Temná budoucnost kapitalismu. Čeká nás po letech růstu strmý pád?

Schumpeter ve svém díle Kapitalismus, socialismus a demokracie vyjádřil svoji skepsi ohledně dlouhodobé udržitelnosti tržního hospodářství. Opřel ji o tvrzení, že je to kupodivu mimořádný úspěch, a nikoli neúspěch kapitalismu (jak mylně předvídal Karl Marx), který jej jednoho dne – lidově řečeno – přivede do hrobu.

Jak zvláštní, že silná stránka tržního hospodářství, kterou je nepopiratelný rozmach všeobecné životní úrovně, může být současně jeho největší slabinou...

Je to ale opravdu jen stěží uvěřitelná úvaha, kterou bychom měli rovnou zavrhnout? Kdepak. Ona teze – ačkoli může na první pohled působit rozporuplně či nelogicky – rozhodně není scestná a dává dobrý smysl se nad ní hlouběji zamyslet.

proč by se kapitalismus, ono soukolí pohánějící ekonomický růst, měl zadrhnout? Možnou překážku představuje zpohodlnění populace...

Kreativní destrukce

Kapitalismus nutně doprovází dočasné strádání určitých odvětví. Blahobyt, který lidstvu tržní hospodářství v tak hojné míře přináší, není zadarmo (stejně jako vše ostatní na naší planetě). Povahou kapitalismu je proces, který Schumpeter výstižně pojmenoval kreativní destrukce. Ten v zásadě spočívá na principu neustálého narušování a obnovování ekonomické struktury.

Shutterstock

Tohle není kapitalismus, to je růstismus. A škodí zdraví!

Asi znáte ty sekty, které svým stoupencům hlásají, že příští rok 28. října přesně v 16:05 přiletí vesmírná civilizace a zachrání lidstvo. No jistě – mimozemšťani nepřiletí. To ale přívržencům kultu nebrání, aby dál věřili. Jejich víru to naopak posílí. Jak nad kapitalismem smýšlel už v roce 2014 Umair Haque, analytik, poradce, upír a autor několika úspěšných knih, svého času několikrát zařazený do padesátky nejvlivnějších padesáti myslitelů světa?

Kapitalismus je svojí povahou neodmyslitelně dynamický, vnitřně nepokojný systém a jen máloco v něm je stálé. K různorodým změnám dochází nepřetržitě. Tu vzniká něco nového a tu zase zaniká něco starého. Stávající rovnováha je inovujícími podnikateli věčně bořena a následně je jimi nastolena nová, kterou dříve či později čeká stejný osud jako tu předchozí.

V tomto duchu ekonom Israel Kirzner kdysi napsal: „Existence podnikatele je neslučitelná se stavem rovnováhy, je však kompatibilní a samozřejmě zcela zásadní pro vysvětlení procesu dosahování rovnováhy.“

To vše sice posouvá svět v souhrnu kupředu, ale neobejde se to bez nákladů. Některá odvětví nutně skončí, když se dominantního postavení chopí ta efektivnější. Je proto zjevné, že se tato proměna – ač v širším pojetí blahodárná – trpce dotkne některých subjektů.

Co je ale oním důvodem, proč by se kapitalismus, ono soukolí pohánějící ekonomický růst, měl zadrhnout? Možnou překážku představuje, zjednodušeně řečeno, zpohodlnění populace – navyknutí si na aktuální blahobyt a částečné intelektuální oslepení znemožňující správně vidět hybné síly, které v minulosti onen pokrok táhly.

Od chvíle, kdy se začíná silně opovrhovat podnikateli, kteří jsou strůjci bohatství, z něhož těží celá společnost, se datuje úpadek kapitalismu...

Konec prosperity?

Buďme konkrétnější. Po dosažení určité míry prosperity mohou lidé přestávat chtít snášet potřebné přizpůsobování se nahodilým změnám. Časem už nemusí být ochotni tolerovat nutné zlo, které růst životní úrovně nerozlučně doprovází, domnívaje se při tom, že se jedná o nepříjemnosti, které jsou zbytné a jež lze nadobro odstranit.

Když stávající bohatství a vyspělost země začínají lidé považovat za samozřejmé či dokonce určitou entitou přímo zaručené, dochází k tendenci zapomínat, že za tím vším postupným rozmachem stála zejména politika svobody.

Je příznačné, že zatímco se bohatství národů buduje s potem ve tváři, tedy pomalu a těžko, lze jej ztratit bez sebemenší námahy. Ani se nenadějeme a rázem přicházíme o po generace vytvářené bohatství. Prvním krokem je přitom zpochybnění základního stavebního kamene, instituce, jejíž zdárné fungování předurčuje vyspělost zemí – soukromého vlastnictví.

A to není jediný důvod. Ludwig von Mises ve své útlé (leč velmi poučné) knížce Antikapitalistická mentalita popisuje, že jakmile utichá touha po zlepšování okolního prostředí, přestává účinkovat pohnutka, která dříve podněcovala ekonomický růst.

Spokojí-li se společnost se svojí materiální situací a zachová-li se lhostejně k příležitostem pro její další zlepšení, pak zhasíná jiskra, která dříve roznítila prosperitu tržního hospodářství. Od chvíle, kdy se navíc začíná silně opovrhovat podnikateli, kteří jsou strůjci bohatství, z něhož těží celá společnost, se datuje úpadek kapitalismu a s ním i růstu blahobytu jako takového.

Nemluvě o neblahých důsledcích, které přinese věk byrokratů a úředníků, kteří postupně vytlačují inovativní podnikatele.

Sice jsme se vymanili z perverzních praktik socialistické zvůle, ale respekt k vlastnictví nebyl rozkladem systému zdaleka obnoven.

Světlá, či temná budoucnost?

Jedná se o zajímavou úvahu , která svým způsobem prorokuje temnou budoucnost západního světa. A někteří se v tento okamžik mohou zcela správně ptát, proč by se svět, který za poslední desetiletí učinil neuvěřitelný krok (nebo spíše skok) kupředu, měl najednou ubírat zcela opačným směrem? Tedy proč by úroveň blahobytu měla přímočaře klesat?

Ostatně známý švédský ekonom Johan Norberg ve své populární knize Pokrok ukázal na nesčetně odlišných příkladech fakt, že životní úroveň celého světa zaznamenala v posledních dekádách zcela úchvatný rozmach. I Bjørn Lomborg, proslulý statistik dánského původů, ve své obšírné knize Skeptický ekolog popisoval, že svět spěje jednoznačně k lepšímu.

Není snad tohle dostačující dávka optimismu, která by nás měla utvrdit v tom, že budoucnost bude neméně krásná jako současnost? Odpovědět na tuto otázku není vůbec snadné. Člověk sotva ví, co nastane zítra, natož aby měl dost představivosti a prozíravosti k tomu dokázat přesně předpovídat dění v natolik vzdálené budoucnosti.

Co je to kapitalismus?

Shutterstock

Kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku. Akumulací (části) zisku vzniká kapitál, který je znovu investován do výroby za účelem navýšení zisku. Vyskytuje se však více pojetí kapitalismu závisející na historické době a osobě, která jej používá. Termín také zpravidla nezahrnuje jen ekonomický, ale i společenský a politický význam. Je to opak komunismu.

Stát si většinou ponechává možnost takový ekonomický systém regulovat zákony, např. zákoníkem práce či obchodním zákoníkem. Anarchokapitalismus je pak název pro systém kapitalismu bez přítomnosti jakékoli státní regulace. Ekonomiky takových států, kde stát zasahuje do ekonomiky, jsou smíšené; principy tržní ekonomiky fungují v určitých oblastech, v jiných však vládne monopol či monopson státu.

Zdroj: Wikipedia.org

Ačkoli lidstvo stojí před mimořádně náročnými výzvami (turbulentní geopolitické dění, koncentrace moci v rukou nedemokratických režimů, globální oteplování či opomíjený, ale velmi závažný úbytek počtu obyvatel), pokud – anebo spíše dokud – bude k nalezení alespoň trochu přijatelné prostředí pro působení soukromé iniciativy a svobodného podnikání, vždy budou objeveny možnosti, jak se popasovat s aktuálními tíživými problémy.

To je ta klíčová podmínka, která rozhodne o úspěchu, nebo neúspěchu nadcházejícího vývoje civilizace. To vše ovšem za předpokladu, že liberální principy budou všeobecně přijímány a chápány jako jediný skutečný zdroj prosperity. A to zvláště v dnešní době a v naší zemi.

Ekonom Josef Šíma v této souvislosti konstatuje: „Je sice pravda, že jsme se již vymanili z perverzních praktik socialistické zvůle, ale respekt k vlastnictví nebyl rozkladem socialistického systému zdaleka obnoven.“

V komunistických režimech zavládá taková chudoba a strádání, že v nich – slovy Karla Čapka – dokonce není nikde k mání ani hřebík na oběšení.

Kapitalismus vs. socialismus

Znamená to snad, že kapitalismus selhává, a je proto třeba se vydat novou („třetí“) cestou? Je řešením přidat před sousloví tržní hospodářství další přívlastky? Nabízí se třeba lasiččí slovo sociální, jak jej označil F. A. Hayek ve svém díle Osudná domýšlivost s doplněním, že se toto adjektivum stalo pravděpodobně tím nejošidnějším a nejšálivějším výrazem našeho politického slovníku.

Je tedy tohle to správné východisko? Rozhodně ne! Kapitalismus má své nedostatky. Nicméně je nutné – slovy autora nejznámější učebnice ekonomie, Paula Samuelsona – nedokonalosti jednoho uspořádání porovnávat s nedokonalostmi jiného. A v tomto relativním vyjádření vůči ostatním zřízením tržní hospodářství bezkonkurenčně vítězí.

Všechny země, které se vydaly cestou socialismu (tedy antiteze liberalismu), skončily v utrpení a bídě. V komunistických režimech zavládá taková chudoba a strádání, že v nich – slovy Karla Čapka – dokonce není nikde k mání ani hřebík na oběšení. A není to náhoda.

Ekonomická teorie už dávno předtím, než byly socialistické experimenty praxí ozkoušeny a shledány zoufale neúspěšnými, dokázala perverzní myšlenky stojící za kolektivistickými režimy nelítostně rozcupovat. Zejména pak popření soukromého vlastnictví a s ním i lidské přirozenosti jako takové. Je však v konečném důsledku jen na nás (respektive na vládách jednotlivých zemí), zdali se budeme řídit platnými teoretickými poznatky, anebo se budeme opět pokoušet popřít lidskou přirozenost centrálním plánováním, ať už bude jeho konkrétní podoba zrovna jakákoli.

Kam dál? Štěpán Drábek na Finmagu:

• Zakažme inflaci, jde to! I ČNB může najít cestu, jak lidem neubírat z kapes
• Kdo je viníkem vysoké inflace v Česku? Pokrytecké půtky jen zastírají pravdu
• Boj s inflací ještě není u konce. ČNB může přijít o vše
• Proč ČNB nezvedá sazby? Rašín by se divil, co jeho následovníci předvádějí
• Nezávislost ČNB v ohrožení. Proč není tak samozřejmá, jak se může zdát?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag