Komunisté zkazí všechno. Svoboda podnikání je zásadní, ukazuje Hongkong

Jako pumpkin spice latte nebo dýňová polívka, stejně tak se každý podzim vrací žebříček ekonomické svobody ve světě. Může se to zdát jako nepodstatná věc, která zaujme jenom nerdy hospodářské politiky, ale já se domnívám, že důsledky jsou mnohem závažnější. Řekněme si proč.

Šedesát let, zhruba tolik, kolik let je na světě panenka Barbie nebo James Bond, vévodil žebříčku ekonomické svobody Hongkong. Ale „čo bolo, to bolo“, terazky už Hongkong svobodný nebude. Důvodem propadu v žebříčku jsou represe a vměšování ze strany čínské vlády.

Mapa ekonomické svobody aneb Modrá je dobrá

Fraser Institute

Možná si říkáte, proč se Hongkong propadl na stále pěkné, nicméně druhé, místo až teď, když čínská represe začala už před lety. Fraser Institute totiž do svého žebříčku, který čítá 45 různých indikátorů, komponuje exaktní data ověřená třetí stranou, a proto vydává žebříčky s dvouletým zpožděním.

Dnes se tak bavíme o žebříčku s daty za rok 2021, díváme se tedy na předloňský svět. Už nyní proto víme, že Hongkong bude nadále klesat, stejně jako například od světové ekonomiky izolované Rusko (které ale už v tomto vydání zaujímá velmi nelichotivou 104. pozici).

Propad Hongkongu bude znamenat horší životní vyhlídky pro tamní obyvatele, ale také o útočiště méně pro méně šťastné lidi v jeho okolí.

Ekonomická (ne)svoboda asijských tygrů

Proč by nás měl ale zajímat zrovna Hongkong? Tento malý region na pobřeží Jihočínského moře se totiž stal domovem pro víc než sedm milionů lidí a vzorem pro hospodářskou politiku všude na světě. Z vlastní zkušenosti vím, že místní obyvatelé jsou tvrdě pracující a velmi laskaví lidé, kteří Hongkong pozvedli prakticky z rybářské vesnice na jedno z hlavních měst světového obchodu a finančních trhů.

Propad Hongkongu (nejen) v ekonomické svobodě bude znamenat horší životní vyhlídky pro tamní obyvatele, ale také o útočiště méně pro méně šťastné lidi v jeho bližším i vzdálenějším okolí. Znamená to také velkou historickou změnu, protože od roku 1960 až do roku 2020 existoval jeden železný zákon ekonomické svobody: nejvyšší je v Hongkongu.

Ostatně, nahlédněme do historie. V roce 1950 žebříček poprvé a naposledy ovládly Spojené státy. V roce 1955 už prvenství připadlo Švýcarsku a pak na dlouhá léta právě Hongkongu. Druhá příčka už je dynamičtější: mezi lety 1960 až 1985 patřila Lucembursku, pak se na ni prostřídalo Švýcarsko a Nový Zéland, a od roku 2004 s jednou výjimkou (2013 – Nový Zéland) ji opanoval Singapur.

A právě Singapur se nyní ujímá vedení. Tak jako Hongkong je to městská aglomerace, v níž je jedním z oficiálních jazyků čínština. A je zajímavý také tím, že je to malý ostrov bez nerostného bohatství a prakticky bez zemědělství, který však využil v hospodářské politice ekonomickou svobodu (například nulová cla) na to, aby ze svých obyvatel udělal jedny z nejbohatších lidí na planetě.

Stejně jako Hongkong je dnes Singapur vyhledávaný cíl migrantů z okolních zemí, kteří chtějí jít za lepším. A to nikoliv za sociálními dávkami, jak by si někdo mohl myslet, ale za produktivní a dobře odměněnou prací. Ne nadarmo se oba regiony počítají do čtveřice takzvaných asijských tygrů (spolu s Jižní Koreou a Tchaj-wanem), tedy rychle rostoucích industrializovaných asijských zemí.

Cowperthwaite zavedl hongkongskou politiku kompletního volného obchodu, nízké daně a nízké vládní výdaje.

Klíčový muž Hongkongu

Zajímavé v tomto ohledu také je, jak Hongkong svého úspěchu dosáhl. Mimoděk na to poukázal v diskusi na České televizi v roce 1997 Milton Friedman, který se (spolu s manželkou Rose) na vývoji výpočtu ekonomické svobody významnou měrou podílel. Na dotaz moderátorky Barbory Tachecí, zda by mohl uvést příklad politika, který se nejvíce držel jeho liberálních doporučení, odpověděl:

„Patrně by to nebyl politik. Byl by to možná John Cowperthwaite z Hongkongu – to byl vlastně správce nebo finanční tajemník v Hongkongu v 50. a 60. letech, který zavedl hongkongskou politiku kompletního volného obchodu, nízké daně, vládní výdaje nikdy nepřesahující asi pět až deset procent celkového příjmu…“

Friedman tím poukázal na klíčovou osobnost hongkongské historie. Člověka, který už v roce 1962 napsal, že „i když máme už rozsáhlé hospodářství zahrnující mnoho odvětví, je pro nás stále lepší spoléhat se na neviditelnou ruku devatenáctého století než nechat ekonomiku manipulovat neohrabaným prsty byrokratů.“ „Nemůžeme si prostě dovolit jakkoliv poškodit hlavní zdroj síly naší ekonomiky, svobodu podnikání,” dodal.

Cowperthwaite neměl rád protekcionismus a dotace, a to ani tehdy, když šlo o takzvaná mladá odvětví: „Když budeme mladé odvětví rozmazlovat, zůstane mladé a nikdy nevyroste.“ Pevně věřil, že „v dlouhém období souhrn rozhodnutí jednotlivých podnikatelů učiněných ve svobodném prostředí, a to i když jsou tato rozhodnutí často chybná, nadělá méně škody než centralizovaná rozhodnutí vlády, a hlavně každá případná chyba a škoda je ve svobodném prostředí mnohem rychleji napravena.“

Komunisté dokážou zcela bezdůvodně zkazit všechno. Včetně své vlastní výkladní skříně.

Na co sáhnou, to zkazí

V ekonomicky nejsvobodnějších zemích přitom mají chudí (spodních deset procent) nejvyšší podíl na celkovém příjmu v porovnání s méně svobodnými státy. V absolutních číslech (v paritě kupní síly) je tento příjem osmkrát vyšší než v nejchudších, střední věk dožití je zde nejvyšší a dětská úmrtnost nejnižší (devětkrát nižší než v ekonomicky nesvobodných zemích). Je tu také nejvyšší index štěstí, a co je možná nejdůležitější: prakticky v nich neexistuje chudoba.

Aktuální propad Hongkongu v žebříčku ekonomické svobody, kterému dlouhá léta dominoval, je proto velmi důležité i nadále sledovat. Společně s Fraser Institutem se tak ostatní think-tanky zapojené do tohoto projektu zavázaly další vývoj monitorovat a dále měřit. I přesto, že „jsme se v podstatě z této zprávy nedozvěděli nic, co bychom nevěděli i předtím“, jak napsal sám Friedman v předmluvě k prvnímu vydání žebříčku.

Samozřejmě jsme věděli, co se děje v Hongkongu. Nový žebříček je však první a na tvrdých datech měřitelnou ukázkou, že komunisté dokážou zcela bezdůvodně zkazit všechno. Včetně své vlastní „výkladní skříně“.

Kam dál? Názory a komentáře na Finmagu:

• Česko jako finanční velmoc? Proč tohle spojení nemusí být sci-fi
• Na tisíce povinností jen pár škrtů. Vláda v boji s byrokracií žalostně selhává
• Vláda na nic, liknavé soudy a vysoká korupce. „Blbá nálada“ v Česku nekončí
• Obří pokuty a tuna nových povinností. Směrnice NIS2 nemá ve světě obdoby
• Lesk a bída fintechu. Kdepak ty loňské banky jsou?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag