Od realit k sexbyznysu a hutnictví. Musím vydělat dardu, líčí Duda cestu za snem

Patrik Duda začínal jako finanční poradce. Jeho následnou kariéru ale utvářela schopnost postavit byznys na tom, co jiní prohodí jen tak „do větru“. Třeba když mu jeho nadřízený v době, kdy se poohlížel po bytě, jen tak ze srandy poradil, ať se podívá na Ústecko.

V době, kdy přemýšlel o vlastním podnikání, Dudu právě tahle rada posunula k rozhodnutí začít tamní byty skupovat. Zatímco v Pardubicích, odkud pochází, stál tou dobou byt 1+1 kolem milionu, v Ústí to byla i míň než pětina. Došlo mu, že zdejší byty jsou podhodnocené. A začal je ve velkém skupovat.

Patrik Duda (30)

Atreon

• vystudoval obchodní akademii v Pardubicích
• ve svých 21 letech začal masivně investovat do bytů na Ústecku
• díky nabytému kapitálu postupně rozjížděl další podnikání
• spoluzakládal erotický server BezPasáka.cz, který letos prodal
• stojí za vznikem erotického nevěstince a eshopu Naughty Harbor
• dnes rozjíždí obchod s hutním materiálem Atreon

Ve svých 23 letech se zastavil až u počtu 34 bytů. Konzervativní investice do nemovitostí mu už ale nestačily a hledal tak inspiraci pro nový, rizikovější byznys. Do něj přetavil ze srandy pronesenou větu svého otce, ať po vzoru serveru Bezrealitky.cz založí třeba Bezpasáka.cz.

Udělal to. K platformě, která propojovala sexuální pracovnice a pracovníky s klienty, ovšem přidal i potřebnou osvětu. A nezůstal jen u ní; poté, co jeho kolegovi chyběla na webu sekce s umělými pannami, dospěl až k založení pražského nevěstince s umělými společnicemi a virtuální realitou.

V pouhých 27 letech tak stál u zrodu mediálně vděčného byznysu. Méně známé už ale je, že Naughty Harbor není ani tak o onom atypickém privátním klubu, jako o prodeji samotných panen, které si zde mohou zákazníci vyzkoušet.

Duda navíc spolu s několika kolegy jen tak pro zábavu vyvíjí i vlastní robotickou hlavu. K technologiím spojeným s reálným lidským tělem ostatně doslova tíhne. A jsou i jeho hlavním hnacím motorem v podnikání. „Baví mě to, celá ta oblast biotechnologií, umělých orgánů, dlouhověkosti,“ říká.

Poněkud překvapivě se ale nescházíme na půdě nějakého hi-tech střediska, ale ve staré tovární hale na kraji středočeských Čelákovic. Tady, uprostřed průmyslového areálu bývalých kovohutí, Duda rozjíždí svůj nejnovější byznys: obchod s hutním materiálem Atreon. A opět jde o obor, ke kterému se dostal tak nějak náhodou: díky nezištné pomoci Ukrajině.

Jestli se teď ptáte, jak to všechno souvisí, nejste sami. Vraťme se k oné fascinaci biotechnologiemi. „Nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych v biotechnologiích sám podnikal, ale zjistil jsem, že moje všechno je nic. Racionálně jsem tak usoudil, že potřebuju vydělat dardu, abych se tomu mohl věnovat,“ říká zcela otevřeně Duda.

Že to myslí vážně, dokazuje mimo jiné tím, kolik času a peněz do firmy vkládá. Jejímu rozvoji aktuálně věnuje maximum energie a kapitál do ní získal prodejem zbývajících bytů, vlastního auta, kryptoměn i části předchozích byznysů. Za to vše nakoupil dodávky a spousty železa. Jak totiž sám říká: „Pokud chcete vydělat velké peníze, naučte se riskovat.“

Časem rozhodně cílíme na miliardy. Zatím ale nechci predikovat konkrétní období, protože od původního nápadu se byznys model změnil.

Je pro vás Atreon zatím tím největším riskem? Vsadil jste na jednu kartu?

Ano, momentálně ten největší risk prožívám, protože jsem prodal téměř veškerý majetek. Nevsadil jsem tedy vše, odhadem tak osmdesát procent, tedy kolem patnácti milionů. Je to hodně pro běžné lidi, ale málo pro hutní průmysl.

Fungujete teprve necelý rok. Máte už nějaké indicie, že ta sázka vyjde?

Aktuálně máme obrat kolem čtyř pěti milionů měsíčně, takže si troufám říct, že to není špatné. Z velké části je to z prodeje materiálu, z menší části zámečnická výroba (Atreon kromě prodeje surového materiálu vyrábí na zakázku například balkonová zábradlí a další, pozn. red.).

Cíle máte jaké?

Časem rozhodně cílíme na miliardy. Zatím ale nechci predikovat konkrétní období, protože od původního nápadu se byznys model do jisté míry změnil; původní plán řešit vše přes jednu pobočku a rozvážet do celé republiky jsem pod tíhou problémů s logistikou opustil a přešel na myšlenku budování sítě poboček, abych se nakonec vrátil opět k jedné, maximálně dvěma pobočkám v Česku. Je mi proto jasné, že i ten plánovaný růst může být rozdílný.

Jen v Česku ale miliardy asi nevyděláte, plánujete expanzi?

Ano, chceme expandovat do zahraničí. Otevřeli jsme teď Slovensko, budeme ho půl roku rozjíždět a uvidíme, jak nám ten koncept bude fungovat. Když se to osvědčí, máme už připraveny průzkumy pro další tři země. Náš cíl je tedy český model postupně předávat do dalších zemí a s tím ty miliardy přijdou. Jen nechci teď říkat, kdy.

V obchodním rejstříku figurujete v celé řadě firem, kromě Naughty Harbor a Atreonu třeba i ve VR viki, PD&KK, Kanoji... Co je tohle za firmy?

Mám dvě firmy, které nejsou aktivní. Jedna je VR viki, což už je ukončený projekt a firma stále běží, a Kanoji, která měla být původně místo Atreonu. No a PD&KK je Bezpasáka.cz, erotický inzertní server, se kterým jsme měli ambice stát se jedničkou na trhu. Tento projekt jsme teď prodali největšímu konkurentovi, společnosti EOL (provozovateli portálu Sex.cz, pozn. red.).

Mám to číst tak, že erotický byznys nadobro opouštíte…?

To zas ne, Naughty Harbor dále rozvíjíme, ale u BezPasáka.cz se naše ambice nenaplnily. Projekt fungoval, generoval nějaké peníze, ale nedá se to tak dobře škálovat, jak bych chtěl. Hlavně už ale osobně nemám potřebu se v tom angažovat, byl to jeden z prvních projektů, které jsem rozjížděl. A zjistil jsem, že ta erotika, kterou jsem se dlouho vydával, není úplně to, co bych chtěl dělat dlouhodobě. Chci se teď naplno věnovat Atreonu a Naughty Harbor.

Erotika a hutnictví. To jsou dost vzdálené obory. Jak se tahle geneze Atreonu udála?

Byznys Atreonu jsem rozjel díky výrobě balistických plátů na Krym. S nadsázkou lze říct, že jeden den jsem prodával panny a druhý už vyráběl pláty. (smích)

Nahlédněte do Atreonu (popisky v galerii)

Michal Hron / Finmag.cz

Atreon

Další obrázky v galerii (9)

Ale vážně: zhruba rok a půl předtím, než jsem se rozhodl pomoci Ukrajině, jsem ke strojírenství přičichl díky firmě, ve které jsme se snažili vyrobit humanoidního robota InMoov (InMoov je open source projekt, podle kterého si může robota vytisknout a postavit kdokoli na světě, pozn. red.). Byl to takový můj koníček bokem k činnosti Naughty Harbor, dal jsem se do kupy s pár lidmi z průmyslové robotiky, a díky tomu jsem začal zjišťovat i informace o průmyslu. Byla to taková čirá náhoda…

To jste mi moc nepomohl. Takže od erotiky k robotice, od robotiky k hutnictví…?

My tehdy přemýšleli, co bychom mohli dělat: od prodeje průmyslových robotů po výrobu konkrétních výrobků, vypalování laserem… V tom jsem viděl nějakou ekonomickou příležitost. Řešili jsme to třeba rok, ale nakonec mi to nesedlo a řekl jsem si, že nějaký byznys v tomhle oboru rozjedu sám. Pár týdnů nato začala válka na Ukrajině a já už jsem měl nějaký vhled do oboru, věděl jsem, jak se ty pláty vyrobí. A shodou okolností můj dobrý kamarád je zase ze zbrojního průmyslu.

Zní to možná zvláštně, ale je třeba si uvědomit, že zatímco jsem původně dělal finance a investoval do nemovitostí, následně jsem přešel do erotiky, což je taky úplně něco jiného. Stejně tak teď přecházím z erotiky do tohohle. Po něčem jiném jsem už pokukoval nějakou dobu a průmysl se mi začal líbit, protože to je úplně něco jiného. A já jsem takový, že mě baví učit se nové věci.

Pro běžného smrtelníka není nákup oceli tak jednoduchý či přívětivý. Snažíme se přinášet servis, který je dneska samozřejmostí.

Dobrá, dneska sedíme v Atreonu, malo- a velkoobchodu s hutním materiálem. Mediálně ho prodáváte jako věc, která mění zkostnatělý trh. V čem ta změna spočívá?

Mě obecně baví věci, které jsou nějakou výzvou. A rozjet byznys s hutním materiálem pro mě výzva byla, protože mi přijde, že moc firem v tomhle oboru nevzniká. Je to relativně tradiční byznys, ale já už si vyzkoušel, že si umím trhy dobře zmapovat. A když jsem si dělal průzkum, nevěřil jsem vlastním očím, jaké obraty tyhle firmy dělají. Ferona, Dek.cz… Ty jejich obraty jsou až neuvěřitelné.

To zní, jako by vás nalákala především lukrativnost odvětví...

To je jen jedna věc: že to vydělává hodně peněz jiným, neznamená, že je budu vydělávat i já. Druhá věc byla, že jsem viděl příležitosti ve zlepšení nákupního procesu, v tom, jak to celé funguje. Přišlo mi, že je to deset patnáct let zpátky a že je tu prostor na inovace: udělat nějaký uživatelsky přívětivější nákupní proces, zjednodušit to. A protože mám hodně velký fokus na zákazníka, snažím se to dělat tak, aby to pro něj bylo celé snadné a zboží jsme mu doručili včas. Tedy aby měl servis, který je dneska samozřejmostí, ale v tomhle odvětví ho skoro nikdo nenabízí. Pro běžného smrtelníka zkrátka není nákup oceli tak jednoduchý či přívětivý.

Takže se zaměřujete na maloodběratele? Nenajdou to samé v kdejakém hobby marketu?

Ano, v podstatě ano. A hobby markety? Tam najdete tak maximálně ten roxor, kulatinu, jeden jeklík, ale nenajdete tam takovou škálu zboží, jakou máme my. Druhá věc je pak cena, která je v hobby marketech i dvakrát třikrát vyšší. Necílíme navíc na kutily, ale na menší a střední živnostníky a firmy, takže naší cílovou skupinou je ten, kdo s tím pracuje. Naprostá většina prodejců, co tady je, ale cílí na velké firmy, což my nechceme. Jsme tedy něco mezi hobby marketem a ostatními prodejci.

Sám jste z Pardubic, byty jste kupoval v Ústí, podnikáte v Praze. Proč sedíme v Čelákovicích?

Přišlo mi to jako strategicky nejlepší místo. Je tady hodně průmyslových firem a dobrý sklad za dobré peníze. Navíc odsud vedou všechny dálnice, je to plus minus střed republiky.

Lidí se vám tu dostává? Přece jen sehnat kvalitního zámečníka bude v dnešní době kumšt.

Aktuálně tu máme nějakých třináct čtrnáct lidí na různé formy spolupráce. Nebýt ale agentur, skoro nemáte šanci lidi sehnat. Je to krásně vidět už na odezvě na inzeráty: když dám inzerát na zákaznickou podporu, hlásí se desítky lidí, na zámečníka se ale ozve jeden. A i to je hodně.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Shutterstock

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Není to ale nic, co bych předem nevěděl. Je to sice hodně těžké a musíte jít přes doporučení, používat úplně jiné cesty, ale není to neřešitelné. Když člověk ví, kudy kam, tak se dá i šikovný zámečník vždycky sehnat.

Nepomohla vám v tomhle válka na Ukrajině? Nepřivanula vám potřebné zaměstnance?

Myslím, že ano, máme tady spousty Ukrajinců-zámečníků. Do nějaké míry nám to ty lidi shánět určitě pomáhá.

Do jisté míry jdu do Atreonu proto, abych splnil své sny, své cíle. Nemám na výběr než riskovat, protože jinak bych musel pracovat životy dva.

Vlastníte ještě nějaké byty?

Ano, dva. Dva ze třiceti čtyř.

Byl to pro vás jen odrazový můstek, nebo v realitách vidíte i nějakou budoucnost?

Pro mě je to pořád taková srdcovka, ale nemám v tom už žádné byznysové ambice. Maximálně si koupím nějaké nemovitosti na investici, abych rozložil portfolio. Teoreticky bych třeba za dva tři roky mohl mít šanci si něco zpátky nakoupit, ale záleží samozřejmě, kolik se mi povede vydělat.

Váš podnikatelský rozlet pro mě není moc čitelný. Kdesi jsem dokonce četl, že sníte o oživení umělé bytosti. Jak sexbyznys či dokonce hutnictví s tímhle souvisí?

(smích) Přesně vím, o čem mluvíte, ale tehdy to bylo napsáno trošku nešikovně. Mě láká robotika, umělá inteligence, biotechnologie, to znamená třeba pěstování umělého masa, umělých orgánů, nějaký potenciál dlouhověkosti, což teď začíná být hrozně velké téma. O tyhle věci se zajímám roky a strašně mě to baví. Sám se v tom ale nijak neangažuju, nemám jak, ale je to moje hobby.

Proč v tom tedy nepodnikáte?

Já jednoho dne v oboru biotechnologií podnikat chci, dokonce jsem o tom už nějakou chvíli přemýšlel. Nenašel jsem ale kloudný byznys model. Jaksi jsem totiž zjistil, že moje všechno je nic, takže jsem dospěl k racionálnímu rozhodnutí, že nejdřív potřebuju vydělat dardu, abych se tomuhle oboru mohl věnovat. A v čem tu dardu vydělám? V BezPasáka.cz to bohužel nevyšlo, ale v železe potenciál vidím.

Do jisté míry tak jdu do Atreonu proto, abych tyhle své sny, své cíle, splnil. Nemám na výběr než riskovat, protože když si budu dál jen postupně kupovat byty a půjdu touhle konzervativní cestou, musel bych pracovat dva životy, abych si na vysněný byznys v biotechnologiích vydělal.

Není to zrovna v době rapidního nástupu AI škoda? Propojení s Naughty Harbor, kde už mimo jiné pracujete i s virtuální realitou, se přece přímo nabízí…

Věřím, že je tu příležitost na výrobu nějakého humanoidního robota schopného komunikace, který vám bude skutečným společníkem. Zároveň to bude obalené v silikonu a bude se to tvářit jako lidská bytost. Jen teď nedokážu odhadnout, jak velký trh to bude, a zatím se ukazují spíš překážky než nějaké příležitosti, které by dávaly i finančně smysl…

To zní, jako byste už na tomhle poli přece jen něco zkoušel.

Je to spíš zase takový side project, ale vyrábíme vlastního robota, respektive silikonové tělo s robotickou hlavou, která s vámi bude schopna mluvit. Máme už prototyp (na mobilu mi ukazuje fotky robotické hlavy s očima a víčky plné drátků a servomotorků), je to zatím jen tištěné na 3D tiskárně, řešíme to už třeba rok, rok a půl. Vyrobili jsme už i vlastní silikonové tělo. Velký ekonomický přínos v tom ale v téhle době není, aktuálně je to spíš taková zábava na doma.

Ani do budoucna tomuhle směru podnikání nevěříte?

Dnes to po finanční stránce nedává smysl, takže se tomu nevěnuju, respektive se teď víc věnuju Atreonu. Věřím ale tomu, že humanoidní roboti jednoho dne budou součástí světa. Akorát nevím, jestli to bude za deset nebo dvacet let. Zajímavé navíc je, že když jsem se o tom bavil s profesory z ČVUT, kteří robotiku přímo vyučují, ani oni ten zlom nedokážou odhadnout. A to jsou nejvíc povolaní lidé! I oni mi tehdy řekli, že roboti mezi námi sice jednou budou, ale že jejich odhad kdy bude mít asi stejnou váhu, jako kdybych se zeptal nějakého náhodného kolemjdoucího na ulici.

Od covidu jsme s Naughty Harbor vyrostli zhruba trojnásobně. Jaký vliv na to měl covid, a do jaké míry organický růst, to nedokážu posoudit.

Nápad podnikat se silikonovými pannami se vzal kde? Stavěl jste tenhle byznys na trendu upadajících tradičních vtahů?

To byla úplná náhoda. Markeťák to kdysi prohodil jako vtípek, že nám na BezPasáka.cz chybí nějaká taková kategorie. Já jsem přitom do té doby vůbec nevěděl, že se silikonové panny, natož pak robotické, vůbec vyrábějí. Začal jsem se o to ale zajímat a zjistil jsem, že ve Španělsku takový podnik je. Jel jsem se tam proto podívat.

Původně jsem přitom chtěl rozjet podnik, kde budou robotické panny už rovnou vyrábět. Jedna taková firma je jen v Americe. Zjistil jsem ale, že to je ještě nereálné – pořád se to rozbíjelo, nebylo to tak vyvinuté. Pak se to ve mně nějak zlomilo a řekl jsem si, že začnu prostě s těmi klasickými pannami. A z toho se rozjelo celé Naughty Harbor, je z toho funkční firma, vydělává…

Odhaduju správně, že vám výrazně pomohl covid? Sexuální pracovnice a pracovníci si v té době hojně stěžovali na příliš tvrdé restrikce, nepřelili se jejich klienti k vám?

Je to tak, paradoxně od covidu jsme vyrostli nejvíc, obratově zhruba třikrát tolik. Jaký vliv na to měl covid a nějaká změna fungování ve společnosti, a do jaké míry organický růst, to nedokážu posoudit. Naughty se každopádně daří, funguje, vydělává, vybírají se z toho i nějaké zisky, a i počty rezervací rostou. Hodně majoritní je tam ale e-shop: máme i zahraniční e-shopy a prodáváme do celého světa. Samotný podnik je sice zajímavý, unikátní, ale ekonomicky je to zlomek celé firmy.

Ještě jste nemrkli na galerii? Tady máte poslední šanci

Michal Hron / Finmag.cz

Atreon

Další obrázky v galerii (9)

V minulosti jste v souvislosti s Naughty Harbor mluvil o expanzi, dokonce jste snad mířil do Las Vegas. Z toho sešlo?

Nebylo to sice Las Vegas, ale nakonec Německo, kde jsem chtěl otevřít pobočku. Měl jsem už rozjednaného investora. To bylo pár měsíců před covidem, ale bohužel na tom to nakonec i padlo. Já jsem to pořád chtěl, chtěl jsem to nějak risknout, ale investor se na to netvářil a postupem času jsem si taky řekl, že to nedává smysl.

Když už jsme u těch „černých labutí“, jak na vás dopadla energetická krize?

Atreonu se to nijak nedotklo, a to jsme začali v průběhu té krize. Zní to možná zvláštně, začínat v krizi, ale s kýmkoli se o tom bavím, tak to naopak hodnotí jako moudré rozhodnutí.

Ta výroba ale přece nějakou spotřebu má: všechny ty staré stroje (při prohlídce areálu firmy mi Duda vysvětluje výhody starých „mašin“, které záměrně shání po celé republice; jsou bytelné, přes patinu doby skvěle odvedou práci a navíc si je dokážou sami opravit „na koleni“), mostový jeřáb...

Ano, ale nejsme vyloženě jen o té strojírenské výrobě, nemáme tu CNC stroje. Prakticky je to hlavně o svářečkách, ostatní použijeme jen jednou za čas – párkrát se vrtne, něco se ustřihne a občas se použije jeřáb. I kdyby se nám cena energií zdvojnásobila, je to pro nás do deseti procent nákladů.

Velmi často kroutím hlavou nad nějakými procesy a tou byrokratickou náročností. Některé úkony a některé státní systémy jsou pro mě nepochopitelné.

Ministr financí Zbyněk Stanjura nedávno hájil konsolidační balíček, který tvrdě dopadá především na podnikatele, slovy, že když stát v těchhle krizích pomohl, je teď na podnikatelích to vrátit. Co na tuhle logiku říkáte? A čerpal jste vůbec nějakou státní podporu?

Přiznám se, že tohle moc nesleduju, takže můj názor by asi nebyl relevantní. A jestli jsem čerpal podporu? Myslím, že během covidu jako fyzická osoba – tehdy jsem dělal ještě finanční poradenství – jeden příspěvek. Byla to ale nějaká hrozně malá částka, deset dvacet tisíc.

A jak se vám v Česku obecně podniká?

Nemám si na co stěžovat. V hospodě je samozřejmě vždycky na co nadávat, ale nepřijde mi, že bychom měli nějak zásadně složité podmínky, nebo že by nám tady někdo házel klacky pod nohy. Setkal jsem se snad jen s názory, že v Česku je špatná platební morálka, že tu zákazníci neplatí a že je lepší dodávat do Německa či Rakouska, na druhou stranu do dnešního dne jsme v Atreonu neměli žádného neplatiče. Prodlení, to jo, ale vždycky se to nějak vykomunikovalo. Štěstí se má jít naproti a všechny klienty, kterým dodávám na splatnost, mám pojištěné. Přijde mi to jako samozřejmost.

Finmag.cz

Montovna? Průmyslová země? Kdeže, Česko budují hlavně šikovní lidé

Říká se, že Česko je především průmyslová země. Že jsme montovnou Evropy. A že podnikatelé jsou „příživnici“ či dokonce snad „parazité“. I zběžný pohled do základních statistik ovšem odhalí, že je všemu jinak. A že by si politici, kteří se do podnikatelů oněmi nevybíravými slovy navážejí, měli ujasnit, co je pro Česko opravdu důležité: všichni ti činorodí lidé, kteří něco budují a podnikají.

Legislativa, byrokratické překážky, daně... Vážně mám věřit tomu, že nic z toho vás netrápí?

Daně trápí asi každého, ale tomu se snažím tak trochu vyhýbat. A samozřejmě, že velmi často kroutím hlavou nad nějakými procesy a tou byrokratickou náročností. Některé úkony a některé státní systémy jsou pro mě nepochopitelné, třeba to uživatelské rozhraní u systémů za miliony či miliardy… Na druhou stranu v mém konkrétním případě jsou to věci, na které člověk narazí jen jednou za čas. Že by mě to ale nějak brzdilo v podnikání, to nemůžu říct.

Otázka typu Kdybyste měl tu moc změnit na podnikatelském prostředí v Česku jedinou věc, která by to byla?, je tedy z tohohle pohledu asi zbytná...

Nepociťuju nic zásadního, co by se podle mě mělo změnit. Celkově se ale vždycky snažím hledat chyby v sobě, než to házet někam jinam. Jestli budu úspěšný, nebo ne, je přece jenom moje zásluha. Jasně, může tu být nějaké neférové jednání, lidé by mohli být hodnější, ale to k tomu byznysu patří a člověk se s tím musí naučit pracovat. Celkově si ale myslím, že je tu zdravé konkurenční prostředí. A platí, že vyhraje ten, kdo se z toho nepo...

Kde berete tu houževnatost, to odhodlání se do všeho pustit po hlavě? Jak vidno, byznys jste vždycky postavil jen na nějakém vtípku, poznámce do větru...

To máte pravdu, jistý vzorec tam je. (smích) Mě baví ten proces, baví mě něco tvořit. A naopak už mě to přestává bavit, jakmile to začíná být stereotypní. Do nějaké míry tedy vyhledávám riziko, i když se pak třeba pár měsíců proklínám. Moje opravdu největší ambice jsou ale dlouhodobě v těch zmíněných biotechnologiích. To je asi ten hlavní motor: ta cesta za splněním si vlastních cílů a snů.

Kde se ta vaše fascinace biotechnologiemi bere?

Sám nevím. Věřím ale v to, že jednoho dne budeme schopni dosáhnout bodu zlomu, kdy naše tělo bude moci být nesmrtelné, bude schopné se regenerovat. Že lidé budou moci žít stovky let, anebo třeba neumřít vůbec. Už dneska jsou tu tací, třeba David Sinclair (australsko-americký biolog a akademik známý svým výzkumem stárnutí a epigenetiky, pozn. red.), kteří tvrdí, že se toho dožijou. A já doufám, že to tak bude – tak trochu i ze svého sobeckého pohledu, protože bych toho chtěl být součástí.

A co když Atreon nevyjde? Vyhlížíte už nějaký další vtípek, na kterém postavíte byznys?

Ne, už ne. A když Atreon nevyjde, tak holt začnu od začátku.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• První barefooty vyrobil na koleně. Dnes Ahinsa Shoes dodává boty i do USA
• Supervýkonní zaměstnanci a recepční, co se nemračí. Co vše už zvládá AI
• Dělat tuctové věci je už nebavilo. Výrobci odvážných oken těží ze změny
• Miliardový byznys předal jiným. Nechtěl jsem, aby mě kleplo, říká šéf Malfini
• Se stroji na ně nechoďte. Každé dřevo je jiné, hájí řemeslo houslaři z Lubů

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag