Lídr SPOLU a předseda ODS Petr Fiala se po těsném vítězství nad ANO radoval z toho, že do Česka se vrací „slušná a hodnotová politika“. O slušnosti se u Petra Fialy pochybovat jistě nedá, důležité je, co pro něho znamená spojení „hodnotová politika“.
Je nová ODS nová i myšlenkově, tedy způsobem, jak vnímá politiku a jak se vztahuje ke světu? Jak se mění konzervativní liberálové?
Co slíbili SPOLU
Šli do toho spolu a spolu odpovídali i ve volebním speciálu 2021 na Finmag.cz. A teď přichází chvíle, kdy je dobré si připomenout, co SPOLU (či spolu?) slibovali. Tak třeba: nezvýšíme daně na alkohol a tabák, nezdaníme roboty, nezvýšime daně bohatým, nezavedeme sektorové daně, ale: dostavíme Dukovany a Temelín, zvýšíme rozpočet na obranu... Tak, a teď se ukažte!
Z rozhovorů a dalších veřejných vystoupení Petra Fialy a dalších vysoce postavených členů ODS je zřejmé, že zejména v ekonomické oblasti je to nadále klausovská ideologie pravicové politiky thatcherovské či friedmanovského střihu. Jistě, že je to tvrzení spíše orientační, ale důraz na přísnou fiskální politiku, která omezí výdaje, a přitom udrží na nízké úrovni daně, je evidentní.
Problém je, že ideologie tu jde často proti realitě, přesně podle hegelovské poučky, že jsou-li fakta proti mojí teorii či ideologii, tím hůře pro fakta.
Vycházet v podmínkách radikální proměny globálního světa z ideologické ekonomismu minulého století, není moc adekvátní ani přínosné.
Máme se bát ODS?
Fiskální politika se už dávno neřídí pravo-levými standardy, většina vlád světa střídá všechny druhy opatření podle toho, jsou-li v dané chvíli vhodná. Podobně ekonomie není pravicová nebo levicová věda. Je to věda bez přívlastků, která nikdy sama neurčí, zda je lepší pravicová, nebo levicová politika, ale poskytuje politikům podstatné informace. A instrumentář opatření, z nichž někteří vybírají podle vhodnosti, jiní podle své ideologické víry.
Změna po 15 letech
Političtí pamětníci se mohli při pohledu na letošní volební motto koalice SPOLU nostalgicky pousmát. Ačkoli se obecně kreativitě meze nekladou, zde totiž zjevně chyběla. ODS se stejným slovem svítícím z billboardů, tedy ZMĚNA, oslovovala voliče už v supervolebním roce 2006. A i tehdy jí to vyšlo: po deseti letech útlumu strana vyhrála parlamentní volby a s historickým ziskem 35,38 % hlasů získala post premiéra pro svého předsedu Mirka Topolánka. Václav Klaus na něj v té době už tři roky shlížel z Hradu.
Připomeňme, že ODS vznikla v roce 1991 rozdělením Občanského fóra (OF) na Občanskou demokratickou stranu (ODS) a Občanské hnutí (OH, rozpuštěno 1996) a sehrála klíčovou roli při rozpadu Československa v roce 1993, vstupu České republiky do EU a NATO a významně utvářela polistopadovou politickou scénu i kulturu. V roce 2013 ji z politické scény téměř smazal korupční skandál kolem předsedy vlády Petra Nečase, v předčasných volbách v témže roce uspěla ČSSD a poprvé i Asociace nespokojených občanů, neboli ANO 2011.
ODS považuje ekonomické vědění či ekonomické know-how za svou konkurenční výhodu, protože o ně opírá vše ostatní. Včetně sociální politiky. Vycházet v podmínkách radikální proměny globálního světa z ideologické ekonomismu minulého století, jak to dělá řada členů ODS, nicméně není moc adekvátní situaci a není ani přínosné. Některé konzervativní strany – například věčný vzor ODS, britští toryové – už to pochopily a změnily v mnoha důležitých ohledech své dřívější ideologické mantinely.
A tak zatímco v Británii premiér Boris Johnson zvyšuje daně, protože jinak rozpočet po covidovém tsunami dohromady nedá, budoucí český premiér i po volbách trvá na tom, že předchozí snížení daní, na němž se s ANO podílela i ODS, bylo správné, přestože vytvořilo další díru do rozpočtu. A že daně se ani teď zvyšovat nebudou.
Toryové jsou „konzervativní avantgardou“ i v otázkách stejnopohlavních párů a všelijak volených identit, a rychle také zachytili vítr změn související s obratem k celosvětové ochraně klimatu. Zatímco řada vůdčích politiků ODS chápe zelené jako své ideologické soupeře číslo jedna a často se v jejich slovech rýsuje až jakýsi ideologická nenávist, toryové dávno zabudovávají zelenou politiku do svých programů a vládních politik.
Návrat ODS po osmi letech do vedení české politiky vyvolává příliš mnoho reminiscencí na velmi omezenou sociální politiku.
Co čekat od Petra Fialy
Nejpravděpodobnější budoucí premiér Petr Fiala má jistě šanci stát se v této věci Davidem Cameronem či Borisem Johnsonem české liberálně konzervativní politiky. Otázkou ale je, do jaké míry je o nutnosti práce na této cestě přesvědčen a do jaké jde jen o pragmatické využívání peněz z Evropské unie.
Návrat ODS po osmi letech do vedení české politiky vyvolává příliš mnoho reminiscencí na velmi omezenou sociální politiku bez sociální představivosti, vycházející tvrdohlavě z pozice „victim blaming“. Tedy z přesvědčení, že za sociální vyloučení si lidé mohou většinou sami a sami by se také ze sociální spodiny měli dostat, když na ně stát vhodně zatlačí. Tento názor, jak ukazuje hlasování v minulé Sněmovně, ve straně bohužel dál přetrvává.
Ani to není žádný moderní sociální přístup konzervativní politiky, dokonce se nedotýká ani pozic starého bushovského amerického soucitného konzervatismu. Je to navíc přístup, který netlumí, nýbrž posiluje napětí ve společnosti. Strach z návratu ODS, který se dost viditelně šíří na sociálních sítích, jako by na nich zůstal duch předvolebních zoufalých antiODS výzev Jany Maláčové, pramení právě z tohoto rigidního sociálního vymezení Fialovy strany.
Stížnosti na to, že ODS jsou zase jen ty staré tváře s ještě starším obsahem, ale nejsou zcela spravedlivé. Nějaký nový pohyb ve straně probíhá, to by se Petr Fiala se svým neokázalým „antilídrovstvím“ nemohl nikdy prosadit. ODS ale potřebuje modernizaci myšlení, protože přístup – svět se mění, ale my jsme pořád stejní ideologové – ničemu nepomůže.
I návrat kritizované ODS do vlády může nakonec přinést důležitější proměnu české politické scény...
Pravější než pravá
Česko potřebuje rozsáhlou modernizaci, musíme mít větší schopnost sdílet světové ekonomické pohyby i posuny společenské, obrana vlastních jistot je chiméra. Nejlepší obranou jistot je jejich přímo porovnání se světem, čehož se Česko obvykle hodně bojí.
ODS by něčemu takovému mohla za jistých podmínek otevřít cestu. Pokud si připustí, že potřebuje modernizační proud pustit i do svých ideologicky přetvářených hlav, protože všechny hodnoty se neustále osvědčují ve stále novém světě, pak šanci na změnu má ona i Česko. Vládní odpovědnost je nakonec tou nejlepší cestou, jak něco takového podstoupit.
Přímý náraz politické reality doma i v zahraničí a nutnost politicky jednat tady a teď mohou zcela změnit názor na to, že jedinou cestou k prosperující České republice je stará dobrá zaručeně pravá pravicová politika. Už jenom proto, že nikdo neví, co to vlastně v dnešním světě znamená.
I návrat kritizované ODS do vlády může nakonec přinést důležitější proměnu české politické scény než její další rigidnění v zákopech ideologické opozice. Šance na změnu tu opravdu je. Je jen na Petru Fialovi, jak ji využije.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.
UMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?