Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Polemika: Kdo zabíjí pravdu o globálním oteplování

Áron Tkadleček
Áron Tkadleček | 20. 2. 2019 | 67 komentářů | 11 126

Debatu o klimatických změnách by bylo dobré zbavit informačního smogu. Jako je mix pravdy, polopravd a demagogie, který produkuje populární „skeptický ekolog“ Bjørn Lomborg.

Polemika: Kdo zabíjí pravdu o globálním oteplování

Jevy, které obecně pojmenováváme jako změna klimatu, jsou patrně nejzávažnější problém dneška. Ovlivňují život na celé planetě a jsou původcem, katalyzátorem nebo akcelerátorem mnoha dalších problémů.

Jako každý komplexní jev se ovšem i změna klimatu vzpírá jednoduchému uchopení, debata o ní je navíc výsostně politická: jednoduchá řešení neexistují, ta nabízená jsou nejen složitá, ale budou také bolet. A v neposlední řadě je ve hře spousta peněz.

Kdo platí mlžení

Dosažení konsenzu na řešení klimatických změn kupodivu nejvíc nekomplikují ti, kteří fakta popírají, ale ti, kteří je zamlžují. Zajímavou – a i v českém prostředí vlivnou – osobností je mezi nimi Bjørn Lomborg.

Lomborg vystupuje jako nezávislý odborník. O jeho nezávislosti se ale dá pochybovat – je známé, že je za svou práci placený firmami, které mají finanční zájem na popírání ekologických problémů.

Pokud jde o odbornost, stačí asi říct, že na jedné straně jeho nekonzistentní (a v čase se měnící) teze bagatelizující ekologickou krizi a klimatickou změnu nikdy nevydala žádná vědecká instituce. A na druhé straně jsou ovšem jeho myšlenky setrvale vyvraceny vědci a vědkyněmi z oborů, kterých se Lomborg dotkl (shrnutí napsal například Vojtěch Kotecký).

Argumentace dánského lobbisty se vyznačuje manipulativním vytrháváním faktů z kontextu a jeho argumenty si často odporují. I u nás se ale překlady jeho textů stále objevují, nedávno například pod titulkem První oběť globálního oteplování? Pravda! tady na Finmagu.

Připusťme ale, že je snad přes všechno uvedené na Lomborgovi jedna věc dobrá: svými dezinformacemi podněcuje společenskou debatu a nutí nově promýšlet protiargumenty. Pojďme se tedy na jeho předposlední článek v češtině podívat touto optikou.

V mixu je i pravda

Na úvod to dobré: Lomborgovi se sluší přiznat, že upozorňuje na fakta, která ekologičtí aktivisté a mezinárodní organizace rádi zamlčují. Například ty o omezených možnostech obnovitelných zdrojů, jejich podílu na současném energetickém mixu, nebo to, že na rozvoj obnovitelných zdrojů jsou třeba masivní investice a opuštění fosilních paliv bude mít zřejmý negativní efekt na hospodářský růst.

V úvodu svého textu Lomborg mluví kriticky o tom, jak se v médiích spojují zprávy o extrémních meteorologických jevech (povodně, požáry) se změnou klimatu. V českém kontextu to zní poněkud úsměvně, protože z většiny českých médií se při informování o extrémních klimatických jevech o tom, že by jejich příčinou (nebo příčinou toho, že se častěji vyskytují v extrémní podobě), většinou nemluví.

Nejzajímavější je Lomborgova argumentace ve chvíli, kdy se odvolává na klimatického ekonoma Williama Nordhause, který nedávno dostal Nobelovu cenu za ekonomii.

Dánský „skeptik“ přejímá od Nordhause myšlenku globální uhlíkové daně, která by měla skleníkové plyny jednoduše omezit. To je samozřejmě skvělá vize, leč při pečlivém čtení nás nutně napadne poznámka, co by to prakticky znamenalo – drastické zvýšení cen benzinu nebo přesunutí letecké dopravy do sféry zřídka provozované zábavy vyšší třídy, což by taková daň bezpochyby způsobila, pokud by měla být účinná. O tom už ale Lomborg nemluví. Část svých fanoušků by tím ostatně asi příliš nepotěšil.

Co nedokážeme vyjádřit v penězích, zanedbáme

Potíž nastává, když Lomborg přebírá Nordhausovu argumentaci, že existuje jistá ekonomická rovnováha určující, které hodnota oteplení je výhodná ve smyslu vyvážení finančních investic do transformace ekonomiky a ekonomických škod způsobených změnou klimatu na straně druhé. Podle Nordhause je tato hranice zastavení oteplování na 2,5 stupně Celsia oproti předindustriálnímu období. (Nordhaus tuto hodnotu postupně několikrát ve svých výpočtech snížil.) Teoreticky bychom jej současnou trajektorií měli dosáhnout do pár desítek let. Tady narážíme na fundamentální nedostatky samotné dnešní mainstreamové ekonomie, která nadřazuje všechno, co má penězi vyjádřitelnou hodnotu, nad cokoliv jiného. „Vyplatilo“ by se podle Nordhause nechat kvůli suchu a klimatickým katastrofám způsobeným změnou klimatu pomřít pár set milionů Afričanů v zájmu zachování prosperity bohatých Evropanů a jejich silné ekonomiky?

Přesně za tento přístup je Nordhaus v mezinárodní vědecké komunitě tvrdě kritizován. Ekonomie samozřejmě nezahrnuje do svých výpočtů cennost krásy přírody nebo biodiverzitu, která se s klimatickou změnou snižuje. Ale jde i to, že ekonomická hodnota vytvářená zemědělstvím, lesnictvím nebo rybolovem je sice mizivá oproti například automobilovému průmyslu, ale na těchto odvětvích závisí živobytí miliard lidí. A je směšné si myslet, že ekonomika bude při postupném kolapsu ekosystémů dál prosperovat. Kolapsy potravinového systému a nedostupnost pitné vody navíc způsobují hladomory, sociální otřesy a konflikty o zdroje.

Dalším jevem, který se odrazí na ekonomice, můžou být masivní migrační vlny, které změna klimatu pravděpodobně způsobí. O dopadech změny klimatu existují rozsáhlé vědecké studie, které shrnuje například časopis Global Environmental Change. Podle některých studií by například do Evropy mohla do roku 2100 přijít až miliarda migrantů z míst, která se stanou intenzivnějším dějištěm ekologické katastrofy. Některé studie také poukazují na vliv změny klimatu na občanskou válku v Sýrii, kterou z části poháněla destabilizace venkova v důsledku sucha. Podobné situace by se s akcelerací změny klimatu staly běžnými.

Nordhaus navíc ve svých analýzách používá příliš vysokou úrokovou míru a v podstatě jednoduše říká, že máme prodat svou budoucnost. Úrokovou mírou v tomto kontextu ekonomové hodnotí ztráty z vyrovnání se s klimatickou katastrofou v přítomnosti oproti budoucnosti. Nordhaus preferuje stanovit její hodnotu velmi vysoko – řešení klimatické katastrofy je podle něj výhodné přesunout na lidi v budoucnosti.

Lomborg z toho dovozuje, že je lepší je nyní zvyšovat bohatství a doufat, že se z ničení lidí a přírody v budoucnosti „vyplatíme“, až na to budeme mít dost času, peněz a lepší technologie. Lomborg pomíjí, že ekonomické analýzy nepočítají s hodnotami jako zdraví, pohoda nebo krása, jejichž cenu lze penězi vyjádřit jen těžko. Podle obou pánů bychom tedy měli dál zvyšovat množství ekonomického bohatství, díky čemuž se budeme mít lépe. Na co nám budou miliony, když na zemi doslova nepůjde přežít, neřeší.

Jarní Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.


Abychom nevyrostli do chudoby

Stanovení ještě „výhodného“ oteplení na 2,5 stupně Celsia nad předindustriální úrovní navíc ani nereflektuje poznatky současné klimatologie. Podle vědců začne v určitou chvíli klimatická změna akcelerovat sama sebe systémem zpětných vazeb. Například roztání permafrostu způsobí velké uvolnění skleníkových plynů, které oteplí klima, takže roztaje další část permafrostu a tak dále. Jako přibližnou hranici, od kdy se začne klima neovladatelně oteplovat, udávají klimatologové dva stupně Celsia. Spoléhat na vyšší „výhodnou rovnováhu“ by se tedy mohlo krutě vymstít.

Hranici oteplení o 1,5 stupně Celsia, která znamená patrně nejspolehlivější prevenci katastrofy, považuje Lomborg za prakticky nedosažitelnou. To je v rozporu s tím, co tvrdí Mezinárodní panel pro změnu klimatu, který dokazuje, že vyhnout se oteplení o víc než 1,5 stupně Celsia je pořád technicky možné. Lomborg má pravdu, když říká, že představa, že se dokážeme během neuvěřitelně krátké doby zbavit fosilních paliv pohánějících naši civilizaci, odporuje všem historickým zkušenostem. Jestli díky fosilním palivům vybředly miliardy lidí z chudoby, jak tvrdí Lomborg, je otázka. Každopádně jde o to, jak zajistit, aby kvůli jejich dalšímu používání nejen miliardy lidí nezabředly do oné chudoby zpátky, ale aby nebyly přímo ohroženy jejich životy. Klimatickou katastrofu by navíc provázely neřízené bezprecedentní ztráty v HDP.

Pokud se máme vejít do oteplení, které ještě Mezinárodní panel pro změnu klimatu (podle špičkových klimatologů i klimatologické komunity ještě neuvěřitelně konzervativní) neoznačuje jako katastrofu, budou potřeba razantní a bezprecedentní změny v ekonomickém systému. Je třeba přestavět jeho současnou základnu i změnit pohled na to, jak může fungovat. Jednoznačně například budeme potřebovat nahradit koncept hospodářského růstu jiným měřítkem prosperity, adekvátním éře končícího materiálního nadbytku a rostoucích environmentálních problémů. Podle analýz OSN je zřejmé, že další ekonomický růst nemůže být „zelený,“ vylučuje totiž nutný pokles materiální spotřeby. Lomborgovi můžeme zdvořile poděkovat, že na tyto argumenty upozorňuje, ale jejich spojení s šířením dezinformací ve veřejném prostoru opravdu není nutné. Především ale: pokud Lomborg kope za zájmy fosilních korporací způsobujících změny klimatu, neměl by rozhodně dostávat tolik prostoru v médiích.

Autor článku

Áron Tkadleček

Áron Tkadleček

Studuje sociologii a environmentalistiku na Masarykově univerzitě. Zajímá se o změnu klimatu a ekologickou ekonomii, je aktivní v nerůstovém hnutí a v Limity jsme my. Mimo to rád zahradničí, vegansky vaří (třeba pro lidi bez domova s Food not Bombs) nebo připravuje tábory