Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Když ceny fungují naopak. Tohle Bentley hraje jinou ligu

Vojtěch  Dobeš
Vojtěch Dobeš | 8. 6. 2022 | 4 komentáře | 5 204
automobilkyelektromobilitaluxusrecenzetechnikatechnologie

Poměr ceny a výkonu je pro většinu lidí naprosto klíčovým kritériem při výběru auta. Ale když si kupujete něco jako Bentley Bentayga, začnou věci fungovat trochu jinak. Kategorie, ve kterých uvažují běžní smrtelníci, už přestávají fungovat. A některé fungují dokonce naopak.

Když ceny fungují naopak. Tohle Bentley hraje jinou ligu

Tohle Bentley není jen tak obyčejné. Dokonale ilustruje, jak přemýšlejí bohatí.

Zdroj: Vojtěch Dobeš

Většina lidí je přesvědčená o tom, že si vybírají auta ryze racionálně. To obvykle není tak docela pravda. Spousta faktorů hraje mnohem větší roli, než bychom si chtěli přiznat. Co si myslíme, že o nás bude dané auto říkat okolí, to, co o nás říká nám samým, jaký máme pocit z jeho řízení – to všechno hraje roli skoro u každého nákupu.

Samozřejmě platí, že čím levnější auto kupujeme, tím větší část rozhodování je striktně o faktech a číslech. A platí to samozřejmě i naopak. Teprve od určité hranice se ale začnou dít zvláštnější věci. Ekonomové tomu říkají Veblenův efekt (viz box níže). Když zabrousíte mezi dostatečně luxusní zboží, začne vysoká cena fungovat nikoliv jako odrazující prvek, ale jako lákadlo.

Typicky se to týká třeba francouzských kabelek, italské módy, švýcarských hodinek a… britských aut. Od doby, kdy většina britských automobilových značek nepřežila marasmus vzniklý jejich mohutným spojováním do koncernu British Leyland, přežívají na britské půdě už víceméně jen výrobci sportovních a luxusních aut.

Mezi nimi samozřejmě dominují dvě legendární a po dlouhé dekády provázané značky: Rolls-Royce a Bentley.

Opravdu si můžete koupit podobnou techniku jako v superluxusním Bentley i pod značkou Volkswagenu? Ano, můžete…

Superluxusní Volkswagen

Dlouhá léta, od doby, kdy W. O. Bentley svou automobilku prodal, obě značky vyráběly technicky totožné vozy. Dnes už mezi sebou žádný vztah nemají. Zatímco BMW koupilo jen práva na značku Rolls-Royce, koncern Volkswagen koupil práva a znak Bentley a spolu s tím i původní továrnu v anglickém Crewe. A s tím i celý vývoj (víc o historii propojení obou značek najdete v závěru textu).

Donedávna tak Bentley nabízelo jediného opravdu přímého nástupce původních Rollsů, model Mulsanne s tradičním osmiválcem o objemu šest a tři čtvrtě litru. V současnosti už všechny Bentley využívají techniky mateřského koncernu Volkswagen. Bentayga se dokonce měla částečně vyrábět v bratislavském závodě Volkswagenu, po boku ostatních aut na stejné platformě, tedy VW Touareg, Audi Q7, Porsche Cayenne (a nově i Lamborghini Urus).

Luxus v Karlových Varech. Fotogalerie Bentley Bentayga

Nakonec k tomu nedošlo a Bentayga se jako jediná vyrábí v tradičním sídle Bentley a Rolls-Royce v britském Crewe. I tak by samozřejmě mohla příbuznost Bentley a Volkswagenu někoho zarazit. Opravdu si můžete koupit podobnou techniku jako v superluxusním Bentley i pod značkou Volkswagenu?

Ano, můžete… Dokonce můžete mít Touareg i Bentaygu s víceméně stejným pohonným ústrojím – plug-in hybridem kombinujícím třílitrový šestiválec TSI o výkonu 340 koní (250 kW) a elektromotor o 128 k (94 kW), což dohromady znamená 449 koní (330 kW).

Zásadní rozdíl je samozřejmě v tom, že zatímco Touareg tuto jednotku nabízí u špičkového modelu R, u Bentaygy je to základní motorizace.

Když se budete rozhodovat mezi Touaregem a Audi Q7, jdete sice také „o třídu výše“, ale pořád jste ještě v oblasti, kde věci fungují normálně.

Když chce člověk „víc“

I tak ale obě auta dělí hodně přes milion korun, a to uvažujeme o velmi hypotetické variantě, že si Bentley objednáte bez příplatkové výbavy. Jenže zatímco se něco takového možná dělá u Volkswagenu, u Bentley rozhodně ne. Tady si nekoupíte lepší navigaci, vyhřívané sedačky nebo snad okénka v elektrice. Do Bentley si můžete objednat už jen špičkové audio Naim, balíček asistentů nebo třeba mávnutím nohy otevírané páté dveře.

Elektromobil má jasné výhody, brzy po něm sáhne každý

Elektromobily jsou lepší než auta se spalovacím motorem, a to ze dvou důvodů. Za prvé s výjimkou baterie jsou konstrukčně jednodušší, za druhé lépe a dynamičtěji jezdí. I proto se už brzy stanou při koupi nového vozu první a přirozenou volbou, říkal ve Finmag podcastu motoristický novinář  a autor dnešního textu Vojtěch Dobeš. Poznejte, co se mu honí hlavou.

Všechny ty běžné prvky příplatkové výbavy, jako je čtyřzónová klimatizace, elektrické úplně všechno včetně dveří kufru, sedačky s pamětí, navigace, sedačky nejen vyhřívané, ale i ventilované a masážní, už dostanete v základu. Za co naopak utratíte mnohem víc, než jste u běžných aut zvyklí, to jsou „úpravy na míru“. Vybírat si můžete z nesčetných barev karoserie, a pokud vám to nestačí, nechat si nějakou i připravit. Můžete si vybírat, jakou kůži nebo kombinaci kůží chcete, jaké dřevo, jestli čtyřmístné, nebo pětimístné provedení...

To všechno samozřejmě stojí nějaké peníze, i když vám konfigurátor přímo neprozradí, kolik to bude. Pokud se potřebujete ptát, kolik stojí obložení palubní desky z eukalyptu, možná byste si měli přeci jen koupit Volkswagen.

Když se budete rozhodovat mezi Touaregem a Audi Q7, jdete sice také „o třídu výše“, ale pořád jste ještě v oblasti, kde věci fungují normálně. Budete nejspíš uvažovat o tom, že Audi je o něco větší a nabízí třetí řadu sedadel, porovnávat výbavy a ceny a přemýšlet, jestli se vám to vyplatí. Bentley je ještě o něco větší, ale zároveň má menší kufr a prostor navíc využívá k tomu, aby nabídlo více místa cestujícím.

Ne snad, že by Touareg nebo Q7 trpěly na stísněnou kabinu. Ale proč nechtít místa víc? Je pro to nějaký racionální důvod? Samozřejmě, že ne.

Rozum stranou

Upřímně řečeno, není ani moc racionálních důvodů, proč si vůbec pořídit Bentaygu namísto perfektně dostačujícího Touaregu nebo Q7. Když se podíváte na čísla, mohlo by se dokonce zdát, že je Bentley horší. Kromě už zmiňovaného kufru má horší zrychlení a vyšší spotřebu, protože je větší a těžší. Na papíře vlastně nedává vůbec smysl.

Veblenův efekt

Veblenův efekt je případ tržního chování, kdy je spotřebitel ochoten platit vyšší ceny za funkčně ekvivalentní zboží či službu. Tato ochota vychází ze snahy poukázat na své bohatství a tím získat lepší postavení ve společnostï. Poprvé se tímto problémem zabýval americký ekonom a sociolog Thorstein Veblen ve svém díle Teorie zahálčivé třídy (1899, The Theory of the Leisure Class), proto také nese jeho jméno.

Veblen označuje zahálčivou třídu jako vyšší třídu lidí, kteří neproduktivně plýtvají svým časem, neboť to podle nich je známka bohatství a vznešenosti. Příčinu vzniku této zahálčivé třídy vidí Veblen v utváření soukromého vlastnictví. Dosažení určitého stupně bohatství a následné vystavování svého majetku na obdiv ostatním je předpokladem pro zařazení se do vyšší třídy ve společnosti, získání dobrého jména a mínění ostatních a s tím i úctu k sobě samému. Nabývání majetku se tedy stalo důležitějším než schopnosti pracovat.

V dnešní době je zahálka spíše chápána jako okázalá spotřeba, tedy konzumace komodit a služeb za účelem předvádění svého bohatství a majetku. Postupem času se ve společnosti zakořenil názor, že dražší zboží s sebou přináší nutně i jeho vyšší kvalitu, a tak se stalo terčem zahálčivé třídy (dnes však už i příslušníků nižší třídy, kteří se snaží zastínit svou chudobu) a často ho nakupují, aniž by si racionálně obhájili, zda toto zboží či služba je doopravdy kvalitnější než jeho levnější substitut. Konzumují pak i statky produkované společnostmi, jež mají dobré jméno a postavení mezi svými konkurenty.

Lidé si za účelem demonstrace svého bohatství tedy pořizují zboží s trendy obchodní značkou, ačkoli mají možnost si vybrat stejně kvalitní zboží za cenu nižší. (Wikipedia)

Ale dávají na papíře smysl Rolexky? Dává ho Birkinka nebo šaty od Gucciho? Samozřejmě, že ne. Dávají smysl ze dvou iracionálních důvodů. První je to, že jde zkrátka o krásné věci. Perfektní design, dokonalé zpracování a ty nejlepší materiály jsou něco, co se dá těžko vyjádřit v číslech a racionálních faktech. Jen z nich prostě budete mít radost.

Stejné je to s Bentaygou. Naživo opravdu nevypadá, že by měla cokoliv společného s Volkwagenem. Úplně nejvíc to samozřejmě platí o interiéru. Jemná kůže pokrývá všechno, co pokrývat může, a může mít téměř jakoukoliv barvu, kterou si jen dokážete představit. Nebo i kombinaci více barev. Obložení ze dřeva podle vašeho výběru nebo třeba karbonu, podle toho, co jste si vybrali. Chromované detaily, kamkoliv se jen podíváte – v čele s charakteristickými táhly ovládání výdechů ventilace. Dokonce i popelník do držáku nápojů je kovový, s nezbytným písmenem „B“ na víčku.

Když k tomu přidáte působivý výhled přes rozlehlou kapotu, je téměř nemožné se v tomhle autě necítit výjimečně. Svými rozměry i okázalou opulencí materiálů působí jako pojízdné sídlo britského aristokrata. A stejně tak i vypadá. Nemůžete o něm sice říct, že by vynikalo jemnou elegancí a uhlazeností, ale to se od něj ani nečeká. Namísto toho je bezostyšně opulentní a nenechává nikoho na pochybách, že tohle není obyčejné auto.

A tím se dostáváme ke druhému důvodu, kterým je už zmiňovaný Veblenův efekt. Tady totiž funguje zajímavý paradox. I když velká část majitelů Bentley pravděpodobně přesně neví, kolik vlastně jejich auto stálo, je pro ně jeho cena důležitým faktorem. Bentley je totiž, spolu s dříve sesterským Rolls-Roycem, ztělesněním auta, o kterém panuje všeobecná představa, že pokud se musíte ptát na cenu, nemůžete si ho dovolit.

Čistě elektrický pohon by v tuto chvíli byl pro náročné zákazníky Bentley příliš nepraktický. Hybrid je ale docela elegantní řešení.

Ekologie first!

Což nás přivádí k další zajímavé otázce: Proč Bentayga Hybrid? Pokud vám opravdu nezáleží na nákladech, proč si raději neobjednat dvakrát přeplňovaný čtyřlitrový osmiválec o výkonu 550 koní, se kterým se Bentayga rozjede na stovku za 4,5 sekundy a bude zrychlovat až na 290 km/h? Navíc to bude dělat s působivou elegancí a nenuceností velkého benzinového motoru a – co je možná ještě důležitější – bude svým označením „V8“ dávat najevo, že si dopřáváte opravdu to nejlepší dostupné. A to jen proto, že ještě rozmařilejší šestilitrovou W12, která charakteru celého auta sedí nejvíc, už na evropském trhu nekoupíte.

Nové baterie
Shutterstock

Nová generace baterií přichází. Elektromobily změní víc, než si myslíte

Zas ten Dobeš? Ten snad nedá pokoj! Tentokrát se podíval na slibné nové baterie. Protože když už dojde na kritiku elektromobilů, baterie bývají prvním cílem. A dává to smysl. Pořád jsou drahé na pořízení i výměnu, jejich kapacita umožňuje dojezd, který se sotva vyškrábal nad použitelnou úroveň, a jejich životnost stále vyvolává obavy. Co vše se ale změní, až přijde nová generace s výrazně lepšími parametry? Víc, než by se mohlo zdát.

Tím důvodem, proč hybrid, je fakt, že už i lidé, kteří si rádi dopřávají luxus a dávají to okolí najevo, přemýšlejí i o ekologickém dopadu toho, co dělají. Nebo přinejmenším o tom, jakou zprávu svému okolí vysílají. A právě tady přichází ke slovu Bentayga Hybrid, jakkoliv může na první pohled působit zvláštně.

Čistě elektrický pohon by v tuto chvíli byl pro náročné zákazníky Bentley příliš nepraktický. Hybrid s čistě elektrickým dojezdem teoreticky až 50 km je ale docela elegantní řešení. Asi málokterý majitel Bentley nemá k dispozici parkovací místo s nabíjením a i když se v reálu přiblížíte spíše třiceti až čtyřiceti kilometrům, bude to stále znamenat, že běžné cesty po městě můžete zvládnout bez lokálních emisí a s výrazně nižšími uhlíkovými emisemi.

A elektricky nemusíte jezdit jen po městě – s maximální rychlostí 135 km/h vám čistě elektrický pohon vystačí vlastně kdekoliv mimo německé dálnice.

Zároveň tu ale máte přeplňovaný třílitrový šestiválec, který se postará o to, že až vám „dojdou baterky“, můžete pokračovat ještě další stovky kilometrů. V kombinaci s elektromotorem navíc nabízí už zmiňovaných téměř 450 koní. To je sice o stovku méně než u osmiválcové verze, ale pořád je to úctyhodné číslo – a kdykoliv dostupný točivý moment elektrického motoru pomůže s pružným zrychlením při předjíždění nebo změně pruhů.

Už jste si ji prohlédli? Bentayga v Karlových Varech

Samozřejmě tu je drobný problém v případě, že se vám „podaří“ zcela vybít baterie. V takovém případě už vám zbude jen 340 koní a 450 Nm benzinového motoru. To jsou sice parametry stále zcela dostačující, ale není to ten velkolepý příval výkonu, jaký můžete očekávat od osmiválce (nebo dokonce již nevyráběné W12).

Bentayga je bytostně neracionální auto, něco, co si kupujete pro potěšení, pro pocit z luxusu..

Racionální rozmařilost

Otázkou potom je, co je pro vás prioritou. Obě verze jsou přibližně stejně drahé, takže to není o tom, že byste se museli rozmýšlet, jestli si více výkonu můžete dovolit. Ostatně kupujete si Bentley.

Je to o tom, jestli preferujete okázalý výkon osmiválcové verze, nebo tichý a čistý pohyb po městě, který vám nabídne hybrid. Zvláště s ohledem na to, že Bentayga bude obvykle sdílet garáž s dalšími auty, které se mohou postarat o rychlé dálniční cestování, může nakonec hybrid být tou perfektní variantou.

Tím se vlastně vracíme na začátek příběhu. Bentayga je bytostně neracionální auto, něco, co si kupujete pro potěšení, pro pocit z luxusu nebo pro kterýkoliv jiný z tisíce důvodů, proč si koupit něco zbytečně luxusního a drahého. Hybridní pohon jí ale dodává dávku racionality a zodpovědnosti, kterou si v dnešní době zaslouží i bytostně rozmařilý objekt.

Historie Bentley a Rolls-Royce aneb Turbulentní manželství

Dnes už to není pravda, ale po desítky let byly dvě nejluxusnější značky britského automobilového průmyslu vlastně jedna automobilka. Počátek spojení superluxusního Rolls-Royce a aristokraticky sportovního Bentley sahá až do doby před druhou světovou válkou. Walter Owen Bentley začal v roce 1919 vyrábět sportovní vozy, které se proslavily svým jedinečným přístupem. Místo aby je udělal malé a lehké, vyřešil rychlost použitím velkého motoru. Enzo Ferrari o nich kdysi prohlásil, že to jsou „nejrychlejší náklaďáky na světě“.

Jenomže starý W. O. byl sice dobrý v navrhování aut, ale ne už tak dobrý v byznysu. Jeho finančně strádající značku zachránil ve dvacátých letech mladý a bohatý playboy Woolf Barnato, vůdčí člen skupiny nadšenců a závodníků známých jako „Bentley Boys“. Barnato nakonec získal kontrolní podíl akcií a stal se ředitelem Bentley. Ani jeho peníze však Bentley nedokázaly udržet nad vodou, když v roce 1929 přišla Velká krize. Barnato musel v červenci 1931 vyhlásit bankrot. Firmu poté za 125 tisíc liber koupil její konkurent Rolls-Royce. V následujících desetiletích se obě značky postupně sblížily až do té míry, že Bentley začaly být jen jakýmisi „sportovnějšími verzemi Rollsů“. V podstatě to byly Rolls-Royce pro ty, kdo si chtěli řídit sami.

Další změna přišla až v 90. letech. Tehdy se o vládu nad slavným výrobcem přetahovali Volkswagen a BMW. Nakonec Volkswagen koupil továrnu v Crewe i s celým vývojem a jeho auta se tak stala přirozeným pokračováním původních Bentleyů i Rollsů. Volkswagen ale nezískal práva na značku Rolls-Royce, kterou (ovšem bez továrny a vývoje) koupilo BMW. Po více než 60 letech se tak výrobní programy obou značek začaly postupně oddělovat a dnes už spolu nemají společného vůbec nic.

Ještě nestačilo? Vojtěch Dobeš toho má na Finmagu víc:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Vojtěch  Dobeš

Vojtěch Dobeš

Automobily byl posedlý od malička a řízení osudu ho postupně dovedlo do redakcí českých verzí Autocaru a TopGearu, do americko-kanadského TheTruthAboutCars.com a k založení vlastního magazínu Autíčkář.cz. Považuje se za ekologicky smýšlejícího petrolheada a výčitky z vlastnictví starého osmiválce vyrovnává tím, že všude chodí pěšky.