Články na téma: Rusko

Vladimír Putin není Adolf Hitler. Ale mluví jako on. Seznamte se s novým Sovětským svazem pod názvem Rusko.

Vyhrocená situace na rusko-ukrajinských hranicích má své historické důvody. Málokdo je dneska zná, problém ale je, že ruský prezident Vladimir Putin si je dobře pamatuje.

Západ se snaží přesvědčit Vladimira Putina, že vysoká cena za invazi na Ukrajinu převáží její přínosy. Může ale diplomacie tvrdých ekonomických sankcí na Rusko vůbec fungovat?

Nikdo nikdy neudělal pro image Ruska víc než Gerardus Mercator. A přitom jenom nakreslil mapu. Jenomže právě kvůli téhle jedné mapě, skoro půl tisíciletí staré, máme možná dodnes z Ruska větší respekt, než bychom měli mít. Už tak velké Rusko totiž tahle mapa udělala ještě větší nejen na papíře, ale i v našich hlavách. Zejména v těchto dnech je dobré si to připomenout.

Vladimir Putin navazuje na ty „nejlepší“ tradice brežněvovské politiky, které v roce 1968 vedly k invazi do Československa a k jeho okupaci.

Předpovědi na příští rok: Petr Fiala si ekonomickými sliby pěkně zavařil, bude mít co dělat, aby udržel vládu. Babiš, po kterém zůstala spálená země, ji zatím bude – já nic, já muzikant – objíždět ve fešáckém obytňáku a dělat si prezidentskou kampaň. V covidu projdeme řeckou abecedou možná až k ypsilonu. Tak snad aspoň že to Rusko nevytáhne na Ukrajinu.

Postup Západu vůči Rusku občas připomíná biblickou strategii shrnutou v přísloví „ty do mě kamenem, já do tebe chlebem“. I současná krize na Ukrajině, hrozící přerůst ve válečný konflikt, se v médiích jeví jako přestřelka zcela mimoběžných rozprav. Lze vůbec pochopit logiku ruské moci, aby se na ni dalo adekvátně reagovat? Kámen proti kameni, chléb proti chlebu?

Kdo jsou ruští agenti, kteří mají dle závěrů vyšetřování na svědomí výbuchy muničních skladů v Česku? Jednoduše řečeno členové speciální jednotky tajné služby s jediným úkolem: znepříjemnit život ruským nepřátelům. A hlavně rozložit Evropu.

Zjištění, že za výbuchem v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014 stáli důstojníci ruské vojenské rozvědky GRU, je tím, čemu se zpravidla říká „game changer“.

Už dřív jsme měli podezření, že v Rusku dochází k politickým vraždám. V případě otravy Alexeje Navalného to ale bylo jako v přímém přenosu, pojmenovává ruská publicistka Olga Romanovová jeden z důvodů, proč Rusové hromadně vyšli do ulic. Na prázdná místa po kriminálnících v ruských věznicích podle ní přicházejí političtí vězni.

Je za tím jen resentiment, nebo něco jiného? Z Ruska nikdy nepřišlo nic dobrého, řekne si většina Čechů, tak proč bych se měl nechat očkovat ruskou vakcínou? Důvodů je řada. Ve výsledku je to ale vlastně jedno.

Stejně jako v minulých letech vytahuje i letos na přelomu starého a nového roku komentátor Finmagu Pavel Jégl křišťálovou kouli. Opráší ji, opláchne octovou vodou, nabije lunární energií – a nahlédne do roku 2021.

Nápadně častý výskyt gramatického jevu může jazykovědce přivést na stopu zajímavých zjištění. Analýza třetích pádů na webu Sputnik ukázala, jak ruská propaganda konstruuje pro cizinu obraz Ruska.

Údajná otrava Alexeje Navalného jako by byla ta poslední kapka, kterou přetéká pohár trpělivosti Německa s putinovským Ruskem. Rozmíška ohrožuje i nejzásadnější evropsko-ruský projekt současnosti: plynovod Nord Stream 2. Těsně před jeho dokončením.

Nezávislé zpravodajství o Turecku prakticky neexistuje a ti, kteří mají o situaci přehled, už o ní ani nechtějí moc mluvit. Veřejné mínění na Západě je jednostranné a zdráhá se uvěřit čemukoli pozitivnímu o Erdoğanovi. Je Turecko ještě vůbec spojenec? Politoložka Lucie Tungul se domnívá, že spojenectví s Tureckem se pořád vyplatí.

Prezidentovo nadstandardní angažmá na východě prý nemá nic společného se změnou kruzu zahraniční politiky. Jde o podporu byznysu. Pokud to tak je, byla to mise neúspěšná.

Politika může naše životy ovlivnit víc, než si připouštíme. Co od ní čekat v novém roce?

Pokud Rusko opravdu investovalo do zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, byla to – minimálně krátkodobě – dobrá investice. Země slušně vydělala. A solidně si polepšili také nejbohatší Rusové. Po letech, kdy všichni jenom ztráceli, to musí znít jako rajská hudba.

Těžaři doufají v růst ceny ropy na 55 dolarů za barel. I když to zní nepochopitelně, měli bychom jim fandit. Sice to znamená poněkud dražší surovinu než za aktuálních zhruba 47,6 dolaru, ale byla by to cena „trvale udržitelná“.

Rusové chtějí upéct ropný kartel se Saúdy a sdružením OPEC. Bude jejich Rada vzájemné ropné pomoci fungovat?

Po deseti letech bídy svítá akciím na rozvíjejících se trzích naděje – tento rok zatím výrazně překonávají rozvinuté akciové trhy a navíc jsou fundamentálně levnější. V čem spočívá potenciál rozvíjejících se ekonomik?