Technická úroková míra: 2,5 a 2,9 procenta není totéž!

Životní pojištění má zpravidla dlouhodobý charakter, proto pojišťovny zahrnují do svých vypočtů také faktor času: pro diskontování pojistného a úročení technických rezerv používají tzv. technickou úrokovou míru  (TÚM).

Čím vyšší tato úroková míra je, tím levnější je pojištění pro klienty. Zjednodušeně jde o garantovanou výši zhodnocení „úspor“ na smlouvách životního pojištění po odpočtu poplatků pojišťovny. Technická úroková míra neovlivňuje jen cenu kapitálového životního pojištění, ale má dopad i na výhodnost některých garantovaných fondů navázaných na investiční životní pojištění. Tyto fondy jsou zpravidla využívány pro realokaci peněz klientů před ukončením pojistné smlouvy, aby nedošlo k neočekávanému velkému propadu hodnoty úspor klientů.

TÚM jako nástroj regulace

Ve většině zemí, Českou republiku nevyjímaje, je hodnota technické úrokové míry nástrojem regulace ze strany státního dozoru, která má zabezpečit solventnost životních pojišťoven v případě poklesu tržních úrokových měr. Jednotlivé státy se ale odlišují ve způsobech regulace, které jsou stanovovány zákonem, rozhodnutím vlády nebo pojistným orgánem.

U nás je výše technické úrokové míry upravena vyhláškou MF č. 434/2009. Z ní pak vyplývá povinnost úpravy této výše při změně tržních úrokových měr. Na rozdíl od některých zemí však u nás není legislativně stanoveno rozdělení podílů na zisku (to platí pouze u penzijních fondů, nikoliv životních pojišťoven), technická úroková míra je tak jedinou transparentní jistotou pro klienty. Má vliv na výši garantované pojistné částky při dožití, neboť poplatky nemohou být v případě tradičního kapitálového pojištění v průběhu trvání pojištění změněny.

Historie výše TÚM

Výše technické úrokové míry byla u nás poprvé regulována v dubnu 2002, kdy byla stanovena její maximální výše na úrovni čtyř procent. Před dubnem 2002 totiž byly nabízeny i pojistné produkty, které běžně garantovaly úrok pět až osm procent. Pojišťovny se ale po několika letech těchto pro ně nevýhodných smluv „zbavily“ takzvanou konverzí na nové smlouvy životního pojištění bez těchto garancí. Po dubnu 2002 pojišťovny technickou úrokovou míru snížily na požadovaná čtyři procenta.

Druhá legislativní změna proběhla pomocí vyhlášky 303/2004 Sb. k zákonu o pojišťovnictví ze dne 6. května 2004. Maximální výše technické úrokové míry byla opět snížena. Tentokrát na 2,4 procenta. Některé pojišťovny ale dokonce používají úrokovou sazbu nižší: mezi 2 až 2,25 procenta. Jinými slovy, pojištění se výší garantovaného úroku různí, legislativa stanovuje pouze její maximální výši. Minimální úročení upravené není.

Poslední změna

V únoru letošního roku se ČNB poprvé rozhodla limit výše TÚM zvýšit: ze stávajících 2,4 nově na 2,5 procenta a to přesto, že se uvažovalo také o zvýšení až na 2,9 procenta. Česká asociace pojišťoven rozeslala následně svým členům dopis s textem: „Podle předběžné informace z ČNB bude na základě aktivního tlaku ČAP zvýšena maximální TÚM pouze na 2,5 %, což považujeme za velký úspěch.“ Lobby pojišťoven u České národní banky uspěla.

Kritizovat Českou asociaci pojišťoven ani centrální banku nelze – obě insitutce jednaly v souladu se svými zájmy. Kde však byla při jednání o nové úrokové míře pro zájemce o životní pojištění lobby zastupující klienty?

Ohrozila by horní hranice technické úrokové míry ve výši 2,9 procenta solventnost pojišťoven, když státní dluhopisy České republiky se splatností 47 let, které mohou pojišťovny koupit, byly emitovány s kupónovou sazbou 4,85 procenta ročně a aktuální výnos do splatnosti je dokonce 5,07 procent?

Autor je analytik společnosti Partners

Foto: Profimedia.cz