Radost z pádu Babiše střídá strach z ODS. Co čekat od Fialy?

Lídr SPOLU a předseda ODS Petr Fiala se po těsném vítězství nad ANO radoval z toho, že do Česka se vrací „slušná a hodnotová politika“. O slušnosti se u Petra Fialy pochybovat jistě nedá, důležité je, co pro něho znamená spojení „hodnotová politika“.

Je nová ODS nová i myšlenkově, tedy způsobem, jak vnímá politiku a jak se vztahuje ke světu? Jak se mění konzervativní liberálové?

Z rozhovorů a dalších veřejných vystoupení Petra Fialy a dalších vysoce postavených členů ODS je zřejmé, že zejména v ekonomické oblasti je to nadále klausovská ideologie pravicové politiky thatcherovské či friedmanovského střihu. Jistě, že je to tvrzení spíše orientační, ale důraz na přísnou fiskální politiku, která omezí výdaje, a přitom udrží na nízké úrovni daně, je evidentní.

Problém je, že ideologie tu jde často proti realitě, přesně podle hegelovské poučky, že jsou-li fakta proti mojí teorii či ideologii, tím hůře pro fakta.

Vycházet v podmínkách radikální proměny globálního světa z ideologické ekonomismu minulého století, není moc adekvátní ani přínosné.

Máme se bát ODS?

Fiskální politika se už dávno neřídí pravo-levými standardy, většina vlád světa střídá všechny druhy opatření podle toho, jsou-li v dané chvíli vhodná. Podobně ekonomie není pravicová nebo levicová věda. Je to věda bez přívlastků, která nikdy sama neurčí, zda je lepší pravicová, nebo levicová politika, ale poskytuje politikům podstatné informace. A instrumentář opatření, z nichž někteří vybírají podle vhodnosti, jiní podle své ideologické víry.

ODS považuje ekonomické vědění či ekonomické know-how za svou konkurenční výhodu, protože o ně opírá vše ostatní. Včetně sociální politiky. Vycházet v podmínkách radikální proměny globálního světa z ideologické ekonomismu minulého století, jak to dělá řada členů ODS, nicméně není moc adekvátní situaci a není ani přínosné. Některé konzervativní strany – například věčný vzor ODS, britští toryové – už to pochopily a změnily v mnoha důležitých ohledech své dřívější ideologické mantinely.

A tak zatímco v Británii premiér Boris Johnson zvyšuje daně, protože jinak rozpočet po covidovém tsunami dohromady nedá, budoucí český premiér i po volbách trvá na tom, že předchozí snížení daní, na němž se s ANO podílela i ODS, bylo správné, přestože vytvořilo další díru do rozpočtu. A že daně se ani teď zvyšovat nebudou.

Toryové jsou „konzervativní avantgardou“ i v otázkách stejnopohlavních párů a všelijak volených identit, a rychle také zachytili vítr změn související s obratem k celosvětové ochraně klimatu. Zatímco řada vůdčích politiků ODS chápe zelené jako své ideologické soupeře číslo jedna a často se v jejich slovech rýsuje až jakýsi ideologická nenávist, toryové dávno zabudovávají zelenou politiku do svých programů a vládních politik.

Návrat ODS po osmi letech do vedení české politiky vyvolává příliš mnoho reminiscencí na velmi omezenou sociální politiku.

Co čekat od Petra Fialy

Nejpravděpodobnější budoucí premiér Petr Fiala má jistě šanci stát se v této věci Davidem Cameronem či Borisem Johnsonem české liberálně konzervativní politiky. Otázkou ale je, do jaké míry je o nutnosti práce na této cestě přesvědčen a do jaké jde jen o pragmatické využívání peněz z Evropské unie.

Návrat ODS po osmi letech do vedení české politiky vyvolává příliš mnoho reminiscencí na velmi omezenou sociální politiku bez sociální představivosti, vycházející tvrdohlavě z pozice „victim blaming“. Tedy z přesvědčení, že za sociální vyloučení si lidé mohou většinou sami a sami by se také ze sociální spodiny měli dostat, když na ně stát vhodně zatlačí. Tento názor, jak ukazuje hlasování v minulé Sněmovně, ve straně bohužel dál přetrvává.

Ani to není žádný moderní sociální přístup konzervativní politiky, dokonce se nedotýká ani pozic starého bushovského amerického soucitného konzervatismu. Je to navíc přístup, který netlumí, nýbrž posiluje napětí ve společnosti. Strach z návratu ODS, který se dost viditelně šíří na sociálních sítích, jako by na nich zůstal duch předvolebních zoufalých antiODS výzev Jany Maláčové, pramení právě z tohoto rigidního sociálního vymezení Fialovy strany.

Stížnosti na to, že ODS jsou zase jen ty staré tváře s ještě starším obsahem, ale nejsou zcela spravedlivé. Nějaký nový pohyb ve straně probíhá, to by se Petr Fiala se svým neokázalým „antilídrovstvím“ nemohl nikdy prosadit. ODS ale potřebuje modernizaci myšlení, protože přístup – svět se mění, ale my jsme pořád stejní ideologové – ničemu nepomůže.

I návrat kritizované ODS do vlády může nakonec přinést důležitější proměnu české politické scény...

Pravější než pravá

Česko potřebuje rozsáhlou modernizaci, musíme mít větší schopnost sdílet světové ekonomické pohyby i posuny společenské, obrana vlastních jistot je chiméra. Nejlepší obranou jistot je jejich přímo porovnání se světem, čehož se Česko obvykle hodně bojí.

ODS by něčemu takovému mohla za jistých podmínek otevřít cestu. Pokud si připustí, že potřebuje modernizační proud pustit i do svých ideologicky přetvářených hlav, protože všechny hodnoty se neustále osvědčují ve stále novém světě, pak šanci na změnu má ona i Česko. Vládní odpovědnost je nakonec tou nejlepší cestou, jak něco takového podstoupit.

Přímý náraz politické reality doma i v zahraničí a nutnost politicky jednat tady a teď mohou zcela změnit názor na to, že jedinou cestou k prosperující České republice je stará dobrá zaručeně pravá pravicová politika. Už jenom proto, že nikdo neví, co to vlastně v dnešním světě znamená.

I návrat kritizované ODS do vlády může nakonec přinést důležitější proměnu české politické scény než její další rigidnění v zákopech ideologické opozice. Šance na změnu tu opravdu je. Je jen na Petru Fialovi, jak ji využije.