Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Proklínaný švarcsystém očima expertů. Má smysl s ním bojovat?

Michal Hron
Michal Hron | 3. 9. 2021 | 18 komentářů | 21 225
anketaodvodyŠvarcsystémtrh prácezákoník prácezaměstnání

Takzvaný švarcsystém, tedy zaměstnávání podnikatelů, je z pohledu českého práva nelegálním pracovněprávním vztahem. Přesto je nejen v Česku hojně využíván, v poslední době zažil renesanci hlavně ve sdílené ekonomice. Má tedy smysl proti němu bojovat? A proč? Neosvědčuje se náhodou?

Proklínaný švarcsystém očima expertů. Má smysl s ním bojovat?

Švarcsystém si dnes osvojily hlavně aplikace sdílené ekonomiky jako je Uber či Airbnb (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Švarcsystém je z pohledu českého práva vnímán jako nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou. Když ho úřady prokážou, což je mimochodem velmi složité, hrozí zaměstnavateli sankce od 50 tisíc (jeden čas byla dolní hranice 250 tisíc) do deseti milionů korun, fyzické osobě vykonávající závislou činnost na živnost pak až sto tisíc korun.

Přesto tenhle vztah mezi firmou a podnikateli stále funguje. Firmy po něm sahají ve snaze snížit náklady, což je podle mnoha expertů zcela legitimní přístup, a podnikatelé pro vyšší příjmy ve srovnání se zaměstnaneckým vztahem při zachování výhod, jako je placená dovolená, sick days a dalších benefitů. Jenže zatímco firmy šetří, snižují nutnou byrokracii a jejich spolupracovníci reálně dostávají na účet víc peněz, ten třetí vzadu, tedy stát, tratí. A to nejen na daních, ale hlavně na odvodech na sociální a zdravotní pojištění.

Očima expertů
Shutterstock

Proč podnikatelů neubývá? Rostoucí počty OSVČ očima expertů

Pandemické pesimistické předpovědi o úřadech práce plných někdejších podnikatelů na přelomu roku rozhodně nevycházely. Podle statistik naopak živností i samotných osob samostatně výdělečných proti loňsku přibylo. Jak je to možné? ptal se epertů Gabriel Pleska.

V boji proti téhle formě „zaměstnávání“ přitom není Česko zdaleka samo. V Evropě i jinde ve světě se v poslední době řeší hlavně v souvislosti s rychle se rozvíjejícími digitálními platformami typu Wolt, Uber či Airbnb. Ty v rámci „sdílené ekonomiky“ dávají lidem vydělat právě skrze živnostenské listy. Pandemie ovšem ukázala, že řada lidí pracujících v této šedé zóně ekonomiky zvané gig economy se přes noc ocitla doslova na dlažbě: bez příjmů i práva na podporu.

Situaci proto už řeší Evropská komise, jejímž cílem je vyjednat i pro tyto pracující stejná práva, jaká by měli jako zaměstnanci: tedy benefity jako placená dovolená (oproti českému švarcsystému není u těchto platforem standardem), nemocenskou či programy pro osobní rozvoj. Legislativně už proti téhle šedé zóně ekonomiky zasáhlo třeba Španělsko, které v květnu nařídilo platformám pro rozvoz zboží (hlavně jídel) uzavřít běžné zaměstnanecké smlouvy.

I tohle opatření má ovšem své kritiky, a to nejen u samotných platforem. Ty tvrdí, že zvýšené náklady omezí jejich rozvoj. Odbory pak poukazují na nelogičnost zaměření jen na vybrané sektory ekonomiky namísto toho, aby se švarcsystém řešil plošně. A nejednotný postoj ke švarcsystému panuje i v Česku: jedni by ho zakázali, jiní povolili, další tolerovali...

Jak tedy hodnotí švarcsystém námi oslovení právníci, politici, odboráři či akademici? Jaké výhody či nevýhody v něm spatřují? A existuje (u nás či ve světě) nějaký příklad kladné motivace k tomu, aby jej firmy přestaly využívat?

Jana Maláčová

Ministryně práce a sociálních věcí

Jana Maláčová
-344
+
-

Proti švarcsystému ministerstvo práce a sociálních věcí bojuje dlouhodobě a nelegální zaměstnávání je jedním z cílů akce Férová práce. V případě prokázaného švarcsystému jde podle zákoníku práce jednoznačně o nelegální práci. Klíčové je přitom posouzení, zda jsou naplněné znaky závislé práce a jaký je mezi oběma subjekty smluvní vztah (pracovněprávní, smlouva o dílo apod.) nebo zda vůbec byl uzavřený. Kontrolní orgány proto tyto případy posuzují individuálně.

Je potřeba zdůraznit, že výhody práce v takzvaném švarcsystému jsou zejména na straně zaměstnavatele, pro kterého „práce na IČO“ znamená finanční úsporu na povinných odvodech a žádné garance vůči tomu, kdo práci pro něj vykonává. OSVČ na rozdíl od zaměstnance v pracovněprávním vztahu samozřejmě nepožívá ochrany zákoníku práce. Nemá právní nárok na placenou dovolenou, nemocenskou, placené překážky v práci (například návštěvu lékaře), garance týkající se pracovní doby nebo ochranu před propuštěním ze strany zaměstnavatele. Zaměstnavatel může OSVČ ze dne na den přestat dávat zakázky, a tato osoba se tak ocitne bez práce, aniž by měla právo na výpovědní dobu a odstupné.

Tato problematika je v různých státech řešena různým způsobem, jde o provázání řady nástrojů, nelze tedy použít jednoduchý recept, který by eliminoval nelegální práci tohoto typu.

Jaromír Drábek

Ekonomický poradce, bývalý ministr práce a sociálních věcí

Jaromír Drábek
+184
+
-

Švarcsystém má v Česku třicetiletou tradici. Původní motivace, tedy vyhnout se vysokým odvodům na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců nahrazením pracovní smlouvy obchodním vztahem, je dodnes nejdůležitější důvod. A postupně se přidávají i stále složitější a administrativně náročnější požadavky na vedení agendy zaměstnanců jako evidence pracovní doby, pravidla přesčasů, administrace dovolené, různá placená a neplacená volna, odpovědnost za bezpečnost práce, komplikovaná možnost výpovědi, administrace zdravotního a sociálního pojištění, administrace exekucí... To jsou jen ty nejpodstatnější potíže, kterým se podnikatel vyhne, pokud si místo zaměstnance najme živnostníka.

Co je řešením problému švarcsystému? Odpověď je desítky let stejná: Snížit odvodové zatížení práce (v Česku je jedno z nejvyšších na světě) a zjednodušit pravidla a administrativní povinnosti pro vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Až v druhé řadě je na místě řešit subtilní a spíše teoretické otázky přesného nastavení hranice mezi samostatnou a závislou činností.

Má tedy smysl, aby stát proti švarcsystému bojoval? Podle mého názoru jen tam, kde je zřejmé, že živnostník poskytnout požadovanou službu nemůže – tedy nedisponuje pracovními prostředky (typicky v pásové výrobě) nebo zbožím (v prodejně). Tam, kde je převažující podíl samostatné činnosti (například diskutovaný Uber), tam jednoznačně znaky závislé činnosti naplněné nejsou a požadavek na převedení do zaměstnaneckého poměru je nesmyslný.

Josef Středula

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS)

Josef Středula
-257
+
-

Pro ČMKOS je švarcsystém zcela neakceptovatelný a ohrožující zájmy nejen zaměstnanců. Je zcela správné, že je zakázán. Zaprvé je v něm výrazně nerovný vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to především proto, že se v něm zaměstnanec stává často vazalem bez práv. Velmi názorně se to ukázalo loni v době epidemie covidu, kdy se řada lidí pracujících v tomto systému se den ze dne ocitla bez prostředků.

Švarcsystém je problém i pro veřejné rozpočty. Odhaduje se, že kvůli této formě zaměstnávání stát přichází o desítky miliard korun ročně.

A pak je tu ještě jedna věc. Za zcela nepřípustné, až skandální, považuji skutečnost, že právě švarcsystém je rozšířený i ve státní správě. Vzpomínám si, že nedávno tu probíhala kauza, kdy se ukázalo, že například poslanci zaměstnávají své asistenty touto formou. Taková praxe mi přijde opravdu hodně nešťastná.

Alena Šafrová Drášilová

Autorka knih Základy úspěšného podnikání, lektorka a odborná asistentka na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity

Alena Šafrová Drášilová
+163
+
-

Švarcsystém není něco, co by šlo jednoduchým politickým rozhodnutím vymýtit. Taková představa je v každém případě naivní, protože lidé si vždy najdou cestu, jak příliš svazující pravidla obcházet. Nicméně i případné oficiální povolení švarcsystému představuje řešení důsledků a nikoliv příčiny.

V České republice je dlouhodobě velmi vysoké daňové zatížení zaměstnanecké práce (pokud počítáme i odvody na sociální a zdravotní pojištění), i když se zrušením zdanění superhrubé mzdy mírně snížilo. V kombinaci s velkou ochranou zaměstnanců v rámci zákoníku práce a s extrémním množstvím administrativních požadavků kladených na zaměstnavatele je v podstatě pochopitelné, že se podniky snaží tomuto systému vyhnout, kde to jen jde. Třeba i formou „zaměstnávání na živnosťák“.

Stávající regulace trhu práce je pro podniky nákladná, administrativně náročná, neflexibilní a riziková, protože jim neumožňuje reagovat na aktuální situaci na trhu. To jsme si ostatně vyzkoušeli i během covidu – podniky, které potřebovaly šetřit, nemohly propouštět, a podniky, které krátkodobě rostly a potřebovaly pracovníky, je neměly kde brát. Pokud by firmy měly k dispozici flexibilnější nástroje zaměstnávání, nepotřebovaly by švarcsystém.

Na jedné straně by tedy měla stát vysoká míra informovanosti zaměstnanců o tom, v čem je práce na IČO riziková, jak se liší od zaměstnaneckého poměru a které benefity a formy ochrany nemohou očekávat. Na straně druhé by měl stát výrazně zjednodušit administrativu spojenou se zaměstnáváním a umožnit zaměstnavatelům flexibilněji propouštět zaměstnance.

Ladislav Karas

Advokát se specializací na pracovní právo, KPMG Legal

Ladislav Karas
+71
+
-

Takzvaný švarcsystém je u nás opravdu značně rozšířen, nicméně není pravda, že by byl ze strany úřadů tolerován. Právě naopak, zejména inspekce práce, finanční úřady a Česká správa sociálního zabezpečení jsou v postihování švarcsystému v poslední době velmi aktivní a dochází k ukládání i velmi vysokých sankcí. Pro „zaměstnavatele“ ale často může být ve výsledku citelnější doměření samotných odvodů spolu s penále.

Šetření a prokazování švarcsystému není ale pro úřady mnohdy jednoduchou záležitostí, zejména v případě některých činností, a může tedy vzniknout dojem, že je v některých odvětvích tolerován. Spíše se však jedná o to, že se úřady víc zaměřují na činnosti, kde lze švarcsystém lépe prokázat.

Hlavní motivací pro využití švarcsystému ze strany zaměstnavatelů je snaha ušetřit na odvodech, jakož i větší flexibilita takového smluvního vztahu. To může platit i na straně pracovníků. Největší nevýhodou je naproti tomu související nižší ochrana a sociální zabezpečení těchto pracujících, a samozřejmě riziko možného postihu.

Platí, že švarcsystém je celoevropský problém. V České republice se mu daří zejména s ohledem na vysoké zdanění práce, což samozřejmě přináší silnou motivaci zaměstnavatelů tyto odvody obcházet. Základ pro odstranění švarcsystému je tedy dle mého názoru nižší zdanění závislé práce, jakož i zajištění větší flexibility pracovněprávních vztahů.

Dagmar Matějková Chudárková

HR expertka a konzultantka, hrinterim.cz

Dagmar Matějková Chudárková
+53
+
-

Švarcsystém je nelegální nejenom u nás, ale i v jiných státech vyspělých ekonomik. Proti podstatě nic nemám. Jenže. Většinou tito ičaři, kteří nechápou, že jsou vlastně podnikatelé, obvykle ani neznají konsekvence takého podnikání. Většinou se nic moc neděje, pokud se nic nestane. Problém nastává v momentu, kdy takový ičař vážně onemocní, otěhotní nebo jde žádat o podporu nebo důchod. A najednou se dočkají velkého překvapení, protože většina nepřispívala do systému formou nepovinného sociálního pojištěni. Z tohoto důvodu na celou řadu dávek nebudou mít nárok nebo dostanou jen nějaké minimum.

Pokud se nad tím hluboce zamyslíme, je to férové. Pokud nepřispívám, nemohu přeci čerpat. Ale o kolik takových podnikatelů se jedná? Neznám statistiky, ale pokud přičtu další skryté zaměstnávání, domnívám se, že se nejedná o zanedbatelnou skupinu lidí, kteří budou muset do konce života chodit na brigády, protože jim bude vyměřena minimální penze. Firmy, které tyto pseudopodnikatele využívají, snižují své náklady, což je však při odvodech 34 % mzdových nákladů pochopitelné.

Zrušit švarcsystém? U nás? Nevím. Co by jistě pomohlo, je efektivní, štíhlá a profesionální státní správa, která nebude plýtvat prostředky daňových poplatníků na nesmyslné projekty či předražené zakázky. Dále jednoduchý a transparentní daňový a penzijní systém, o kterém se roky mluví, ale nic se pořád neděje.

Štěpán Holub

Advokát se specializací na obchodní právo, Holubová advokáti

Štěpán Holub
+76
+
-

Takzvaný švarcsystém je příkladem pokřivené normy, která neodpovídá nastavení společnosti a není u nás dobře vymáhána. To je samozřejmě špatně. Jedním ze znaků vyspělého právního státu je, že se v něm právo dodržuje. V první řadě musí být právo v souladu s celým vývojem společnosti, morálkou a vnímáním toho, co je správně. V té druhé je nutné právo vymáhat, jinak přestává být právem.

Řešením je buď systém rozvolnit a švarcsystém nastavit jako jednu z běžných variant vedle pracovních smluv, nebo naopak víc vymáhat dodržování současného nastavení. Osobně jsem pro umožnění práce v rámci švarcsystému vedle pracovních smluv. Je totiž lepší, aby stát fungoval na základě pozitivní motivace než na základě represe. Každý, kdo si sám najde nějakou práci a odvádí daně, je pro stát přínosem.

Martin Strnad

IT a startupový právník, partner Strnad Legal

Martin Strnad
+57
+
-

Faktické zaměstnávání prostřednictvím digitálních platforem sdílené ekonomiky je rozšířené především kvůli svým jasným výhodám pro firmy. Je administrativně jednoduché a obvykle daňově a nákladově mnohem výhodnější než formálně správné zaměstnávání. Pro pracovníky je nevýhodné v tom, že nemají ochranu zákoníku práce jako skuteční zaměstnanci, tedy například delší výpovědní doby, omezení důvodů výpovědí, dovolené, platby přesčasů a podobně. Společnosti pak mohou „oficiální“ zaměstnávání prezentovat jako součást své corporate responsibility, snižuje se pro ně riziko případných sankcí a negativního PR.

Švarcsystém ale není vždycky pro pracovníky nevýhodný; u některých typů spoluprací je podle mého názoru morálně naprosto v pořádku. Typický příklad je spolupráce IT odborníků nebo specializovaných poradců s firmami; ti jsou sami velmi dobře schopni posoudit vyváženost výhod a nevýhod pracovněprávního vztahu versus práce „na IČO“. A vědomě často volí práci na IČO kvůli administrativní jednoduchosti a daňové výhodnosti. To je vztah, do kterého by stát podle mého názoru spíše ingerovat neměl.

Na druhou stranu, pak by se musel ale samozřejmě vypořádat s nutností ochrany v případech, kdy to dává smysl. Takovým příkladem jsou prodavači, kteří „na plný úvazek“ pracují ve švarcsystému, protože nemají jinou volbu.

Jiří Nesrovnal

Daňový poradce, člen Prezidia Komory daňových poradců ČR

Jiří Nesrovnal
+88
+
-

Švarcsystém je daňovým evergreenem od existence samostatné České republiky. Jsem však názoru, že s výjimkou jednoznačných externalit, jako je například fakturující pokladní v supermarketu (což se dnes většinou neděje), by se daňová správa ve své kontrolní oblasti měla zaměřit na jiné, závažnější oblasti.

Už rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu ukazuje, že minimálně v některých oblastech je věcí smluvních stran, zda svůj vztah podřídí zákoníku práce, nebo využijí obchodní vztah. Takovou oblastí je dnes například vztah profesionálních sportovců vůči klubu, ale některá rozhodnutí tento závěr rozšiřují například i na oblast stavebnictví, lesnictví, zemědělství, dopravy, IT služeb či poradenství všeho druhu a tak dále.

Je pravda, že judikatura v této oblasti není zcela jednotná a lze se setkat i s částečně odlišnými rozhodnutími. Nicméně jsem názoru, že praxe by se měla vydávat spíše cestou smluvní volnosti. Je také nutné si uvědomit, že obchodně právní, tedy fakturační vztah, nemá pouze daňové výhody. Podnikatel není chráněn zákoníkem práce, musí si zajistit práci a odbyt a také se zabezpečit na stáří či nemoc. Podnikatel také výrazně méně zatěžuje stát, respektive sociální systém například tím, že nemůže pobírat podpory v nezaměstnanosti od úřadu práce. Je tak svobodnou vůlí každého, jaký vztah si při zohlednění jednotlivých plusů a minusů zvolí.

Do rozhodování ovšem výrazně zasahuje také fakt, že téměř polovinu nákladů na pracovní místo dnes tvoří odvody státu. A pokud zde bude takto vysoké zdanění práce, bude snaha v daných případech spíše volit fakturační vztah. Obecně přitom snaha o nižší míru zdanění není něco protizákonného či nelegálního, což mimo jiné potvrzuje i v oblasti švarcystému výše zmíněná judikatura Nejvyššího správního soudu. V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že doměřenou daň objednateli z titulu švarcsystému si minimálně částečně může započítat fakturant. Dochází tak v podstatě pouze k částečnému „přesunu“ peněz mezi objednatelem a fakturantem.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Trinity Bank a člen NERV

Lukáš Kovanda
+167
+
-

Státu se už dlouhá léta nedaří vymýtit formu podnikání, kterou počátkem 90. let „vynalezl“ podnikatel Miroslav Švarc. „Zaměstnanci“ vystupují vzhledem k zaměstnavateli formálně jako jeho subdodavatelé, tedy jako jiní samostatní podnikatelé. Nedaří se mu ji vymýtit proto, že je přirozená. Dvě strany se svobodně domluví na něčem, co je jejich věc, aniž by komukoli kdokoli držel revolver u spánku.

Anketa

Pod čí názor byste se podepsali?

Svoji snahu vymýtit švarcsystém politici neomylně zintenzivňují v čase nelehké ekonomické situace. Jako v roce 2012 nebo jako teď. V čase, kdy prostě mnozí lidé nemají jinou možnost než být „zaměstnáni“ na živnostenský list, pokud tedy nechtějí žadonit na úřadu práce. Předně je totiž třeba zdůraznit, že rozmach švarcsystému je jen jednou z forem přirozené reakce lidského (podnikatelského) ducha na regulace uvalené na něj státem. Ekonomové hovoří o „regulatorní arbitráži“. Tak označují situaci, kdy se lidé snaží tu či onu regulaci obcházet.

Kdyby ovšem stát reguloval přiměřeně, kdyby byly třeba daňové sazby na takové úrovni, že by lidé měli pocit, že to, co odvádějí, je plně užíváno na opravdu potřebné účely, a ne na korupci, různé parazitické lobbisty a organizace, či dokonce honosné vily, švarcsystém by byl možná i neznámý pojem. Podněty lidí k regulatorní arbitráži by jistě byly mnohem slabší než dnes. A to zřejmě i mezi politiky – ti totiž své asistenty i poradce dlouhá léta rádi zaměstnávali právě po vzoru podnikatele Švarce.

Vzhledem k tomu, že v praxi je nemožné určit, kde končí legální formy podnikání a začíná švarcsystém, stát by jej měl legalizovat a zpytovat svědomí. Rozmach švarcsystému je především signál, že státní aparát nehospodaří dobře.

 

Podzimní volby se blíží...

Finmag srpen 2021Zdroj: Finmag

Ivan Bartoš: Nevyměknu! Co když Piráti budou vládnout? Na co se máme připravit? Ač titulky hlásaly něco jiného, zvyšování daní to prý není

Téma čísla: medicínaPavel Jégl: od pazourku ke gama noži • Iva Brejlová a startup Diana Technologies, kde vymýšlejí, jak nově vymýšlet léky • Dominik Stroukal učí investovat do postelí a Jaroslav Šura do zdravotnických firem

Vítězná družstva? Vyřeší bytová družstva nedostatek bytů? Peter Bednár vysvětlí, proč ne teď a ne u nás. Ale potěší: díky nim nebude v architektuře a urbanistice nuda

FIN. Před 50 lety skončil zlatý standard. Teď, říká Josef Tětek, končí to, co přišlo po něm • Má volnonožec někdy volno? ptáme se s Robertem Vlachem • Investice do private equity • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Autor článku

Michal Hron

Michal Hron

Editor Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů. Do Finmagu přešel z týdeníku Euro, dřív vedl domácí redakci Hospodářských novin a působil jako editor zpravodajství na portálech iDnes.cz a Novinky.cz. Politicky nevyhraněný liberál, v běžném životě konzerva.