Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Scholz v Praze maloval Evropu narůžovo. Dost možná úplně zbytečně

Petr Fischer
Petr Fischer | 1. 9. 2022 | 3 komentáře | 8 714
EUEvropageopolitikanázorNěmeckoOlaf Scholz

Jiný svět, jiná Evropa, jiné Německo? Německý kancléř Olaf Scholz ve svém pražském projevu mluvil o změně, kterou potřebuje Evropa do budoucna. Ta ale podle jeho představ nebude zase tak velká, jak by se mohlo zdát.

Scholz v Praze maloval Evropu narůžovo. Dost možná úplně zbytečně

Německý kancléř Olaf Scholz

Zdroj: Alexandros Michailidis / Shutterstock.com

Praha má štěstí. Před třinácti lety tu americký prezident Barack Obama přednesl svůj návrh na jaderné odzbrojení, který byl součástí tehdejšího velkého amerického resetu vztahů s Ruskem. Prahu si k důležité politické řeči vybral i současný německý kancléř Olaf Scholz, tentokrát jako místo pro zveřejnění vize budoucnosti Evropské unie.

Na Obamův projev už dnes asi nikdo nevzpomene a vzhledem k vývoji agresivity Ruska se dokonce ukazuje jako neprozíravá i celá politika resetu vztahů. Scholzův projev může mít podobný osud, pokud se zajímavé náměty v něm ztratí v tradiční řevnivosti národních států.

Což je vcelku pravděpodobné. Včetně samotného Německa.

Německo posledních třicet let obchodovalo prakticky se všemi zeměmi na světě, jen občas rétoricky zazněly hodnotové bariéry.

Hodnoty versus byznys

Scholzovo východisko je pozoruhodné. EU se doposud starala prakticky hlavně o své vnitřní záležitosti, o vnitřní mír, tvrdí německý kancléř. Je ale na čase se víc starat o svět, ve kterém Unie existuje.

Ruská agrese na Ukrajině změnila pohled na to, jak se dělá zahraničí politika a co je unijní diplomacie. Jako by Olaf Scholz vzal vážně Putinovu výzvu a chtěl jeho snaze po vybudování imperiální mocnosti ruské nabídnout světu neimperiální mocnost evropskou. Jak se ale taková Evropská unie staví? Jakou politikou ji lze vybudovat?

Olaf Scholz
Alexandros Michailidis / Shutterstock.com

Kdo nahradí Merkelovou? Německo okouzlil nudný „táta“ Scholz

Německo našlo novou Angelu Merkelovou. Jmenuje se Olaf Scholz a paradoxně nepochází z její strany. Sociálnědemokratický lídr zapůsobil na voliče nejen množstvím zkušeností, ale hlavně stejně nezáživným způsobem vystupování. Právě to stalo také jeho hlavní výhodou, píše František Kalenda v profilu nového německého kancléře.

„Reálná politika v 21. století neznamená, že upozadíte své hodnoty a obětujete své partnery ve prospěch pochybných kompromisů. Reálná politika musí spočívat v zapojení spojenců a partnerů, kteří sdílejí naše hodnoty, a v jejich podpoře. Tak abychom díky spolupráci posílili své postavení v globální konkurenci,“ řekl v pražském Karolinu Scholz.

Byla to vlastně sebekritika či sebereflexe, zdálo se, že takovou politiku Německo dosud nedělalo. A opravdu: Německo posledních třicet let obchodovalo prakticky se všemi zeměmi na světě, hodnotové bariéry v tom sice rétoricky občas zazněly, ale nakonec se německé firmy kvůli levné pracovní síle a snadnému zisku přizpůsobovaly místním hodnotovým podmínkám.

To už v nové Unii kancléře Scholze nebude možné? Obchod v této představě zůstává dál v centru evropského a německého snažení, ale jak řekl kancléř Scholz, musíme při jeho dohadování víc dbát na společné hodnoty.

Jako to tedy je: business first, nebo values first? Hodnoty dávají rámec byznysu, nebo naopak?

Posedlost srovnáváním a soutěžením s Amerikou a dalšími zeměmi v Scholzově projektu přetrvává jako vnitřní motor.

Otevřená uzavřenost

Poučení z války na Ukrajině a z přílišné závislosti na Číně, kterou odhalily covidové výpadky dodávek, mluví pro soběstačnost a diverzitu. Politika všech azimutů, kterou si tak oblíbil Miloš Zeman a kterou de facto praktikovalo Německo od svého poválečného znovuzrození, se úplně neosvědčila, omezí se tedy především návratem investic do Evropy či do Německa anebo větším množstvím smluvních partnerů.

Ani Olaf Scholz si ale nedovolil říct, že s některými zeměmi se do budoucna prostě z hodnotových důvodů obchodovat nebude.

Má-li se Evropa konečně chápat také jako geopolitická veličina, jak ji vyzývá Scholz, je přirozené, že se víc stará o svou obranu i bezpečnost, ale také že se zapojuje do soutěže o ekonomické bohatství a o světové vědecké a investiční prvenství.

Posedlost srovnáváním a soutěžením s Amerikou a dalšími zeměmi, kterou PR symbol českého předsednictví prezident Václav Havel považoval ve svých evropských projevech za jakýsi „evropský tik“, v Scholzově projektu přetrvává jako vnitřní motor.

Americký prezident Joe Biden nedávno mluvil velmi podobně, jen s tím rozdílem, že první ve všem měla být Amerika.

Politika se v posledních letech opravdu moc nemění. Mění se jen sebevědomí aktérů. U Bidena podobně jako u předchůdce Trumpa o něm není pochyb, u Scholze je to už horší.

Proč Scholz přišel s návrhem na rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, které východní státy považují za projev mocenského nadřazování?

Konec evropského veta

Německý kancléř je obecně spíše stydlivě nejistý, což může být optický klam, na české půdě a obecně na půdě bývalých východních zemí si navíc musí dávat pozor, aby nevystupoval příliš autoritativně jako lídr velkého Německa. Historické resentimenty v Unii pořád hrají svou roli a politici v členských státech s nimi šikovně pracují.

Válka tmelí Evropu
Shutterstock

Jak dlouho tohle vydrží? Válka tmelí Evropu, problémy kypí dál

Ještě v lednu byla Evropská unie považována za rozhárané sdružení národních států, které více či méně touží po naplňování vlastních zájmů. Dokonce ani tradiční německo-francouzský motor Unie nedokázal dávat dostatečně najevo, kam a proč by evropské společenství mělo jít. Válka na Ukrajině vše změnila, psal v dubnu Petr Fischer.

„Německá odpovědnost za Evropu z mého pohledu spočívá v tom, že společně s našimi sousedy vypracujeme řešení a poté společně rozhodneme,“ řekl v Praze Scholz, což je nebývalá politická vstřícnost. „Nechci žádnou EU s exkluzivními spolky nebo řídicími orgány, nýbrž EU rovnocenných členů.“

Proč tedy Scholz, který nechce předkládat hotová německá řešení, ale vždy nejprve vyjednávat řešení společná, přišel s návrhem (návrh, ne rozhodnutí) na rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, které zejména bývalé východní státy považují za projev mocenského nadřazování a politické nedůvěry?

„Forma následuje funkci. Toto heslo moderní architektury by se rozhodně mělo stát také zásadou evropské politiky,“ rozvinul svou tezi ještě do větší šíře německý kancléř. Není to diktát Berlína, nýbrž vnitřní funkční potřeba evropského společenství. Pokud je tedy Unie schopna chápat sebe sama jako geopolitický celek, je princip veta vlastně nadbytečný.

Spor o sdílené suverenity a jejich efektivní a výhodný převod do geopolitických zisků se vede desítky let...

Jedna Evropa

Jenže v tom byl, je a dál bude největší problém Evropské unie. Válka na Ukrajině a obchodní válka s Ruskem odhalily slabiny i silné stránky společného unijního postupu, většina zemí ale dál chápe Unii jako využitelný nástroj národních politik, nikoli jako společnou politickou geopolitickou jednotku. Nikdo nechce ztrácet sama sebe, i když většina ani neví, kým je.

Anketa

Věříte v budoucnost jednotné Evropy?

Scholz tak nenabízí vcelku nic nového. Spor o sdílené suverenity a jejich efektivní a výhodný převod do geopolitických zisků se vede vlastně desítky let a dodnes politici tento princip dost dobře nechápou. Nezvrátí to ani Scholzův pražský návrh, který bude zapomenut podobně jako Obamova řeč o jaderném odzbrojení.

Forma je tu totiž víc než výraz funkce, je také nepřekonatelným politickým symbolem, za nímž se skrývá strach z proměny podstaty evropské spolupráce a politiky vůbec. Není vyloučeno, že právě proměnu tohoto typu Evropa potřebuje ze všeho nejvíc, nejdříve k ní ale bude muset pod tlakem dalších vnějších změn mentálně dospět.

Kam dál? Petr Fischer na Finmagu:

NABITÝ LETNĚ-PODZIMNÍ FINMAG

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Každý investor by měl v noci klidně spát,“ řekl Dominiku Stroukalovi Jan Sýkora, spolumajitel investiční skupiny Wood & Company. V příštích 18 měsících podle něj uvidíme celou řadu úžasných příležitostí.

FIN. Hudební byznys: Jak udělat velký a cenově dostupný festival • V kanceláři šéfa Kebooly • Jakub Žofčák o byznysu s přežitím • V hlavě podnikatele a filantropa Jana Školníka • Robert Vlach o zanedbané cenotvorbě freelancerů a nutnosti zdražovat

MAG. Korsika má svá specifika. Kromě divokých prasat na plážích a kaštanového piva i originální způsob vyřizování účtů • Otevřít kavárnu ve druhém patře, a ještě nad hampejzem – to může udělat jen blázen. Café Louvre slaví 30 let • Nejlepší vývrtka na světě má sto padesát let. Všem Francouzům na vztek ji vynalezl Němec

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.