Fakta o klimatu: Není to zábavné, ale potřebné k moudrým rozhodnutím

„Naše vizualizace fungují jako kotvy, díky kterým se můžeme snadno vracet k tématu. Když kotvu nemáme, rozhovor rychle uteče k trivialitám – ke Grétě, k Číně,“ objasňuje vystudovaný teoretický fyzik a lektor nenásilné komunikace Přibyla, co svými klimatickými grafiky Fakta sledují. Jedna shrnuje vládní strategii pro adaptaci na změny klimatu, druhá porovnává výrobu elektřiny napříč EU, další zase vývoj teploty v Česku od roku 1961.  

Fakta o Faktech o klimatu

Říkají si Fakta o klimatu a nenápadně mění tuzemskou debatu o klimatické změně. Parta vědců a ajťáků totiž umí přetavit složitá data o vývoji emisí nebo scénářích energetické transformace do přehledných grafik, které potom využívá kdekdo. Tým vedený teoretickým fyzikem Ondrášem Přibylou za to ocenila i OSN.

Zdroj: Fakta o klimatu

Tým Fakt o klimatu

Odkud jsou lidé v týmu:

výzkum v IT bezpečnosti, 2× výzkum v oblasti vizualizace dat, vesmírný inženýr, expert v oblasti elektroenergetiky, analytik dat v oblasti algorithmic trading, 3× programátor, business data analyst, catastrophe and risk analyst (v pojišťovnictví), středoškolský učitel

Využívat je může každý – novináři, učitelé, ČEZ nebo Fridays for Future. „My se zatím nesnažíme být koncový komunikátor, ale působit jako muniční sklad solidních dat a argumentů, které mají velmi různé využití. Nemáme cílového uživatele. Pro nás je cíl změna hry, o což se pokoušíme tím, že nabízíme dostupná fakta,“ prohlašuje šéf týmu, ve kterém pracují programátoři, odborníci na vizualizace dat, expert na elektroenergetiku nebo vesmírný inženýr.

Všichni zatím pracují jako dobrovolníci, ve svém volném čase. Výsledky mají přesto špičkové. Minimálně tak usuzuje OSN a Učená společnost České republiky, kteří Faktům a Přibylovi udělili letošní Cenu za komunikaci globální změny klimatu.

Po roce a půl fungování máte hned ocenění… Jak to děláte, že jste tak dobří?

Kdybychom se o Fakta pokoušeli před pěti lety, nebude to fungovat, doba nebyla zralá. Teprve se uzavírala Pařížská dohoda, vyjasňovala se komunikační vymezení, která my dnes používáme…Druhým důvodem je oblast našeho působení – začíná být jasná potřeba překladu mezi vědci a veřejností. Zatřetí je to tým. Máme třeba ohromně talentovanou Kristínu Zákopčanovou (také působí v týmu datařů Českého rozhlasu, pozn. red.), která dělá vizualizace dat a má v tom hlubokou expertízu.

Na předávání ceny jsi mluvil o popularizaci a komunikaci vědy. Vy děláte to druhé. V čem je rozdíl? 

Popularizace je v zásadě o tom, co je zajímavé, hezké, barevné. Kolik nervových zakončení má v nose pes, jaký udělat experiment, aby plamínek hořel zeleně… To lidi baví, dělá se to třeba na Noci vědců.

Komunikace vědy má pomáhat lidem zorientovat se ve světě, rozhodovat se. Jednotlivcům i společnosti jako takové. Potřebujeme, aby novináři, politici nebo úředníci chápali, co se děje. To často není zábavné a zajímavé, ale je to nutné k moudrým rozhodnutím. Trochu nepovedenou komunikaci vědy můžeme sledovat okolo probíhající epidemie.

Ondráš Přibyla

Foto archiv Ondráše P.

Zakladatel projektu Fakta o klimatu a laureát ceny za komunikaci globální změny klimatu za rok 2020. Ondráš vystudoval teoretickou fyziku, kolem roku 2006 ale přehodil výhybku a místo vědecké kariéry se začal věnovat komunikaci. Nejdřív působil jako popularizátor a lektor (učil mimo jiné předmět změny klimatu na Masarykově univerzitě v Brně), později rozšířil svou doménu o metodiku nenásilné komunikace, mediaci konfliktů a práci s komunikační kulturou v organizacích. V projektu Fakta o klimatu spolu se svým týmem vytvářejí vizualizace dostupných dat o změně klimatu a možných řešení a snaží se tak přispět ke kvalitě celospolečenské diskuze.

Když jste začínali, museli jste do toho jít s nějakými předpoklady… Co jste zjistili, co jste museli revidovat?

Postupně začínáme chápat, proč to nikdo neudělal před námi. Je to těžší, než to vypadá.

Jak to?

Mysleli jsem si, že pozveme partu fakt chytrých lidí, uděláme hackathon, za šest hodin budeme mít web a ten budeme plnit. Nakonec nám spuštění první verze zabralo desetkrát víc času. Nečekali jsme, že to bude tak časově náročný projekt. Ono to na konci vypadá, že máme jednu pěknou grafiku, za ní jsou ale desítky a někdy stovky hodin práce. Musíme věci pochopit do mnohem větší hloubky, než je patrné z toho, co nakonec použijeme. Každá naše grafika je taková malá diplomka,.

Můžeme to popsat na příkladu. Když si vezmu grafiku Potenciál vybraných způsobů snížení emisí v České republice, kde srovnáváte, jaký dopad na snížení emisí může mít změna chování jednotlivce a jaký změny systémové, co všechno za ní je od momentu, kdy se rozhodnete, že pokryjete právě tohle téma?

Zdroj: Fakta o klimatu

Potenciál vybraných způsobů snížení emisí v ČR od autora Fakta o klimatu, licencovaný pod CC BY 4.0.

To je zrovna jedna z grafik, kterou jsem čekal rychle hotovou. Nakonec nám to od nápadu k dokončení trvalo rok – samozřejmě i proto, že to děláme ve volném čase.

Nápad přišel, když jsme slýchali otázky, jak mají lidé omezit svou uhlíkovou stopu. Já si ale říkal, že to je špatně položená otázka! I kdyby někdo žil jako úplný asketa, vytvoří ročně šest tun emisí na osobu, protože tady máme určitý systém výroby elektřiny, průmyslu, odpadového hospodářství… A i kdyby víc lidí zredukovalo množství spotřebované elektřiny, hnědouhelná elektrárna se nevypne. Individualizace a předání zodpovědnosti malým jednotkám nám brání vidět pákový bod změny v systému. Jak ale ukázat systémové změny, abychom se o nich mohli bavit? 

Začal jsem črtat: tady dáme individuální, tady systémová opatření, a bude.

Pak jsme ale začali hledat data. Emise z automobilové dopravy jsou jednoduché. To je pár čísel. Změna jídelníčku je složitější – záleží, odkud se třeba to hovězí doveze, jestli ta kráva byla i na mléko… Takhle jsme se za chvíli brodili v detailech. Stejně jsme začali narážet u scénářů transformace energetiky, které jsou klíčové. Každá studie ale počítá s trochu jiným počátečním stavem, mají různé přepočtové koeficienty. Máme tedy vzít původní hodnoty z těch scénářů, nebo máme sjednotit výpočet? To je další rozhodnutí, které nejde udělat bez rozmyslu.

Do toho jsme řešili, jak to rozumně zobrazit. Víme, že v tomhle není možné udělat ideální rozhodnutí. My ale od začátku věděli, k čemu má grafika sloužit: aby se nad ní dalo porovnávat individuální a systémové, aby se nad ní dalo bavit. Rozhodnutí jsme proto uzpůsobovali tomu.

Když říkáš, „aby se nad grafikou dalo bavit“, co to znamená?

Grafiky slouží jako komunikační kotvy. Debaty o komplexních věcech často připomínají hraní šachů bez šachovnice. Ono to jde, lidi tak šachy občas hrají, ale je to strašně náročný! Šachovnici používáme, abychom redukovali komplexitu, mohli vidět, že když potáhnu střelcem sem, není to dobrý tah. Stejně tak potřebujeme vizualizaci, když se chceme bavit o emisích v Česku, abychom viděli a mohli si ukazovat na různé sektory a porovnávat je.

Vizualizace funguje jako kotva, díky které se můžeme snadno vracet k tématu. Když kotvu nemáme, rozhovor rychle uteče k trivialitám – ke Grétě, k Číně… Lidé diskutují o tom, o čem se diskutuje snadno, na co má každý názor. Komunikační kotvy jsou jedním z nástrojů redukce komplexity, které umožňují bavit se o komplexních věcech.

Když jsem projížděl vaši práci, nejvíc času jsem strávil u různých scénářů. Třeba u přechodu od uhelné energetiky. Dokážu si ale představit, že se na to někdo zběžně podívá a řekne: „Nojo, ale co ti horníci? Počítáte s pracovními místy?“ Co bys mu v tu chvíli řekl? Počítáte se šíří zájmů?

To je dobrá ukázka, že grafika funguje, že posouvá diskuzi. Když někdo řekne, „počítáte s pracovními místy?“, už jsme v tématu. Už se bavíme o možnosti přechodu, řešíme, jak to je možné realizovat. To je něco jiného, než když slyšíme, že to nemůžeme udělat, protože Čína.

Scénáře nemůžou odpovědět na všechny otázky hned. K otázce o hornících bych řekl, že téma řeší jeden policy paper Asociace pro mezinárodní otázky a taky vím o studii, jejíž název nevím zpaměti, ale modelovala pracovní místa v rámci celé Evropy. Zároveň by to chtělo přizvat sociology, někoho, kdo rozumí lokálnímu kontextu… A pokud to považujeme za téma, které teď chceme řešit, pojďme se o tom bavit. 

Zdroj: Fakta o klimatu

Uhelný phase-out ve státech EU od autora Fakta o klimatu, licencovaný pod CC BY 4.0.

K těm scénářům…

… můžu tě zastavit? Jak mluvíš o scénářích, už to je příklad redukce komplexity. Scénáře jsou možností, jak z nekonečna možností vývoje vzít ty reprezentativní a srovnávat je mezi sebou. Tady máme tři možnosti, můžeme porovnávat. To je jako kdybych začátečníkovi v šachu nabízel, že může táhnout touhle figurkou sem, sem nebo sem. A on řekne, no mně se nejvíc líbí tah dámou, dává mně smysl. To je redukce komplexity.

Já se chtěl zeptat na pravděpodobnosti.

To je další skvělá otázka, která se týká metodiky. „Jaká je pravděpodobnost, že scénář nastane,“ není otázka, kterou si při práci se scénáři klademe. Scénáře nemají být prediktivní. Používám je pro rozhodování, takže musí dobře reprezentovat možné budoucnosti, které mohou nastat. V angličtině se říká plausible. Můžeme uvést příklad na covidu. V květnu spousta lidí říkala, že určitě existuje možnost, že na podzim přijde druhá vlna, proto se na ni připravujme. Není podstatné, s jakou pravděpodobností druhá vlna přijde. Pokud se shodneme, že ta možnost tady je, pak je to scénář, který bych měl například jako člověk zodpovědný za chod univerzity zvážit a říct, co udělám, abych se na druhou vlnu připravil.

Metodika práce se scénáři vychází z vojenského plánování a do precizní podoby ji vypracoval v 70. letech Shell. To z něj udělalo velkého hráče.

Pracujete s ucelenější teorií přesvědčování lidí pomocí faktů? Něco ve smyslu Myšlení rychlého a pomalého?

Každá práce s komplexitou musí nutně zohledňovat nepoznatelnost systému, takže nehledám jednu ucelenou teorii, ale užitečné kousky. Ale ano, třeba Daniel Kahneman nebo Jonathan Haidt jsou skvělí. Obecně se lidi podle faktů rozhodují velmi málo. Ale stejně: přestože přesvědčování probíhá jinými mechanismy, než je poskytování faktů, je pro chování systému klíčové, jestli jsou v něm k snadno srozumitelná fakta k dispozici, nebo ne.

Pokud bychom si představili hru o veřejné mínění, jehož posun je nutný i pro kroky politiků, jakou máte širší roli kromě zmíněného muničního skladu?

Klimatická scéna – a tam teď řadím třeba i byznysy jako Svaz moderní energetiky nebo E.on – je tady hodně roztříštěná. Vznikají skupiny, které hejtují všechno kapitalistické, případně všechno zelené. Hráči nespolupracují ani v oblastech, kde můžou mít konzistentní a dlouhodobé společné cíle. Chybí společný jazyk. Kdybychom měli nad šachovnicí různé hráče, jim by ale chyběly souřadnice, budou se velmi složitě dohadovat, které černé políčko zhruba uprostřed přesně myslí. Tamto přece!

K dialogu je potřeba společný jazyk a sdílené významy, a tedy možnost opřít se o stejná data, stejné standardy měření a mluvíme-li o vizuálním jazyku, i standardy zobrazování. Když nemáme sdílená data a sdílený vizuální jazyk, ztrácí se v rozhovorech spousta času ujišťováním se o tom, z jakých dat druhá strana vychází nebo zda jsou dvě zobrazení dat srovnatelná. Hodně práce v tomhle dělá Mezivládní panel pro změny klimatu, my se to tady můžeme snažit ještě trochu posunout zejména v českém prostoru – a ono se to začíná dít. Naše grafiky používá Člověk v tísni pro vzdělávání učitelů o klimatické krizi, ale i vědci ve svých prezentacích, nebo lidé z byznysu na LinkedInu. Lidé z různých oblastí nemusí ověřovat data druhé strany, protože začínají sdílet datový a vizuální jazyk. A sdílený jazyk mění hru, která se hraje. Ale není to jen hra o veřejné mínění.

Jak to myslíš?

Veřejné mínění vytváří politiku, ale taky je politikou vytvářeno. Spousta věcí se prosadí bez ohledu na veřejné mínění nebo navzdory němu. Navíc moc nemají pouze volení politici, ale taky soudy, úřady, pravidla, která nejsou výsledkem veřejného mínění. My nehrajeme o to, aby veřejnost mínila o klimatu něco. Nehledě na to, že není obzvlášť ve facebookové době uhratelné, aby tolik jednotlivců začalo sdílet jeden pohled. Hrajeme o to, aby byl systém jako celek schopný zvládat výzvy, kterým civilizace čelí. Demokracie je postavená na pnutí mezi veřejným míněním a rozhodovací mocí, které je potřeba udržovat v kreativním napětí…

To znamená, že chcete kultivovat tohle napětí?

Přesně tak. Různé názorové skupiny budou existovat vždycky a konspirační teorie asi taky nikdy nevykořeníme. Podstatné ale je, jak se tato napětí ve společnosti projevují. Někdy můžou být i docela konstruktivní. A myslím, že poskytování srozumitelných dat je docela dobrá kultivace napětí. 

Taky můžeme hrát roli intelligence agency. Nemyslím výzvědné společnosti, ale něčeho, co poskytuje orientaci nejenom po faktické stránce. Jací jsou na klimatické scéně hráči? Co chtějí? Kde jsou možné synergie? Bavíme se teď třeba se studenty z Fridays for Future, co vidíme jako relevantní cíle pro jejich působení.

Pokračování: Nemusíme se všichni na všem shodnout, aby se věci hýbaly dopředu