Prezident není středověký vládce, armádě nevelí. Českem se šíří nesmysly

Že druhé kolo prezidentské volby bývá drsnější, si už český volič zvykl. V minulosti tak už došlo k několika zásadním faulům. Teď se už zase hraje o všechno, což dobře ví příznivci obou zbylých kandidátů i jejich stratégové. A tak se velmi pravděpodobně vám samotným, vašim rodičům či prarodičům už do e-mailu nebo na WhatsApp dostaly hromadně přeposílané zprávy. 

Že je na sítích opravdu velký provoz, dosvědčuje i to, že několik řádně barevných textů se zdánlivě šokujícími informacemi a údajně autentickými citacemi dorazilo i autorovi tohoto textu, jehož elektronická poštovní schránka bývá po většinu roku k takovým sdělením imunní.

Co se týče zahraniční a bezpečnostní politiky, je prezident skutečně čestným reprezentantem, nikoliv tím, kdo rozhoduje.

Prezident jako zlý král z pohádek

Přijít na to, že obsahem přeposílaných zpráv jsou ve většině případů záměrně pokřivené, vytržené z kontextu nebo rovnou smyšlené citace, zabere pouze pár minut. Důležité však je, že společným jmenovatelem a hlavním sdělením těchto hromadně sdílených či přeposílaných pamfletů je absolutní moc, kterou přisuzují novému českému prezidentovi.

Wikimedia Commons CC BY-SA 3.0, Richenza

Proč bohatí bohatnou a chudí chudnou? Čapí hnízdo to jasně ukázalo

Z Čapího hnízda si můžeme odnést poučení, že dotace mohou sloužit k přerozdělování bohatství od chudých k bohatým. A to bez ohledu na výrok soudce, píše hlavní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

V tomhle virtuálním světě je totiž prezentován téměř jako středověký vládce, který lusknutím prstu může rozhodovat o životě svých bezmocných poddaných stejně jako zlí králové v pohádkách.

A tak vidíme absolutní nesmysly ražení, které by se dalo shrnout tak, že volbou jednoho z kandidátů si muži podepisují povolávací rozkazy do ukrajinských zákopů („kde, pozor, vy mladí, není signál wifi,“ jak si někteří rádobyvtipní uživatelé sociálních sítí přisazují) anebo že při druhém kole prezidentských voleb budou Češi rozhodovat o tom, zda jejich vlast vstoupí do války s Ruskem. Se vší úctou je nutné znovu říct, že jde o fantasmagorii.

Je sice faktem, že během posledních deseti let český prezident a jeho nejbližší okolí často a velmi necitlivě testovali, co všechno ústavní zákon a veřejnost snese (například udělování velmi podivných amnestií). Ovšem mantinely jsou dány zcela jasně. A z nich vyplývá zásadní věc: co se týče zahraniční a bezpečnostní politiky, je prezident skutečně čestným reprezentantem, nikoliv tím, kdo rozhoduje nebo dokonce diktuje vládě, parlamentu a deseti milionům obyvatel.

Z úrovně symbolické funkce se prezident účastní velitelských shromáždění a je v pravidelném kontaktu s ministrem obrany.

Symbolická funkce

Pravomoci prezidenta jsou poměrně jasně rozepsány ve dvou článcích Ústavy České republiky. Co se týče bezpečnostní oblasti, je vrchním velitelem ozbrojených sil. To znamená, že z úrovně této symbolické funkce se účastní velitelských shromáždění, je v pravidelném kontaktu s ministryní/ministrem obrany a náčelníkem generálního štábu a – pokud mu to zdravotní stav dovolí – účastní se slavnostních armádních akcí a vojenských přehlídek. Taková je praxe v Česku.

Docent Zdeněk Koudelka z Katedry ústavního práva a politologie Masarykovy univerzity v Brně k tomu v roce 2012 do odborného magazínu Vojenské rozhledy napsal: „V otázce, zda se prezident může ujmout přímého operačního velení, anebo má pouze právo jmenovat hlavního vojenského velitele operujících vojsk, lze přinést argumenty z jiných demokratických právních řádů i obecnou zkušenost, že není vhodné, aby hlava státu jako vrchní velitel přímo vstupovala do operačního vojenského rozhodování, neboť ponese odpovědnost za případné neúspěchy, což destabilizuje vnitrostátní situaci válčícího státu.“

Další ústavní pravomocí českého prezidenta je jmenování a povyšování generálů. Nominaci ale vždy předtím projedná vláda. Známým faktem však je, že prezident ne vždy splní vládní návrh. To Miloš Zeman už několikrát předvedl v případě Michala Koudelky, šéfa Bezpečnostní informační služby.

O úloze prezidenta se zmiňuje i branný zákon. A to doslovně ve své šesté části takto: „Mobilizací ozbrojených sil se rozumí hromadné povolávání vojáků v záloze k výkonu mimořádné služby za válečného stavu. Mobilizace ozbrojených sil může být částečná nebo všeobecná. Mobilizaci ozbrojených sil nařizuje prezident republiky na návrh vlády. Prezident republiky mobilizaci vyhlašuje v hromadných sdělovacích prostředcích.“ Tedy znovu věc, k níž Hrad potřebuje i souhlas kabinetu.

A ještě jednu pravomoc dává branný zákon prezidentovi: „Občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiných států pouze se souhlasem prezidenta republiky na základě své žádosti, nestanoví-li tento zákon jinak. Občan žádost o souhlas prezidenta republiky se vstupem do ozbrojených sil jiného státu podává ministerstvu, které ji se svým vyjádřením a po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí předloží prezidentovi republiky.“

Jediným smyslem hloupých výmyslů je zasáhnout do průběhu prezidentských voleb.

Snahy ovlivnit volby

Tolik ty nejdůležitější kroky, které může český prezident podle zákona činit. A je jedno, jestli byl původně velkopodnikatel a vysoce postavený politik, nebo vojenský důstojník a šéf Vojenského výboru NATO.

Jan Kysela, vedoucí Katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy to na svém facebookovém účtu shrnul jasně: „Náš ústavní pořádek ani právní řád jako takový nesvěřuje prezidentu republiky žádné kompetence, jimiž by mohl „zatáhnout“ Českou republiku do války, i kdyby si to nakrásně přál.“

I kdyby chtěl budoucí prezident, ať už jím bude kdokoliv, změnit Ústavu ČR, potřebuje k tomu třípětinovou většinu ve Sněmovně i Senátu. A tu současná vládní koalice nemá.

Realitou posledních dní je, že tyto hloupé výmysly plní e-mailové schránky a sociální sítě. Jejich jediným smyslem je zasáhnout do průběhu prezidentských voleb. A je jedno, jestli za nimi stojí něčí hloupost, nebo záměr. 

Zásadní je to, že spekulují o věcech, které ani trochu nesouvisejí s možnostmi a schopnostmi prezidentského úřadu v Česku. Tečka.

Autor je členem redakce Reportérů ČT

Kam dál? Ondřej Stratilík na Finmagu:

• Proč ty tajnosti? Konečně známe fakta o armádní pomoci Ukrajině
• Ježíšku, panáčku, jdu do tebe investovat. Betlémy nabývají na hodnotě
• Dobrá zpráva pro ekonomiku. I nezištná pomoc Ukrajině se nám vyplatí
• Pusto, prázdno a vzduch plný prachu. Kde je ten slibovaný restart Ostravska?
• Šance pro zbrojní průmysl. Zabíjení přes ovladač odkrylo budoucnost válek

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag