Ústava demokracii ve Spojených státech nespasí

Když whistleblower z americké výzvědné služby obvinil prezidenta Donalda Trumpa, že dával „nepřiměřené sliby“ vedení cizího státu, znovu to rozdmýchalo naděje, které se předtím upínaly ke zprávě zvláštního zástupce Roberta Muellera. Hodně lidí, které popuzuje Trumpovo překračování norem, ohýbání pravdy a polarizující prezidentství, bylo přesvědčeno, že ho systém nějak ukázní, sváže mu ruce nebo ho odstraní. Tyto naděje byly scestné tehdy a jsou scestné i dnes.

Voliči, kteří mají plné zuby Trumpa i republikánské strany, která za ním loajálně stojí, by neměli spoléhat na to, že Trumpa ke zodpovědnosti povolají inisdeři z Washingtonu nebo nějací pohádkoví spasitelé. To je úkol společnosti, v první řadě u volebních uren, v případě potřeby pak při protestech v ulicích.

Ta představa, že Spojené státy můžou zachránit insideři z Washingtonu a americká ústava, je součástí obecného narativu o původu amerických institucí. Příběh se vypráví tak, že Američané za svou demokracii a své svobody vděčí tomu, jak brilantně a prozíravě otcové zakladatelé nastavili systém se správnými typy brzd a protivah, oddělením jednotlivých mocí ve státě a dalšími pojistkami.

Ve své nové knize Úzký koridor: Státy, společnosti a osud svobody vysvětlujeme, že takhle demokratické instituce a svobody nevznikají. Spíš se rodí z mobilizované společnosti, z její důraznosti, z ochoty vyjádřit svou vůli u volebních uren – a když to nejde jinak, tak z ochoty vyjít do ulic. Spojené státy nejsou výjimka.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Ústava pro silnější vládu

Zakladatelé USA, podobně jako ekonomické a intelektuální elity v tehdejší Británii, usilovali o vytvoření zákonů a institucí, které by podporovaly silný, způsobilý stát, ovládaný podobně smýšlejícími vládci. Několik z nich za nejlepší uspořádání považovalo určitou formu monarchie.

Ústava Spojených států z roku 1787 tyto představy odrážela. Neobsahovala listinu základních práv a zakotvila řadu nedemokratických prvků. A nešlo o nějaká přehlédnutí. Hlavním cílem zakladatelů bylo zklidnit sílící demokratický zápal obyčejných Američanů a postavit do latě zákonodárné sbory jednotlivých států, kterým značnou moc přisoudily Články Konfederace, které ústavě předcházely.

Když skončila válka za nezávislost, hodně lidí uchvácených příslibem nových svobod se chtělo aktivně podílet na tvorbě politiky. Státy reagovaly na všelidový tlak a promíjely dluhy, tiskly peníze a zvyšovaly daně. Mnoha zakladatelům, zejména Jamesi Madisonovi, Alexanderu Hamiltonovi a Georgi Washingtonovi, jejich rozhazovačnost a autonomie připadaly rozvratné. Účelem ústavy, jejíž návrh vypracovali, bylo nejen řídit národní hospodářskou politiku a obranu, ale také dostat džina demokracie zpátky do láhve.

Výmluvně to zdůraznil Madison výrokem, že „nejprve musíte vládě umožnit, aby kontrolovala ovládané, a hned na to ji musíte donutit, aby kontrolovala sama sebe“. Zakladatelé se vůbec nedomnívali, že je dobrý nápad, aby lidé protestovali, přímo volili své zástupce nebo se příliš angažovali v politice.

Madison vyjádřil také obavy: „Vzestup počtu obyvatel nutně zvýší podíl těch, kdo se budou lopotit pod všemi strastmi života a tajně dychtit po rovnějším rozdělení požehnaných darů. Časem jich může být víc než těch, kdo jsou usazeni nad pocity bídy.“ Ústava měla zabránit tomu, aby se touha po „rovnějším rozdělení požehnaných darů“ proměnila v praktickou politiku.

Jedním z katalyzátorů ústavy bylo Shaysovo povstání na západě Massachusetts v letech 1786–1787, kdy se zhruba 4000 lidí pod vedením veterána války za nezávislost Daniela Shayse chopilo zbraní na protest proti ekonomickým strastem, tíživým daňovým břemenům a politické korupci. Neschopnost federální vlády financovat a vyslat armádu, aby povstání potlačila, zapůsobila jako budíček: k mírnění a potlačování lidových mobilizací bylo zapotřebí silnějšího státu. Právě toho měla ústava dosáhnout.

Změna vychází z lidu

Nevyšlo to ale úplně podle plánu. Snahy zakladatelů budovat stát se setkaly s podezíravostí. Mnozí se důsledků mocného státu obávali, zejména až dojde k oslabení demokratického nutkání. Sílily výzvy k výslovnému zaručení práv lidu. Listinu základních práv začal prosazovat samotný Madison, aby k ratifikaci ústavy přesvědčil svůj stát, Virginii. Následně jako podporovatel listiny kandidoval na prezidenta a tvrdil, že je nezbytná „ke smíru se smýšlením lidu“.

Brzdy a protiváhy a oddělení mocí ústava zahrnula zčásti proto, „aby zavazovala [vládu] kontrolovat sebe samu“. Jejich prvořadým účelem ale nebylo upevnit demokratičnost Ameriky a jistotu práv lidí. Podle vize zakladatelů nebyla tato institucionální uspořádání, včetně elitního, nepřímo voleného senátu, potřebná k ochraně lidí před federální vládou, nýbrž k ochraně této vlády před přílišným demokratickým zápalem.

Nemělo by tedy překvapovat, že v přelomových okamžicích amerických dějin se demokratická práva a svobody prohlubovaly spíš vlivem mobilizace lidu než díky pojistkám systému proti přebujelé demokracii či brilantní koncepci ústavy.

Když například ve druhé polovině devatenáctého století začali americké ekonomice a politice vévodit mocní magnáti, „loupeživí baroni“, soudy ani Kongres jim otěže nepřitáhly (naopak magnáti ovládali tato odvětví vlády). Loupeživí baroni a instituce, které upevňovaly jejich moc, museli skládat účty, až když se lidé mobilizovali, zorganizovali a dokázali si zvolit politiky, kteří slíbili, že magnáty usměrní, srovnají ekonomické hřiště a posílí demokratickou účast, kupříkladu zavedením přímé volby senátorů.

Když Amerika hraje monopoly

Od občanské do první světové války ovládly monopolistické praktiky takřka všechna odvětví amerického průmyslu. Ze všeho nejdůležitější byly ale železnice. Kdo přímo či nepřímo ovládal tyto železné tepny, které se postupně rozpínaly přes celý kontinent, mohl snadno opanovat celá průmyslová odvětví.

Čaj, železnice, Amazon. Jak monopoly škrtily USA

Obdobně to nebylo oddělení mocí, co v 50. a 60. letech konečně zlomilo vaz legálnímu rasismu a represi na americkém jihu. Stalo se tak přičiněním odpůrců, kteří se organizovali, narušovali systém a budovali masové hnutí, které přinutilo federální instituce k činům. Prezident John F. Kennedy se konečně nechal přesvědčit, aby zasáhl a následně zavedl zákon o občanských právech, až v reakci na „dětskou křížovou výpravu“, kdy byly 2. května 1963 za účast na protestech v Birminghamu ve státě Alabama zatčeny stovky dětí. Kennedy prohlásil: „Události v Birminghamu a jinde natolik zesílily volání po rovnosti, že už se žádné město, stát ani zákonodárný sbor nemůže rozumně rozhodnout je ignorovat.“

Jen žádné zásahy shůry

Také dnes může Spojené státy v hodině politického rozvratu a krize zachránit jedině mobilizace společnosti. Na spasitele shůry ani na brzdy a protiváhy spoléhat nelze. Navíc cokoli jiného než jednoznačná porážka u volebních uren by v Trumpových příznivcích zanechalo pocit podvodu a křivdy a prohloubila by se rozštěpení společnosti. Ještě horší je, že by vznikl precedens pro zmocnění elit k hlídání elit, což by společnost uvrhlo do větší pasivity. Co by se v takovém případě stalo, až si příště bude bezskrupulózní lídr počínat ještě hůř než Trump, jenže elity na pomoc nepřijdou?

Z této perspektivy byla největším Muellerovým darem americké demokracii zpráva, která se vyvarovala vyvolání impeachmentu, přitom ale zřetelně odhalila prezidentovu prolhanost, korupci a zločiny, aby se voliči mobilizovali s cílem uplatnit svou pravomoc a zodpovědnost nahradit špatné vůdce.

Ústava americkou demokracii nespasí. To se nikdy nestalo. Dokáže to jedině americká společnost.

Copyright: Project Syndicate, 2019. www.project-syndicate.org