného jazyka, který se bude učit pouze z pár příkladů a nebude dělat chyby,“ popisuje Ondřej Dušek z Matfyzu. Pokud se vše vydaří, můžeme se těšit například na mluvící robotickou Alexu a další chytré asistenty v češtině nebo nejrůznější aplikace přehledně shrnující i složitá data.

Dobře, ale co za tím fakticky stojí? Jak si tu „umělou inteligenci“ máme představit?

To, co dneska máme, jsou relativně komplikované stroje, které napodobují chování člověka a reakce člověka v nějakých konkrétních, poměrně úzce vymezených, situacích. Strašně zjednodušená definice bude, že umělá inteligence je cokoliv, co má v sobě nějakou neuronovou síť. Tedy soubor algoritmů, které na základě vstupu rozhodují, jaký bude výstup. Do nějaké míry tedy simulují činnost mozku, neuronů, odtud ten název. Celé je to pak popsáno matematickým modelem, který se následně trénuje pomocí vstupních údajů. Tím se celý model automaticky nastaví, aby na zadané vstupy generoval požadované výstupy.

Jinými slovy nám dnešní umělá inteligence fakticky nerozumí, je to jen propracovaný algoritmus na zpracování dat…

Ano. Rozhodně dneska neexistuje nic, co by za vás ve smyslu lidského vnímání toho slova rozhodlo. Dnešní aplikace umělé inteligence v nejlepším případě pomáhají v něčem se rozhodnout, nebo vám pomáhají dokončit nějaký úkol, dělají vás efektivnějšími. Rozhodně za vás ale nerozhodují a podle mě ani nikdy nebudou.

A skutečně rozumět...?

Velmi se k tomu přiblíží, ale nikdy nevytvoříme úplného člověka. Je to moje přesvědčení, které bych musel zdůvodňovat asi dlouho, ale dost o tom pochybuju, že bychom vytvořili něco jako generickou umělou inteligenci, která by byla vnímaná jako ekvivalent lidského mozku, lidského vědomí.

My voiceboty neučíme konkrétní jazyk, to už je dneska zvládnuté. Máme ale komponenty, které umožní odřídit dialog...

Takže dnešní inteligentní stroje musíme nejdřív nějak naučit, co mají dělat. Kde se ta data, například pro hlasové asistenty, berou?

Z mnohých zdrojů v závislosti na tom, čeho tím hlasovým asistentem chcete dosáhnout. Vezměte si například tu už jednou zmíněnou Alexu: ta je typem asistenta, který s vámi dokáže chatovat na relativně široké spektrum témat, ale poměrně plytce: udělá jeden dva obraty a končí. Na to, aby takto fungovala, potřebuje strašně velké databáze dat. Takové asistenty vycházejí i z relativně nestrukturovaných dat, která berou z různých diskusních fór, kde na základě podobnosti vaší otázky hledají tu nejlepší odpověď. Na druhé straně spektra pak stojí vysoce přesné tréninkové sady, které sestavujete ručně. Nedá se to tedy generalizovat.

Jak se „krmí“ AI

Aby dnešní „umělá inteligence“ vyvolávala potřebný dojem, je nutné ji „nakrmit“ velkým množstvím dat. Mário Mitas však upozorňuje, že ani tato data nemohou být „ledajaká“. „Musí být pečlivě připravená, protože se na nich stroj trénuje,“ říká. Forma tedy musí být upravena tak, aby stroj „pochopil“, co je správný a co nesprávný výstup. „Neuronová síť následně sama stroj nastavuje tak, aby s největší možnou pravděpodobností trefila správné výstupy, které od ní chcete.“ I proto se ostatně s oblibou říkává, že „data jsou ropou 21. století“. Mitas ovšem dodává ještě jednu souvislost: „Ještě lepší je ‚informace‘, to znamená data, která umím interpretovat v nějakém kontextu a vím, jak je mám interpretovat.“

A ten hlas samotný? To přece už není jen o syntetizaci textu, je potřeba ten stroj naučit různým dialektům, jazykovým nuancím…

Obecně pracujeme s komponenty, které mají na generické úrovni zvládnutý nějaký konkrétní jazyk. To znamená, že ta neuronová síť rozumí buď angličtině, anebo češtině, a my si ji už jen „dotrénováváme“ na konkrétní použití v konkrétním jazyce pro konkrétní byznysovou doménu, třeba bankovnictví. Anebo ještě specifičtěji na nějaký konkrétní scénář, který v bankovnictví potřebujeme.

Takže řešíte spíš to řízení té komunikace než tu komunikaci samotnou?

Přesně tak. My voiceboty neučíme konkrétní jazyk, to už je dneska zvládnuté. Máme ale komponenty, které umožní odřídit dialog tak, aby člověk nabyl pokud možno dojmu, že hovoří s jiným živým člověkem. Z praxe víme, že se to daří, ale obvykle komunikaci s robotem nijak neskrýváte. Lidé jsou na to jednak hákliví a navíc jakmile vědí, že na druhé straně není člověk, začnou jinak formulovat svoje požadavky: jsou stručnější a věcnější. To pak vyhovuje nám, protože takové požadavky umíme lépe obsloužit.

Umělá inteligence umožňuje úspory hlavně tam, kde je velký objem relativně jednoduchých úkolů, proto jsou na to vhodné aspoň střední, větší a ideálně velmi velké podniky.

Nedávno jste získali grant od TAČR v rámci programu TREND. Čím jste si ho zasloužili?

Grant jsme získali na softwarový framework, jehož cílem je vytvořit komponenty umožňující flexibilně poskládat hlasového asistenta pro konkrétního klienta. Protože pokud nemáte nic předpřipravené, abyste si tu práci ulehčili, implementace je velmi dlouhá a náročná. Je to podpora firmy, aby byla komerčně úspěšná, ale ten grant má zase striktní pravidla, která musíte splnit, aby o vás TAČR vůbec jako o kandidátovi na tento typ dotace uvažoval.

Češi a umělá inteligence

Jak se Češi staví k umělé inteligenci? Agnostix si nechal vypracovat na vzorku víc než tisícovky respondentů vlastní průzkum, z něhož mimo jiné vyplynulo, že většina lidí má k umělé inteligenci převážně kladný vztah. Vyloženě negativně se k ní staví jen čtyři procenta Čechů. Nadpoloviční většina, celkem 64 procent, si pak myslí, že umělá inteligence hodně pomáhá a je přínosem už dnes, ostatně osmdesát procent oslovených už s ní v nějaké formě (nakupování, překlady, chytré domácnosti) má zkušenosti. Většina lidí je také přesvědčena, že AI je budoucností a brzy se bez ní neobejdeme. Přesto 57 procent Čechů věří, že nikdy nenahradí lidský mozek a bude vždy o krok pozadu.

Zaměřujete se na B2B segment, dokážete tedy vytipovat procesy, se kterými umí firmám umělá inteligence pomoci?

Závisí to na tom, co ta firma dělá. Například pokud je tam velký oběh dokumentů, které je potřeba ručně zpracovávat, existují dneska aplikace, které za vás část té ruční práce udělají. Jsou i aplikace, které rozpoznají fakturu, vytěží z ní údaje, a ty zapíšou do účetního systému bez jakéhokoli zásahu člověka. Jiný příklad může být servisní středisko, na které volají klienti kvůli reklamacím či dotazům na dostupnost nějakého zboží, což se dá poměrně jednoduše řešit voicebotem. Dá se to udělat v horizontu jednotek měsíců za relativně rozumné peníze.

Vyplatí se to i menším firmám? Zdá se, že se do toho zatím nijak nehrnou...

Přiznejme si, že například malá rodinná firma nebude typickým uživatelem technologií souvisejících s umělou inteligencí. Umělá inteligence umožňuje úspory hlavně tam, kde je velký objem relativně jednoduchých úkolů, proto jsou na to vhodné aspoň střední, větší a ideálně velmi velké podniky. Šikovné je to ale třeba i pro malé firmy, které potřebují komunikovat se zahraničím a o jejíž produkty je zájem v padesáti státech. Pak se vám asi ekonomicky nevyplatí postavit call centrum, kde budete mít padesát lidí hovořících padesáti jazyky, ale radši si uděláte nějakou formu digitálního call centra tak, aby to za vás zvládaly stroje. U takových firem jde o investici v řádu jednotek milionů korun a samy si musí říct, zda jim vyplatí. Může jim to třeba zvýšit obrat o 30 procent a ještě na tom vydělají…

Hlavní výhoda je tedy škálovatelnost?

Je to tak. Ta je ale důležitá hlavně pro velké korporace. Představte si třeba silnou bouřku, která shodí vedení na severní Moravě a najednou do call centra ČEZu začnou volat tisíce lidí hlásících tutéž poruchu. To jim spolehlivě celé call centrum odrovná, protože je to enormní špička. Umělá inteligence ale problémy tohoto typu dokáže vyřešit efektivně i bez toho, aby musel zasáhnout živý operátor. Voicebotovi je v tu chvíli jedno, jestli odpovídá jednomu člověku, nebo čtyřem milionům lidí. Je to jenom otázka výpočetního výkonu. Ta škálovatelnost je úplně úžasná. Škálovat na maximální potřebnou propustnost je totiž enormně drahé, podstatně lepší je mít možnost okamžitě naškálovat takovou propustnost, která je zrovna potřebná.

Jednodušší typy zpráv, jako je třeba sportovní výsledkové zpravodajství, budou psát stroje.

Škarohlídi by namítli, že umělá inteligence krade lidem práci…

Umělou inteligenci dneska využíváte hlavně proto, abyste zvýšili efektivitu lidí. Není to tedy úplně o náhradě živé síly, ale zeptejte se mě za pět až deset let a možná odpovím jinak. Teď je to ale tak, že umělá inteligence pomáhá. Pomáhá se rozhodnout, pomáhá být efektivnější v nějaké práci s daty, s obsluhou klienta... Například osobní asistenti v bankovnictví, kterých se můžete zeptat na nějaké základní otázky o produktech, sjednat nějaký produkt, anebo požádat, aby za vás vyřídil nějakou věc, pomáhá finančním institucím, aby dokázaly flexibilněji reagovat na požadavky klientů. Jednodušší typy požadavků pak obsluhuje umělá inteligence a na ty komplexnější jsou stále dedikovaní lidé, protože umělá inteligence není ještě dost dobrá.

Umělá inteligence Václav Moravec
Barbora Součková

Umělá inteligence v žurnalistice. „Rutinu můžeme přenechat strojům,“ říká Moravec

Technologický vývoj nezastavíme, ale obávat se, že robotičtí reportéři v žurnalistice kompletně nahradí člověka, je nesmyslné. Rozhovor o umělé inteligenci v žurnalistice vedly s Václavem Moravcem Anna Mikolandová a Barbora Součková.

To je dnešek, co ale až dobrá bude? Jaké pozice jsou podle vás nejohroženější?

Nejblíže k té náhradě mají asi autonomní automobily. Pokud se to podaří legislativně prosadit a ještě se zvedne kvalita autonomních automobilů, jednoho dne polovina taxikářů v Praze nebude mít možná co dělat. Dalším příkladem jsou pokladní v nějakém supermarketu, kterým už nyní notně pomáhají automatické pokladny, plus určitě přicházejí v úvahu lidé, kteří obsluhují poměrně jednoduché až rutinní požadavky klientů, typicky v korporacích.

A potom například překlady. Automatické překlady z jednoho jazyka do druhého jsou dneska už na opravdu slušné úrovni. Ještě pár let a bude to fungovat tak, že vám stroj knihu z jednoho jazyka přeloží do jazyka druhého, vy u toho uděláte lehkou korekturu a konec. Nebudete potřebovat investovat do překladatelských služeb.

A co ti překladatelé budou žrát, když použiju citát z české klasiky?

Budou například pomáhat ladit umělou inteligenci. Anebo se hodně mluví o generování obsahu umělou inteligencí. Takže lidé jako vy, kteří mají na starosti obsah v periodikách, mohou za čas zjisti, že...

...jsme zbyteční?

...jednodušší typy zpráv, jako je třeba sportovní výsledkové zpravodajství, budou psát stroje. Anebo to bude tak, že přepíšete jenom osnovu a umělá inteligence si to už opentlí sama, i to si umím představit.

Nejsme žádní zelenáči

Agnostix je technologická společnost zaměřená na dodávky IT projektů, zejména pro enterprise klientelu z oblasti finančnictví a telekomunikací. Společně ji založili softwaroví vývojáři Martin Franc a Mário Mitas. I díky tomu, že „nejsou žádní zelenáči“, se jim podle Mitase daří růst i v těžkých časech covidu či války. „Firmu jsme zakládali s partnerem po zralé úvaze a letitých zkušenostech z jiných softwarových firem. Přesně jsme tak věděli, do čeho jdeme a co chceme dělat.“ Umělá inteligence především v podobě virtuálních hlasových asistentů, pak tvoří jen jeden směr jejich podnikání, dále poskytují běžné IT služby a konzultace, díky nimž však často odhalí slabiny, které lze právě umělou inteligencí elegantně nahradit. Za firmou nestojí žádní investoři, roste postupně a organicky, nedávno se stěhovala do větších prostorů. „Veškerý zisk de facto reinvestujeme do dalšího růstu, ale pomáháme si i třeba tím Trendem z TAČR,“ říká Mitas.

Často se jako protiargument používá lidská kreativita, kterou stroje jen těžko napodobí.

Takže hudebníci nebo výtvarníci? Už dneska máte stroje, které dokážou podle popisu generovat obrazy. Anebo mu zahrajete pár akordů a on z toho vyrobí písničku. To není problém, protože existuje obrovské množství dat, obrovské množství uměleckých artefaktů, které když použijete na učení, stroj už je dokáže vhodně zreplikovat.

Na opačné straně spektra stojí specializace typu lékař. Lékařská profese už dneska dokáže hodně těžit z umělé inteligence, dokáže vám radit, kde hledat nějaký problém. Umělá inteligence jim už dnes dobře pomáhá, ale nevěřím, že je nahradí, protože lidské zdraví je natolik důležité a kritické, že asi nebudete chtít, aby robot autonomně operoval vaše dítě.

Mám respekt před zneužitím umělé inteligence k ne úplně dobrým cílům. Vezměte si už jen takový Facebook...

Ok, vraťme se ještě k těm firmám. Kde je problém, že do toho zatím moc nejdou? Přece i různé vládní strategie mluví o tom, jak důležitá je digitální transformace, a stát ji zjevně i aktivně podporuje...

Je to asi jako s každou novou oblastí: vždycky trvá, než se na ni trh adaptuje. Brzy ale lidé zjistí, jak to mohou efektivně použít a v čem jim to reálně pomáhá. Je to novinka a je to příliš nové na to, aby to byl mainstream. A ano, každá novinka nebo každá nová technologie má i porodní bolesti. Takže i když jsou dneska aplikace umělé inteligence fajn, stále si umím představit fůru zlepšení, která budou pro širší adopci koncovými zákazníky potřeba.

Nezměnila poptávku po efektivnějších nástrojích ani pandemie covid-19, která řadu firem donutila hledat úspory?

V covidovém období si velké i malé společnosti uvědomily, že potřebují fungovat flexibilněji: půlka lidí jim ze dne na den zůstala doma, klienti se začali chovat jinak, stát vydal nařízení, která je signifikantně limitovala v podnikání... Tak obrovská dynamika způsobila, že začaly uvažovat jinak i samy firmy a u většiny našich klientů vnímáme, že začali více investovat a připravovat se na to, že část svých aktivit potřebují mít nezávislou na živé pracovní síle. Covid tedy posunul celou společnost do digitálna, do zefektivnění skrz různé nástroje. A umělá inteligence je jedním z nich.

Anketa

Jak vnímáte spojení „umělá inteligence“?

Bojíte se někdy toho, kam až se umělá inteligence dostane?

Mám respekt před zneužitím umělé inteligence k ne úplně dobrým cílům. Vezměte si už jen takový Facebook, u něj jste vlastně obětí umělé inteligence, která si s vámi dělá, co chce. Lidé se bojí atomových zbraní, ale umělá inteligence a moderování skupin v digitálním světě, jejich ovlivňování, přesvědčování, podsouvání faktů, které dobře ty skupiny konzumují, je daleko ničivější než atomové zbraně. Přesně to ale dneska ty algoritmy dělají...

...včetně ovlivňování voleb a nálad ve společnosti.

Přesně tak. Abych ale uvedl i nějakou pozitivní aplikaci umělé inteligence, určitě by to bylo něco jako virtualizovaní učitelé, kteří se dokážou individuálně přizpůsobit potřebám toho konkrétního žáka. To také není úplně daleko a není to sci-fi. A potom jsou tu i zábavné aplikace. Slyšel jste například někdy o virtuálních filozofech?

Ne. To zní hrozně.

To si vezmete generický jazykový model a proženete jím celé dílo nějakého uznávaného filozofa. Ten model se pak chová tak, že vám dokáže odpovídat aspoň na nějakou část otázek stejně, jako by odpovídal ten daný člověk. Je to taková zábavná forma umělé inteligence, která ukazuje, čeho všeho je to schopné. Musíte ale počítat s tím, že to nebude přesné, že častokrát to bude halucinovat a dá vám to úplně jiný výrok, než jste očekávali...

Kam dál? Umělá inteligence na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Michal Hron

Michal Hron

Šéfredaktor webu Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů, ale i čisté nedotčené přírody. Po krachu vydavatelství Mladá fronta přešel do Finmagu z týdeníku Euro, předtím vedl sdruženou domácí redakci Hospodářských novin, Aktuálně.cz a iHNed.cz a působil jako editor zpravodajství na portálech iDnes.cz a Novinky.cz.