Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Gebrian: Dejte mi 40 miliard a půlku Prahy odnaučím jezdit autem

Martin Vlnas
Martin Vlnas | 24. 1. 2018 | 9 komentářů | 6 011

Jeho popularizační videa na Streamu mají přes 23 milionů zhlédnutí. O kráse, funkci a ceně architektury napsal stovky článků. Učí, neúnavně diskutuje, a nově také zaštiťuje Centrum architektury a městského plánování.

Gebrian: Dejte mi 40 miliard a půlku Prahy odnaučím jezdit autem

Velký rozhovor s Adamem Gebrianem najdete v lednovém Finmagu, který právě vychází. Ukázku přinášíme i na webu.

Živíte se tím, že hodnotíte práci ostatních. Jak snášíte kritiku vy sám?

Nejkritičtější osoba, kterou jsem v životě potkal, je moje máma. Lepší průpravu jsem si přát nemohl. Vždycky, když si někdo myslí, jak mi nakládá, musím se uvnitř strašně smát. Tohle je maximum, co umíte? To opravdu neumíte říct nic tvrdšího? Už si nevzpomínám, kdy mě nějaká kritika vytočila, pokud byla vedená korektně a věcně. 

A co když není?

Ignoruju ji. Když slyším výtku se třemi věcnými chybami, přestává mě debata zajímat. Už jsem pochopil, že nemá cenu zkoušet fakta narovnávat.  

Pokud vás nic nerozhází, dokážete se poučit?

Kdykoliv o mně někdo něco napíše, vím o tom. Čtu všechno, včetně diskuzí. Zajímá mě, co si lidi myslí. Netvrdím ale, že to má vliv na to, co dělám. 

Na co jste v poslední době změnil názor?

Stavby hodnotím podle toho, jestli adekvátně reagují na nějakou situaci nebo problém a pomáhají ho vyřešit. Stává se mi ale, že to, co na první pohled považuju za adekvátní, se po několika letech ukáže jako výstřel mimo. Lidé si ke stavbě nenajdou cestu, ukáže se jako zbytečně drahá… A já to špatně odhadl. I proto mě mrzí, že se ceny za architekturu udělují novým věcem. Mnohem lepší by bylo počkat deset let a hodnotit, jak stavba zestárla a jestli ji lidé používají. Občas, když se někam vypravím po deseti letech, zažívám zklamání. Jindy jsem zase příjemně překvapený. Pointa je ale v tom, že velmi často zažiju úplně jiný pocit, než když stavbu vidím poprvé. První návštěva upraveného Jeleního příkopu od Josefa Pleskota mě nenadchla. Přesně si vzpomínám, jak mě jako studenta prvního ročníku napadlo, že jestli je toto práce jednoho z nejlepších českých architektů, tak je to obor pro mě. Budu superstar. Až mnohem později jsem pochopil, že to, co jsem považoval za chyby, byla vědomá rozhodnutí, a dnes mám toto místo hodně rád.

Zmínil jste cenu. Jak je pro vás u stavby důležitá? Odpovím provokativně. Na ceně mi vůbec nezáleží. Mám rád rodinné krédo Alda Gucciho, syna zakladatele módního impéria Gucci: „Kvalitu si budete pamatovat déle než cenu.“ Když je něco skvělé, po letech zapomeneš, kolik to stálo. Nikdo neví, kolik stál Karlův most nebo katedrála svatého Víta. Co je ale ještě důležitější, nikoho to nezajímá. 

Budeme si tohle jednou říkat i o tunelu Blanka?

Můj problém s tunelem Blanka není v ceně. Neštve mě, že tunel měl původně stát dvacet miliard, pak se ukázalo, že třicet, a dnes je to čtyřicet miliard. Dokážu si představit logické důvody, proč se stavba prodražovala. Jsou to ale špatně utracené peníze. Kdysi jsem řekl, že kdyby mi dal někdo čtyřicet miliard, tak odnaučím půlku Pražanů používat auto. Za čtyřicet miliard korun by mohli všichni obyvatelé Prahy i její návštěvníci používat hromadnou dopravu deset let zdarma.

Proč je podle Gebriana průměrný český architekt neuvěřitelný hazardér, který se naučil žít v absolutní nejistotě? Jak se mu žije v Praze? A jak se architektovi na jedničce parkuje jeho SUV? Čtěte víc, kupte si nový FINMAG.


V lednovém Finmagu najdete

V hlavní roli roboti

Připraví nás o práci, nebo naopak díky umělé inteligenci – a rukám – každý z nás zbohatne? Velké téma o robotech, automatizaci práce, nepodmíněném příjmu i nových „elektronických občanech“.


Kašpárek vs. Biler

Česká mládež není nevděčná, vždyť se tu nezvedla žádná vlna mladých revolucionářů. Rozhovor Michala Kašpárka s mluvčím generace Y, sociologem a nyní už i spisovatelem Stanislavem Bilerem.


Buchtovi

Cesta do Skotska a zase zpátky. Podnikatelský příběh mladého českého páru, který naučil jíst zákazníky v Glasgow buchty, koláče i český chleba se salámem, utnul brexit.

Foto Kristýna Dvořáková


Trotlov

Na internetu si přečetl, že autisti patří do plynu. Šel za mámou a chtěl vědět, kdy tam půjde. Matěj Hošek má Aspergerův syndrom. Ale taky geniální nadání.

Foto Daniel Hamerník


Nemocnice na kraji Kurdistánu

Čeští dobrovolníci pomáhají v Kurdistánu vrátit život městu, které Islámský stát téměř srovnal se zemí.

Autor článku

Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou kulturou a sociálními systémy. Během studia publikoval reportážní texty v Reflexu, Respektu či časopisu Týden, svou kariéru však odstartoval jako portýr. Od března 2008 pravidelně přispíval do Finmagu, kam v září 2009 nastoupil jako editor. V lednu 2010 se stal jeho šéfredaktorem, o rok později se pak ujal také obsahu webu Peníze.cz. Od roku 2012 působí jako jednatel společnosti Partners Media, která vydává Peníze.cz, Finmag a Heroine.