Cesta k nedotknutelnosti a lukrativní byznys. Temná stránka odborů

S kolegy v Liberálním institutu jsme se rozhodli zaměřit na české odbory. Zpracovali jsme proto krátkou analýzu s názvem České odbory: Stručná analýza právní a ekonomické struktury.

Chtěli jsme zejména vědět, jak funguje ČMKOS, vedená prezidentským kandidátem Josefem Středulou a nově posílená exministryní práce Janou Maláčovou.

ČMKOS má v české politice významné postavení. Z privilegované pozice komentuje legislativu, a to i přes snahu bývalého premiéra Mirka Topolánka.

O 31 odborových svazech, které dohromady tvoří ČMKOS, a o stovkách jednotlivých odborových organizací nevíme prakticky nic.

Netransparentní rozpočet

Naše analýza zjistila, že rozpočet samotné hlavy – tedy přímo ČMKOS – se sice pohybuje kolem 50 miliónů korun ročně, vůbec ale nevíme, na co jsou tyto výdaje použity. Z veřejných zdrojů pouze zjistíme, že největšími položkami v rozpočtu ČMKOS jsou pracovní projekty, osobní náklady jejích zaměstnanců a služby třetích stran. Nedozvíme se tak ani to, kolik peněz stojí kampaně typu „Konec levné práce“ nebo kolik činí mzda managementu.

O výnosech víme, že prakticky všechny jsou z členských příspěvků a z dotací. Divíte se (tak jako my), proč odbory dostávají dotace z veřejných rozpočtů? Odpovědí je, že Evropská unie přemýšlí o světě jinak než vy. Proto se „zkvalitnění spolupráce sociálních partnerů a jejich členských základen“ musí zadotovat z peněz vydělávajících subjektů, kterým potom odbory na oplátku svým lobbingem za vyšší minimální mzdu nebo složitější regulace znepříjemňují živobytí a zdražují provoz.

Tolik tedy hlava. O 31 odborových svazech, které dohromady tvoří ČMKOS, a o stovkách jednotlivých odborových organizací, které tvoří ony svazy, nevíme prakticky nic. Jejich zveřejňování listin ve veřejném rejstříku totiž není zrovna příkladné. Menší část z nich zveřejňuje aspoň kusé informace týkající se jejich hospodaření, zbytek nezveřejnil kromě stanov nic.

Po nahlédnutí do stanov jednotlivých svazů zjistíme, že členské poplatky se mezi nimi liší jen nepatrně a zpravidla se pohybují někde okolo jednoho procenta průměrné čisté měsíční mzdy zaměstnance. To už pro některé odborové svazy představuje docela slušné příjmy.

ČMKOS pak sama od členských svazů vybírá poplatky na základě klíče zapsaného v jejích stanovách, který zjednodušeně řečeno vypočítává výši členských příspěvků na úrovni 0,422 % z průměrné hrubé měsíční mzdy na přepočítaného zaměstnance z údajů ČSÚ za minulý rok. Z kusých vyjádření představitelů ČMKOS pak ještě vyplývá, že by měla konfederace zastupovat odhadem okolo 365 tisíc zaměstnanců a ročně na příspěvcích vybrat okolo 30 milionů korun.

Tak jako tak je proces vybírání členských příspěvků netransparentní a ČMKOS by jedině pomohlo, pokud by do něj vnesla trochu světla.

Když čísla nesedí

Vezmeme-li si na pomoc elementární aritmetiku z prvního stupně základní školy, zjistíme, že některé z těch čísel jednoduše nemůže sedět. Buď ČMKOS nezastupuje 365 tisíc zaměstnanců, ale zhruba o 150 tisíc míň, nebo získává na příspěvcích zhruba o dvacet milionů víc, než je uvedeno ve výročních zprávách, anebo porušuje vlastní stanovy a nevybírá 0,422 % z průměrné hrubé měsíční mzdy.

Tak jako tak je proces vybírání členských příspěvků netransparentní a ČMKOS by jedině pomohlo, pokud by do něj vnesla trochu světla.

Mimochodem, když už jsme u porušování stanov, místopředseda konfederace JUDr. Vít Samek je jednatelem/statutárním orgánem obchodní společnosti VMS Consulting s.r.o., která nemá na ČMKOS žádnou přímou vazbu.

To ovšem stanovy odborových svazů vysloveně zakazují větou: „Členství v orgánech ČMKOS je neslučitelné s členstvím ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev, s výjimkou obchodních společností a družstev, jejichž akcionářem nebo společníkem jsou členské svazy ČMKOS nebo jejich organizační jednotky a s výjimkou členství ve statutárních orgánech bytových družstev nebo společenství vlastníků.“

Stát ročně přichází na daních o desítky milionů, kterými podporuje extrémně netransparentní lobby na oko bojující za práva zaměstnanců.

Výhodný byznys

Kromě výše zmíněných státních a evropských dotací jsou odbory a jejich členové zvýhodňováni i z druhé strany. Každý zaměstnanec, který je členem odborů, si může snížit daňový základ až o tři tisíce korun ročně za zaplacené členské příspěvky v organizaci.

Příspěvky, které organizace, svaz nebo konfederace dál vybere od svých členů, pak nejsou zatíženy daní z příjmu. Reálně tak stát ročně přichází na daních o desítky milionů korun, kterými pouze podporuje extrémně netransparentní lobby na oko bojující za práva „všech“ zaměstnanců.

Založit si odbory tak může být velmi výhodný byznys. Navíc je to docela jednoduché. Stačí sehnat další dva kolegy, kteří pracují ve firmě na hlavní pracovní poměr a nahlásit vznik organizace ministerstvu.

Kromě výše zmíněných výhod získáte ve vašem zaměstnání také praktickou nedotknutelnost. Pokud chce totiž zaměstnavatel vyhodit funkcionáře odborů, musí se na to zeptat koho? No samozřejmě odborové organizace, která bude s vyhazovem svého člena jistě souhlasit.

Ne všechny odborové organizace jsou tak silné jako policejní odbory v USA (jak jsme mohli vidět ve skvělém novém seriálu o Jeffreym Dahmerovi), ale je pravda, že nevýkonné a neefektivní zaměstnance odbory často podrží. A ještě lobbují za méně efektivní pracovní trh a víc moci pro sebe.

A pokud je odborům něco z toho vyčteno, vždycky mohou pohrozit (generální) stávkou.

Kam dál? Komentáře na Finmagu:

• Česko prožívá dokonalou bouři, zadlužení státu neúprosně roste
• Gazprom, Putin, nebo Západ? Kdo a proč poškodil plynovody Nord Stream
• Jaderná velmoc Česko? To nás dřív ubije vlastní spotřeba
• Kam s Babišem? Na Hrad to nevypadá, Strakovka zatím není na dohled
• Nás mnoho. Do jak hluboké zkázy žene Putin Rusko?