Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Volte toho, koho znáte! Jenže co když nikoho z nich neznám? Demokracie o berlích

| 19. 8. 2011

Už první demokracie, ta řecká, měla mouchy. A to šlo o relativně malé státy, kde volební právo nebylo pro každého a lidé své politiky znali osobně nebo nejdál z doslechu. Jak to asi může fungovat dnes, kdy má volební právo i ten, kdo se o věci okolo sebe vůbec nezajímá, a kdy svého politika osobně neznáte ani vy, ani vaši příbuzní či známí a ani známí vašich známých? Zato ho perfektně znáte z jeho „správné“ mediální stránky. A média, jak asi víte, dokážou z kostky vykouzlit kouli a z bílého černé nebo šedivé…

Volte toho, koho znáte! Jenže co když nikoho z nich neznám? Demokracie o berlích

České politické strany na svou předvolební propagaci vydávají stovky milionů korun. Jen část pokryjí volební příspěvky. Zbytek platí sponzoři. Jednak přiznaní, jednak nepřiznaní, o nichž se dozvídáme v četných aférách. Další miliony vydávají přímo jednotliví politici k propagaci své vlastní osoby. Ta investice je nutná. Lidé vás musejí znát, respektive musí mít pocit, že vás znají.

Soutěž idejí čili demokratický marketing

Z vlastní zkušenosti: dostanete se na volební kandidátku bezvýznamné strany (u zavedené to bez kontaktů a nadité peněženky ani nezkoušejte). Po volbách je součet vašich hlasů 167. Z toho 83 od vaší rodiny a od lidí, kteří vás znají. Zbylých 84 je od lidí, kteří se spletli nebo dali radši hlas bezvýznamné straně, kde nikoho neznají, aby ho nemuseli dát provařeným partajím. „Volte toho, koho znáte,“ říká Eddie Murphy ve filmu Dokonalý gentleman. A přesvědčit lidi, že vás znají, je věc demotingu (demokratického marketingu). Kdo maže, ten jede…

Korupce vzkvétá díky strukturální chybě demokracie

Aby nevznikla mýlka, problém není v politicích, problém je v  podstatě novodobé demokracie. Představte si, že chcete dělat politiku, samozřejmě poctivě. Dáte dohromady dostatek podobně smýšlejících lidí a založíte politickou stranu. Vytvoříte stanovy, program a spoustu dalších nezbytných věcí. A pak je třeba oslovit voliče. Jenže na to potřebujete peníze...

Ano, je tu internet a spoustu věcí jistě zvládnete svépomocně. Ovšem internet nedosáhne ke všem, vlastně pořád jím oslovíte jen menšinu voličů. A guerilla proti ostříleným marketingovým žoldákům je jako souboj krumpáče s bagrem. Dnešní „reálná demokracie“ tedy zdaleka není soutěž idejí, moudrých lidí a programů, jak bychom chtěli. Naše demokracie zkrátka zcela podléhá pravidlům komerčního marketingu. Máme tu marketokracii, chcete-li.

Co s tím? Jako politik-amatér máte fakticky pouze dvě možnosti: Držet výsledky v desetinách procenta, nebo spojit síly s někým, kdo přihodí pár milionů.  S těmi pak budete s to obeznámit voliče se svými skvělými myšlenkami, potažmo se sebou samými. A výsledky přijdou: Konečně máte pár procent a reálnou sílu pracovat v politice pro blaho všech. Jenže těm, kteří vám poskytli své miliony, se pak jen těžko říká: Je ti jasné, že tu zakázku musíš vyhrát v poctivé soutěži.

Co je lepší než svoboda? Svoboda a něco navíc

Winston Churchill tvrdil, že demokracie je ta „nejméně špatná“. Pokud ji porovnáváme s otrokářstvím nebo feudálním zřízením, pak ano. Demokracie nám z těchto systémů dává největší míru svobody a svoboda je hybnou silou pokroku. Jenže svoboda není jediné kritérium.

Podívejme se na to, jak reálně funguje současná demokracie z hlediska motivace jejích aktérů. A zkusme porovnat jejich motivaci, aktivity a zodpovědnost s nějakým když ne ideálním, tedy alespoň ideálnějším, žádoucím stavem:

 

 

Motivace

Aktivity

Zodpovědnost

Demokracie

Žádoucí stav

 

Politik (Poskytovatel)

Získat co nejvíce voličů a z toho vyplývající největší možnou moc, pro svůj úřad získat co nejvíce prostředků, kterými upevní svou moc

Pečovat o svěřenou službu tak, aby za co nejméně vyčleněných prostředků poskytoval veřejnou službu na co nejvyšší úrovni

Získat voliče předvolebními sliby a ty pak naplnit (výdaje), vrátit sponzorům jejich investice (výdaje)

Neustále revidovat vydané prostředky (úspory)

Sponzorům za návratnost investic, což se měří jednoduše

Za co nejefektivnější realizaci služby, což si voliči nedokážou jednoduše poměřit bez konkurence.

Občan

Získat co nejvíce výhod pro sebe

Vybrat si férové stabilní svobodné prostředí za přiměřenou cenu

Volit toho kdo mi výhody zajistí (výdaje)

Volit politiky, kteří takové prostředí prosadí za minimální náklady

Nikomu, peníze tečou ze státu a tomu odpovědný není

Sám sobě, věci se odvíjejí podle jeho výběru a z jeho peněženky

Sponzor

Zisk

Nepotřebný

Získat zakázky a další prostředky na pokrytí počátečních nákladů (výdaje)

Nejsou

Sám sobě za návratnost investic

 

Při pohledu přes kritérium motivace demokracie poněkud kulhá. Pokud mi tedy nestačí „nejméně špatné“, hledám (respektive měl bych hledat) formu vlády, která by poskytovala stejně nebo více svobody a zahrnovala navíc pozitivní motivaci aktérů.

Co když je ale otázka špatně položena? Proč bych vlastně měl hledat vládu, systém, kde o mně někdo rozhoduje? Všechny už tu jednou byly a žádný neobstál. Navíc tím přece snižuji míru svobody. Mnohem raději bych přece měl hledat prostředí s jasně definovanými pravidly, ve kterém fungují služby zaměřené na bezpečnost a spravedlnost, jež zajišťují dodržování těch pravidel.

Inflace pravidel

Pravidel obecně nemusí být příliš mnoho. V demokracii jich dnes máme tolik, že každá další norma je tak rozsáhlá, že už ji nikdo ani nedokáže přečíst, natož se podle ní řídit. Však je také cílem norem spíš upevňovat moc momentálně vládnoucích než nastolovat životaschopný a přehledný řád. Zásadní, tedy ta, na kterých se opravdu musíme shodnout všichni, jsou přitom jen pravidla týkající se bezpečnosti a spravedlnosti. Ta stanoví, co mi kdo nesmí udělat, a tak se na rozdíl od jiných týkají jak mé osoby, tak osob dalších. Ostatní pravidla se ale týkají pouze mě, a záleží proto jen na mně, s kým a jak si je dohodnu.

Svobodná trhokracie

Dosavadní zkušenosti ukazují, že služby se nejlépe zajišťují v prostředí volné soutěže. V té si vybírám a za svou volbu jsem zodpovědný: když si špatně vyberu, dostanu špatné služby. V současné demokracii, ať už si vyberu, jak si vyberu, ale bohužel dostávám služby pořád stejné.

Jestli namítáte, že bezpečnost a spravedlnost jsou skutečně nezávislá, máme tu krásný čerstvý příklad nezávislosti policie. Policie, navzdory přísné hierarchii, která má zabezpečovat kontrolu všech jejích složek – byla zkorumpována ve všech úrovních hierarchie. Policisté vydírali, vybírali výpalné a ti, kteří je měli kontrolovat, zahlazovali stopy. Ve skutečnosti je totiž jednodušší korumpovat, když službu zajišťuje monopol s přesně definovanou strukturou, kde víte, kdo na koho dohlíží a koho je tedy třeba ještě zkorumpovat. V prostředí volné soutěže, kde může nově vzniknout další konkurent, který vás ochotně bude kontrolovat, je korupce výrazně složitější.

V prostředí volné soutěže má navíc poskytovatel služby motivaci službu vylepšovat, aby přilákal zákazníka, a zefektivňovat, aby na její poskytnutí nemusel sahat tak hluboko do své peněženky.

Velká výhoda takovéhoto veskrze rozumného a uměřeného zřízení je v tom, že je v porovnání s demokracií velice šetrné. To, co současnou demokracii ohrožuje nejvíc, nejsou jiné kultury, nejsou to samy o sobě ani demografické trendy, ale především její principiální nehospodárnost a sklon ke korupci. Proto je transformace demokracie v něco jiného neodvratná. Je možné, že se přemění v něco velice nepěkného. Ale mohla by se proměnit i v něco lepšího, než čím je teď. Ne ideálního, ale nejlepšího ze špatných... Netvrdím, že je to cesta jednoduchá. Je to cesta svobody, ale také cesta zodpovědnosti.

Myslíte ovšem, že když vznikala demokracie, vznikala proto, že to bylo jednoduché?

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (21 komentářů)

František Pašingr | 19. 8. 2011 14:46

Když jdu k doktorovi tak nečtu jeho disertační práci, ale nastuduji svoji chorobu, abych věděl o čem doktor mluví a případně, jak moc se jeho názor liší o mého.
Stejný postup je u volebního kandidáta. Mám představu o tom, jak by měl fungovat stát a chci vědět jestli i on má představu, jak to funguje a jak by to mělo fungovat a jestli tomu rozumí nebo jen má známou tvář a plácá populistické řeči.
Kdyby se ten můj kandidát dostal do parlamentu, měl by větší publicitu a mohl přivádět k zuřivosti některé politiky, kdyby odhaloval jaké tunely si schvalují.
Např. věděl předem, že zákon k fotovoltaice bude průšvih.
Prostě je třeba nekoukat na krádkodobý účinek opatření, ale i na to co není vidět.
Bastiat "Co je a co není vidět."
http://ww w.hint.cz/bougie/index.htm#bas tiat
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 15:50
reakce na František Pašingr | 19. 8. 2011 14:46

Ten příměr u doktora se mi líbí. Já ale nejsem doktor a všemu tak nerozumím a dělám to u doktorů jinak. Pokud je to důležité, poptám se na toho doktora, jakou má úspěšnost léčby A jak jsou jeho pacienti spokojeni. Kdyby to samé fungovalo v politice bylo by to úžasné, ale to by lidé museli být ještě přímo závislí na tom co si zvolí. Pak by je to snad zajímalo. Ta motivace totiž chybí už u voličů. Něco si zvolím a ono to nějak dopadne. Kdybych si místo volby mohl vybrat a podle toho to tak měl. Asi by to bylo jiné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 19. 8. 2011 14:48
reakce na František Pašingr | 19. 8. 2011 14:46

Tohle měla být reakce na příspěvek pana Švadlenky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 10:20

Ano chyba demokracie. O tom ten článek přeci je. Tak to na to máme stejný názor.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 19. 8. 2011 10:20

Žádný systém nebude dokonalý, ale největší problém je tolerance ze strany obyvatel. Krásný příklad tolerance je vidět na dvou podobných případech Strauss-kahn a Barták. Zatímco Strauss-Kahn byl během pár hodin ve vězení, Barták si jezdí na hrad a obvolává známé. No a my to tak nějak berem jako další kapku do skleničky, která nikdy nepřeteče.

Jiný příklad. Můj kamarád američan, mi nedávno vyprávěl, jak volal svému kongresmanovi a pořádně mu vynadal za to divadlo, které se odehrávalo kolem navýšení dluhového stropu v USA. Něco podobného u nás prostě nehrozí, škoda. Rád bych zvedl telefon a obvolal všech 200.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 10:29
reakce na Radovan Dell | 19. 8. 2011 10:20

To máte určitě pravdu s tou tolerancí. Nicméně vylepšit systém tak, aby policie aktivně odhalovala trestnou činnost a místo afér jsme dostávali zprávy o potrestaných by možná přineslo méně frustrované občany, kteří se v klidu mohou věnovat své práci a nemusí se bát vystrčit nos.
Něco podobného jako s tím kongresmanem jsem také slyšel. V Americe se prostě žije jinak. Strávil jsem tam 7 měsíců a první 3 jsem se pořád divil a nechápal, než jsem se s tím systémem zžil. Úplný šok jsem zažil, když se mi podařilo uzavřít účet v americké bance a nechat si poslat zůstatek telefonem z čech. Nicméně i po 7 měsících tam nechápu, jak může kongresman vzít telefon osobně každému kdo mu zavolá. To aby měl SIM přímo v mozku. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 19. 8. 2011 10:59
reakce na Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 10:29

Myslím, že ti kongresmani na to mají vyhrazený čas, kdy jim můžete volat a samozřejmě se nedovolá každý. Amerika má poměrně vysokou míru korupce, ale přesto je na tom lépe než ČR.

Jen tak na okraj k případu Barták, server Novinky.cz tuto kauzu naprosto ignoruje, ani jedna zpráva. Jde vidět, kde má ten člověk konexe.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

David Burian | 19. 8. 2011 07:44

Svobodná trhokracie je bohužel další velká iluze a nic nenahradí, obávám se že by měla k diktatuře a novodobému otroctví mnohem blíže než dnešní tzv. demokracie. Důvod je jednoduchý a tím jsou zdroje respektive vlastnictví omezených zdrojů a dále morálka. Ve volné soutěži nakonec vždy zvítězí ten bez morálky a pro něj peníze nejsou cíl, ale jen prostředek k moci, třeba jen pro několik málo jedinců, takže buď máte struktutury, které toto dokáží dostatečně rozmělňovat a vytvářet konkurenční struktury mimo "volný trh" nebo spějete k diktatuře např. managerského typu viz. velké nadnárodní koncerny. Ale je to zas jen otázka času, kdy i tyto podlehnou a stanou se součástí systému což dnes vidíme v přímém přenosu při integraci evropy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 08:31
reakce na David Burian | 19. 8. 2011 07:44

Konkurenční struktury mimo volný trh? Kde to existuje?
Novodobé otroctví? A pro koho budete vyrábět? Pro otroky? Ti nemají prostředky. V reálném světě exitují výrobci a spotřebitelé. Jedni potřebují druhé, respektive jeden je zákazník druhého.
Nadnárodní koncerny? nevznikl náhodou ČEZ díky politické vůli a podpoře? Jak to, že v prostředí volnějšího trhu vznikli další telefonní operátoři vedle velikého Telecomu. Jak to, že se Škoda rozpadla na menší části i když by v prostředí volného trhu měla dále upevňovat s vé mocenské postavení?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

David Burian | 19. 8. 2011 09:06
reakce na Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 08:31

Ale notak, vy se tady bavíte o situaci u nás v ČR v dnešní době, navíc Škoda je součástí obrovského koncernu, který dnes spoludiktuje politiku v Evropě viz. šrotovné. ČEZ kdyby nebyl statní tak je již někým koupený, takže vaše argumentace je velmi slabá, nemám na to bohužel dostatek času ale zkuste si vzít počet firem za posledních 20 let v jednotlivých strategických odvětvích a zjistit jestli počet firem s větším podílem na trhu roste nebo klesá.
Dále věta, že jedni potřebují druhé je taky velmi slabá, ne pro toho kdo vlastní zdroje, které ostatní potřebují k přežití, pak si diktuje podmínky a vy nemáte šanci nic ovlivnit a příkladů je dnes spousty jen je možná ještě nevidíte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 09:43
reakce na David Burian | 19. 8. 2011 09:06

Nemyslel jsem Škoda Auto. Myslel jsem dříve obrovský koncern Škoda.
A máte pocit, že v demokracii nevznikají obří nadnárodní koncerny?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

František Pašingr | 19. 8. 2011 02:30

Když uvažuji o tom někoho volit, tak si přečtu několik jeho odborných publikací, abych věděl jestli rozumí práci, na kterou ho chci vybrat.
U vybraného navštívím několik jeho přednášek, aby se přesvědčil, jaké má názory na věci, které mne zajímají.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Švadlenka | 19. 8. 2011 13:59
reakce na František Pašingr | 19. 8. 2011 02:30

Čtení odborných publikací kandidátů do PS Vás sice šlechtí, mě to přijde "přehnaně zodpovědné" nebo na hranici se ztrátou času. sám jste říkal, že již při volbě jste věděl, že se tam stejně nedostane, tak proč ho tedy studovat? Když jdu k doktorovi, nečtu jeho disertační práci před tím, než mu ukážu mandle... zajímalo by mne, co si autor článku myslí o možnosti, kdyby tento Vámi posouzený kandidát, byl přece jen zvolen. Je systém tak špatný, že i sbevhodnějšího kandidáta nepustí k "něčemu lepšímu"? Pokud vím tak po volbách šlo do parlamentu desítky nových tváří, ale žádný superman se mezi nimi nenašel (a věřím, že mezi nimi byly lidé s takovým potenciálem...)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 15:36
reakce na Ondřej Švadlenka | 19. 8. 2011 13:59

Jak už jsem psal v článku, největší problém není dostatek schopných lidí, ale motivace. Každý kdo se dostane do politiky se musí věnovat neustálému boji aby se v ní udržel. Udržet se však v politice a zodpovědně se starat o svěřený úřad jsou všad dvě diametrálně odlišné věci. Systém, který sladí motivaci osobní (volební) s motivací společenskou (správní) ty správné lidi sám vyzvedne.
Nehledáme supermana. Jeden superman se v politické vřavě ztratí, protože jeho hlas je v řádech promile. Zato skupina průměrných politiků táhnoucí správným směrem má šanci. Nejsme na Slovensku, kde se podařili ohromné reformy, které nastartovalo několik málo supermanů. Klobouk dolů. Na Slovensku je totiž kultura řízení mnohem direktivnější než v Čechách. To je můj poznatek z práce pro slovenskou konzultační firmu. Díky tomu se podle mě podařilo na Slovensku prosadit něco, co by při stejném přístupu v Čechách nemělo šanci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 06:49
reakce na František Pašingr | 19. 8. 2011 02:30

Tak to by mě zajímalo, kolik publikací vydala celá poslanecká sněmovna dohromady a kolik přednášek (mimo předvolebních mítingů) připravila. Když jsou politici voleni podle odborných publikací a přednášek.
Ale jinak jsou to odborníci na svých místech. V tomto funkčním období už vyřešili reformu Bárta, reformu Kočí a v současné době řeší reformu Bátora.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 19. 8. 2011 07:09
reakce na Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 06:49

No, právě. Kdyby to všichni dělali jako já, tak tam nikdo z těch co tam jsou nyní asi nebude.Jenže většina voličů asi má jiné požadavky, tak mají co si zvolili.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 07:34
reakce na František Pašingr | 19. 8. 2011 07:09

Všichni asi ne. Máte vy co jste si zvolil?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 19. 8. 2011 09:24
reakce na Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 07:34

Všichni ne, ale většina jak píši.
Nemám co jsem chtěl zvolit, byl jsem z voleb vyloučen.
Mám natolik menšinový názor, že můj hlas propadl. Ani mne to nějak nemrzí, protože jsem to předvídal.
Nyní se jen mohu smát zklamaným voličům parlamentních stran.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 09:51
reakce na František Pašingr | 19. 8. 2011 09:24

Myslím, že zklamaný volič je alespoň volič, kterému o něco jde. Bohužel jsem viděl ve zprávách reportáž z Chánova, kde přímo do kamery řekl jeden spoluobčan: "No co dali mi 50 korun. To je výhodné." V tom je skutečný problém, volební hlas u někoho pro koho pojem budoucnost znamená příští pivo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 19. 8. 2011 10:14
reakce na Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 09:51

Ten volič se choval naprosto racionálně. On získal 50 korun a jeho daně nikdo nedal firmám jako Promopro, protože žádné daně neplatí.
To je chyba současné demokracie, že o Vašich penězích rozhoduje on.
(Argument, že platí DPH neberu, protože když mi darujete 1000 korun a já Vám z nic 200 vrátím, tak jsem Vám nic nedal, ale získal 800.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 19. 8. 2011 10:21
reakce na František Pašingr | 19. 8. 2011 10:14

Ano chyba demokracie. O tom ten článek přeci je. Tak to na to máme stejný názor.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej Hrubý
Působí v oblasti informatiky, projektového řízení a procesních konzultací. Spolupracoval s mnoha světovými i místními poradenskými firmami, mimo jiné Logica,...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!