Papír snese všechno. Jak se Unie „dohodla na zastavení migrace“

Nejdřív ta dobrá zpráva. Nelegální migrace do Evropy klesla proti vrcholu migrační krize o 96 procent. Těch asi 36 tisíc nelegálních – nebo jak zní nové evropské slovo „neregulérních“ – migrantů, kteří zatím letos do Unie přišli, není reálný, ale virtuální politický problém.

Horší zpráva je, že dohoda ze summitu v Bruselu, tak vítězoslavně oslavovaná ve státech jako Česko, Polsko, Maďarsko a Slovensko, je cár papíru. A papír, jak říká české úsloví, snese všechno.

Migrant je těžký zločinec

Evropa se dohodla na tom, že zcela uzavře své vnější hranice vůči nelegální migraci, především té přes moře. Většina běženců dnes míří do zemí jižní Evropy. Přestože by měli požádat o azyl v první evropské zemi, většinou jim nikdo nebrání putovat dál a žádat o azyl v rozporu s pravidly až jinde, dnes tedy především v Německu. Na summitu si Německo a Francie do jižních států nechaly slíbit, že tahle praxe skončí. Výměnou za slib (i když Itálie vlastně nakonec nic neslibovala) si Italové, s podporou V4 můžou zkusit dělat ve Středomoří pořádek po svém.

Selekční přijímací centra, která nemohou nepřipomenout některé nejhrůznější momenty druhé světové války, lze zdůvodnit jen pohledem, který prosadilo orbánovské Maďarsko a který prosazuje Donald Trump ve Spojených státech: že nelegální překročení státní hranice je těžký zločin, v jižní Evropě ještě s příchutí pašerácké mafie. Možná to platí u velké části lidí z Afriky, kterým nehrozí „nic jiného“ než chudoba, nemožnost obživy, o vzdělání či právním státě nemluvě. Z pohledu dnešní Evropské unie a trumpovských USA je každý, kdo kvůli něčemu takovému nelegálně překračuje cizí hranice, prostě zločinec.

Pro mě, který pamatuje dobu komunismu a který vůbec nepočítal, že když se nakonec rozhodne utéct na bohatý, svobodný Západ, mohli by se na něj dívat jako na zločince a vrátit ho do husákovského Československa, je to hodně problematický pohled, ale dobrá.

Summitový dokument vůbec neřeší, co bude s lidmi, s těmi odhadem 98 procenty, kteří budou v selekci označeni za nelegální ekonomické migranty bez práva na mezinárodní ochranu. Můžou být třeba uvězněni, byť není zákon, který by zakazoval plavbu na otevřeném moři byť směrem do Itálie. Nebo prostě budou jen nahnáni na nějakou loď, která je odveze… Kam? Dokud Evropská unie nedohodne, kam se budou migranti vozit zpátky – logicky by to měla být válkou stále rozvrácená Libye – je selekce cár papíru.

Vítězství. Do další krize

Ale připusťme, že Unie nebo Itálie samotná vyjednají něco takového, že pašerácký byznys v Libyi skončí. Pořád tu ale bude riziko, že například ze Sýrie, z Erdoğanova Turecka nebo válkou zasažené Ukrajiny, začnou do Unie směřovat velká množství utečenců. Přes moře nebo po pevnině. A že Řecko, Polsko, Slovensko, Kypr nebo Španělsko budou podle všech definic mezinárodního humanitárního práva „první bezpečné země“ kam se dostanou. To opravdu nechají další země Unie všechnu starost o hypotetické statisíce či dokonce miliony běženců na těchto státech? A opravdu si někdo myslí, že když na Slovensko přijde během měsíce milion Ukrajinců, že je podobně jako Orbán Syřany nebude Bratislava posílat dál?

Pokud byste to nevěděli, tak právě o tom, jak tyto situace do budoucna řešit, měl být v pátek skončený summit Evropské unie. Tyto dohody, které se zjednodušeně nazývají reforma dublinského a azylového systému, tam měly být uzavřeny. 

Nic takového summit ani náznakem nevyřešil. Ale to přece nevadí, hlavně že všichni, s premiéry V4 na prvním místě, můžou jásat, jak jsme slavně zvítězili. Možná teď, pokud bereme nacionální sobectví jako tu nejvyšší hodnotu, tak dejme tomu ano. Ale i v takovém případě je to vítězství maximálně do příští migrační krize.

Autor je redaktor MF DNES