Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jsou jen dvě jistoty: Daně a dluhy

Výstražná znamení, která se letos až posud objevují v titulcích světových i amerických médií, by měla investory a prognostiky pořádně vystrašit. Jenže místo toho si jich trhy sotva všimly.

Na Wall Streetu a ve Washingtonu podle všeho převládl názor, že dobrotivá ruka Fedu nám umožnila vstoupit do šťastného období. Ben Bernanke a Janet Yellenová obrousili všechny ostré hrany, které by nám jinak řádně pustily žilou. Tato monetární „mateřské opečovávání“ ovšem vede k tomu, že se silná ekonomika přestala považovat za nezbytnou podmínku růstu cen akcií a nemovitostí.

Jenže bohužel, všechno něco stojí, dokonce i peníze zadarmo. To, jak se snažíme bez ohledu na cokoliv šroubovat cenu aktiv pořád výš, se nám jednou vrátí. A bude to pohroma pro portmonku všech Američanů. Díky jednomu známému aforismu všichni víme, co mají společného smrt a daně. Něco podobného ale platí také o daních a dluhu. Vypůjčené peníze, kterými dnes vykrmujeme akciové a realitní trhy, budou jednou nevyhnutelně příčinou vyššího zdanění. Neobjeví se ovšem v tradičním hávu daně: místo toho lidem vysaje kupní sílu zákeřná daň zvaná inflace.

Tuhle souvislost podrobněji rozebírám v nejnovějším vydání svého bulletinu Taxed by Debt, který je zdarma ke stažení na www.taxedbydebt.com. Diagnóza problému je ale jenom půl bitvy. Proto klientům rovněž doporučuju investiční strategie, které jim podle mého názoru pomůžou vyhnout se pastem, které na ně stát tak rafinovaně líčí.

Z nouze, nikoli ale ctnost

V několika posledních letech jsme se mohli přesvědčit, že Washington nemíní nechat bubliny praskat a že se kvůli tomu nezastaví naprosto před ničím. Mnozí z analytiků, kteří teď pějou ódy, v jak perfektní kondici je ekonomika, by se ještě před desíti lety hrozili nad kroky, které centrální banka dělá, aby té kondice dosáhla. Fed už pět let nepřetržitě drží úrokové sazby na nule, během té doby nakoupil státní dluhopisy a hypoteční zástavní listy za biliony dolarů a federální vláda už počtvrté každoročně stimulovala hospodářství bilionovým deficitem. Dřív by se taková opatření považovala za skandální… Dnes se nad nimi sotva kdo pozastaví.

Ačkoli nás k ní nutí nouze, nemá naše nová monetární morálka nic společného se ctností. Není náhoda, že se koncept inflace za posledních pár let proměnil k nepoznání. Tradičně se inflace brala jako škůdce, na kterého nejlíp platí silná ekonomika a opatrní bankéři. Dnes ji ekonomové všeobecně považují za nutnou podmínku hospodářského zdraví. K tomuto bizarnímu argumentu se neupnuli proto, že by dával nějaký smysl, ale protože neměli na vybranou.

Amerika dnes dělá všechno možné, aby se z recese propůjčovala ven. Zadlužujeme se, abychom vyhnali ceny nahoru a vyčarovali iluzi blahobytu. K tomu ale musíte přesvědčit lidi, že inflace je prospěšná věc – třebaže každý podvědomě dává přednost nižším cenám před vyššími. Jenže zvyšování cen aktiv ekonomice ve skutečnosti nijak nepomáhá. Proto jsme dnes uvízli v tom, čemu někteří ekonomové říkají „zotavení bez nových pracovních míst“. Vysoká nezaměstnanost ale značí jediné: žádné opravdové zotavení se nekoná. A tak zatímco je dnešní boom burzy a realitního trhu dar z nebes pro finanční spekulanty a korporátní elitu, průměrný Američan jen přihlíží z chodníku, jak ta sláva pochoduje kolem. Proto také prodeje mercedesů a maserati lámou rekordy, zatímco na fordky a chevrolety sedá v prodejnách prach. Rostoucí ceny nevytvářejí pracovní místa, nehromadí úspory ani nerozšiřují výrobu. Místo toho máme na krku jen dluh – který jednou budeme muset splatit.

Jak jsem podrobněji rozvedl ve své analýze, když prezident Obama koncem roku 2008 nastoupil do úřadu, činil státní dluh zhruba deset bilionů dolarů. Pouhých pět let na to už přesáhl neuvěřitelných 17,5 bilionu. Ten nárůst přibližně odpovídá celkovému dluhu, který federální vláda nastřádala od zrodu naší republiky do roku 2004! Obhájci této dluhové exploze tvrdí, že je to stimul, který nastartuje hospodářský růst, při kterém to pak všechno pohodlně splatíme. Nevím jak vám, ale mně to připomíná čekání na Godota. Vrátíme-li se zpátky do reality, máme následující možnosti – můžeme buď omezit státní výdaje, zvýšit daně, vypůjčit si ještě víc, nebo tisknout. A v posledních několika letech jsme se mohli už několikrát přesvědčit, že žádná z politických stran není ochotná ani zvyšovat daně, ani omezovat výdaje.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Nečekejte utažení šroubů

Pokud škrty a daně smeteme pod stůl, zbývá půjčování a tištění. A přesně to se taky děje. V posledních pár letech skoupila centrální banka zhruba 60 procent státních dluhopisů. Díky tomu zůstal dluhopisový trh při síle a úrokové sazby rekordně nízké. Žádná země ale nemůže beztrestně skupovat vlastní dluh donekonečna. Fed už taky oznámil, že do konce roku 2014 utlumí program kvantitativního uvolňování, a dal tak de facto najevo, že za pár měsíců večírek končí.

Přestože výnosy dluhopisů se díky kvantitativnímu uvolňování drží na rekordně nízkých úrovních, v posledních letech jsme názorně viděli, s jakou nevolí reagují trhy na sebenevinnější zmínku o vyšších sazbách. Proto dnes stačí, aby Fed třeba jen naznačil, že sazby nemůžou být na nule navěky, a burza je rázem v červených číslech. Nejsilnější reakce trhu na tiskovou konferenci Janet Yellenové přišla, když šéfová Fedu naznačila, že od nuly by se sazby mohly odlepit na začátku roku 2015. Ta zmínka zasáhla trhy jako poryv mrazivé vichřice.

Janet Yellenová sice mluví o budoucím utahování šroubů, ve skutečnosti ale bude dál měnit kritéria, aby k tomu nikdy nemusela přikročit. Až si globální investoři konečně uvědomí, že Fed nemá žádnou věrohodnou strategii ústupu od nulových sazeb, začnou se zbavovat amerických dluhopisů. V takovém případě úrokové sazby prudce vystřelí vzhůru, dolar se propadne a inflace dopadne na spotřebitelské ceny mnohem výrazněji než dnes. Pak si inflační daň z našich úspor a mezd ukousne mnohem větší díl. Dluh, ze kterého dnes žijeme, nás jednoho dne otráví.

Investoři se však před takovou eventualitou můžou chránit, například přesunem aktiv do zemí, které nedělají stejné chyby jako my. Ve své nejnovější analýze tyhle trhy podrobně popisuju. Vypadá to sice, že většina investorů polyká lektvary od mastičkářů z Fedu, ale to ještě neznamená, že je musí pozřít všichni včetně těch chytřejších. Navrhuju, abyste si stáhli mou zprávu a udělali si vlastní názor. 

Z anglického originálu pro Finmag přeložil Aleš Drobek

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK