Na lepší job zapomeň! USA dusí nesmyslné konkurenční doložky

Americké pracovní právo funguje o poznání jinak než to naše. Velká část tamních pracujících je vázána takzvanými at will smlouvami. Ty dávají zaměstnavateli (i zaměstnanci) možnost takřka kdykoliv ukončit zaměstnanecký poměr bez udání důvodů.

Tento typ zaměstnaneckých smluv je v americkém právu kodifikován od konce 19. století a oproti našim zvyklostem poskytuje daleko méně pracovněprávních ochran (někdo by řekl: a zaměstnavateli více svobody). V průběhu 30., 60. a 90. let 20. století se pak stanovily výjimky, kvůli kterým formálně nemá zaměstnavatel právo ukončit pracovní poměr (například na základě rasy, národnosti, náboženství, pohlaví nebo odborové činnosti).

V posledních několika dekádách se ovšem naopak rozmohla praxe, která značně omezuje nikoliv zaměstnavatele, ale zaměstnance. A to v momentě, kdy chtějí zaměstnavatele změnit. Tahle praxe se jmenuje konkurenční doložky. Klauzule pracovních smluv, které zamezují zaměstnancům (většinou po dobu několika let od ukončení zaměstnaneckého poměru) začít pracovat pro konkurenci.

Odhady, kolik přesně amerických zaměstnanců je takovou doložkou vázáno, se různí; dost pravděpodobně se ale pohybují v řádech desítek milionů.

Absurdní zákazy

Teoreticky se tyhle doložky mají týkat především výše postavených zaměstnanců, kteří mají přístup k obchodním tajemstvím. V praxi se ale v USA rozmohly natolik (a jsou definovány tak široce), že se tomuto vcelku pochopitelnému hypotetickému případu vzdálily na sto honů. Dnes jsou doložky v Americe naprosto běžné i ve funkcích, u nichž žádné vyzrazení obchodních tajemství nehrozí. Pouze omezují zaměstnance v rozletu.

Odhady, kolik přesně amerických zaměstnanců je takovou doložkou vázáno, se různí; dost pravděpodobně jich ale je v řádech desítek milionů. Například studie Marylandské univerzity z roku 2015 tvrdí, že v určité fázi své kariéry podepsalo pracovní smlouvu s konkurenční doložkou 40 procent amerických zaměstnanců. Economic Policy Institute (EPI) zas ve své studii z roku 2019 uvádí, že konkurenční doložky používá 29 procent zaměstnavatelů s průměrnou mzdou 13 dolarů na hodinu.

Pro představu: americká federální minimální mzda od roku 2009 činí 7,25 dolaru na hodinu, americká levice v posledních letech bojuje o její zvednutí na 15 dolarů.

Nejtypičtějším příkladem nadužívání konkurenčních doložek je sektor fastfoodů. Například podle pensylvánského vrchního prokurátora Joshe Shapira používají tento typ pracovních smluv asi čtyři pětiny amerických fastfoodových korporací. V některých případech jsou dokonce konkurenční doložky definované tak široce, že zaměstnancům některých fastfoodů zabraňují přejít z jedné pobočky téhož řetězce do jiné.

Během slyšení před Federální obchodní komisí (FTC) ostatně několik takových absurdních historek zmiňovala Jane Flanaganová z úřadu illinoiského vrchního prokurátora. „Jeden špičkový steakhouse například zakazoval zaměstnancům, aby pracovali v jakékoliv restauraci, která podávala steaky, kotlety a mořské plody nebo u které by více než čtvrtinu příjmů tvořily prodeje hovězího masa,“ uvedla Flanaganová. Zaměstnanec podle ní nejenže přišel o práci u daného řetězce, ale i o nabídku od další restaurace. Ta byla sice přesvědčena, že do této definice nespadá, ale nechtěla riskovat soudní při.

Jako další příklad Fanaganová uvedla zdravotní sestru, která nemohla podle pracovní klauzule pracovat v okruhu 25 mil (tedy lehce přes 40 kilometrů) od svého předchozího zaměstnavatele. A jsou dokonce popsány i případy, kdy smlouvy s konkurenční doložkou museli podepisovat stážisti nebo zaměstnanci ochranky.

Rozmach konkurenčních doložek v Massachusets byl jedním z důvodů, proč tenhle stát jako středobod technologického rozvoje předběhla Kalifornie...

Brzda platů i inovací

V některých státech (například Kalifornie, Severní Dakota, Oklahoma a nejnověji i Washington D.C.) jsou přitom tyhle doložky v praxi soudně nevymahatelné. To ale neznamená, že je zdejší zaměstnavatelé do smluv ve snaze zastrašit své zaměstnance nedávají. Výzkumy ukazují, že fluktuaci omezují doložky i v této nevymahatelné formě.

Jedna ze studií například nedávno zkoumala vliv zákazu konkurenčních doložek v Oregonu. Výsledkem této změny bylo zvýšení platů místních zaměstnanců o dvě až tři procenta. V období pět let po zákazu pak stouply v porovnání se srovnávanými státy až o šest procent.

„Myslíme si, že jsou jedním z hlavních důvodů, proč byl nárůst mezd v posledních deseti letech tak mírný,“ řekl o těchto doložkách pro YahooNews ekonom Deutsche Bank Torsten Slok. Podobná loňská studie zaměřující se na Havaj ukazuje nárůst mezd o čtyři procenta.

Sandeep Vaheesan z Open Market Institute pak ve svém článku na webu On Labor zmiňuje, že vyšší fluktuace zaměstnanců, která by z omezení konkurenčních doložek vyplynula, by mohla v rozporu s převládajícími názory naopak vést ke větším inovacím.

„Kromě výhod plynoucích z něj samotným zaměstnancům vede volný pohyb pracujících ke sdílení a syntéze vědomostí a tím i ke vzniku nových firem i celých odvětví. Data ukazují, že zvýšená mobilita pracujících podněcuje inovaci a vynalézavost,“ píše Vaheesan.

Odkazuje ke studiím profesora Ronalda Gilsona z Columbia Law School. Ten například upozorňuje, že rozmach konkurenčních doložek v Massachusetts byl jedním z důvodů, proč tenhle stát jako středobod technologického rozvoje předběhla Kalifornie (kde doložky sice také mají, ale jsou teoreticky nevymahatelné).

Podobný efekt ostatně zmiňuje ve svém nedávném článku o konkurenčních doložkách i Matthew Yglesias. Ilustruje to na momentě, kdy se Mark Zuckerberg rozhodl přesunout při zakládání Facebooku z Harvardu do Silicon Valley (vzhledem k pozdějším kartelovým dohodám o nepřebírání zaměstnanců mezi technologickými giganty je to vcelku ironické).

Bidenův proslov je (...) tak velkým milníkem jako tvrzení Ronalda Reagana, že ‚stát není řešení našeho problému; stát je náš problém‘...

Biden žádá změnu

Výše popsanou praxi chtějí politici změnit už několik let. A i když v Senátu podávali návrhy na omezení konkurenčních doložek především demokraté (jako Cory Booker, Chris Murphy, Ron Wyden nebo Elizabeth Warrenová), nejde říct, že by všichni republikáni byli s aktuálním stavem spokojeni. Na začátku roku 2019 představil zákon, který by osekal využívání konkurenčních doložek, například republikánský senátor za Floridu Marco Rubio.

Jeho Freedom to Compete Act ale Kongresem pravděpodobně nikdy neprojde. Zleva byl kritizován jako velmi vlažný – převážně proto, že by pomohl jen těm nejnižším z nejnižších zaměstnanců. A i těm spíš jen teoreticky, protože nezavádí žádné jasné postihy pro zaměstnavatele. Ukazuje to nicméně, že i konzervativní senátor může považovat za politicky výhodné, když osekání doložek bude podporovat.

Je tu tedy prostor pro manévrování a vytváření koalic napříč americkým politickým spektrem. Do této situace navrch zasáhl prezident Joe Biden, když na začátku července podepsal dekret, který by měl vést k přísnější antimonopolní politice. Záběr zákona je poměrně široký a experti z řad podporovatelů razantnějších zásahů ho kvitovali s povděkem.

„Bidenův proslov je bodem ideologického obratu nejvyššího významu. Je tak velkým milníkem jako tvrzení Ronalda Reagana, že ‚stát není řešení našeho problému; stát je náš problém‘,“ komentoval na svém Subtstacku dekret a doprovodný proslov prezidenta Matt Stoller. Jedním z nejzásadnějších kroků dekretu je právě pověření FTC, aby vypracovala přísnější pravidla pro používání konkurenčních doložek.

I kdyby konkurenční doložky z amerického pracovního práva zcela vymizely, zdaleka by to neřešilo všechny podobné problémy amerických zaměstnanců...

Nejistá budoucnost

Zatím ovšem není zcela jasné, jak se FTC tohoto úkolu zhostí. Je možné, že vzhledem k absenci jasných federálních regulací ohledně konkurenčních doložek budou nová nařízení teoreticky soudně napadnutelná.

Matt Stoller navíc varuje, že mnohé federální úřady se změně vnitřně brání. Jako příklad uvádí další část Bidenova dekretu, která se týká zvýšení dostupnosti naslouchátek za pomoci antimonopolní politiky. Podobně znějící výzvu od Kongresu přitom už loni Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) prakticky ignoroval.

Zároveň platí, že i kdyby konkurenční doložky z amerického pracovního práva zcela vymizely, zdaleka by to neřešilo všechny podobné problémy amerických zaměstnanců; konkurenční doložky jsou jen špička ledovce. Jak píše opět Jane Flanaganová na webu EPI, jsou tu i smlouvy mezi jednotlivými firmami, ve kterých si navzájem garantují, že se nebudou ucházet o stejné zaměstnance.

„Jakkoliv takovéto dohody mezi soupeřícími firmami zjevně porušují antimonopolní zákony, všechno je trochu právně mlhavější v momentě, kdy jsou si daní zaměstnavatele mezi sebou vzájemně smluvně zavázáni dodávat různé produkty či služby. Pro zaměstnance jsou tyto právní rozdíly víceméně bezpředmětné: dohody mezi jejich zaměstnavateli mohou omezit jejich pracovní vyhlídky a vyjednávací sílu a zaměstnanci přitom málokdy vůbec vědí, že tyto dohody existují, natožpak aby měli prostředky na to je napadnout,“ píše Flanaganová.

„Existují konkurenční doložky pro lidi, kteří obsluhují stroje na pokládku asfaltu. A i když jste pak třeba v Arkansasu, nemůžete přijmout nabídku ze západního Texasu. K čemu to je? Nebo tu byly doložky, které zakazovaly odejít z Burger Kingu a jít dělat pro McDonald’s. Copak je v té placce masa schované nějaké obchodní tajemství?“ vysvětloval Joe Biden v Bílém domě a musel smějící se publikum několikrát ujišťovat, že to myslí vážně.

Některé z těchto absurdních případů by se teď mohly stát minulostí. Podobně jako u většiny Bidenovy agendy ale zůstává otázka, jestli to skutečně dokáže dotáhnout do konce.