Jiní staví dálnice, my rozhledny a cyklostezky. A pak se divme, že Česko ztrácí dech

Česko trestuhodně zaostalo za Polskem ve výstavbě dálniční sítě. A podobně se jednou můžeme za severními sousedy opožďovat také v energetice.

K čertu, kdo tady uřízl dálnici?

Kdysi jsme byli pokládáni za nezpochybnitelné premianty Visegrádu. Jenže časy se mění, což je nejvíc patrné při pohledu na Polsko.

Polsko jsme dlouho pokládali za zemi, která za námi ve všem zaostává. Až v posledních letech jsme procitli a povšimli si, že u našich severních sousedů se dějí pozoruhodné věci a že bychom u nich mohli hledat inspiraci.

Leckdo například zaznamenal bizarní situaci, kdy u Královce, kde se má propojit polská rychlostní silnice S3 s českou D11, nemá nová polská komunikace na co navázat. Končí uprostřed louky, a ještě dlouho tam končit bude. Leckdo také zpozoroval, že Poláci až na krátký úsek, kde dodělávají tunel, už dokončili výstavbu pětisetkilometrové dálnice A1 vedoucí od českých hranic k Baltu.

Dlouho jsme nevnímali, že v letech, kdy se v české kotlině otevíralo asi dvacet kilometrů dálnic za rok, v Polsku jich za stejnou dobu stavěli čtyři stovky kilometrů. Pravda, mají rozlehlejší zemi. Ale jen čtyřikrát.

Poláci, jejichž silniční síť byla ještě před dvěma desítkami let v zoufalém stavu, se dovtípili, že bez dálnic a rychlostních silnic nemůže byznys a ekonomika státu vzkvétat, a tak do nich nalili z evropských dotací, co mohli. My jsme se chlubili novými cyklostezkami a rozhlednami. Jistě, jsou fajn, ale ekonomiku země nepozvedly.

Také (a nejen) proto nás Poláci dotahují. Z dat Eurostatu vyplývá, že v době vstupu do Evropské unie, v roce 2004, byli na 55 procentech českého HDP, zatímco dnes dosáhli téměř 80 procent.

Jak jsme prošvihli dostavbu Temelína

Dálniční příběh přitom nemusí být jediným svého druhu. Stejně jako dnes zíráme na houstnoucí polskou dálniční síť, můžeme jednou pošilhávat po polské energetice.

Poláci v Evropě platili (a dosud platí) za fosilní špindíry. Z uhlí získávají kolem 80 procent elektřiny, zatímco Česko zhruba 40 procent. Jenže Polsko to chce změnit.

Před devíti lety schválila polská vláda energetickou strategii, ve které sází na rozvoj jádra. Poláci v ní načrtli plán na stavbu dvou elektráren po třech blocích. První tři bloky dodá americká korporace Westinghouse, další tři korejská společnost KHNP.

Michal Hron / Midjourney

Němci dali Česku novou nálepku, „nemocného muže Evropy“ přitom nakazili sami

Nemocný muž Evropy. Tak nedávno označil německý deník Die Welt českou ekonomiku. A něco na tom tom je, protože Česko si opravdu nevede dobře. Otázkou ovšem zůstává, co s tím?

Bloky první elektrárny v Pomořanském vojvodství, která je už ve fázi projektových příprav, mají být postupně uvedeny do provozu v letech 2033 až 2037. Bloky druhé „jaderky“ v Lodžském vojvodství, která před několika dny získala důležitý souhlas ministerstva životního prostředí, by měly být spuštěny v letech 2039 až 2043. K tomu Poláci chtějí instalovat 76 modulárních reaktorů.

Ve stejném roce 2014, kdy se Poláci rozhodli pro jádro, vláda Bohuslava Sobotky shodila ze stolu dostavbu dvou bloků v Temelíně. Žábou na prameni byl Andrej Babiš, ministr financí. Odmítal vládní záruky za výkupní ceny elektřiny s argumentem, že to není nic jiného než tunel na státní peníze. A tak ČEZ tendr na dodavatele bloků zrušil.

Krátce nato, v roce 2015, vláda schválila energetickou koncepci, v níž vytýčila cíl zvýšit podíl jádra na výrobě elektřiny do roku 2040 z třetiny na polovinu. Další čtyři roky pro to ale nehnula prstem. Až v roce 2019 provedla výkop k přípravě výstavby jediného reaktoru v Dukovanech. Babiš, tentokrát v premiérské sesli, obrátil a s vládní garancí souhlasil.

Budeme se dívat Polákům na záda?

Že by se tedy daly věci do pohybu? Kdepak, vše se stočilo k debatě, zda má být do soutěže připuštěn ruský Rosatom a čínská společnost CGN.

Po nástupu vlády Petra Fialy vyhlásil ČEZ tendr na dodavatele Dukovan. Nová vláda si nasadila růžové brýle a hlásá, že blok bude spuštěn v roce 2036. A k tomu se chystá rozhodnout o dalších třech blocích.

Žádný z nich ale nezvrátí situaci, ke které směřujeme. Ve své analýze ji načrtl provozovatel přenosové soustavy ČEPS: Od roku 2030, pokud ukončíme výrobu energie z uhlí (a to se dá očekávat), bude Česko závislé na drahém a rizikovém dovozu elektřiny ze zahraničí. V určitých případech může dokonce hrozit nedostatek elektřiny.

Je patrné, že termín k dostavbě Temelína jsme propásli – už před dvaceti lety. A s obdobnou trestuhodností jsme na kdeco vyplácali dotace, které jsme mohli použít na dálnice.

Hospodářská komora ve své analýze připomíná, že česká ekonomika se od roku 2009 přiblížila k průměru Evropské unie o pouhé čtyři procentní body, zatímco Polsko o 20. V dokumentu upozorňuje, že pokud tento trend bude pokračovat, může nás během několika let Polsko ekonomicky předstihnout.

Přístup k dálniční síti a energetice vysvětluje, proč se to může stát.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag