Premiér se snaží vytvořit dojem, že lze ze systému vypreparovat něco jako čistý aparát, který se pak ořeže, čímž se ušetří desítky miliard korun. Připomíná to představu premiéra Andreje Babiše, který sliboval, že EET omezí daňové úniky a podvody a přinese do rozpočtu přes sto miliard korun.
Nic takového se nestalo. Od počátku šlo o nenaplnitelnou představu s velkýma populistickýma očima, protože skutečné podvody a úniky jdou úplně jinými kanály než přes pokladny v restauracích a malých prodejnách.
Podobně nefunguje vnucovaná Fialova představa, že v aparátu státu se tak strašlivě plýtvá, že poctivé úspory tu zachrání stabilitu rozpočtu. Jenže ten pracuje s řády stovek miliard.
Jistě že princip spořivosti by měl být vlastní celému systému. Provozní náklady aparátu jsou ale především náklady na dobré a zkušené lidi, kteří ve skutečnosti systém vytvářejí. Šetřit na státu bude tedy nutně znamenat, že se bude šetřit na lidech. Tedy na občanech.
Rozpočtové provizorium zatím přineslo jen jednu jedinou výhodu: vláda mohla snadněji omezit slíbené zvýšení mezd ve státní správě...
Neexistující miliardy
Při pohledu na povinné výdaje státu, takzvané mandatorní a pseudomandatorní výdaje, které jsou zahrnuty do rozpočtu, je zřejmé, kde je v českém systému problém. Stát totiž musí z rozpočtu vydat na základě zákonné povinnosti skoro 80 % veškerých rozpočtovaných peněz. Je to tři sta miliard přes bilion korun, což je velmi široké a mohutné rozpočtové jádro.
Radost z pádu Babiše střídá strach z ODS. Co čekat od Fialy?
Občanská demokratická strana bude dominovat budoucí vládě a mnoho lidí se ptá: co čekat od strany, která v 90. letech budovala kapitalismus v Čechách, až skončila v korupčních skandálech, které nakonec pomohly k moci Andreji Babišovi? Povolební komentář Petra Fischera.
Chce-li tedy vláda něco ušetřit, bude muset dříve či později škrtat právě tady. Protože seškrtat desítky miliard ze zbývajících „volných“ dvaceti procent výdajů, je prakticky nemožné.
A také to nedává smysl. Snad jen z hlediska politicky vynuceného rozpočtového provizoria, k němuž se vláda vůbec nemusela uchylovat a mohla rozpočtové úspory reálně provádět během roku podle toho, jak vhodný či nevhodný k tomu bude vývoj ekonomiky. Vláda by měla čas nejen na to, aby si úsporná opatření dostatečně rozmyslela, ale i na to, aby případně provedla některé nutné zákonné úpravy a omezení státu.
Rozpočtové provizorium zatím přineslo jen jednu jedinou výhodu: vláda mohla snadněji omezit slíbené zvýšení mezd ve státní správě a ušetřit tak pět miliard korun. Vláda tedy šetří na státu, na svých občanech, dělá tedy přesně to, co premiér Fiala ve své řeči odmítl. Což je jeden z mnoha paradoxních rysů nastupující vlády.
Vláda navíc považuje udržení otevřených škol za covidovou prioritu, těžko pak školy neoznačit za první covidovou linii.
Mimo první linii
Paradoxní je i argumentace, s níž se dnes v rozporu s premiérovou rétorikou na lidech státu šetří. Nejvýraznější byl v tomto směru výrok ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), který obhajoval snížení slíbeného navýšení mezd pro učitele tím, že kantoři nejsou v první linii boje s covidem-19. A teď by se přece mělo přidávat jen těm, kdo mají velké covidové nároky.
Okamžitých sto miliard
Je dobré si to připomenout: „Jsme připraveni okamžitě uspořit minimálně sto miliard korun běžných výdajů státu, aniž by se to dotklo občanů,“ rezolutně hlásal před volbami lídr koalice SPOLU Petr Fiala. Realita zatím ovšem vypadá jinak. První, co vláda udělala, bylo zmrazení platů ve veřejné sféře. A tu samozřejmě lidé představují, takže už teď úspory pocítili. A co bude dál? „Významná část úspor půjde na úkor velkých firem, které přijdou o nesmyslné dotace,“ sliboval Fiala. Teď má vláda i důvěru Sněmovny, tak uvidíme.
Přitom právě učitelé, udržující běžný školní provoz, musejí podstupovat pravidelné testování, chodit v rouškách a pohybovat s v zahuštěném lidském prostředí, které je k přenosu viru ideální. Vláda navíc považuje udržení otevřených škol za covidovou prioritu (!), těžko pak školy neoznačit za první covidovou linii.
Premiér Fiala považuje rozpočet za primárně politický, nikoli ekonomický nástroj, ale přistupuje k němu často ryze ekonomicky. To například když zdůrazňuje výši schodku či růst dluhu, nebo když říká, že na dluh se žít nedá.
Přitom stát i domácnosti v rozvinutém pozdním kapitalismu dluh přímo pohání a každý spotřebitel je cílenou reklamou hnán k tomu, aby si půjčoval. Aby se stal součástí kapitálového koloběhu vydělávání a utrácení, který se ve svém zrychlení donekonečna množí a obnovuje.
Kapitalismus je v tomto smyslu vlastně tvorba a správa dluhu, který se buď mění v investici, přinášející zisky a nové investice, nebo v pouhou spotřebu, přinášející delší či kratší potěšení a nutnost splácet.
Má-li být stát efektivní, pak jistě potřebuje jen tolik úředníků, kolik je třeba, ani jednoho navíc.
Černá díra
Vláda si vytvořila takový „hnací dluh“ ještě před tím, než začala vládnout. Zrušením superhrubé mzdy naskočil příjmový dluh, který dosahuje zhruba oněch 80 miliard, které vláda dnes potřebuje škrtnout (proč to není 100 či 150, nikdo přesně nevysvětlil).
Na lidech se opravdu nešetřilo, některým se nechalo více peněz v peněženkách, ale teď se musí ušetřit na státu, což, jak bylo vidět, jsou nakonec zase jen lidé, nikoli tajemné mechanismy či černé díry.
Ostatně nejlépe to dokazuje návrh ministra pro místní rozvoj a digitalizaci Ivana Bartoše (Piráti), který jasně řekl, že nejvíce se ušetří digitalizací státní správy. Levnější efektivnější a spolehlivější stroje nahradí úředníky.
Počet a struktura státních zaměstanců v roce 2021
Ministerstvo financí ČRMá-li být stát efektivní, pak jistě potřebuje jen tolik úředníků, kolik je třeba, ani jednoho navíc. To ale musí politická reprezentace státu nejprve říct, co všechno stát bude dělat, o co se bude starat. Na takovou analýzu či audit se už třicet let čeká a nepřišla s ním žádná vláda, pravá ani levá.
Potřebujeme přece vědět, kolik lidí bude tvořit ten tajemný stát!
Politika vs. ekonomika
Premiér Fiala říká, že daně jsou politická, nikoli ekonomická záležitost. Stejně jako velikost státního aparátu, který bude rozpočet živit, je politické rozhodnutí. A jedni, ti praví, chtějí méně, ti leví, více státu.
To je sice teoreticky pravda, ale pravdou je i to, že každé takové ideologicky podmíněné rozhodnutí („my si prostě myslíme, že státu má být méně a lidé se o své peníze postarají lépe,“ říká Fiala) má okamžitě ekonomické efekty.
Politika se nedá dělat tak, že ideologicky rozhodnu a pak se už nějak ad hoc dopočítám. Politika je, ať se to někomu libí, nebo ne, vždy politická ekonomie nebo ekonomická politika. Petr Fiala to svou marnou ekonomickou obranou rušení superhrubé mzdy, které bylo ryze ideologické, a následným ryze ekonomickým hlídáním schodku, předvádí přímo ukázkově, jak to vypadá, když se tak neděje.
Snad se to v nové vládě rychle změní.
Kam dál?
- Program Fialovy vlády? Kde rozhazovat, víme, kde šetřit, nepovíme
- Křišťálová koule Pavla Jégla. Jaký bude rok 2022
- Dědictví po Babišovi aneb Čau lidi, prožrali jsme, co jsme mohli
- Nová vláda je tu, a co teď? První kroky ministra financí očima expertů
- Kde proboha žili? Fialův plán boje s covidem sází na nemožné
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
