Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kšefty s chudobou. Přímá linka do Šluknova!

Na Šluknovsku vybuchla časovaná bomba. Tikala dlouho, a politici byli hluší. Migrační kolotoč se točí dál a stejné exploze hrozí dalším regionům. Puma sestává z mnoha součástek, zásadní jsou však dvě: kšeftování s lidskou chudobou a konstrukce jedné ze sociálních dávek – státního příspěvku na bydlení.

Nepřizpůsobivé tady nechceme! Heslo, které zaznělo tisíckrát z mnoha měst, čtvrtí i ulic. Zdálo se, že největší starostí všech, kteří s nimi mají co dočinění, je se „nepřizpůsobivých“ zbavit. Jenže zdání může klamat. Na trhu realit se vytvořila početná skupina obchodníků, kteří „nepřizpůsobivé“ a sociálně slabé vítají s otevřenou náručí. Pochopili totiž, že se na nich dá slušně vydělat. Podnikavcům se nabízejí přinejmenším dvě („výborně“ se doplňující) strategie.

Strategie číslo jedna: Levně koupím s chudým, draze prodám bez něj. Cena domu, který je obydlený sociálně slabými (většinou romskými) nájemníky, sešupem klesá. A je úplně fuk, že se třeba jedná o činžák v žádané lokalitě v centru Prahy. Podnikavci tyto domy vykupují za pakatel, původní majitel (kterým je nezřídka město) se jich rád zbaví. Nový vlastník pak nájemníkům „velkoryse“ odpustí dluhy za nájem a na oplátku z nich vymámí dekret na byt. Následně je odlifruje do oblasti typu Šluknovska, dům zrekonstruuje a draze prodá či pronajme.

A co přestěhovaní? Tady vstupuje do hry strategie číslo dvě. Vystihnout bychom ji mohli takto: „Milí ‚nepřizpůsobiví‘, vítejte. Milerád vás ubytuji. Vždyť máte nulové nároky a spokojíte se vším. A stát mě za to královsky odmění.“ Systém příspěvků na bydlení je totiž nastaven tak, že když výdaje za bydlení přesahují třetinu příjmů rodiny, doplatí je za ni stát. Dávky sice mají zákonem stanovený strop vypočtený podle velikosti města a počtu členů domácnosti, ale vzhledem ke stoupajícím cenám nájmů a energií dosahují překvapivých výšek. Z chudého se tak rázem stává lukrativní nájemník, který jednak výši nájmu nijak nevzdoruje (nejde totiž z jeho kapsy) a „druhak“ bere skoro všechno – včetně nejhorší ubytovny nebo zdevastovaného bytu bez koupelny. Výsledkem je hromadná migrace zejména Romů za bydlením a jejich koncentrace v lokalitách, kde nemají šanci své životy jakkoli změnit.

Samozřejmě je možné jít ještě dál a obě strategie sloučit a patřit do obou skupin podnikavců zároveň. Tedy přesouvat nájemníky ze svých nemovitostí v lukrativních oblastech do svých nemovitostí v okrajových oblastech.

Jako lavina?

Na Šluknovsku pomyslná bomba vybuchla a ukázala nám, co dokáže. Varovné tikání se ozývá také z Čáslavi. Jenže v Česku je ještě řada dalších rizikových regionů, které kšeftování s příspěvky na bydlení sužuje. Na rozdíl od Šluknovska ještě mají šanci situaci ukočírovat. Podaří se to?

Krizi v nejsevernějším cípu republiky s obavami sledují i obyvatelé nejzápadnějšího českého města. Také Aš letos zaznamenala příliv romských rodin a nárůst kriminality. „Šetření Policie ČR ale ukázalo, že velkou část majetkové kriminality má na svědomí ‚ašská galerka‘, tedy několik individuí, která se shodou okolností vrátila z výkonu trestů,“ mírní obavy starosta Dalibor Blažek. A dodává, že situace se vrací do normy, protože hříšníci už znovu sedí za katrem. Potvrzuje však, že se do Aše letos přistěhovalo poměrně hodně sociálně slabých lidí.

Samozřejmě, že mezi spoluobčany panuje obava umocněná současným děním na severu. Já osobně mám obavu z toho, že tyto velké skupiny budou dále migrovat a ze Šluknovska se mohou objevit třeba na Ašsku,“ pokračuje Blažek. „Problémovou situaci jsme si tak trochu zavinili sami,“ uznává. Při privatizaci bytového fondu město byty prodávalo v otevřeném řízení a část bytů skoupili právě podnikatelé, kteří do Aše nyní sestěhovávají lidi odjinud. „V tuto chvíli máme strach prodat jakýkoliv větší objekt, aby se z něj záhy nestala ubytovna a my tak nevytvořili pro okolí téměř neřešitelný problém s novými nepřizpůsobivými obyvateli,“ říká starosta.

Zneužívaný příspěvek na bydlení jako rozbuška

Třaskavá situace je podle Blažka vyvolána neuváženou sociální politikou státu. „Může-li někdo v Aši, kde je nájem v městských bytech stanoven na méně než 40 Kč za m2 platit násobky této ceny díky příspěvku státu, pak je určitě něco špatně,“ míní starosta. Za uplynulý rok jen chebský okres vyplatil na příspěvcích na bydlení přes 52 milionů korun. V celé republice suma dosáhla 3,5 miliardy. „To jsou peníze, které ve velké většině skončily v kapsách ‚podnikavých‘ pronajimatelů. A stačilo by tak málo. Výši příspěvku na bydlení odrazit určitým procentem od průměrného nájmu v dané lokalitě,“ uzavírá Blažek.Konec formuláře

Systém příspěvků na bydlení vnímá jako problém i starosta Čáslavi, která právě čelí velkému přílivu přestěhovalců bez práce a bez prostředků. „Samozřejmě, že přispívá ke vzniku sociálně vyloučených lokalit. Ubytovávat sociálně nepřizpůsobivé občany se pro mnohé podnikavce stalo slušným podnikatelským záměrem,“ říká Jaromír Strnad.

Podle starostky Šluknova Evy Džumanové je systém příspěvků na bydlení nastaven správně. „Ale musí být striktně dodržován,“ dodává starostka. „Výše nájmu musí být v takové výši, jaká je v daném místě standardní,“ míní. S ostatními starosty se ale shoduje, že se ubytovávání sociálně slabých stalo výnosným podnikáním.

Chybí sociální bydlení

Na praxi podnikatelů, kteří doslova obchodují s lidskou chudobou, dlouhodobě upozorňuje organizace Člověk v tísni. „Kvůli privatizaci části bytového fondu ztratily města a obce kontrolu nad tím, kdo v nich bydlí, čehož někteří podnikatelé využívají. Ale to neznamená, že samosprávy nemají páky k tomu, aby vzniku sociálně vyloučených lokalit bránily. Přísným dodržování hygienických norem počínaje a nastavením systému sociálního bydlení konče,“ říká mediální koordinátor programů sociální integrace Martin Kovalčík. A co si pod sociálním bydlením představit? „Jakési ‚bydlení na zkoušku‘, které vytvoří mezistupeň mezi ubytovnou a běžným nájemním bydlením. Mnoho našich klientů totiž žije v sociálních ghettech jen proto, že nemají jinou alternativu,“ pokračuje Kovalčík.

Nedostupnost sociálního bydlení s přijatelným nájmem pro sociálně slabé je v Česku dlouhodobým problémem. Lidé s nízkými příjmy tak končí buď v ghettu, nebo na ulici. Stát výstavbu sociálních bytů podporuje dotací, jenže rozhodující je zájem obcí. A ty se většinou snaží sociálně slabých spíše zbavit. Nemají povinnost zahrnovat sociální bydlení do plánování sociálních služeb. Zatím dokonce ani neexistuje přesné právní vymezení toho, co sociální byt vlastně je a jaké cílové skupině je určen.

Nedostatek sociálních bytů nahrává i jednání podnikatelů, kteří zneužívají systém příspěvků na bydlení. „Mohou tak požadovat za místnost čtyřikrát čtyři metry například dvanáct tisíc korun. Vědí, že tito lidé nemají kam jinam jít,“ říká Martin Kovalčík z Člověka v tísni. Na trhu realit se navíc uplatňuje silná rasová diskriminace. „Mnoho našich klientů končí v sociálně vyloučených lokalitách právě proto, že je nikdo ubytovat nechtěl, protože jsou Romové,“ uvádí Kovalčík. Většina z nich přitom podle něj v prostředí sociálně vyloučených lokalit žít nechce.

Jak daleko bude mít vláda od strategie k činu?

O vyjádření ke zneužívání příspěvku na bydlení jsme žádali také ministerstvo práce a sociálních věcí. Slíbili, že ho do uzávěrky zašlou. Přes urgence však nakonec nedorazilo. Jisté je tedy jen to, že ministerstvo bude v rámci chystané sociální reformy usilovat o časové omezení vyplácení příspěvku, dnes ho lze při splnění podmínek pobírat neomezeně dlouho. Úřady by ho nově mohly vyplácet přímo pronajímateli. To může situaci ještě zhoršit. Minulé pondělí ale vláda schválila strategii proti sociálnímu vyloučení na roky 2011–2015. Jako jeden z úkolů si v ní vytyčuje právě vytvoření modelu sociálního bydlení, zahrnujícího krizové, tréninkové a dlouhodobé sociální bydlení. Na to, jak úspěšná v realizaci strategie bude, si však musíme počkat.

Petra Dlouhá

Petra Dlouhá

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, během studií pracovala jako stážistka v Lidových novinách. Od roku 2011 píše pro Peníze.cz a Finmag. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK