Jak kurýrovat finance? Fialova vláda zkouší recepty ČSSD

Bez obav, veřejné finance dáme do rychtyku bez zvyšování daní. Vzpomínáte na tenhle slib? Před necelými třemi lety se jím oháněla koalice Spolu a zejména občanští demokraté.

Možná se vám vybavil poté, co jste od finanční správy nedávno dostali vyrozumění o nové výši daně z nemovitostí. Někdo nad ní jen povytáhl obočí, jinému z ní lezly oči z důlků. Za byt, dům nebo garáž si všichni připlatíme. A leckdo zaplatí ve srovnání s loňskem za nemovitý majetek i násobně víc.

Stanjura to už pochopil

Byla to přitom právě daň z nemovitého majetku, kterou trojlístek Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) před necelými třemi lety prohlašoval za nedotknutelnou. Nynější šéf státní pokladny Zbyněk Stanjura tehdy prohlašoval: „Nechápu, proč by měl stát trestat někoho za to, že si pořídil bydlení nebo provozovnu, kde podniká, aby uživil sebe a svou rodinu.“

Teď tedy Stanjura „pochopil“. Základní sazbu daně, která se platí do konce května, zvedla vláda v průměru o 80 procent. K tomu si některé radnice místním koeficientem zvedly daň ještě víc, než jim ukládá vládní balíček, jehož cílem bylo vykurýrovat státní finance z nejhoršího.

Finanční správa odhaduje, že zatímco loni vynesla daň 12,35 miliardy, letos by se tato suma měla vyšplhat přes 20 miliard. Výnos z ní patří obcím. Také stát však vydělá – a to zhruba stejnou částku. Výměnou za zvýšení daně z nemovitosti si ukrojí víc peněz z ostatních daní na úkor obcí.

Pravda, tato daň bude v evropském srovnání stále patřit k těm nižším, takže by se dal její růst skousnout, podobně jako zvýšení daní z neřestí – lihu a hazardu. Jenže u těchto daní nezůstalo.

Konsolidační balíček naservíroval OSVČ odvodovou zátěž postupně stoupající z 25 procent na 40 procent průměrné mzdy a daňový základ jak u sociálního, tak zdravotního pojištění zvýšený z 50 na 55 procent. Změny odvodů zabolí hlavně drobné OSVČ, které si připlatí nejvíc.

Svůj díl na oltář „zdravých“ financí státu položí také firmy. Daň z příjmu se jim letos zvýší z 19 na 21 procent. Není pochyb, že jejich konkurenční schopnost to neposílí, byť tato sazba nevybočuje z evropského průměru.

Program ČSSD splníme!

Kdo by se toho ale nadál u vlády pravého středu? Tím spíš, že návrhy Národní ekonomické rady vlády (NERV) na snížení výdajů a zvýšení příjmů veřejných rozpočtů s vyššími firemními daněmi nepočítaly.

Pro osvěžení paměti připomínám, že jednadvacetiprocentní daň pro firmy (s „bonusem“ třiceti procent pro ty největší) už před jedenácti lety jedna ze stran do svého volebního programu zařadila. Byla to sociální demokracie.

Stanjura už mluví skoro jako Babiš. Kam se vypařilo reformní úsilí?

Nynější koalice tak (aspoň zčásti) plní volební program nynější SOCDEM. Stanjura to vysvětlil tím, že vyšší daní vrátí firmy pomoc, kterou jim stát poskytl během pandemie covidu. Taková argumentace však pokulhává, protože covidová pomoc byla dočasná, daň ale stoupla bez časového omezení.

Daňová nakládačka každopádně překonala očekávání. Vždyť Spolu před volbami připouštělo kromě digitální daně pouze vyšší sazby u spotřebních dani na alkohol a tabák. Podnikatelé nicméně vyšší daň přijali s pochopením. Patrně s vírou, že konsolidačním balíčkem daňový příděl skončil.

Sám Stanjura vykládal, že změny v daních se mají dělat jen jednou za celé volební období. Argumentoval, že to je důležité pro stabilitu podnikatelského prostředí i zahraniční investory a že další daňové úpravy s výjimkou daně na tiché víno se nechystají.

Copak se na to dá ale spolehnout?

Volič míní, vláda mění

V politice je jisté jen to, že jisté není nic. Tuhle zásadu bychom si měli připomenout poté, co Starostové vyrukovali s návrhem na sektorovou daň pro banky.

Ještě v minulém volebním období, kdy tuto daň prosazovala ČSSD, byl STAN proti. Teď svůj postoj odůvodňuje tím, že banky zaplatily mnohem méně v odvodech z mimořádných zisků (windfall tax). Státu od šestice velkých bankovních domů káply jen drobné, 730 milionů. Vláda přitom očekávala 33 miliard.

Banky se windfall tax vyhnuly nákupem a držením státních dluhopisů osvobozených od daně i tím, že navýšily úroky na vkladech. Namísto vlády tak získali peníze střadatelé. Vláda je nicméně kasírovala patnáctiprocentní srážkovou daní, takže nebyla bita až tak, jak někteří politici vykládají.

Ze sektorové daně by vládě mělo do rozpočtu přitéct víc. A její výhodou by bylo i to, že vypadá hezky lidově, patří do kategorie daní Robina Hooda. Bere bohatým.

Dá se však předpokládat, že dříve, než by banky daň státu odeslaly, vybraly by na ni peníze od klientů – střadatelů, dlužníků, podnikatelů, firem... Jednoduše by zvýšily marži mezi úroky z vkladů a úvěrů.

Že takový návrh nemá šanci, aby se na něm pětikoalice shodla? Ruku do ohně bych za to nedal. Kromě STANu má podporu progresivistických Pirátů, nakloněni mu jsou lidovci, tedy socialisté, kteří chodí v neděli do kostela. A hlasy po exemplárním potrestání bank za únik z windfall tax se ozývají také z ODS.

Byl by to bizár, kdyby občanskými demokraty vedená vláda splnila další volební bod volebního programu ČSSD. Nedá se to však vyloučit.

Návrat do starých časů?

Od voleb do Sněmovny už uplynulo moře času. Pohádkám odzvonilo a je jasné, že vykurýrovat státní finance nebude bezbolestné. Vládní balíček stačí jen na kompenzace výdajů, které zvýšila sama Fialova vláda.

Vyšší sleva na dani? Zapomeňte! Vláda ruší jeden slib za druhým

Tíživý strukturální dluh (rozdíl mezi příjmy a výdaji potřebnými pro běžný provoz státu), na který opakovaně upozorňuje nezmar Miroslav Kalousek, se téměř nezměnil. Klesl o pouhou desetinku z 2,3 na 2,2 procenta HDP. 

Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl to před časem shrnul lapidárně: „Žádná snadná cesta k řešení strukturálního deficitu už není. Před sebou máme jen obtížné cesty.“

Hampl předpověděl, že z nynějšího maléru se neproškrtáme a že se od pěti až osmi let zdanění práce bude muset vrátit před rok 2021. Nemusí se přitom zavádět superhrubá mzda, stačí stávající sazbu zvednout z 15 na 19 procent.

Petr Musil, Hamplův souputník z rozpočtové rady, zmiňuje možný návrat hlouběji do minulosti, do roku 2017. Tehdy se v rozpočtovém určení daní snížil podíl státního rozpočtu na celostátním výnosu DPH.

Takže návrat starých časů? Pro ODS i ANO zatím nemyslitelný. Nebyl by to nakonec ale ten nejméně bolestivý způsob kurýrování státních financí?

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Česká absurdita: Vláda si půjčuje na provoz a obce nechávají vyletět miliardy komínem

• Že jsou daně krádež? Je to ještě horší, ale nic s tím nenaděláte

• Nejdřív druhý pilíř zařízli, teď ho hlásají. Oživí hrobaři z ANO reformu důchodů?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag