Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Hotovost je právo, platby kartou nás nespasí. Řekneme vám proč

Hynek Trojánek
Hynek Trojánek | 29. 9. 2021 | 22 komentářů | 28 965
bezhotovostní platbyhotovostPlatební karty

Jen tak mávnout kartou či ještě lépe chytrým mobilem či hodinkami. Tak dnes řeší běžné finanční transakce čím dál víc lidí. K platbám bez použití hotovosti dokonce vyzývalo během pandemie i ministerstvo zdravotnictví. Je to snadné a rychlé, ale... nejdeme tím až příliš na ruku bankovním společnostem?

Hotovost je právo, platby kartou nás nespasí. Řekneme vám proč

Zdroj: Shutterstock

Když dnes chcete v nejmenovaném řetězci potravin platit hotovostí, dojdete k nečekanému problému – bankovky či mince není kam odložit. Mezi vámi a člověkem za kasou stojí tlusté plexisklo zabraňující přenosu covidu, uprostřed kterého je jen úzký průhled, kterým může obsluha prostrčit platební terminál. A vy svou kartu, hodinky, či mobil.

S papírky či mincemi s obrázky velikánů z české historie se už nepočítá. Není je zkrátka kam dát. Jedinou možností je podat si je s obsluhou z ruky do ruky z boku plexiskla.

Zpověď analgového nerda
Shutterstock/Finmag.cz

Zpověď analogového nerda: Ty čtverce nepřečtu...

Život bez chytrého mobilu je dneska kumšt. Co když ale starý dobrý tlačítkáč prostě člověku stačí? Hynek Trojánek barvitě popisuje útrapy spojené s moderní společností. Je to jedno z klíčových témat letošního Big Brother Film Festivalu, jehož je Finmag mediálním partnerem.

Ze vzniku této situace však nelze vinit jen virus. Stojí za ní i dychtivá reakce společnosti, ve které se brzy po nástupu pandemie zhmotnila idea, že bezhotovostním placením zabráníme růstu křivky nemocných. Že bezkontaktní platbou jako takovou můžeme pomoci snížit riziko nákazy, se ostatně dodnes můžeme dočíst na českém covidovém portálu.

Tahle věta je však lehce zavádějící: riziko nákazy snížit můžeme, ale patrně ne o moc. Třeba výzkum britské centrální banky z loňského prosince uvádí, že mnohem větší riziko představují například kliky či nákupní košíky.

A že to s přenosem viru přes bankovky nebude tak horké, potvrzuje i biochemik Jan Trnka: „Přes bankovky je asi teoreticky možné covid přenést, ale možná rizikovější je bližší kontakt při předávání té hotovosti. Samotný přenos přes povrchy je patrně málo významný, ale ne nemožný.“

Fotky na sebe naskládaných kontejnerů, ve kterých si přijde na své široká škála kulinářských turistů, obletěly snad všechna média.

Obchodníkem roku se stává...

Nakolik jsme tedy kromě dobrého pocitu skutečně přispěli bezkontaktním placením k nešíření viru, se už asi nikdy nedozvíme. Jisté naopak je, že bankovní společnosti obav z používání bankovek náramně využily ve svůj prospěch. Třeba Mastercard přispěchala během pandemie hned s několika průzkumy, ve kterých si sama potvrzovala vzrůstající oblibu svých produktů. A nebyla sama (viz box Bezkontaktní velmoc).

Bezkontaktní velmoc

Aby snad nedošlo k mýlce, Mastercard v tom není sama. Situace kolem covidu hojně využili i marketingoví specialisté druhého klíčového hráče na tomto poli, společnosti Visa. O titulky typu Česko, bezkontaktní velmoc či Češi jsou premianty v bezkontaktním placení tak nebyla nejen v době lockdownů nouze. Tu se opíraly o průzkum Mastercard, tu Visa. Ze statistik druhé jmenované firmy například v lednu vyplynulo, že Češi bezkontaktně uskutečňují 91 procent všech karetních transakcí. Nejnovější průzkum Visa pak média informuje o tom, že 1 z 5 Čechů nenakoupí on-line, pokud obchod nenabízí možnost jejich oblíbeného způsobu platby. Slovo hotovost je v takových zprávách doslova zapovězeno. Není pak divu, že obliba bezhotovostních plateb roste v celé Evropě. A Evropa je podle mnoha predikcí také geograficky nejperspektivnější oblastí pro největší rozšíření bezhotovostního světa, už dnes TOP 10 bezhotovostních zemí okupují hned tři z Evropy (viz graf v textu níže).

Máloco ostatně ilustruje chuť podobných společností zdigitalizovat naše platby jako aktivity téhle firmy. Její snahy učinit z bezhotovostních plateb trend můžeme ilustrovat například na kontejnerovém městečku Manifesto, které v roce 2018 vzniklo poblíž pražské stanice metra Florenc pod taktovkou Martina Barryho, šéfa organizace reSITE zabývající se architekturou.

Fotky na sebe naskládaných kontejnerů, ve kterých si přijde na své široká škála kulinářských turistů, obletěly snad všechna média. Spíš než jako místo, kde se člověk dobře nají a ocení architektonickou úpravu, se však Manifesto záhy zapsalo do povědomí jako takzvaná cashless zóna: tedy jako místo, kde lze platit pouze kartou.

Ač to byl od počátku Barryho nápad, partnerem, bez kterého by podle jeho slov z doby otevření Manifesta městečko nemohlo vzniknout, je právě karetní společnost Mastercard. Ta tenhle fotogenický prostor, který má dnes už i své dvojče na pražském Andělu, využívá k posílení svého byznysu. Že je tato PR taktika úspěšná, dokazuje řada článků, ve kterých je Manifesto prezentováno jako jasný důkaz, že lidé platit hotovostí nejen že nepotřebují, ale ani nechtějí.

Své marketingové tažení pak společnost Mastercard dotáhla do absurdní podoby, když projekt Manifesto získal (v hlasování odborné veřejnosti v rámci Retail Summitu 2018) jednu z cen v soutěži Mastercard Obchodník roku 2018. Nepřekvapí, že tatáž společnost stojí například i za bezhotovostním řešením pro hudební festival Metronome, v jehož areálu jsou od roku 2018 mince a bankovky taktéž k ničemu.

Každý se sice podle zákoníku práce může dožadovat výplaty v hotovosti, ale už dnes tahle možnost zůstává spíš jen na papíře.

Koho by to zajímalo?

Všechny tyhle události načrtávají jemné linky půdorysu, na kterém by brzy mohla vyrůst společnost, ve které hotovost prostě nemá místo. A zatímco skalní technooptimisté u téhle představy pravděpodobně jásají, nejen ochránci soukromí ji sledují s velkými obavami. Přijímání jen bezhotovostních plateb totiž může diskriminovat řadu potenciálních zákazníků, kteří bankovní účty či platební karty z různých důvodů nepoužívají.

Hotovost na Big Brother Film Festivalu

Právo na hotovost (a šířeji právo na analog) bude ústředním tématem také posledního večera Big Brother Film Festivalu: ten se již zaměřil na kamery na rozpoznávání tváří či na moc technologických gigantů. Ve čtvrtek 30. září se v Pražském kreativním centru od 19:00 uskuteční projekce filmu Digitální disidenti, který přímo pro festival natočila režisérka Barbora Johansson. Diváky v něm seznámí se třemi lidmi, kteří nemají chytrý telefon, nepoužívají sociální sítě či platí hotovostí. Na projekci naváže přednáška advokáta Jana Vobořila o tom, nakolik lidé můžou v rámci současné české legislativy vyžadovat právo na vyřízení věcí nedigitální cestou.

Nejedná se přitom jen o seniory, jak každého přirozeně napadne, ale třeba i o lidi zatlačené do kouta nabobtnalým systémem exekucí. Každý se sice podle zákoníku práce může dožadovat výplaty v hotovosti, ale už dnes tahle možnost zůstává spíš jen na papíře. Mnoha lidem tak život komplikují zaměstnavatelé, kteří posílají výplaty výhradně na účet. Pro seniory i lidi v exekuci by masivní rozšiřování odmítání hotovosti znamenalo vážný problém.

A vedle těchhle dvou skupin je tu další početná skupina, která platby v hotovosti preferuje z praktických důvodů: chce zůstat anonymní a zachovat si soukromí. Platit kartou je možná rychlé a efektivní, ale riziko zneužití digitální stopy, kterou při každé takové transakci vytváříme, je obrovské: u jednou vytvořených dat si už nikdy nemůžeme být jistí, kdo k nim má (či kdy bude mít) přístup. Může to být pojišťovna, zaměstnavatel, exekutor – ale i kdokoliv další.

Potenciál v omračujícím množství dat z platebních transakcí už pochopitelně dávno zavětřili i marketéři: vzniká (a ve Spojených státech už zažívá prudký rozmach) takzvaný card-linked marketing (CLM). V Česku ho zatím nabízí jen společnost Dateio, jejíž představitel Ondřej Knot vystihl pointu celého odvětví v nedávném článku pro časopis Marketing & Media lakonickým konstatováním: „Je sice pěkné, že pan Novák navštěvuje stránky Ferrari a na Instagramu lajkuje Porsche, platební data o něm ale prozradí, že platí za servis Škody.“

Veškeré transakce pochopitelně pečlivě sleduje i banka. Ta v rámci takzvaných AML pravidel, tedy těch, které mají zamezit praní špinavých peněz, může kontaktovat a chtít vysvětlit podezřelou transakci. A nemusí při tom jít o miliony, ale jen o tisíce. Data o platbách také využívá a sdílí, když přijde na takzvanou bonitu klienta, podle které vám půjčí, či nepůjčí peníze. Metody pro analýzu situace zájemce o půjčku (scoring) jsou tajné, domyslet si, jak asi probíhají, ale není tak složité...

AML od CML

Otazník
Shutterstock

Tady je to jak u Ivana Mládka, ale ve zkratce, co nám o AML říká Wikipedia, centrální mozek lidstva (CML) dneška? AML neboli Anti money laundering je zkratka pro soubor bankovních pravidel pro zamezení praní špinavých peněz. Jako direktiva EU 91/308/EHS (o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz) byla vypracována a zavedena v 90. letech. Skládá se z identifikace klientů bank při provádění bankovních obchodů a uchovávání těchto údajů po stanovenou dobu, neprovedení neobvyklého obchodu a jeho oznámení příslušné instituci, zachovávání mlčenlivosti o podniknutých opatřeních a vytváření účinných kontrolních systémů (zejména v bankách) umožňujících odhalování případů praní špinavých peněz.

Banky také na základě naší datové stopy vytvářejí behaviorální analýzu. Ta je sice od letošního roku jedním ze tří faktorů, který má vést k zabezpečení účtu, může se ale snadno stát i nástrojem, který vaše vlastní operace označí za podezřelé. Proklamovaná bezpečnost bezkontaktních plateb se tak poměrně jednoduše může otočit proti nám.

A pak jsou tu praktické důvody varující před nástupem bezhotovostní společnosti. Jako třeba ten, když vám klekne systém na přijímání bezhotovostních plateb a vy si pak nemůžete koupit ani nic k jídlu. I takový příklad už existuje, a to ze Švédska, kde letos obchodní řetězec Coop zavřel svých pět set poboček poté, co se stal terčem digitálního vydírání. Řetězec byl v zemi, která je dnes už téměř plně „bezhotovostní“, tímto blackoutem platebních systémů zcela paralyzován.

Na tématu hotovosti si vylámal zuby Václav Klaus mladší, aktuálně po právu na finanční hotovost volá pouze Lubomír Volný. Jinak panuje politické ticho...

Právo na hotovost

Ze všech výše uvedených důvodů jsme před pár měsíci podali za naší organizaci Iuridicum Remedium (v rámci programu Digitální svobody) podnět na Radu vlády pro lidská práva, ve kterém voláme po tom, aby odmítání hotovosti bylo sankcionováno. Spočívá v doplnění dvou bodů do současného znění zákona, které právo na hotovost zakotví pod pohrůžkou až milionové pokuty. Návrh zároveň počítá s tím, že úprava sankcí bude předmětem široké diskuze v rámci legislativního procesu.

Paragraf
Shutterstock

Co přesně se to kuje? Změnit by se měl zákon 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, který by se měl v § 29 rozšířit o první odstavec v tomhle znění:

1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 odmítne přijmout tuzemské bankovky a mince.

No a aby to mělo smysl? To chce nějakou pokutku. Ta by se nastavila na rovný milion korun, což návrh samozřejmě také reflektuje.

Návrh byl podpořen a zároveň odhalil zajímavý spor mezi Českou národní bankou a ministerstvem financí: zatímco podle České národní banky odmítat hotovost dle zákona již nyní nelze (ač případná sankce chybí), ministerstvo financí je ve výkladu zákona benevolentnější a smluvním stranám, respektive obchodníkům, kteří rozhodují o nastavení služby, aktuálně ponechává volnost.

Podnět nedávno prošel meziresortním připomínkovým řízením – návrhu, který upraví zákon o oběhu bankovek a mincí, bychom se tak od ministerstva financí měli dočkat již v průběhu příštího roku. Při té příležitosti zároveň uvidíme, jestli je téma pro českou společnost vlastně tak důležité jako pro naše sousedy: zakotvení práva na hotovost se stalo jedním z ústředních předvolebních témat současného rakouského kancléře Sebastiana Kurze, výrazné oblibě se hotovost nadále těší i v Německu.

Anketa

Má se právo platit v hotovosti uzákonit?

Dle některých za to může zkušenost obou zemí s totalitní mocí: Rakušané a Němci si jsou zkrátka až moc dobře vědomi toho, jakou hrozbu by enormní množství dat dokazujících kdo, co, kde a kdy platil a kupoval v nepovolaných rukou mohlo znamenat...

U nás si mezitím na tématu hotovosti vylámal zuby Václav Klaus mladší, aktuálně po právu na finanční hotovost volá pouze Lubomír Volný. Jinak panuje politické ticho a třeba taková ČSSD ústy svého ekonomického experta a náměstka na ministerstvu práce a sociálních věcí (!) Michala Pícla se u dotazu na uzákonění práva na hotovost ve volebním speciálu 2021 na Finmag.cz jen podivil: Proč?

V roce 2016 jsme v rámci našich Cen Velkého bratra „ocenili“ výrok generálního ředitele MasterCard Miroslava Lukeše, který prohlásil: „Každý z nás za sebou zanechává elektronickou stopu a množství těch údajů bude růst. Tak to zkrátka je a s tím už se nic neudělá.“ Dojde na jeho slova, či se z denně žitého a každého se týkajícího tématu hotovosti stane téma skutečně „společenské“?

160 STRAN FINMAGU

Finmag říjen 2021Zdroj: Finmag

Devadesátky zlatý, budoucnost nejistá. Rozhovor Petra Fischera s Radovanem Vávrou a Dominikem Stroukalem. Dva ekonomové. dvě generace, dva pohledy na devadesátá léta i roky budoucí

MAG. Téma čísla: knihy • Radim Kopáč a kniha za časů korony • Jak Knihobot recykluje miliony knížek • Metoda zettelkasten: jak nikdy nezapomenout, co jste četli • Mistr, Markétka a Audioteka: audioknižní jednička natáčí velké dramatizace • Jakub Žofčák a nerozumná investice – 20 let od zfilmování Pána prstenů • Tři hrsti tipů

FIN. Jiří Hovorka s šéfem pražské burzy: proč se na ni českým firmám nechce? • To se vám vrátí! Mockrát. Dominik Stroukal o magii ekonomických multiplikátorů • Kdo chce bitcoin bít Josef Tětek o lidech, co to neradi krypto

Autor článku

Hynek Trojánek

Hynek Trojánek

Na volné noze se jako scenárista či spoluscenárista podílel na řadě seriálů, dokumentů i animovaných filmů. Víc jak deset let se zároveň aktivně pohybuje v sociálních službách pro lidi s postižením či s duševním onemocněním. Aktuálně pracuje ve watchdogové organizaci IuRe/Digitální svobody, která se zabývá ochranou soukromí a digitálními právy.