Regulace prodeje hypoték

Hypotéky prodává kolem 40 tisíc prodejců, jejich kvalita je často nevalná a poškozují trh, zaznělo v prohlášení zástupců Asociace hypotečních makléřů (AHM) zveřejněném v deníku E15.

Podle této profesní organizace by hypotéky měl napříště prodávat jen ten, kdo bude mít alespoň středoškolské vzdělání a prokáže dostatečné odborné znalosti. K prodeji by ho opravňoval certifikát udělený nezávislou institucí. FINMAG zjistil, jaký názor na věc mají další zainteresované strany.

Banky nejsou zajedno
Jak přiznávají zástupci makléřských společností sdružených v AHM, pro zavedení certifikací je klíčová podpora bank. Ovšem ty se ve svých názorech na naléhavost regulace liší.

Některé to nepovažují za nikterak palčivý problém. Tak například z ČSOB a Hypoteční banky nám odpověděli, že sami žádnou potřebu certifikování necítí, protože si vybírají jen takové externí spolupracovníky, kteří splní jejich přísné podmínky. Podobně reagovala i GE Money Bank, která prohlásila, že si prodejce svých hypoték školí a prověřuje a nemá s nimi problém.

Všechny tři banky ovšem diskusi o kvalitě zprostředkování hypoték obecně vítají a preferovaly by spíše samoregulaci externích prodejců. Podobně se vyslovila pro samoregulaci i Česká spořitelna.

Jiné banky, jako je například Volksbank nebo BAWAG Bank, které vstoupily na český hypoteční trh později a teprve nyní dosahují velkých nárůstů obchodů za významného přispění sítí externích prodejců, by naproti tomu preferovaly přísnější regulaci externího prodeje. Její základní principy by měl podle nich upravovat zákon a dohled by měla zajišťovat ČNB.

Daniel Otta, manažer externího prodeje Volksbank, nám k problému dále napsal: „Zároveň je nutné dbát na „globální pohled“ a neregulovat kvalitu prodeje pouze u hypotečních produktů, ale u úvěrových produktů obecně. A to nejen úvěrových produktů poskytovaných bankami a stavebními spořitelnami, ale i subjekty nebankovními. Jsem si jist, že pozitivní přínos ze zkvalitnění poskytovaných služeb externími prodejci ocení kromě bank právě klient.“

SOS je pro licencování
A jak se dívá na problém externího prodeje hypoték Sdružení obrany spotřebitelů ČR (SOS), které se dlouhodobě zabývá ochranou spotřebitelů na finančním trhu?

„Domníváme se, že by mělo být zavedeno povinné licencování. I nám se v poradně ukazuje, že ne všichni makléři, finanční poradci, zprostředkovatelé a prodejci jsou seriózní a na vysoké úrovni,“ sdělila FINMAG Ivana Picková, tisková mluvčí SOS.

Domnívá se, že v rámci implementace MIFID by se měly změny v tomto směru týkat nejen hypotečních úvěrů, ale celého finančního sektoru. SOS je pro to, aby certifikát udělovala ČNB nebo ministerstvo financí.

A co na to dohled?
Zeptali jsem se tedy i v ČNB, zda orgán dohledu nad finančním trhem cítí problém regulace prodeje hypoték jako akutní, případně zda připravuje nějaká opatření. Pavel Zubek z tiskového odboru nám sdělil, že centrální banka v současné době o regulaci v této oblasti neuvažuje a obecně podporuje samoregulaci v případech, kdy regulace chybí.

Ani ministerstvo financí neshledává nutnost zásahu. Vnímá odbornost distribuce na finančním trhu obecně jako jeden z hlavních prvků zajištění ochrany spotřebitele a to, zda bude vhodnější samoregulace nebo koregulace, bude prý předmětem dalších odborných diskusí, sdělil FINMAG Radek Ležatka z oddělení komunikace ministerstva.

Zdá se tedy, že stát se v zavedení certifikace prodejců hypoték příliš angažovat nebude. O tom je ostatně přesvědčena i Marta Gellová, generální sekretář Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců (AFIZ).

Prodejce nezaručí morálku dlužníka
AFIZ se už dříve obrátila ve věci regulace prodeje hypoték na Českou bankovní asociaci, respektive na její sekci hypotečního bankovnictví, ale s přílišným zájmem se nesetkala, říká Gellová.

Česká národní banka nyní dává do připomínkového řízení konzultační materiál a návrh vyhlášky týkající se i regulace prodeje finančním produktů, a také ministerstvo financí má obecné záměry v tomto směru. Tak se možná něco pohne kupředu.

„Nemohu si ovšem odpustit poznámku, že konkrétně u hypoték považuji vliv zprostředkovatele na následnou platební kázeň klienta za minimální,“ míní Gellová.

A pokračuje: “Vždyť veškeré podklady vždy posuzuje výhradně zaměstnanec banky a je na něm, zda bude úvěr schválen. Je to podobné, jako bychom obviňovali např. autosalony za případnou špatnou platební morálku klientů leasingových společností. Obávám se, že banky se tu snaží shodit na zprostředkovatele skutečnost, že v honbě za klienty natolik změkčily podmínky, že hypotéky dostali lidé, kteří je nikdy dostat neměli. Za to ovšem nemohou zprostředkovatelé!“