Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Drzé čelo a teflonové svědomí. Babiš je jen klasický kapitalista z 90. let, který dělá ze všech zboží

Petr Fischer
Petr Fischer
3. 6. 2021
 13 734

Zatloukat, zatloukat, zatloukat. A když na něco přece jen přijdou, zase zatloukat. Plzákovská strategie premiéra Andreje Babiše, kterou používá ve všech svých problémových kauzách, od Čapího hnízda po střety zájmů a vlastnictví nevlastnictví Agrofertu, se během Babišových čtyř let v čele vlády skvěle osvědčila.

Drzé čelo a teflonové svědomí. Babiš je jen klasický kapitalista z 90. let, který dělá ze všech zboží
Zdroj: Andrej Babiš / Twitter

Neustále opakované „ne“, dehonestace žalujících a prodlužované vyšetřování mělo svůj efekt: Babiš se relativně snadno dostal na konec svého premiérského mandátu. A to ještě nemalou část veřejnosti přesvědčil o tom, že je obětí politického spiknutí celoevropské liberální fronty.

Je to stará známá pravda, že když dostatečně dlouho dokola něco opakujete, nakonec se to uskuteční jako pravda svého druhu. Například když prezident Klaus opakoval, že globální oteplení je zelená ideologie, nebo když prezident Zeman dělal z novinářů nepřátele demokracie.

Do této kategorie patří i mnohá Babišova vyjádření: nic jsem nepodepsal (šlo-li o doloženou spolupráci s StB), nejsem vlastník Agrofertu, nejsem ve střetu zájmů, ke zneužití dotačních peněz nedošlo.

Znovu se to připomíná teď, kdy policie podala návrh na podání obžaloby ve věci Čapí hnízdo a nová instituce evropského žalobce si vyžádala případy Babišových střetů zájmů při čerpání dotací pro Agrofert.

Nejpůvabnější a zároveň nejděsivější je Babišova mantra o tom, že Čapí hnízdo bylo vymyšleno lidmi, kterým šlápl na kuří oko svou protikorupční politikou...

Účelovka a nikdy jinak

Babiš opakuje, že jde o účelové kauzy, které ho mají dostat z politiky. Nejpůvabnější a zároveň nejděsivější je jeho mantra o tom, že Čapí hnízdo bylo vymyšleno lidmi, kterým Babiš šlápl na kuří oko svou protikorupční politikou. „Protože jsem nechtěl s nimi krást,“ píše Babiš na Twitteru, kam prakticky zkopíroval své staré tweety (...on totiž chtěl krást sám, vtipkoval v reakci bývalý ministr Ivan Pilip, a nebyl možná tak úplně vedle).

Když pomineme, že žádný boj s korupcí se za Babišovy vlády neodehrál, zatímco jeho firmy slušně přibývaly ze státního a evropského, nedává tento argument smysl. Přesto tomu spousta voličů ANO, s nimiž se potkáte, dál věří: Babiš neměl důvod krást, chtějí ho zničit, protože mu závidí ty čistě získané peníze. Zas a znovu totéž.

Když v Česku zloděj křičí chyťte zloděje, stává se ze zloděje morální hrdina. Toto převracení, otáčení spinu, na němž pro Babiše pracují jeho „spinoví doktoři“, je a bude tím nejhorším dědictvím tohoto politického podnikatele.

Všechno lze rozmazat a rozmlžit, stačí mít jen dost drzé čelo a teflonové svědomí.

Zamlžená fakta

Doba post-faktická se vyznačuje tím, že se nedokážeme domluvit ani na tom, co je fakt, a co ne. Babišova komunikační obrana v jeho kauzách je přesně tohoto typu: staví proti faktům svá „alternativní fakta“, která pak přetlačuje silou četnosti komunikace, kterou vždy v pravou chvíli umí otočit na svou stranu.

Otakar Fleischmann
Se svolením Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Fleischmann: Technologiím se nemá smysl vyhýbat, mnohem horší je zahlcenost informacemi

Informační technologie mají v moderním životě člověka důležité místo. Jejich přínos pro vědu a další oblasti lidského života je neoddiskutovatelný a člověk díky nim zvládne mnohem víc. Problém ovšem nastává, když to s nimi přeháníme. „Nalezení užitečné míry je pro nás důležité, jako vlastně ve všem v našem životě,“ říká psycholog Otakar Fleischmann.

Babiš v roli obviněného premiéra tím nejenom rozleptal důvěru v justiční systém, který pracuje zdlouhavě a evidentně pod hrozbou premiérovy potenciální moci, ale i ve schopnost veřejného prostoru utvářet fakta a výklady, na nichž se díky jejich přesvědčivosti dokážeme ve společnosti shodnout. Všechno lze rozmazat a rozmlžit, stačí mít jen dost drzé čelo a teflonové svědomí.

Hezky to vyjádřil vicepremiér Karel Havlíček, když přiznal, že premiér Babiš je tím posledním, kdo má finanční požitky z veřejných zdrojů, ale není na tom nic nemorálního, protože když vstupoval do politiky, žádné omezení ještě neplatilo a nikdo tedy nesmí být omezován v příjímání dotací. Antičtí sofisté, dějinné ikony myšlenkové účelovosti, převracející fakta a činící na soudech ze slabší řeči silnější, by mohli Havlíčkovi a Babišovi v míře perverze skutečnosti jenom závidět.

Havlíček v obhajobě Babiše vlastně říká, že každý mohl vstoupit do politické soutěže, aby lépe využil dotačních možností pro své podnikání. Tedy aby vydělal pro sebe peníze, protože společnost takové chování právně ani morálně nevylučovala.

Peníze jsou díky všem Babišovým manipulacím vždy až na prvním místě a podle nich se také musí ohnout morální hodnocení praktických činů.

Primitivní nakupování

Směšování právního a morálního rámce je další podlost, k níž tu v boji o mediální spin dochází a která ve společnosti zůstane i poté, co už Babiš nebude premiérem. Jak dopadne trestní řízení, nelze teď předvídat, ale že morální tlak společnosti (který není úplně malý, když na Letnou přijde čtvrt milionu lidí) nedokáže přimět premiéra k dočasnému odchodu ani osobní pochybnosti, svědčí o bezzubosti této společenské vrstvy, jíž se Babiš svými spiny ubránil.

Důchody
Shutterstock

Penze porostou, i kdyby trakaře padaly. Nákup důchodců začíná

Volby za dveřmi, začíná další nákup důchodců. Česko je zkrátka zemí, kde důchody rostou nezávisle na ekonomické situaci. Jak dlouho ještě? ptá se ve svém nedávném komentáři pro Finmag.cz náš pravidelný přispěvatel Pavel Jégl.

Peníze jsou díky všem Babišovým manipulacím vždy až na prvním místě a podle nich se také musí ohnout morální hodnocení praktických činů. Že peníze mají přednost před vším, nepotvrzuje jen zaťaté Babišovo trvání na nemravných dotacích pro Agrofert, bez nichž by se jeho velké podnikání povážlivě smrsklo, ale i politika, kterou dělá. „Myslím na lidi a chci jim pomoct,“ říká Babiš, a dělá to prakticky jen přidáváním peněz, tedy nakupováním voličské vděčnosti.

Vypadá to primitivně, ale takové nakupování voličů má dva důležité efekty: voliči si tak na práci vlády fyzicky sáhnou, a snadněji dojdou k závěru, že právě peníze jsou jediná míra všech věcí, včetně politiky. Babiš tak pracuje s tím nejsnadnějším výkladem „demokratického kapitalismu“, který se tu zrodil v 90. letech a je jeho nejpřesvědčivějším dědicem.

Babišova morálně-finanční politická hra je možná odporná, ale nakonec není nějakou výjimkou či perverzní odchylkou od normálu...

Filozofie peněz

„Všechno má svou cenu, zejména to, co se nedá zaplatit,“ praví starý bonmot, který naráží na kouzelnou moc peněz, jež dokážou ve vteřině udělat zboží i z lidí a nehmotných věcí, jakými jsou třeba svědomí nebo čest.

Kauzy Andreje Babiše...

„Čím více se peníze stávají jediným centrem zájmu, čím více vidíme, že se za ně směňuje čest a přesvědčení, talent a cnost, krása a klid duše, tím výsměšnější a lehkovážnější postoj se prosazuje k těmto vyšším statkům života, které se prodávají za stejnou hodnotu jako zboží na trhu,“ napsal ve své Filozofii peněz německý sociolog Georg Simmel už před 121 lety.

A jak vidno, i díky Babišovi víme, že to víceméně platí pořád.

Babišova morálně-finanční politická hra je možná odporná, ale nakonec není nějakou výjimkou či perverzní odchylkou od normálu, jak se doposud z napsaného mohlo zdát. To vůbec nejhorší zjištění totiž spočívá v tom, že je spíše pravidlem, které se snažíme v každodennosti liberálně-demokratického kapitalismu nevidět, protože možná pořád naivně věříme tomu, že svět se může točit i kolem oněch „vyšších statků“, o nichž píše Georg Simmel.

I Babiš nakonec může přinést něco pozitivního – třeba přimět morální snílky, aby než se pustí do politického boje, dokořán otevřeli oči.

Přišla zima a s ní i nový Finmag. Co v něm najdete?

Kam kráčí nakladatelé? Český knižní trh je v dobré kondici. Nulová DPH na knížky ale cenovky na pultech nejspíš nezmění. Co bude s ušetřenými penězi?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

KNIHY JSOU BYZNYS

• Jak zacloumal knižním trhem nástup komiksu? • Proč si za sebe slavné osobnosti nechávají psát knihy? • Investice do knih se vyplatí, ale pro byznys se to dělat nedá.

BYZNYS JE HRA

• Než úspěšní podnikatelé zestárnou, musí vyřešit, co bude dál. Kdo převezme Pradu? • Hřbitovy mají problém: Velká poptávka nepřináší víc peněz. • Kolik platů stojí byt?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
105
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách,... Více

Související témata

AgrofertAndrej Babišdomácí politikadotacekomentářstřet zájmů
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo