Ještě větší vesnice, než jsme si mysleli. Co nám ukázal rok 2021?

Země, která podle vědců odolává náporu věku antropocénu, jenž dle cyniků bude trvat jen do rychlého vyhynutí lidstva, dostává dál ekologicky co proto. A z pandemie virové se definitivně stala sociální a ekonomická syndemie. Tedy stav, kdy se souběžně potkávají dvě a více onemocnění.

Jedno bychom už po letošním roce přece jen pochopit mohli. Lidstvo teď nebojuje s biologickým nepřítelem, který se podobá zbrani hromadného ničení, nýbrž samo se sebou. S vlastní schopností či spíše neschopností brát vážně sociální souvislosti globálních rizik a domluvit se na společném postupu proti hrozbám, které samostatné národní státy nikdy samy nezvládnou a pro které jsou virus a nemoc covid-19 jen lehkou předehrou.

Shutterstock

Epochální úkol: přesvědčit individualisty, že žijeme ve společnosti

Pandemie a klimatické krize ukazují bídu individualismu, ve kterém nachází shodu liberálové i konzervativci. My přitom potřebujeme holistická řešení. Čeká nás proto velký politický spor.

Přitom poučení, které přinesl tento rok, dělá přesně opačný dojem: řada národních států, včetně toho českého s novou vládou pravého středu, se tváří, jako by právě život s virem potvrzoval, jak důležité je ostatní přehlížet a starat se jen o sebe. Zabezpečit a utěsnit vlastní dům a ty ostatní nechat na pospas darwinovským silám přírodního výběru.

Svět je v šoku z letošního růstu cen energií, naštěstí v Evropě se už našel viník: je jím Evropská unie, která podle kritiků z neoliberální školy 90. let žene starý kontinent do záhuby svou otevřeně zelenou politikou. Jenže ty proklaté emisní povolenky a růst jejich ceny na trhu, na něž se svaluje energetický šok, mají růst cen energií na svědomí jen z pětiny.

Větší část cenových změn vyplývá z tržních pohybů, reagujících na dosavadní ležérní přístup k energiím a růstu cen vůbec a také na politickou manipulaci s cenou zdrojů, od Ruska po producenty ropy. To by se v novém roce mělo změnit, což naopak nic nemění na tom, že energie budou, ba musí být dražší, máme-li se donutit k jejich šetření.

Ttrh a jeho neviditelná ruka, milována tolika ekonomy světa, nejsou a priori sociálně citlivé. Nemyslí na to, aby se všichni měli dobře...

Asociální ruka trhu

Ceny energií rostou i v USA, ale kdo ví, třeba za to může Evropská unie, i když ta v Americe nic neurčuje. Ceny energií rostou spolu s cenami dalšího zboží, přicházejícího z domova i ze světa. Americká inflace 6,8 % je největší za posledních čtyřicet let. Rozjela se jako všude po výpadcích v globálních rětězcích, které způsobily krátkodobé nedostatky v řadě dodávek náhradních dílů a surovin a při jejich obnovování dodavatelé tržně zareagovali růstem cen, aby dohnali své ztráty.

Cenami nicméně netočí nějaká administrativní organizace. Inflační spirálu rozjel trh, který se vyrovnává s dopady pandemie a opatřeními proti ní, a to jednoduše proto, aby se opět dostal do rovnováhy. Stalo se ale to, co se stává. Všichni na takové situaci chtějí vydělat, jsou přece na trhu, kde o výdělky jde, a tak se inflační spirála roztáčí násobně rychleji, než všechny ekonomické instituce čekaly.

Ne, trh a jeho neviditelná ruka, milovaná tolika ekonomy světa, nejsou a priori sociálně citlivé. Nemyslí na to, aby se všichni měli dobře a nezmrzli, protože nemají na topení. Myslí na okamžité výkony a zisky, a jejich nadmíra k jejich práci logicky patří.

Západní svět to ví desítky let, proto se také tyto prudké výkyvy snaží citlivě omezovat cílenou hospodářskou politikou. Jen to v krizi, jaká vznikla teď, nejde tak rychle a samo. A to i proto, že nikdo tak úplně neví, jak na to.

K cenovému šoku přispěla i obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou. Prezident Joe Biden prožil dost krušný rok, v němž všechno zabarvuje nečekaně divoké stažení vojsk z Afghánistánu. Pád popularity se snažil prezident brzdit tvrdým postojem k Číně a Rusku. Zatímco Rusko je pro Bidena jen vojensko-politický soupeř, ekonomicky irelevantní, Čína je hospodářský obr, ohrožující dominanci Spojených států.

Proto také Biden pokračuje v obchodní válce, kterou ze stejných nacionalisticko-ekonomických důvodů odstartoval Donald Trump. Nejistota a vzájemné souboje tarifů, ale i dodavatelských zpoždění z čínských přístavů, to vše pomohlo k ještě většímu rozhýbání dřívější až idylické globální ekonomické stability.

Česko nestojí před volbou typu „jádro a uhlí, nebo OZE“, protože uhlí tak jako tak dochází a jádro by potřebovalo obnovu nemožných nákladů.

Není na co čekat

Krize vždy vede k obranné reakci (v medicínském smyslu je to dokonce definice krize), nejinak to bylo i letos. Globální obchodní a výrobní výkyvy odhalily křehkost světových sítí, vždyť požár jedné japonské fabriky a odstávka pár podniků na čipy v Číně spustily krizi automobilového průmyslu celosvětového rozsahu. Snaha vrátit globalizaci domů, zajistit si dodávky z větší blízkosti, se zdá pochopitelná.

Platí ale i druhá strategie, kterou proslavil český běžec Emil Zátopek, který se letos dočkal zbožštění na filmovém plátně. Zátopkovo pořekadlo, „když nemůžeš, přidej!“, platí možná i tady. Právě kvůli viru je třeba vzít globální provázanost konečně vážně a začít se podle toho chovat, ať už jde o vir, čipy nebo závislost na ruském plynu.

Zcela jistě to platí i v politice, jíž se pro zkrácení začalo říkat „zelená“ a která, i když se to řadě lidí nelíbí, určuje směřování planetární civilizace v dalších desetiletích a staletích. Letošní energetická krize nevyzývá k návratu k uhlí nebo k jádru, nýbrž k urychlení transformace na obnovitelné zdroje, které jsou také tou nejlepší obranou před závislostí na nerostném bohatství Ruska nebo kohokoliv jiného.

Česko nestojí před volbou typu „jádro a uhlí, nebo obnovitelné zdroje“, protože uhlí tak jako tak dochází a jádro by potřebovalo obnovu nemožných nákladů. Jedny Dukovany situaci neřeší, k energetické soběstačnosti by bylo třeba nových bloků sedm osm. A to je prakticky i politicky nereálné.

Civilizaci už před přechodem na obnovitelné zdroje nikdo nezastaví, potvrdil letošní rok. Česko může tento pohyb z politické pohodlnosti a populistické vypočítavosti krátkodobě brzdit, výhodnější ale bude sbírat benefity rychlého přechodu do energetické budoucnosti. Rok 2021, rok všemožných šoků, jasně dokládá, že není na co čekat, protože každé další zpoždění přijde nejen ekonomicky, ale hlavně z hlediska civilizačního rozvoje velmi draho.

Mnohem dráž, než je těch pár tisíc navíc pří platbě elektřiny a plynu.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag