Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Pozitivní a negativní svoboda aneb Co tím ten Berlin vlastně myslel

Bohumír Žídek
Bohumír Žídek | 8. 4. 2020 | 13 komentářů | 4 784

Dennodenně probíhá na internetu přehršel diskuzí o politice. Třeba o tom, jestli sociální stát omezuje svobodu. Nebo jestli ji naopak rozšiřuje. Dřív nebo později v takové debatě někdo nakonec zmíní dělení svobody na pozitivní a negativní. Chápeme ale skutečně jeho podstatu? A je vůbec v dnešní době ještě relevantní?

Pozitivní a negativní svoboda aneb Co tím ten Berlin vlastně myslel

Hlavním popularizátorem tohoto rozdělení ve dvacátém století byl Isaiah Berlin. Ten v roce 1969 publikoval esej Two Concepts of Liberty, který vycházel z jeho o jedenáct let starší přednášky na Oxfordu. Na Berlinův esej se odvolává kdekdo. Ne každý ho ale četl. Hned na začátku se musím přiznat, že jsem ho sám dlouho znal jen ze sekundární literatury, i když jsem si to neuvědomoval.

Teprve když jsem se rozhodl si text přečíst „znovu“, po chvíli jsem zjistil, že ho čtu poprvé. A neuvěříte co se stalo potom. Skutečný Berlin a jeho myšlenky se hodně liší od toho Berlina, kterého můžete znát z vyprávění autorů sekundární literatury.

Většinou máme zažitou představu – negativní svoboda = svoboda od něčeho, pozitivní svoboda = svoboda k něčemu. Přesně tohle tvrzení v Berlinově eseji budete hledat s velkými obtížemi. Obě jeho poloviny skutečně zmiňuje. Ale spíše okrajově – nezdá se, že by na ně kladl důraz. Jak jinak tedy rozlišuje tyto dva druhy svobody?

Důležitá je otázka

Hned v úvodu Berlin říká, že se tato dvě pojetí svobody liší v tom, jakou otázku si kladou. V negativním pojetí se ptáme, jak široký by měl být prostor, v němž jednotlivec (nebo skupina jednotlivců) může dělat cokoliv, aniž by mu do toho zasahovali další lidé. V pozitivním pojetí otázka zní: Kdo nebo co má moc zasahovat do toho, zda budeme dělat spíš jednu věc než druhou?

Berlin pak přichází s dalšími způsoby, jak tyto otázky formulovat, a dále je rozvíjí. Negativní svobodu v jeho pojetí lze nakonec shrnout do otázky: Co jsou nezcizitelná práva, která nelze překročit, abychom mohli říct, že žijeme ve svobodné společnosti?

Pozitivní svobodu pak můžeme formulovat skrze následující otázku: Kdo musí vládnout, abychom mohli říct, že žijeme ve svobodné společnosti?

Liberální demokracie versus „demokracie jako taková“

Pokud nebudeme obě pojetí redukovat na jednu otázku, potom negativní svoboda představuje určitá nezcizitelná práva, která nesmí žádná veřejná autorita překročit, ať už jde o absolutního monarchu, demokraticky zvolenou vládu nebo kohokoliv jiného.

Osobně se domnívám, že institucionálně takovému pojetí nejlépe odpovídá liberální demokracie (ústavní republika nebo monarchie). Jádro tohoto pojetí je podle Berlina „to curb authority as such“ – omezit či krotit autoritu jako takovou.

V pozitivním pojetí svobody je zásadní, aby veřejná autorita byla zmocněna suverénním lidem. Pokud to tak opravdu je, potom je oprávněna překročit ta práva jednotlivce, jejichž překročení by v absolutní monarchii či podobném režimu, který není zmocněn suverénním lidem, konstituovalo tyranii.

Institucionálně bych toto pojetí ztotožnil s „demokracií bez přívlastků“. Berlin použil termín „democracy as such“ – demokracie jako taková. V podstatě jde o neexistující zřízení, jež kritizuje řada anarchokapitalistů, kteří si nevšimli, že žijeme v liberální demokracii, a ne v hypotetické „demokracii jako takové“.

Takové pojetí svobody může skutečně degenerovat ke klasické totalitě, která se bude lživě zaštiťovat tím, že jí moc svěřil lid. Právě před tímto nebezpečím se ostatně Berlin snaží varovat. Jádro pozitivního pojetí shrnuje do spojení „put authority in [our] hands“ – dát autoritu do našich rukou, do rukou lidu.

Vylil Berlin s vaničkou i dítě?

Původ pozitivní svobody Berlin vidí v přání jedince být svým vlastním pánem. Aby jeho život závisel na jeho vlastních rozhodnutích. V touze být subjekt, nikoliv objekt. Problém nastává ve chvíli, kdy dojde k rozdělení já na skryté „vyšší“, „racionální“, „skutečné“ já na straně jedné a viditelné „nižší“, „iracionální“ já na straně druhé.

Řekněme, že jste dnes vypili dva litry koly. Když se budete rozhodovat, jestli si koupíte další dvoulitrovou lahev, budete možná brát v potaz, že vypít dva litry koly za den není úplně zdravé. Nakonec se rozhodnete, že máte na kolu chuť, lahev si koupíte a vypijete. Podle někoho v tu chvíli rozhodovalo vaše „nižší“, „iracionální“ já, protože vaše „skutečné“, „racionální“ já by se rozhodlo opačně.

Totalitní ideologie pak může toto „skutečné“ já ztotožnit se společností a tvrdit, že nepřijatelným donucováním ve skutečnosti realizuje skutečnou svobodu“ – takovou, kterou by vaše „skutečné“ já schvalovalo, i když o tom nevíte. Jedna věc je někomu zakázat pít kolu, protože to pro něj není zdravé, úplně jiná věc je říct, že jde o uskutečnění jeho skutečné svobody.

Další čtení

Můžete začít od Adama, respektive od Izajáše. Isaiah Berlin – Two Concepts of Liberty (nebo si můžete opatřit český překlad v rámci souboru Čtyři eseje o svobodě).

Pokračovat můžete příspěvkem Iana Cartera do internetové encyklopedie Stanfordovy univerzity: Positive and Negative Liberty

V roce 2001 u nás také vyšla hodně dobrá kniha Adama Swifta pod názvem Politická filozofie. Základní otázky moderní politologie, kde je tomuto tématu věnována celá jedna ze čtyř kapitol (strany 57 až 91).

Sám Berlin později zdůrazňoval, že i když se pozitivní svoboda může zvrtnout, rozhodně nejde o myšlenku od základů zvrhlou. „Celá moje přednáška je v jistém smyslu pokus o stručnou studii – nebo o prolegomena ke studii – způsobu, kterým nevinné, vznešené či skutečně osvobozující myšlenky mají tendenci (nikoliv nevyhnutelně!) stát se autoritářskými a despotickými a vést k zotročování a vraždění, když jsou izolovány a poháněny jen samy sebou,“ napsal v dopise Karlu Popperovi.

Tento Berlinův výrok nahrává postřehu politického filozofa Adama Swifta. Podle něj totiž Berlin v rámci škatulky pozitivní svoboda hází do jednoho pytle celkem tři pojetí svobody (účinná svoboda – co člověk může skutečně dělat, politická svoboda – účast na politickém životě a podíl na zákonech, které regulují můj život, svoboda jako autonomie – řízení vlastního života, osudu).

Tato pojetí přitom mohou existovat nezávisle na sobě. Skutečně nebezpečná přitom podle Swifta může být pouze ta poslední z nich – a to ještě v hodně specifické formě. V ní se autonomie ztotožní s racionalitou a začne se operovat se zmíněným vyšším já.

Podle mnohých je i proto Berlinovo rozdělení svobody na pozitivní a negativní dávno překonané. V soudobé politické filozofii existují pojetí, která jsou možná propracovanější. Jejich autoři ale často začínají u Berlina, proti kterému se nejprve musí vymezit a poukázat na slabiny jeho teorie. Už jen v tom je Berlinův obrovský přínos.

Úvodní fotka: The Isaiah Berlin Literary Trust

Autor článku

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Pracuje jako ekonomický redaktor serveru Novinky. Dřív psal například pro Revue Politika Centra pro studium demokracie a kultury. Absolvoval bakalářskou němčinu a religionistiku na FFUK a magisterský obor veřejná a sociální politika na FSV UK.