Toyen, Kupka, Filla...? Zažíváme zlaté roky obchodu s uměním, hlásí investoři

Investice do umění jsou velkým tématem pro čím dál početnější skupinu lidí. Výsostný zájem někdejší šlechty se vlivem přesunu bohatství ve společnosti dostává i k mladým generacím, které například raketově zbohatly na poli technologických startupů.

„Od určité úrovně majetku je složité nalézat uspokojení v dalším luxusním vozu, domě nebo jachtě,“ říká Mečkovský v dvojrozhovoru, který vznikl jako preguel velkého tématu právě chystaného tištěného Finmagu. V něm se mimo jiné dozvíte, jak vzpomíná na prodej Picassa majitel 20 tisíc artefaktů, proč cena uměleckých děl stoupá nebo třeba právě to, kdy se do umění vyplatí investovat.

A nejen to! S nástupem umělé inteligence je samozřejmě velkým tématem, zda AI dokáže malovat jako Monet či Mucha. Dnes se ale věnujme investičnímu fondu Pro arte, který je na českém trhu ojedinělý. A koho snad téma zaujalo víc, nové číslo tištěného Finmagu vychází už ve čtvrtek 31. srpna. Navíc ještě novější než nové.

Sledujeme podobnou sociální proměnu jako za první republiky. Společnost se od roku 1989 proměnila už několikrát a i to ovlivňuje obchod s uměním.

Částky za díla velkých jmen typu Toyen, Františka Kupky nebo Emila Filly poslední roky pořád rostou. Může to ještě pokračovat?

Alexandra: Když jsme kupovali v roce 2013 obraz od Toyen, tak jsme si říkali, že už jsme opravdu vysoko. Ale z dnešního pohledu je tehdejší cena za její dílo neuvěřitelná, klidně bych s nadsázkou použila slovo surrealistická.

Jak vypadá taková surrealistická cena za obraz Toyen?

Alexandra: Díla Toyen jsme kupovali v řádech milionů korun, o pár let později jsme je prodávali za nižší desítky milionů. Trh se ale vyvíjí a cenová hladina dále stoupá. S naprostou jistotou můžeme říct, že noví vlastníci nákupu těchto děl od nás nelitují; obrazy jim dále rostou na hodnotě.

Alexandra Bízková

Pro arte

Absolventka Masarykovy univerzity a Vysoké školy ekonomické. Znalosti vedení uměleckých sbírek a historie umění prohloubila studiem na Audencia École de Management a École du Louvre. Dlouhodobě se věnuje analýze světového trhu s uměním. V Pro arte začínala na pozici investičního specialisty pro oblast uměleckých děl, v letech 2017 až 2023 pak působila na pozici finanční ředitelky, na které zodpovídala též za vztahy s investory a budování klíčových partnerství. Od roku 2023 je předsedkyní představenstva fondu.

Může se ještě někdy vrátit zlatá éra meziválečných umělců?

Alexandra: Za deset let na trhu jsme byli svědky nádherného vývoje. Řada kvalitních českých autorů se skvěle prosadila na českém, ale i zahraničním trhu. K vámi zmiňovaným bych přidala jistě i Zdeňka Sýkoru nebo Josefa Šímu, z mladé generace pak Jaromíra Novotného, Evu Koťátkovou, Kláru Hosnedlovou a mnoho dalších.

Robert: Nebojím se říct, že zlatá éra obchodu s uměním je teď. Mám to podloženo. Ve své doktorské práci jsem detailně zkoumal a analyzoval tržní vývoj umění v prvorepublikovém období. Je evidentní, že trh je teď mnohem rozvinutější a kvalifikovanější. Vyzrálost sběratelů je srovnatelná s velkými jmény první republiky.

Čím si to vysvětlujete?

Robert: Podle mého názoru to souvisí se sociálním pohybem. Za první republiky byla zlatá éra proto, že přišla pozemková reforma a šlechta začala rozprodávat svá sídla a inventáře zámků. Přišly nové elity, a ty chtěly se svým okolím také komunikovat prostřednictvím umění. Proto se i umělecká díla jako statusové zboží začala přesouvat od starých elit k novým. Nyní sledujeme podobnou sociální proměnu. Od roku 1989 se společnost velmi proměnila už několikrát a i to ovlivňuje obchod s uměním.

Jak?

Alexandra: Dochází ke generačnímu střídání. Objevuje se tu velmi zajímavá skupina často relativně mladých lidí, nová elita, která se většinou rekrutuje ze zakladatelů technologických firem, působících mezinárodně. Pozorujeme to zblízka, někteří z nich jsou i naši investoři. A tihle lidé jsou velmi otevření umění. Vidíme u nich, že i když o výtvarném umění tolik nevědí, jsou jím fascinováni.

Robert Mečkovský

Tomáš Princ, Pro arte

Absolvent Masarykovy univerzity v Brně s akademickým zaměřením na historii obchodu s uměním a znalectví grafických prací. V roce 2008 založil portál ART+ analyzující domácí trh s uměním. K tématu uměleckých aukcí vydal řadu odborných publikací. Přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dlouhodobě se věnuje poradenství v oblasti investic do umění. V letech 2012–2013 byl členem představenstva investiční společnosti Avant. V Pro arte působí od roku 2012.

Robert: Od určité úrovně majetku je složité nalézat uspokojení v dalším luxusním vozu, domě nebo jachtě. Část těchto lidí tak celkem přirozeně obrací svou pozornost k výtvarnému umění. Je možné pozorovat i ohromný rozmach filantropie. To vše vnímám jako kultivování společnosti.

Jaký je váš typický investor?

Alexandra: Je to především zkušený investor, který má profesionální správu majetku, dlouhodobý výhled a diverzifikované portfolio. V našem fondu tak má uložen jen zlomek svého kapitálu, jedná se maximálně o několik procent peněz alokovaných na investice.

Je to jiný člověk než před deseti lety, kdy jste fond zakládali?

Alexandra: Tím, jak se mění struktura bohatství, se mění i charakter vlastníků společností. V posledních letech přibývají lidé z oblasti technologií. Evidujeme také narůstající zájem o konkrétní umělecká díla, nad rámec investice do fondu — řada našich investorů se od koupě prvního díla posunula k budování vlastní sbírky. Osobně mě také velmi těší, že k nám v posledních letech vstoupilo i několik investorek. Úspěšných žen v byznyse přibývá.

Výtvarné umění je oblast, kam šlechtické rody ukládají své peníze už celá staletí, hlavně v nejistých dobách.

Investorům nabízíte zhodnocení kolem pěti procent za rok. Dá se předpokládat, že do fondu neinvestují pouze kvůli výnosu. Proč tedy?

Robert: Je to tak. Nejsme spekulativní fond, který by měl dvouciferné výnosy. S tím jsme Pro arte ani nezakládali. Nabízíme mírný, ale stabilní růst. Umění si jde svou trajektorií a jako diverzifikační nástroj tak má u pokročilého investora jednoznačně smysl. Kromě výnosnosti chceme, aby naše působení bylo prospěšné pro trh s uměním. Chceme kultivovat, edukovat, být spolehlivým partnerem, v tom cítíme souznění s našimi investory.

Co z toho souznění mají?

Alexandra: Našim investorům dáváme k dispozici expertní aparát, když potřebují poradit ohledně vlastních děl či těch zamýšlených ke koupi. Zároveň s námi mohou zažívat třeba návštěvy výstav po zavírací době, exkluzivní prohlídky ateliérů, v Česku i v zahraničí. Naposledy třeba v Paříži nebo Drážďanech. Cítí emoce, které při jiných investicích nezažijí. Další výhodou pro investora může být to, že si prostřednictvím fondu může zakoupit podíl i na velmi drahém a vysoce ceněném díle. Když si nemůže dovolit koupit obraz třeba za 100 milionů korun, koupí si v rámci fondu podíl na něm, současně s podílem na dalších dílech.

Má pak možnost si na takový stomilionový obraz „sáhnout“, prohlédnout ho naživo?

Robert: Ano. Obrazy investorům zapůjčujeme, samozřejmě pojištěné a za specifických podmínek. Dělá mi pak velkou radost, když je vidím žít s uměním. Často si obrazy dávají i do kanceláří a zasedaček. Každé dílo o vás předává nějakou zprávu a někdy může být dobře zvolené dílo výmluvnější než odstavec životopisu nebo firemní prospekt.

Kdyby si investor chtěl obraz nechat, má možnost ho od fondu odkoupit?

Robert: Děje se to. Investoři mají přednostní právo na zakoupení obrazu. Neznamená to ale, že by měli nárok na nižší cenu. Musí být jasně doložené, že prodej není pro fond nevýhodný, abychom nepoškodili naše akcionáře.

Galerie Kodl

Majitel galerie: I umění na investice kupujte pro potěchu

Přes hektické stěhování do online světa zažila Galerie Kodl rekordní aukční rok. Rozhovor s jejím majitelem Martinem Kodlem o krásách a děsech jeho profese, prodeji obrazů na internetu a přístupu Čechů k investicím do umění.

Hovořili jste o růstové trajektorii hodnoty uměleckých děl. Je nezávislá na tom, co se děje na trzích? Je nějaký čas, kdy je vhodnější nebo méně vhodné do umění investovat?

Alexandra: O úplné nezávislosti bych nemluvila. Existují výzkumy, které prokazují, že umění nekoreluje s jinými aktivy. Na základě historických zkušeností ale můžeme říct, že když padají akciové trhy, tak kvalitní umění nepadá, naopak.

Robert: Když se podíváte hlouběji do historie, vidíte, že výtvarné umění je oblast, kam šlechtické rody ukládají své peníze už celá staletí, hlavně v nejistých dobách. Pěkně to ilustruje i doba kolem dvou světových válek. Českým aukčním síním se nejlépe dařilo právě ve válečných letech, kdy se lidé báli pádu měny a situace byla velmi nestabilní. Za první světové války se umělcům braly obrazy ještě mokré, s nezaschnutou barvou, protože každý chtěl kupovat. To vedlo mimochodem i k tomu, že se do oběhu dostala spousta nekvalitního umění. Ukazuje to dvě věci. Že umění je jedním ze způsobů zajištění majetku pro čas krize a že investování do umění není jednoduché.

Jak velké riziko pro vás představují investice do obrazů dnešních mladých umělců?

Alexandra: Řečeno investičním žargonem, nejmladší autoři jsou dynamicky výnosovou součástí našeho portfolia. Jinými slovy je tu vysoké riziko i potenciálně vysoký zisk. V dílech toho opravdu mladého umění máme uložena pouze dvě až tři procenta fondu. Je důležité si uvědomovat, že ke zhodnocení potřebuje delší časovou rovinu. Běžné období držení díla je u nás pět let; pro nejmladší umění to je ale úplné minimum.

U jakých mladých autorů se vám investice vyplatila?

Alexandra: Podařilo se nám do portfolia získat zajímavé mladé autory v rané fázi, po absolutoriu, ještě předtím, než jejich kariéra akcelerovala. Zmínila bych třeba Radku Bodzewicz nebo Jana Uranta.

Naše díla spojuje to, že od nich očekáváme vysoký výnos. Každé z nich je pro nás investiční projekt.

Podle čeho vybíráte díla do fondu?

Alexandra: U jakékoli akvizice, kterou zvažujeme, sledujeme výnosnost, přesněji vnitřní výnosové procento. Investiční výbor fondu se musí shodnout, že výnosnost konkrétního díla je větší než dvanáct procent ročně.

Robert: Nejsme sbírka uměleckých děl, ta se vytváří podle jiných pravidel a mezi díly existuje vztah. Naše díla spojuje to, že od nich očekáváme vysoký výnos. Každé jednotlivé dílo je pro nás investiční projekt.

Shutterstock

Alkohol jako investice? I na láhvi či sudu lze vydělat jmění

I dobré víno či tvrdý alkohol mohou představovat zajímavý doplněk investičního portfolia. Ať už je řeč o sudu dobré whisky, nebo třeba limitovanou edici jiné lihoviny. Výhodou je, že když tahle investice nevyjde, hořkou prohru si lze i tak náležitě vychutnat.

Majetek vašeho portfolia má hodnotu necelých 300 milionů korun, máte dvacet investorů. Tento stav trvá už pár let. Proč neusilujete o další investory, abyste zvětšili kapitál?

Alexandra: Rádi bychom zvýšili objem kapitálu, to je náš plán na tento podzim. Ekonomicky a výnosově to dává jednoznačný smysl. V tuto chvíli je hodnota fondu ekvivalentní jednomu opravdu hodně dobrému obrazu od Picassa. To je pro nás samozřejmě v mnohém limitující.

Robert: Náš cíl je zvednout kapitál, ale bez dramatického navyšování počtu investorů. Chceme si zachovat silnou intenzivní péči o investory, a ta by nebyla možná, kdyby jich bylo třeba o řád víc.

K jak velkému kapitálu směřujete?

Robert: Během dvou až tří let bychom ho rádi navýšili zhruba na půl miliardy korun.

Neustoupíte ani s minimální hodnotou investice 3,5 milionu korun?

Alexandra: Hranici investice nechceme snižovat. Tohle téma jsme dlouze a intenzivně diskutovali, interně i s našimi investory. A dospěli jsme k tomu, že by to změnilo charakter fondu a nedává nám to v tuto chvíli smysl. Chceme být nadále speciálním investičním nástrojem pro úzkou skupinu velkých investorů.

Byli bychom rádi, kdyby se do budoucna vytvořily v Česku další investiční fondy do umění. Bylo by to pro všechny strany zajímavější.

Konkurenci necítíte?

Alexandra: Naopak, byli bychom rádi, kdyby se do budoucna vytvořily v Česku další investiční fondy do umění. Bylo by to pro všechny strany zajímavější, zvětšil by se objem obchodovaných děl i částek na českém uměleckém trhu.

Stává se, že byste museli zájemce o vstup do fondu odmítnout?

Robert: Neděje se to. Investoři přichází na základě doporučení mezi sebou, pak následuje proces vzájemných námluv, který je velmi pozvolný a distingovaný. Může se nanejvýš stát, že bychom zájemci nedoporučili, aby do fondu vstupoval.

Nový tištěný Finmag s kompletně přepracovaným vzhledem a velkým tematickým speciálem o umění najdete od pátku 1. září v každé dobré trafice.

Kam dál? Alternativní investice na Finmagu:

• Smrt jim sluší. Prodeje slavných umělců rostou po jejich úmrtí
• Nejen cihly, ale i víno či startupy. Čechy alternativní investice lákají
• Prodej, dokud je čas. Proč se světoví umělci zbavují svých hitů
• Investice do umělé hmoty. S vinylem se i pomazlíte
• Alternativa? Proč investovat do veteránů nebo umění

NextPage Media