Znárodnit a zkonfiskovat. Ruští oligarchové se mají proč bát

Čtyři američtí senátoři, dva demokraté a dva republikáni, si už v této věci v polovině března odpověděli ano. Do Kongresu přišel jejich návrh zákona o obnově Ukrajiny, v němž se o zabavení majetku oligarchů přímo hovoří.

„Tento zákon se zaměřuje na lidi, kteří umožnili fungování Putinovy kruté a korupční kleptokracie, jež barbarsky zaútočila na Ukrajinu. Jsou to lidé, kteří z existence tohoto režimu měli největší zisky. A tyto vadným způsobem vytvářené peníze z jejich majetku zabavovaného po celém světě bychom teď mohli použít na podporu ukrajinských bojovníků za svobodu proti Putinově krutému válečnému stroji,“ shrnul za všechny důvody předkládaného zákona demokratický senátor Richard Blumenthal.

Po světě byl zatím zadržen majetek blížící se hodnotou dvěma miliardám dolarů, to ale ještě nemusí být konečné číslo. Někteří Putinovi oligarchové, tedy lidé, kteří díky jeho vládě mohli podnikat se státním majetkem, získat ho a vydělat miliardy pro sebe i své blízké, se totiž zabavení části svého majetku obratně vyhýbají. A jak upozornil ve středu Bloomberg, polovina z dvacítky nejbohatších Rusů sankcím (zatím) nečelí vůbec.

Tak třeba Oleg Děripaska, který má čtvrtinový podíl ve stavební společnosti Strabag působící i na českém území (výstavba metra D), sice podle vyjádření firmy zatím nedostane žádné dividendy, ale jeho podíl odstaven nebude. A Roman Abramovič, majitel fotbalové Chelsea, který se teď horečně zapojil do mírových jednání, zaparkoval své jachty v Turecku, které se k zabavování majetku oligarchů nepřipojilo. Takže alespoň tyto jeho peníze jsou zatím v bezpečí.

Se zabavováním majetku Putinových blízkých podnikatelských přátel byly problémy i v Londýně, který byl pro ruské oligarchy hotovým rájem. Ruské peníze tu byly vždy vítány, Rusové byli proto štědří i v podpoře kultury a dalších zajímavých akcí. Při hledání majetku ruských oligarchů se ukázalo, že leckdy šel Rusům na ruku i bývalý starosta Londýna a dnešní premiér Boris Johnson, nakonec i jeho strana přijala od oligarchů skrze jejich firmy sponzorské peníze. Možná i pro toto špatné svědomí se teď britský ministerský předseda činí víc než ostatní a jde oligarchům skutečně po krku.

Všechny státy, které zabavují majetek Putinových mužů, se s právními problémy konfiskace majetku oligarchů budou ještě potýkat.

Co se zabaveným majetkem Rusů

Něco jiného je ale majetek zmrazit či zabavit, a něco jiného ho zabavit a prodat. Konfiskace majetku státem je zejména v zemích s velkou tradicí ochrany soukromého vlastnictví, jako je Británie, velmi problematické. Proto jsou také oligarchové nejen v připravovaném americkém zákonu o rekonstrukci Ukrajiny popisováni jako spoluviníci současného režimu a jeho válečné povahy. To sice k vyvlastnění majetku samo o sobě nestačí, ale je to první důležitý krok v tomto směru.

Shutterstock

Hlášení ze země temnoty aneb Jak Rusové vnímají nové sankce?

Stahování zahraničních firem ze země, padající rubl, fronty před bankomaty, ale i omezené možnosti cestování, přístup k sociálním sítím či nezávislým informacím. Také vás zajímá, jak to všechno vnímají Rusové? Agáta Lukášková přináší autentický vhled „za oponu“.

Británie není s Ruskem ve válce, což by celou věc výrazně zjednodušilo, ale je ve skupině zemí, které považují Putinovo snažení za mezinárodní zločin, a otázka reparací a jejich zdroje je proto zcela na místě. Ostatně haagský tribunál už vydal předběžný verdikt a ve svém opatření vyzval Rusko k okamžitému zastavení válečných operací, což Rusko ignorovalo. To mu nicméně nebude bránit v tom, aby v obraně majetku svých občanů v zahraničí nepoužilo argumenty o mezinárodní ochraně investic či o posvátnosti soukromého majetku.

Všechny státy, které zabavují majetek Putinových mužů, se s právními problémy konfiskace majetku oligarchů budou ještě potýkat. Pokud se k němu odhodlají, narazí jejich postup na odpor vlastního systému, který považuje soukromé vlastnictví za nedotknutelné. Roli tu bude jistě hrát i legitimní otázka, do jaké míry jsou oligarchové spoluodpovědní za to, co Putin teď dělá.

Jistě, jsou to lidé, kteří díky loajalitě Putinovi získali velké peníze a tím i vliv, ale jejich přímý podíl na válečných plánech proti Ukrajině se prokázat asi nedá. Byl by tu přece uplatňován princip kolektivní viny, který si západní společenství po druhé světové válce snad už pro jednou zapovědělo. Princip, který ve veřejných diskuzích lidi většinou děsí, to když například vidí dnes Putina ve všech Rusech, kteří se objeví.

Zabavení peněz oligarchů jako reparace za útočnou válku proti Ukrajině dává hluboký filozofický smysl.

Kolektivní vina? Filozofická otázka...

Jenže i takový „klasik otázky viny“, jakým je filozof Karl Jaspers, který po válce probíral vinu Němců, o kolektivním podílu na dění ve společnosti píše, že politická vina je vždy kolektivní, protože celé společenství ručí za to, co z něj roste, pokud se tedy lidé přímo nestaví na odpor. „Lid ručí [haftet] za svou státnost. Tváří v tvář zločinům, které byly ve jménu Německé říše vykonány, je každý Němec spoluodpovědný. Ručíme tu kolektivně,“ píše Jaspers v Otázce viny.

Není to metafyzická, morální nebo kriminální vina, ale politické ručení (Jaspers slovo vina nakonec takto vysvětluje a opisuje), z něhož se nikdo nemůže vyvléct. Zvláště ne oligarchové, kteří tomu všemu byli tak blízko.

Politické ručení všech pak stojí na počátku myšlenky na reparace, což je podle Jasperse spravedlivá splátka za špatné ručení lidu. V našem případě je to nárok na zaplacení náhrad za škody, kterých se politický ručitel, tedy ruský lid jako celek, jako politické společenství, dopustil. Zabavení peněz oligarchů jako reparace za útočnou válku proti Ukrajině tedy dává hluboký filozofický smysl.

O Putinově vině – politické, morální, metafyzické i kriminální – pochyb není. Zaplatí jednou snad i on, dokud to není možné, není nic špatného na tom, když za něj budou konkrétně ručit jeho oligarchové. Sankcemi a odstavováním majetku se to již děje, přeměna zabaveného luxusu na likviditu reparační pomoci pro obnovu Ukrajiny je jen další logický krok.

Když Rusko nezaplatí jinak, ať platí nejvíc a hlavně ti, kdo z Putinova diktátorství pohodlně žili.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

• Proč zakazovat dezinformace? Válka nás změnila, svoboda slova neobstojí
• Konec Green Dealu? Katastrofická chyba, válka jako válka
• Švýcarský ráj plný hnoje. Co ukázal únik dat z Credit Suisse
• Konec Facebooku v Evropě? Výhrůžka Mety připomněla smysl GDPR
• Devadesátky hadr. Ty opravdové zločiny zůstávají skryté

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag